9 C 155/2023

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní JUDr. Ing. Dagmar Langovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 , Ph.D. sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 : Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 22 088,51 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se co do zaplacení částky ve výši 20 395,41 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně za období od 12. 2. 2022 do 14. 12. 2023 z částky 16 687,42, Kč, kapitalizovaného částkou ve výši 3 604,59 Kč, zastavuje.

II. Žaloba o zaplacení 1 693,10 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 394,89 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 5 401,09 Kč od 12. 2. 2022 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 16 687,42 Kč od 15. 12. 2023 do zaplacení, a úrokem ve výši 16,90 % ročně z částky 20 882,36 Kč od 12. 2. 2022 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 1 193,70 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně , tituly před jménem, , Anonymizováno, , tituly před jménem, , jméno a příjmení, , , tituly za jménem, , advokáta se sídlem , adresa, .9 C 155/2023 1. Žalobkyně se domáhala zaplacení pohledávky ve výši 22 088,51 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku pod bodem I. a II. tohoto rozsudku. Tvrdila, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, . dne 3. 2. 2020 Smlouvu o půjčce č. , číslo, . Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet poskytnutou zápůjčku v 84 měsíčních splátkách po 1 019 Kč spolu s úrokovou sazbou ve výši 16,90 % a dalšími poplatky dle sazebníku. Žalovaný nesplácel řádně a včas a právní předchůdkyně žalobkyně tak pohledávku ke dni 11. 2. 2022 zesplatnila. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 30. 1. 2023 uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni, a to s účinností ke dni 1. 2. 2023, o čemž byl žalovaný informován. Ke dni postoupení pohledávka za žalovaným činila 21 277,25 Kč. Žalobkyně před podáním žaloby písemně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, žalovaný však na dluh v celkové výši ničeho neuhradil. Žalobkyně tedy po žalovaném požadovala zaplacení jistiny ve výši 20 882,36 Kč, poplatků ve výši 1 206,15 Kč, kapitalizovaného neuhrazeného smluvního úroku ve výši 394,89 Kč, smluvního úroku ve výši 16,90 % ročně z jistiny 20 882,36 Kč od 12. 2. 2022 do zaplacení a zákonných úroků z prodlení v zákonné výši 11,75 % ročně z celkové částky 22 088,51 Kč od 12. 2. 2022 do zaplacení.

2. Podáním doručeným soudu dne 20. 12. 2023 vzala žalobkyně svoji žalobu co do zaplacení částky ve výši 24 000 Kč zpět, neboť ze strany žalovaného došlo k úhradě této částky. Uvedla, že úhradu započetla na poplatek ve výši 1 206,15 Kč, na zůstatek kapitalizovaného úroku z úvěru ke dni postoupení ve výši 384,89 Kč, na vyčíslený zákonný úrok z prodlení ke dni platby ve výši 4 837,51 Kč, na vyčíslený úrok z úvěru ke dni platby ve výši 6 577,88 Kč a na jistinu ve výši 10 983,57 Kč. Žalobkyně tak soudu navrhla, aby řízení co do zaplacení částky 24 000 Kč zastavil a stanovil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 9 898,79 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 15. 12. 2023 do zaplacení a úroku z úvěru ve výši 16,90 % z částky 9 898,79 Kč od 15. 12. 2023 do zaplacení.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud účastníky podle ustanovení § 115a o.s.ř. k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se písemně ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Účastníci se ve lhůtě nevyjádřili a dali tak najevo, že nemá k tomuto postupu námitek a s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.

5. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci:

6. Z návrhu na uzavření Smlouvy o půjčce, rámcové smlouvy o poskytování bankovních, platebních a investičních služeb ze dne 3. 2. 2020 a Akceptace návrhu na uzavření Smlouvy o půjčce ze dne 3. 2. 2020 soud zjistil, že na základě těchto smluv se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 50 000 Kč, a to jednorázově na běžný účet žalovaného č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal poskytnutou zápůjčku splácet v jednotlivých 84 měsíčních splátkách po 1 019 Kč s dohodnutou zápůjční úrokovou sazbou ve výši 16,90 % ročně.

