9 C 154/2022

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní JUDr. Ing. Dagmar Langovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 133 861 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 63 760 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 63 760 Kč od 25. 2. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 51 214 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 51 214 Kč od 25. 2. 2022 do zaplacení, částky 18 887,32 Kč, úroku ve výši 64,85 % p. a. z částky 94 672,13 Kč od 25. 2. 2022 do 20. 3. 2022 ve výši 3 934,80 Kč, úroku ve výši 8,5 % p. a. z částky 94 672,13 Kč od 21. 3. 2022 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 25. 2. 2022 dosáhne částky 274 752 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 133 861 Kč s příslušenstvím, představovaným úrokem z prodlení specifikovaným ve výroku pod bodem I. a II. tohoto rozsudku. Tvrdila, že jako společnost s povolením České národní banky poskytovat spotřebitelské úvěry, uzavřela s žalovaným dne 14. 6. 2021 prostřednictvím prostředků na dálku smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč. K vyplacení úvěru ze strany žalobkyně došlo dne 14. 6. 2021. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit žalobkyni zpět spolu s nominální úrokovou sazbou 64,85 % ročně, a to v 36 měsíčních splátkách po 7 248 Kč, počínaje měsícem červenec roku 2021. Žalobkyně dále uvedla, že před poskytnutím úvěru žalovanému ověřila jeho schopnost úvěr splácet na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů (dokladů o příjmech, prohlášení žalovaného, atd.). Dále žalobkyně uvedla, že ověřila schopnost žalovaného splácet úvěr ověřením jeho předchozí úvěrové historie v databázích SOLUS a NRKI a dále vnitřním skóringem – hodnocením klienta. Žalovaný však úvěr nesplácel řádně a včas, a žalobkyně proto přistoupila k zesplatnění úvěru ke dni 23. 2. 2022. Žalovaný celkově uhradil částku ve výši 36 240 Kč. Žalobkyně proto požadovala po žalovaném zaplacení aktuální dlužné nové jistiny úvěru v celkové výši 109 813,69 Kč s příslušenstvím, smluvní pokuty ve výši 1 497 Kč s příslušenstvím, náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 1 000 Kč s příslušenstvím, smluvní pokuty ve výši 0,1% z dlužné nové jistiny za každý den prodlení žalovaného, a to počínaje dnem 25. 2. 2022 do zaplacení, přičemž žalobkyně požaduje smluvní pokutu pouze k datu vyhotovení žaloby ve výši 18 887,32 Kč. Žalobkyně dále po žalovaném požaduje úhradu úroku z částky 94 672,13 Kč od 25. 2. 2022 do zaplacení. Žalobkyně tento úrok požaduje v nominální roční úrokové sazbě 64,85 % ročně. Žalobkyně dále po žalovaném požaduje úhradu za pojištění schopnosti splácet úvěr ve výši 2 664 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný dlužnou částku dosud nezaplatil, požaduje žalobkyně i uhrazení zákonného úroku z prodlení z částky 114 974 Kč od 25. 2. 2022 do zaplacení. Žalobkyně uvedla, že před podáním žaloby zaslala žalovanému výzvu k dobrovolnému plnění, žalovaný na ni nereagoval, a proto se obrátila na soud.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Žalovaný se k ústnímu jednání, k němuž byl podle ustanovení § 45 a § 49 o. s. ř. řádně obeslán, nedostavil, na svou obranu netvrdil žádné rozhodné skutečnosti a nenavrhl provedení žádných právně relevantních důkazů, proto bylo jednáno podle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti žalovaného.

