9 C 155/2025

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní JUDr. Ing. Dagmar Langovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 17 966 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 12 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 12 000 Kč od 24. 1. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení částky ve výši 5 966 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 12 000 Kč od 7. 10. 2024 do 23. 1. 2025 a úrokem z prodlení ve výši 0,75 % ročně z částky 12 000 Kč od 24. 1. 2025 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 878,20 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně , Jméno advokáta, .

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení pohledávky ve výši 17 966 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. a II. tohoto rozsudku. Tvrdila, že žalovaná uzavřela prostřednictvím elektronické komunikace na dálku s původním věřitelem společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , , adresa, (dále jen ,,původní věřitel‘‘), dne 6. 6. 2024 smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, . K uzavření smlouvy žalobkyně uvedla, že se žalovaná nejprve zaregistrovala na webové stránce právní předchůdkyně žalobkyně , www stránky, , a to zadáním osobních údajů včetně telefonního čísla a emailové adresy. Tímto žalovaná zahájila kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu, následně zaslala žádost o poskytnutí konkrétního úvěru a po ověření schopnosti žalované splácet jí byl právní předchůdkyní žalobkyně zaslán návrh smlouvy, který žalovaná odsouhlasila verifikačním kódem ve formě SMS. Žalobkyně rovněž uvedla, že před uzavřením smlouvy se žalovanou byla ověřena její úvěruschopnost porovnáním jejích příjmů a výdajů a lustrací žalované v registrech CRKI, EUCB, CEE a ISIR Na základě této smlouvy poskytl původní věřitel žalované peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč, převodem na její bankovní účet č. , č. účtu, , které se žalovaná ve smlouvě zavázala vrátit původnímu věřiteli do 6. 10. 2024, a to společně s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení. Svůj závazek však nesplnila, neboť poskytnuté peněžní prostředky do lhůty splatnosti nevrátila ani přes zaslané upomínky. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní, došlo k postoupení pohledávky za žalovanou na žalobkyni. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky, ta však na dluh ničeho neuhradila. Žalobkyně proto požadovala též zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z dlužné částky od 7. 10 2024, tj. ode dne následujícího po splatnosti úvěru, až do zaplacení.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud podle ustanovení § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) vyzval žalovanou, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřila, zda s tímto postupem souhlasí, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žalovaná na výzvu nereagovala a žalobkyně vyjádřila svůj souhlas s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání již v žalobě, pročež soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů.

4. Na základě níže uvedených důkazů soud zjistil následující skutkový stav:

5. Ze žalobkyní předložené Smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, ze dne 6.6.2024 a obchodních podmínek soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, měla uzavřít s žalovanou smlouvu o úvěru a poskytnout žalované finanční prostředky až do výše 12 000 Kč s možností opakovaného čerpání splacené části úvěru, na účet žalované č. , č. účtu, . Žalovaná se měla zavázat úvěr splácet v povinných minimálních měsíčních splátkách ve výši uvedené v zákaznickém účtu. Pro případ prodlení měla žalovaná uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dlužné částky a dále náklady spojené s vymáháním dluhu. Smlouva neobsahuje vlastnoruční podpis žalované, ani elektronický podpis, ani jinou elektronickou značku prokazující uzavření smlouvy.

6. Z výpisu z běžného účtu , právnická osoba, . ze dne 6. 6. 2024 a sdělení , právnická osoba, . ze dne 22. 9. 2025 bylo zjištěno, že žalované byla dne 6. 6. 2024 zaslána platba ve výši 12 000 Kč (s uvedením půjčka od , právnická osoba, . č. , hodnota, ) na bankovní účet č. , č. účtu, , který je v jejím vlastnictví.

7. Z předžalobní výzvy k okamžité úhradě dluhu ze dne 6. 10. 2024 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu ve výši 18 116 Kč.

8. Z Rámcové smlouvy o postoupení pohledávek, dodatku, příloh a seznamu postoupených pohledávek ze dne 12.12.2024 má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni pohledávku za žalovanou. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno přípisem ze dne 15. 1. 2025.

9. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 15. 1. 2025 a podacího lístku z téhož dne má soud za prokázané, že žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána ke splnění své povinnosti.

10. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“). Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

11. Podle § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSU“) vyžaduje smlouva o spotřebitelském úvěru písemnou formu, kdy nesplnění písemné formy má za následek neuzavření smlouvy.