7. Z protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta včetně příloh soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně dle vyplněné tabulky (není zřejmé kým a kdy byla vyplněna) měl být žalovaný svobodný, bydlel sám v pronajatém bytě (uvedl však trvalou i korespondenční adresu ohlašovny). Mezi své výdaje uvedl měsíční splátky úvěrů ve výši 500 Kč, výdaje na živobytí ve výši 3 000 Kč9 C 155/2023a další výdaje ve výši 1 000 Kč. Žalovaný měl být zaměstnaný s příjmem 24 500 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně z důvodu obezřetnosti deklarované výdaje oproti výdajům uvedeným na žádosti navýšili, kdy zohlednili výdaje ve výši 9 724 Kč, z toho výdaje na splátky půjček 500 Kč, na bydlení ve výši 4 814 Kč, výdaje na živobytí ve výši 3 410 Kč a ostatní výdaje ve výši 1 000 Kč. Dále byl kontrolován insolvenční rejstřík, databáze neplatných dokladů, interního Black listu, BRKI/NRKI, SOLUS, vše s negativním výsledkem.

8. Z výpisů z účtu žalovaného č. , č. účtu, za období od února 2020 do listopadu 2022 soud zjistil, že dne 3. 2. 2020 žalovaný čerpal půjčku ve výši 50 000 Kč a celková výše jeho splátek na tuto zápůjčku za uvedené období činila částku ve výši 33 312,58 Kč.

9. Z oznámení o zesplatnění půjčky/Výzvy k úhradě závazku ze dne 11. 2. 2020 soud zjistil, že soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně tímto vyzvala žalovaného k okamžitému splacení jeho závazku.

10. Ze smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené dne 30. 1. 2023 a její přílohy mezi právní předchůdkyní žalobkyně jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem, má soud za prokázané, že žalobkyně nabyla mimo jiné i pohledávku za žalovaným.

11. Z vyrozumění o postoupení pohledávky ze dne 14. 2. 2023 a podacího archu ze dne 14. 2. 2023 má soud za prokázané, že žalovanému bylo oznámeno postoupení pohledávky na žalobkyni.

12. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 29. 5. 2023 včetně podacího lístku ze dne 30. 5. 2023 bylo zjištěno, že tímto byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky před podáním žaloby.

13. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky (§ 2392 odst. 1 věta prvá citovaného zákona).

14. Podle ustanovení § 1879 a § 1880 odst. 1 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Podle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

15. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

16. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

17. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a9 C 155/2023péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli „rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“18. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

20. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

21. Soud ve smyslu ustanovení § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákona (dále jen „o. z.“) přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

22. Z ustanovení § 2991 odst. 1 o.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

23. Podle § 1968 věta prvá o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o.z. dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

24. Výrokem pod bodem I. tohoto rozsudku soud v souladu s ustanovením § 96 odst. 1 a 4 o.s.ř zastavil řízení co do zaplacení částky ve výši 20 395,41 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně za období od 12. 2. 2022 do 14. 12. 2023 (tj. do doby, kdy došlo ze strany žalovaného k úhradě) z částky 16 687,42, Kč (na kterou by jinak žalobkyně měla nárok), kapitalizovaného částkou ve výši 3 604,59 Kč. Celkem tak řízení zastavil co do částky 24 000 Kč, neboť v tomto rozsahu vzala žalobkyně svoji žalobu zpět z důvodu úhrady žalovaného, kterou provedl až po podání žaloby.

25. Stran zbylého nároku, dospěl soud na podkladě shora uvedených skutečností k závěru, že nárok žalobkyně není oprávněný, neboť žalobkyně nemá za žalovaným pohledávku, která by měla svůj právní základ ve smlouvě č. , číslo, uzavřené mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně.