4. Soud z provedených důkazů učinil následující skutková zjištění.

5. Z Návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/ Smlouva o úvěru [číslo] soud zjistil, že uvedeným návrhem měl žalovaný dne 14. 6. 2021 požádat o poskytnutí úvěru ve výši 100 000 Kč a zavázat se žalobkyni vrátit částku ve výši 228 960 Kč v 36 měsíčních splátkách po 7 248 Kč. Návrh smlouvy byl ze strany žalobkyně akceptován dne 14. 6. 2021 prostým elektronickým podpisem. Podpis u osoby žalovaného připojila žalobkyně dne 14. 6. 2021 v 11:12:30 s připojením (otiskem) jedinečného kódu [číslo]. K uvedenému kódu žalobkyně ve svých žalobních tvrzeních uvedla, že kód vepsal žalovaný do SMS zprávy zaslané žalobkyni (spolu se svým jménem a příjmením), čímž se má za to, že vyjádřil souhlas se všemi dokumenty vloženými do klientské zóny žalovaného na webovém rozhraní žalobkyně, tedy i s návrhem smlouvy. Jedinečný kód vygenerovala žalobkyně a zaslala jej žalovanému jako variabilní symbol platby 1 Kč, kterou zaslala na účet žalovaného v průběhu ověřování jeho osobních údajů. Shodným způsobem měl být uzavřen i dodatek č. 1 k návrhu smlouvy o úvěru, jímž žalovaný měl požádat o uzavření smlouvy popsaným způsobem, přičemž veškeré dokumenty, tedy i tento dodatek měl být odsouhlasen jedinou SMS zprávou.) Oznámení o schválení úvěru bylo žalovanému zasláno na adresu uvedenou v návrhu úvěrové smlouvy dne 15. 6. 2021 spolu se splátkovým kalendářem a sdělením účtu pro úhradu splátek (viz Oznámení ze dne 15. 6. 2021 a dodejka ze dne 16. 6. 2021). Bezprostředně před tvrzeným podpisem návrhu úvěrové smlouvy byl vyhotoven i Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru (viz Předsmluvní formulář ze dne 14. 6. 2021).

6. Z částečného výpisu z účtu žalobkyně ze dne 14. 6. 2021 má soud za prokázané, že žalobkyně odeslala na účet shodný s účtem vedeným na jméno žalovaného částku 100 000 Kč pod variabilním symbolem shodným s číslem úvěrové smlouvy.

7. Z listiny Hodnocení klienta bylo zjištěno, že žalovaný měl tuto podepsat shodným způsobem jako návrh smlouvy o úvěru a další dokumenty (tj. jedinou SMS zprávou zaslanou žalovaným žalobkyni k její výzvě), že jde o formulář žalobkyně, v němž jsou uvedeny příjmy a výdaje žalovaného. Konkrétně je uveden příjem žalovaného ze zaměstnání 34 000 Kč měsíčně. Výdaje na živobytí žalovaného ve výši 3 860 Kč (s poznámkou životní minimum), náklady na bydlení ve výši 2 606 Kč (s poznámkou nájemné, inkaso), splátky (úvěry, zápůjčky, leasing, výživné, hypotéky, apod.) ve výši 500 Kč, splátky [právnická osoba] ve výši 4 103 Kč a ostatní výdaje ve výši 100 Kč, tedy celkové výdaje ve výši 11 169 Kč. Z formuláře bylo dále zjištěno, že žalovaný je svobodný, má maturitu, nemá děti, nemá žádné spoření, apod. Z formuláře není zřejmé, zda a jaké konkrétní doklady byly před poskytnutím úvěru žalovaným poskytnuty, či po něm požadovány.

8. Z výpisu z bankovního účtu vedeného na jméno žalovaného za měsíc září 2020 bylo zjištěno, že žalovanému byl vyplacen od [právnická osoba] s.r.o. příjem ve výši 27 197 Kč, tj. cca o 6 800 Kč nižší než je uvedeno v listině Hodnocení klienta. Soudu byla předložena jediná výplatní páska za měsíc květen 2021 s čistým měsíčním příjmem ve výši 31 464 Kč Pracovní smlouva předložena nebyla.

9. Z výpisu záznamů z registru SOLUS ze dne 14. 6. 2021 soud zjistil, že žalobkyně učinila dotaz na uvedenou evidenci s výsledkem, že u žalovaného není evidována žádná dlužná splátka.

10. Z informace z nebankovního registru klientských informaci (NRKI) ze dne 14. 6. 2021 soud zjistil, že u žalovaného bylo stanoveno skóre platební morálky ve výši 322, tedy v kategorii II. s popisem – menší riziko, lepší segment klientů.

11. Z kopie občanského průkazu žalovaného má soud za prokázané, že žalobkyně měla před uzavřením smlouvy k dispozici doklad osvědčující osobní údaje žalovaného a jeho totožnost.

12. Z karty klienta má soud za prokázané, že žalobkyně vedla evidenci úvěru poskytnutého žalovanému, včetně záznamů o provedených platbách žalovaného, a že u žalovaného eviduje úhradu na úvěrovou smlouvu v celkové výši 36 240 Kč.

