9 C 156/2025

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní JUDr. Ing. Dagmar Langovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 120 005,02 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 53 020 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení za dobu od 27.3.2025 do 16.6.2025 ve výši 1 429,36 Kč a dále jdoucím ve výši 12 % ročně z částky 53 020 Kč od 17.6.2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení částky ve výši 66 985,02 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 17 137,76 Kč, úroku ve výši 12,75 % ročně z částky 114 363,07 Kč od 17.6.2025 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 803,87 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 66 985,02 Kč od 17.6.2025 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky ve výši 120 005,02 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výrocích I. a II. tohoto rozsudku. Tvrdila, že žalovaná uzavřela dne 26. 10. 2020 s žalobkyní smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, , jejíž součástí jsou úvěrové podmínky. Smlouva byla uzavřena elektronickou formou prostřednictvím Správce financí, tj. webového rozhraní žalobkyně, jež je obdobou internetového bankovnictví s tím, že v rámci registrace klienta do systému je ověřována totožnost klienta poskytnutím osobních a kontaktních údajů (rodné číslo, číslo mobilního telefonu, e-mail, občanský průkaz). Registrace a podpis smlouvy byl žalovanou učiněn za pomoci SMS kódu na telefonním čísle , hodnota, a IP adrese , hodnota, . Žalovaná projevila souhlas s užíváním Správce financí a s možností elektronického uzavírání smluv. Smlouva byla elektronicky podepsána kódem , hodnota, dne 26.10.2020. Žalovaná byla v souladu se smlouvou o revolvingovém úvěru a úvěrovými podmínkami oprávněna čerpat revolvingový úvěr, a to vždy maximálně ve výši nevyčerpaného zůstatku sjednaného úvěrového rámce. Žalobkyně se zavázala poskytnout ve prospěch žalované peněžní prostředky, a to opakovaně a žalovaná se zavázala takto poskytnutý revolvingový úvěr žalobkyni vrátit a zaplatit za poskytnutý úvěr úroky. Sjednaný úvěrový rámec činil původně 20 000 Kč, v průběhu došlo k jeho navýšení, dne 4.2.2023 na částku 115 000 Kč a dne 18.1.2024 na částku 120 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 % z výše sjednaného úvěrového rámce. Splatnost pravidelné měsíční splátky byla dohodnuta na 20. den v kalendářním měsíci. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaná celkem načerpala částku ve výši 324 149 Kč a uhradila celkem 271 129 Kč. Žalobkyně dále uvedla, že před uzavřením smlouvy řádně prověřila úvěruschopnost žalované, a to kontrolou v několika registrech nebo dostupných databázích, výpočtem tzv. MLS, tedy částky, která žalované po odečtení všech výdajů zbývá a do její výše je tak možno maximálně zatížit žalovanou splátkou úvěru a důsledným zjišťováním kreditního skóre žalované. Při zkoumání úvěruschopnosti žalované žalobkyně vycházela potvrzení o zdanitelných příjmech ze závislé činnosti za období 2022 a z výpisu z účtu žalované za období od 6.1.2023 do 3.2.2023, ze kterého bylo patrné, kde je žalovaná zaměstnána a jaký má měsíční příjem. Žalobkyně provedla lustraci žalované v registrech SOLUS, NRKI, CEE a ISIR, přičemž dotaz do registru SOLUS byl proveden s výsledkem „nenalezen žádný závazek po splatnosti“, dotaz do registru NRKI byl proveden s výsledkem nalezen – pozitivní vyhodnocení, dotaz do registrů CEE a ISIR byl proveden s výsledkem – v registru nenalezen. Žalobkyně taktéž přihlédla k výši splátky schváleného úvěru. Jelikož žalovaná porušila svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, využila žalobkyně svého práva a okamžitě zesplatnila zbývající dluh ke dni 12. 3. 2025. Vzhledem k tomu, že žalovaná neuhradila svůj dluh, žalobkyně po ní požadovala částku ve výši 120 005,02 Kč, skládající se z dlužné jistiny ve výši 114 363,07 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 600 Kč, poplatků za pojištění ve výši 3 541,95 Kč a smluvních pokut ve výši 1 500 Kč. Žalobkyně dále požaduje úhradu příslušenství, a to kapitalizovaný úrok ve výši 17 137,76 Kč, úrok ve výši 12,75 % ročně z částky 114 363,07 Kč od 17. 6. 2025 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 3 233,23 Kč od 27. 3. 2025 do 16. 6. 2025 a zákonný úrok z prodlení z částky 120 005,02 Kč od 17. 6. 2025 do zaplacení ve výši 12 %. Přestože žalobkyně žalovanou před podáním žaloby vyzvala k úhradě celé dlužné částky, žalovaná na tuto výzvu nijak nereagovala a dluh žalobkyni neuhradila.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) vyzval žalovanou, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Žalovaná se k výzvě nevyjádřila, a soud tak má za to, že s rozhodnutím bez jednání souhlasila. Žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila již v podané žalobě a soud proto věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů.