26. Provedenými důkazy nebylo prokázáno, že by ze strany právní předchůdkyně žalobkyně byla splněna zákonná předsmluvní povinnost řádně zkoumat a prověřit úvěruschopnost spotřebitele. Z provedených důkazů bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně prověřila9 C 155/2023úvěruschopnost tak, že se spokojila s tvrzeními uvedenými pravděpodobně žalovaným (z provedeného dokazování ani nebylo zjištěno jakým způsobem a kým byl formulář vyplněn). Co se týče příjmové stránky žalovaného, tento ve formuláři uvedl svůj příjem ve výši 24 500 Kč, nicméně ze strany právní předchůdkyně žalobkyně nebyla tato skutečnost ničím ověřena (pracovní smlouvou, výplatními pásky žalovaného či mzdovým výměrem). Pokud jde o výdaje, jejich výši si žalobkyně rovněž žádným způsoben neověřovala, a to přesto, že např. výdaje na živobytí uvedené žalovaným činily pouze 3 000 Kč měsíčně a byť žalovaný uváděl, že bydlí v pronajatém bytě, nebylo nijak zkoumáno, v jaké výši hradí náklady na toto bydlení. Žalovaným uvedená částka zcela neodpovídá poměrům a životním nákladům na bydlení v době uzavření smlouvy. Z uvedeného je zjevné, že i při základní opatrnosti muselo být právní předchůdkyni žalobkyni zřejmé, že výdaje uváděné žalovaným velmi pravděpodobně neodpovídají skutečnosti, a že je tak povinna ověřit pravdivost takového údaje (byť sama z opatrnosti deklarované výdaje oproti výdajům uvedeným na žádosti navýšila, aniž by cokoli zkoumala). Obdobně platí i ohledně dalších částek uváděných žalovaným – další výdaje ve výši 1 000 Kč. Z provedených důkazů nebylo zjištěno, že by žalobkyně jakkoliv výdaje žalované podrobila kritickému posouzení. Životní minimum není částka, s níž by bylo možné dlouhodobě vystačit, i pokud by stačila na jídlo, nelze předpokládat, že by žalovaný nepotřeboval žádné výdaje na ošacení, léky, na kulturu, sport, zábavu. Jaké prostředky vynakládá na telefon či internet rovněž nebylo zjišťováno (existence telefonu žalovaného a jeho přístup na internet vyplývá ze samotných osobních údajů žalovaného uvedených na smlouvě, na níž uvádí svůj telefon i emailovou adresu). Rovněž, i když žalobkyně znala místo výkonu práce žalovaného, nelze se spokojit s informací, že žalovaný nevynakládá žádné prostředky na svoji dopravu do práce. Lze tak uzavřít, že částka 3 410 Kč měsíčně určená na veškerou spotřebu žalovaného, včetně nákladů na bydlení, je nereálná. Zároveň žalobkyně nezohlednila tu skutečnost, že žalovaný uváděl splátky dalších měsíčních úvěrů ve výši 500 Kč, nezkoumala kolik úvěrů a v jaké výši bylo žalovanému poskytnuto, ani pravdivost o výši jejich splácení (např. výpisem z bankovního účtu žalovaného).

27. Za této situace byla žalobkyně povinna ve smyslu ustanovení § 75 ve spojení s § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru s odbornou péči přezkoumat nejen příjmy žalovaného, ale zejména jeho výdaje (např. i tím že by si vyžádala výpisy z účtu žalovaného za celé měsíce) a dbát přitom na jeho zájmy, tj. i na zájem být reálně schopen přebíraný závazek řádně a včas splácet. K takovému přezkoumání však nedošlo.

28. V souzené věci, jak bylo popsáno výše, právní předchůdkyně žalobkyně svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného řádně nesplnila. Jak bylo soudem zjištěno, právní předchůdkyně žalobkyně si od žalovaného vyžádala informace, které nebyly nijak blíže zjišťovány ani ověřovány. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.). Pouhé doplnění čísel do formuláře žalobkyně k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 zákon č. 257/2016 Sb. poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k nedostatku jakýchkoli podkladů k výdajům žalované v daném případě nemohlo dojít.