13. Z výzev k zaplacení ze dne 21. 10. 2021, ze dne 20. 1. 2022 a ze dne 21. 2. 2022 bylo zjištěno, že žalobkyně vyhotovila pro žalovaného výzvy s upozorněním na prodlení s úhradou konkrétních splátek úvěru, s upozorněním na možnost zesplatnění úvěru. Doklad o odeslání upomínek či jejich doručení soudu předložen nebyl.

14. Z oznámení ze dne 23. 2. 2022 bylo zjištěno, že žalobkyně vyhotovila oznámení o zesplatnění úvěru pro žalovaného a vyzvala ho k úhradě částky ve výši 114 974 Kč.

15. Z předžalobní výzvy ze dne 26. 7. 2022 ve spojení s podacím archem ze dne 26. 7. 2022 má soud za prokázané, že žalobkyně zaslala před podáním žaloby žalovanému předžalobní výzvu.

16. Na základě provedených shora uvedených důkazů má soud za zjištěné, že žalovaný jednal s žalobkyní o poskytnutí úvěru, a že ta mu poskytla částku 100 000 Kč. Žalovaný před podáním žaloby uhradil žalobkyni celkem 36 240 Kč.

17. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

18. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

19. Podle § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru vyžaduje smlouva o spotřebitelském úvěru písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

20. Podle § 562 o. z. je písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Má se za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.

21. Podle § 561 o. z. se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

22. Podle § 7 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické komunikace lze k podepisování elektronickým podpisem použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5. Podle § 6 odst. 2 téhož zákona se uznávaným elektronickým podpisem rozumí zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis nebo kvalifikovaný elektronický podpis.

23. Podle článku 3 bodu 9 až 12 Nařízení 910/2014 (dále jen„ eIDAS) se„ podepisující osobou“ rozumí fyzická osoba, která vytváří elektronický podpis; "elektronickým podpisem" data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání; "zaručeným elektronickým podpisem" elektronický podpis, který splňuje požadavky stanovené v článku 26; a "kvalifikovaným elektronickým podpisem" zaručený elektronický podpis, který je vytvořen kvalifikovaným prostředkem pro vytváření elektronických podpisů a který je založen na kvalifikovaném certifikátu pro elektronické podpisy.

24. Podle článku 25 eIDAS nesmějí být elektronickému podpisu upírány právní účinky a nesmí být odmítán jako důkaz v soudním a správním řízení pouze z toho důvodu, že má elektronickou podobu nebo že nesplňuje požadavky na kvalifikované elektronické podpisy. Přičemž kvalifikovaný elektronický podpis, založený na kvalifikovaném certifikátu vydaném v jednom členském státě, má právní účinek rovnocenný vlastnoručnímu podpisu.

25. Podle článku 26 eIDAS musí zaručený elektronický podpis splňovat tyto požadavky: a) je jednoznačně spojen s podepisující osobou; b) umožňuje identifikaci podepisující osoby; c) je vytvořen pomocí dat pro vytváření elektronických podpisů, která podepisující osoba může s vysokou úrovní důvěry použít pod svou výhradní kontrolou; a d) je k datům, která jsou tímto podpisem podepsána, připojen takovým způsobem, že je možné zjistit jakoukoliv následnou změnu dat. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

26. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

27. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli„ rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“ 28. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

29. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.

30. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

31. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

32. Soud ve smyslu ustanovení § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákona (dále jen „o. z.“) přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

33. Z ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

34. Podle § 1968 věta prvá o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

35. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je oprávněn pouze v rozsahu 63 760 Kč, neboť žalobkyně nemá za žalovaným pohledávku, která by měla svůj právní základ v úvěrové smlouvě [číslo] uzavřené mezi účastníky, neboť nemá za prokázané, že by žalovaný uzavřel s žalobkyní smlouvu o úvěru právě takového znění, jež byla předložena soudu a i pokud by uzavřel smlouvu v předloženém znění, má uvedenou smlouvu pro rozpor se zákonem za neplatnou.

36. Soud má za prokázané, že žalobkyně s žalovaným jednali o poskytnutí úvěru, a žalovaný poskytl žalobkyni občanský průkaz. Zda byl žalovanému zřízen klientský účet na webovém rozhraní žalobkyně, soud za prokázané nemá. Soud rovněž nemá za prokázané, že žalovaný zaslanou SMS zprávou podepsal právě smluvní dokumentaci předloženou žalobkyní.