12. Podle § 7 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické komunikace lze k podepisování elektronickým podpisem použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5 nebo § 6 odst. 1.

13. Podle § 6 odst. 2 téhož zákona se uznávaným elektronickým podpisem rozumí zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis nebo kvalifikovaný elektronický podpis. Zákon však nezná definici zaručeného podpisu.

14. Podle článku 3 bodu 9 až 12 Nařízení 910/2014/ES (dále jen „eIDAS) se „podepisující osobou“ rozumí fyzická osoba, která vytváří elektronický podpis; "elektronickým podpisem" data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání; "zaručeným elektronickým podpisem" elektronický podpis, který splňuje požadavky stanovené v článku 26; a "kvalifikovaným elektronickým podpisem" zaručený elektronický podpis, který je vytvořen kvalifikovaným prostředkem pro vytváření elektronických podpisů a který je založen na kvalifikovaném certifikátu pro elektronické podpisy.

15. Podle článku 25 eIDAS nesmějí být elektronickému podpisu upírány právní účinky a nesmí být odmítán jako důkaz v soudním a správním řízení pouze z toho důvodu, že má elektronickou podobu nebo že nesplňuje požadavky na kvalifikované elektronické podpisy. Přičemž kvalifikovaný elektronický podpis, založený na kvalifikovaném certifikátu vydaném v jednom členském státě, má právní účinek rovnocenný vlastnoručnímu podpisu.

16. Podle článku 26 eIDAS musí zaručený elektronický podpis splňovat tyto požadavky: musí být: a) je jednoznačně spojen s podepisující osobou; b) umožňuje identifikaci podepisující osoby; c) je vytvořen pomocí dat pro vytváření elektronických podpisů, která podepisující osoba může s vysokou úrovní důvěry použít pod svou výhradní kontrolou; a d) je k datům, která jsou tímto podpisem podepsána, připojen takovým způsobem, že je možné zjistit jakoukoliv následnou změnu dat.

17. Ve smyslu ustanovení § 561 odst. 1 o.z. je k platnosti smlouvy třeba, aby k ní žalovaný připojil svůj podpis. Elektronický podpis, jenž je postaven na roveň podpisu vlastnoručního, je ve smyslu přímo použitelného nařízení eIDAS pouze kvalifikovaný elektronický podpis (tj. podpisem vytvořeným kvalifikovaným prostředkem = v české terminologii rovněž označovaný jako „kvalifikovaný elektronický podpis“). Ve smyslu článku 26 eIDAS lze za podpis, jenž důvěryhodně identifikuje osobu podepisující označit i zaručený elektronický podpis (= v českém terminologii označovaný „zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis“), jenž je jednoznačně spojen s podepisující osobou, umožňuje její jednoznačnou identifikaci, je vytvořen pomocí dat pro vytváření elektronických podpisů a je k podepisovanému dokumentu připojen tak, že je možné zjistit jakoukoliv následující změnu dat. Tedy takový podpis, který je v terminologii zákona č. č. 297/2016 Sb., podřazen pod termín uznávaný elektronický podpis. Jiné podpisy nelze bez dalšího považovat za podpisy postavené na roveň vlastnoručního podpisu, resp. podpisy důvěryhodně identifikující podepisující osobu. Má-li být elektronický podpis uznán za podpis konkrétní osoby, musí být prokázáno, že splňuje všechny podmínky stanovené v článku 26 eIDAS.

18. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

19. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

20. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli „rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“21. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

22. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.

23. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

24. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

25. Soud ve smyslu ustanovení § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákona (dále jen „o. z.“) přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

26. Z ustanovení § 2991 odst. 1 o.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

27. Podle ustanovení § 1879 a § 1880 odst. 1 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Podle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

28. Podle § 1968 věta prvá o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o.z. dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