29. Za této situace dospěl soud k závěru, že Smlouva o půjčce ze dne 3. 2. 2020 je ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a ustanovení § 588 občanského zákoníku neplatná.9 C 155/202330. Soud dále výslovně odkazuje na rozhodnutí Soudního dvora , právnická osoba, ve věci OPR-Finance C-679/18 ze dne 5. 3. 2020, který uzavřel, že „Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Soudní dvůr tak jednoznačně vyložil, že aplikace směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES musí být národními státy provedena tak, aby porušení článku 8 a 23 bylo sankcionováno vždy absolutní neplatností úvěrové smlouvy, tedy neplatností, k níž se přihlíží z úřední povinnosti.

31. Tedy zjistí-li soud při své rozhodovací činnosti, že vnitrostátní právní úprava je v rozporu se směrnicí Evropského společenství, má soud sám rozhodnout o nepoužití ustanovení vnitrostátního práva, jež by bylo v rozporu s právem Evropského společenství (tedy i o případném rozhodnutí contra legem), když tento postup soudu byl připuštěn již v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10 (srov. bod 34. a 35. uvedeného usnesení Ústavního soudu). Když citovaným usnesením byla řešena právě otázka relativní neplatnosti, a to v § 55 odst. 2 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. ve znění do 31. 7. 2010.

32. Za situace, kdy je smlouva o zápůjčce neplatná, může se žalobkyně po žalovaném domáhat úhrady finanční částky, kterou mu prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytla, a to z titulu bezdůvodného bohacení, které na straně žalovaného vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. Soud má za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla dne 3. 2. 2020 částku 50 000 Kč, a to na účet, jehož majitelem je žalovaný, a kterou je žalovaný povinen vrátit žalobkyni na její výzvu. Vzhledem k tomu, že žalovaný na splátkách zápůjčky dle výpisu z účtu uhradil celkem 33 312,58 Kč, je nárok žalobkyně oprávněný v rozsahu částky 16 687,42 Kč a dále má žalobkyně nárok na zákonný úrok z prodlení, z částky 16 687,42 Kč od , právnická osoba, . 2022 do 14. 12. 2023, (kdy došlo k zaplacení částky ve výši 24 000 Kč), kapitalizovaný částkou ve výši 3 604,59 Kč, tj. celkem na částku 20 292,01 Kč. Tuto částku jí však již žalovaný po podání žaloby zaplatil, resp. zaplatil jí více, a sice částku 24 000 Kč. Vzhledem k výše uvedenému, tedy soud výrokem pod bodem I. řízení co do zaplacené částky 24 000 Kč zastavil (výrok pod bodem I. tohoto rozsudku).

33. Vzhledem k tomu, že nebylo prokázáno, že došlo k platnému uzavření smlouvy o zápůjčce, soud ve zbývajícím rozsahu, tedy co do zaplacení 1 693,10 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 394,89 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 5 401,09 Kč od , právnická osoba, . 2022 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 16 687,42 Kč od 15. 12. 2023 do zaplacení, a úrokem ve výši 16,90 % ročně z částky 20 882,36 Kč od , právnická osoba, . 2022 do zaplacení, žalobu zamítl (výrok pod bodem II. tohoto rozsudku).

34. Výrokem III. soud rozhodl o náhradě nákladů řízení, a to v souladu s ustanovením § 151, za použití § 146 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, neboť žaloba byla podána důvodně pouze částečně (posuzováno z procesního hlediska) a pro chování žalovaného, který dlužnou pohledávku zaplatil až po podání žaloby, byla vzata zpět. Soud přiznal žalobkyni, jež byla v řízení částečně úspěšná, nárok na poměrnou náhradu nákladů řízení v částce 1 193,70 Kč. Tato částka představuje 51,1 % z celkové částky nákladů žalobkyně, (tedy rozdíl mezi úspěchem žalobkyně, který činí 75,54 % a neúspěchem žalobkyně, který činí 24,46 %), tj.9 C 155/2023z částky 2 336 Kč, sestávající se ze zaplaceného soudního poplatku v částce 884 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 22 088,51 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.