37. K platnosti písemné smlouvy (jejíž existenci žalobkyně tvrdí, a kterou předložila soudu) je ve smyslu ustanovení § 561 odst. 1 o. z. třeba, aby k ní účastníci připojili své podpisy. Elektronický podpis, jenž je postaven na roveň podpisu vlastnoručního, je ve smyslu přímo použitelného nařízení eIDAS pouze kvalifikovaný elektronický podpis (tj. podpisem vytvořeným kvalifikovaným prostředkem = v české terminologii rovněž označovaný jako„ kvalifikovaný elektronický podpis“). Ve smyslu článku 26 eIDAS lze za podpis, jenž důvěryhodně identifikuje osobu podepisující označit rovněž zaručený elektronický podpis (= v české terminologii označovaný„ zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis“), jenž je jednoznačně spojen s podepisující osobou, umožňuje její jednoznačnou identifikaci, je vytvořen pomocí dat pro vytváření elektronických podpisů a je k podepisovanému dokumentu připojen tak, že je možné zjistit jakoukoliv následující změnu dat. Tedy takový podpis, který je v terminologii zákona č. 297/2016 Sb., podřazen pod termín uznávaný elektronický podpis. Jiné podpisy nelze bez dalšího považovat za podpisy postavené na roveň vlastnoručního podpisu, resp. podpisy důvěryhodně identifikující podepisující osobu. Má-li být elektronický podpis uznán za podpis konkrétní osoby, musí být prokázáno, že splňuje všechny podmínky stanovené v článku 26 eIDAS.

38. V důsledku shora uvedeného žalobkyně neprokázala, že soudu předložená smlouva je shodná se smlouvou, která měla být vložena do klientské zóny žalovaného a měla jím být odsouhlasena tvrzenou SMS zprávou. Soud tak nemá za prokázaný obsah úvěrové smlouvy, kterou měli účastníci uzavřít, tedy obsah smluvních podmínek, za nichž žalovaný prostředky od žalobkyně přijal.

39. Nelze rovněž přehlédnout, že jedinou SMS zprávou měl žalovaný odsouhlasit celou řadu dokumentů, aniž by bylo možné zpětně ověřit, které konkrétní dokumenty a v jakém konkrétním znění touto zprávou skutečně odsouhlasil, rovněž neměl možnost, některé žalobkyní připravené dokumenty neodsouhlasit.

40. Provedenými důkazy bylo rovněž prokázáno, že žalobkyně nesplnila svoji zákonnou předsmluvní povinnost řádně zkoumat a prověřit úvěruschopnost spotřebitele. Je pravdou, že žalobkyně před poskytnutím úvěru provedla šetření týkající se úvěrové angažovanosti a platební historie žalovaného, a že z těchto lustrací vyšel žalovaný jako klient s menšími riziky.