29. Na podkladě shora uvedených důkazů soud dospěl k závěru, že žalobkyně žádným z předložených důkazů neprokázala, že by za žalovanou měla pohledávku z úvěrové smlouvy ze dne 6. 6. 2024, když žádným z důkazů nebylo prokázáno (ani poté co soud žalobkyni písemně vyzval – viz usnesení podepsaného soudu ze dne 19. 9. 2025, č.j. 9 C 155/2025 – 8), že by mezi účastníky, resp. původním věřitelem a žalovanou došlo k řádnému uzavření smlouvy o úvěru, když tato neobsahuje žádný podpis (byť i elektronický) ani jednoho z účastníků. Ostatně, i kdyby k uzavření úvěrové smlouvy došlo, tak tato by ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru byla neplatná, neboť smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná, pokud poskytovatel poskytl úvěr spotřebiteli, ač z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplynulo, že jsou zde důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V daném případě však i přes výše uvedenou výzvu soudu žalobkyně nepředložila žádné důkazy o tom, že původní věřitel zkoumal příjmy a výdaje žalované, a tedy zda posuzoval, zda má žalovaná dostatek finančních prostředků na splacení poskytnutého úvěru. Z tohoto důvodu by úvěrová smlouva i v případě jejího uzavření byla neplatná dle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelských úvěrech ve spojení s ustanovením § 588 o.z.

30. Vzhledem k tomu, že však bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku ve výši 12 000 Kč převodem na účet v jejím vlastnictví a že žalovaná ničeho neuhradila, jedná se na straně žalované o bezdůvodné obohacení ve výši 12 000 Kč, které je ve smyslu § 2991 o.z. povinna vydat. Proto soud žalobě, co to této částky vyhověl. Ve zbytku pak žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok pod bodem II. tohoto rozsudku). Vzhledem k tomu, že pohledávka byla z právní předchůdkyně žalobkyně postoupena na žalobkyni a žalovaná žalobkyni dlužnou částku dosud nezaplatila, je povinna žalobkyni kromě takto poskytnuté jistiny uhradit i zákonný úrok z prodlení dle ustanovení § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., který však žalobkyni přiznal až za dobu prodlení od 24. 1. 2025, neboť z předložených důkazů vyplývá, že žalovaná byla poprvé vyzvána k vydání bezdůvodného obohacení výzvou k úhradě dluhu ze dne 15. 1. 2025 (resp. pouze k této výzvě bylo ze strany žalobkyně předloženo i potvrzení o jejím odeslání), v níž jí byla stanovena lhůta k zaplacení 3 dnů. Výzva byla dle podacího lístku žalované odeslána dne 15. 1. 2025, a s ohledem na ust. § 573 o.z. má soud za to, že zásilka byla žalované doručena 20. 1. 2025. Lhůta k plnění tak žalované uplynula dnem 23. 1. 2025 a ode dne následujícího, tj. od 24. 1. 2025, je žalovaná v prodlení. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce trvání 3 dnů (výrok pod bodem I. tohoto rozsudku). Zákonný úrok dle citovaného nařízení vlády činil pro uvedené období 12 % ročně, který soud žalobkyni přiznal. Jelikož žalobkyně požadovala zákonný úrok ve výši 12,75 % ročně, rozhodl soud tak, že žalobu co do zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 0,75 % ročně z přiznané částky 12 000 Kč za dobu od 24. 1. 2025 do zaplacení zamítl, a to společně s dalšími požadovanými zákonnými úroky, na které žalobkyně nemá z důvodu neplatnosti smlouvy nárok (výrok pod bodem II. tohoto rozsudku).

31. O nákladech řízení pak soud rozhodl výrokem pod bodem III. rozsudku ve smyslu ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. podle poměru úspěchu ve věci. Žalobkyně se žalobou domáhala úhrady částky 17 966 Kč a soud jejímu nároku vyhověl co do částky 12 000 Kč. Žalobkyně tak byla úspěšná v rozsahu 66,79 % z předmětu řízení a neúspěšná v rozsahu 33,21 % z předmětu řízení. Při určení poměru úspěchu obou stran ve věci v souladu s § 142 odst. 2 o.s.ř. je pak třeba od úspěchu žalobkyně odečíst její neúspěch. Náklady řízení žalobkyně jsou představovány jednak zaplaceným soudním poplatkem za žalobu ve výši 800 Kč, odměnou advokáta podle § 11 odst. 1, písm. a) a d) ve spojení s § 14b, odst. 1, bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, za 3 úkony po 400 Kč (převzetí a příprava žaloby, výzva k plnění, sepis žaloby), 3 paušální náhrady po 100 Kč podle § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., a 21% DPH ve výši 315 Kč, celkem 2 615 Kč. Protože žalovaný je povinen uhradit 33,58 % nákladů řízení, přiznal soud žalobkyni nárok na zaplacení částky ve výši 878,20 Kč (po zaokrouhlení). V souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř. pak soud stanovil ve výroku III. rozsudku lhůtu k plnění rovněž v trvání tří dnů.