41. Z provedených důkazů rovněž bylo zjištěno, že žalobkyně skutečně neprověřila příjmy a výdaje žalovaného a spokojila se pouze s tvrzeními uvedenými v Hodnocení klienta, přičemž v řízení nebylo předloženými důkazy prokázáno, že by uvedené údaje vůbec sdělil žalobkyni žalovaný, nebo že by je sám autorizoval. Pokud jde o příjmy žalovaného, soud má za prokázané, že žalobkyně měla doložen příjem žalovaného pouze 29 197 Kč z výpisu z bankovního účtu a z výplatní pásky ve výši 31 464 Kč měsíčně a nikoliv ve výši 34 000 Kč, jak uváděla v Hodnocení klienta, tedy ve výši, z níž vycházela při hodnocení jeho úvěruschopnosti. Výši výdajů jeho domácnosti si žalobkyně žádným způsobem neověřovala, a to přesto, že např. výdaje na bydlení žalovaného uvedené v hodnocení činily pouze 2 606 Kč měsíčně, což je částka velice nepravděpodobná, i kdyby se jednalo o bydlení vlastní (v Hodnocení klienta je u této položky poznámka nájemné, inkaso), neboť jen náklady na spotřebu energií, odvoz odpadu, náklady na vodu a topení, by s vysokou pravděpodobností činili za jednu osobu částku vyšší než 2 606 Kč měsíčně. Částka ve výši 100 Kč jako náklad na dopravu se jeví také jako velice nepravděpodobná, když žalovaný bydlí v jiném městě, než je jeho místo zaměstnání. Z uvedeného je zjevné, že i při základní opatrnosti muselo být žalobkyni zřejmé, že uváděné výdaje na bydlení a další výdaje nutné na zajištění živobytí velmi pravděpodobně neodpovídají skutečnosti, a že je tak povinna ověřit pravdivost takového údaje. Obdobně platí i ohledně částky na výživu samotného žalovaného. Z provedených důkazů bylo zjištěno, že žalobkyně nepodrobila výdaje žalovaného kritickému posouzení. Životní minimum není částka, s níž by bylo možné dlouhodobě vystačit, i pokud by stačila na jídlo, nelze předpokládat, že by žalovaný nepotřeboval ve svých 32 letech žádné výdaje na ošacení, léky, na kulturu, sport, zábavu. Jaké prostředky vynakládá na telefon či internet rovněž nebylo zjišťováno (existence telefonu žalovaného a jeho přístup na internet vyplývá ze samotných osobních údajů žalovaného uvedených na smlouvě, na níž uvádí svůj telefon i emailovou adresu, a rovněž ze skutečnosti, že smlouva měla být uzavřena prostřednictvím webového rozhraní žalobkyně a SMS zpráv odesílaných žalovaným). Lze tak uzavřít, že částka 6 566 Kč měsíčně (kromě splátek úvěrů v celkové výši 4 603 Kč) určená na veškerou spotřebu žalovaného, včetně nákladů na bydlení a dopravu do práce je nereálná, a že tedy žalobkyně nesplnila svoji zákonnou povinnost ve smyslu ustanovení § 75 ve spojení s § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru s odbornou péči přezkoumat příjmy a výdaje žalovaného a dbát přitom na jeho zájmy, tj. i na zájem být reálně schopen přebíraný závazek řádně a včas splácet. Soud v této souvislosti poukazuje i na to, že je mu z jeho úřední činnosti známo, že většina žalobkyní soudu předkládaných listin - Hodnocení klienta – obsahuje shodné či velice podobné náklady na živobytí i bydlení, přestože jde o zcela odlišné zájemce o úvěr, což samo o sobě vzbuzuje pochybnost o tom, kdo a na základě jakých informací přehled vyplňuje.

42. V souzené věci, jak bylo popsáno výše, žalobkyně svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného řádně nesplnila. Jak bylo soudem, že podstatné výdaje žalovaného nebyly nijak blíže zjišťovány a ověřovány. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.). Pouhé doplnění čísel do formuláře žalobkyně k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí„ na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k nedostatku jakýchkoli podkladů k výdajům žalovaného v daném případě nemohlo dojít.

43. Za této situace soud dospěl k závěru, že Smlouva o úvěru (pokud by její uzavření měl za prokázané) je ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a ustanovení § 588 o. z. neplatná.

44. Za situace, kdy je úvěrová smlouva neplatná, může se žalobkyně po žalovaném domáhat úhrady finanční částky, kterou mu prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytla, a to z titulu bezdůvodného bohacení, které na straně žalovaného vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. Soud má za prokázané, že žalobkyně odeslala žalovanému dne 14. 6. 2021 částku 100 000 Kč, a to na účet, na nějž byla žalovanému vyplácena mzda, a kterou je žalovaný povinen vrátit žalobkyni na její výzvu. Vzhledem k tomu, že žalovaný do dnešního dne žalobkyni uhradil pouze částku ve výši 36 240 Kč, je nárok žalobkyně oprávněný ve výši 63 760 Kč, (tj. 100 000 Kč – 36 240 Kč). Pokud jde o úrok z prodlení, přiznal ho soud od 25. 2. 2022 do zaplacení, tak jak požadovala žalobkyně, a to ve výši požadované žalobkyní, která neodporuje zákonné výši úroku z prodlení stanovené v souladu s § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok pod bodem I. tohoto rozsudku).

45. Vzhledem k tomu, že nebylo prokázáno, že došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru, soud ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl (výrok pod bodem II. tohoto rozsudku).

46. Výrokem pod bodem III. tohoto rozsudku soud rozhodl o náhradě nákladů řízení, a to podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tj. podle úspěchu ve věci. Žalovanému, který byl ve sporu úspěšnější, však žádné náklady v tomto řízení nevznikly, proto soud náhradu nákladů nepřiznal žádnému z účastníků