4. Soud ze smlouvy – šikovný účet č. , hodnota, ze dne 26. 10. 2020, Dodatku k úvěrové smlouvě ze dne 4.2.2023, ze dne 18.1.2024 a úvěrových podmínek zjistil, že mezi účastníky měla být uzavřena smlouva, na základě které se žalobkyně měla zavázat poskytnout žalované bezúčelový revolvingový úvěr až do úvěrového rámce ve výši 20 000 Kč (po změně ve výši 115 000 Kč, následně 120 000 Kč), který se žalovaná měla zavázat splácet ve splátkách po 4 % z dlužné částky. Úrok byl podle smlouvy sjednán ve výši 26,28 % ročně, součástí smlouvy bylo i pojištění schopnosti splácet. Úvěr měl být čerpán na nákup (Postel Dafne 2 v ceně 8 800 Kč) od prodejce společnosti , právnická osoba, ., IČO , IČO, s tím, že se žalovaná uhradila 1 000 Kč a zavázala se uhradit žalobkyni v této souvislosti ještě 12 splátek po 733 Kč s úrokem 23,53 % ročně, které byly připočítávány ke splátce revolvingového úvěru. Mezi stranami měly být dohodnuty sankce pro případ prodlení žalované s úhradou splátek, a to smluvní pokuta ve výši 500 Kč za splátku v prodlení, úrok z prodlení v zákonné výši a vynaložené náklady na upomínky. Žalovaná měla ve smlouvě uvést, že je rozvedená a má vlastní bydlení a její čistý příjem ze zaměstnání měl činil 19 000 Kč čistého měsíčně. Příjem ostatních členů domácnosti měl být 20 000 Kč měsíčně. Na míso podpisu žalované je na smlouvě uvedeno číslo , hodnota, . K dokumentu nejsou připojeny žádné elektronické podpisy.

5. Kopií občanského průkazu bylo doloženo, že žalobkyně zjišťovala totožnost žalované.

6. Z dokumentu Dohledání informací o činnosti klienta bylo zjištěno, že dokument obsahuje číslo smlouvy , hodnota, , jméno a příjmení žalované s datem narození, telefonní číslo , tel. číslo, , e-mail , e-mail, , IP adresu – elektronický podpis úvěru , hodnota, , jakož i kód sms – elektronický podpis , hodnota, ze dne zaslání 26.10.2020.

7. Výpisem z účtu za měsíc únor 2023 bylo doloženo, že žalované byla na účet poukázána mzda ve výši 24 699 Kč od , právnická osoba, , a že žalovaná měla počáteční zůstatek ve výši – 8 584,24 Kč, konečný zůstatek ve výši - 7 420,81 Kč. Z výpisu dále vyplývá, že příjem žalované tvořil z převážné části čerpaný úvěr od žalobkyně ve výši cca 90 000 Kč a dále příjem z , právnická osoba, . ve výši cca 37 000 Kč. Výdaje tvořily z velké části pravidelné i několikadenní platby přes polskou platební bránu nejčastěji ve výši 400 Kč. Debetní obrat činil - 150 335,58 Kč.

8. Z potvrzení o zdanitelných příjmech ze závislé činnosti za období 2022 vyplývá, že v daném období měla žalovaná příjem 367 500 Kč, záloha na daň činila 24 375 Kč.

9. Z úvěrové karty a úvěrové zprávy soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím této zprávy zkoumala úvěruschopnost žalované. V kartě bylo uvedeno, že žalovaná je rozvedená, nemá vyživovací povinnost a bydlí ve vlastním bytě/domě. Příjem ze zaměstnání uvedla ve výši 19 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti ve výši 20 000 Kč a výdaje byly uvedeny v částce 6 000 Kč.

10. Podle první předložené úvěrové zprávy měla žalovaná v době podání žádosti čtyři existující splátkové úvěry, jeden nesplátkový a dvě kreditní karty. Jednalo se o osobní úvěry s dobou splatnosti od února 2014 do února 2022. Žalované zbývalo uhradit 94 076 Kč při měsíční splátce 7 159 Kč. Podle druhé úvěrové zprávy přílohy č. 6 měla žalovaná pět existujících splátkových úvěrů, jeden nesplátkový a dvě kreditní karty. Jednalo se o osobní úvěry s dobou splatnosti od března 2023 do března 2033. Žalované zbývalo uhradit 901 717 Kč při měsíční splátce 13 029 Kč s tím, že žalovaná měla nesplacenou částku po splatnosti ve výši 5 908 Kč. Z úvěrové zprávy dále vyplývá, že žalované bylo odmítnuto za období od února do prosince 2023 sedm žádostí o osobní úvěr v celkové výši přes 1 000 000 Kč. Podle druhé úvěrové zprávy přílohy č. 7 měla žalovaná dva existující splátkové úvěry, jeden nesplátkový a dvě kreditní karty. Jednalo se o osobní úvěry s dobou splatnosti od listopadu 2018 do února 2031. Žalované zbývalo uhradit 393 823 Kč při měsíční splátce 4 605 Kč. Z úvěrových zpráv rovněž vyplývá, že žalovaná měla kontokorentní úvěr.

11. Metodikou posouzení úvěruschopnosti žalobkyně doložila postup zjišťování bonity žalované.

12. Ze sdělení společnosti , právnická osoba, . ze dne 22. 9. 2025 vyplývá, že majitelem běžného účtu č. , č. účtu, je , Jméno žalované, , r. č. , RČ, .

13. Výpis čerpání splátek a úhrad prokazuje, že žalovaná načerpala u žalobkyně za období od 16.11.2020 do 7.12.2024 celkem částku 324 149 Kč. Z tohoto výpisu je dále zřejmé, že žalovaná zaplatila žalobkyni na svůj dluh celkem 271 129 Kč v období od 14.12.2020 do 12.11.2024. Po zesplatnění úvěru žalovaná na dluh již ničeho neuhradila.

14. Žalobkyně výzvou ze dne 12.3.2025 vyzvala žalovanou k zaplacení celého úvěru čerpaného na základě úvěrové smlouvy č. , hodnota, a stanovila jí k zaplacení lhůtu 14 dnů od sepsání dopisu. Odeslání výzvy žalobkyně doložila podacím archem ze dne 13.3.2025.

15. Předžalobní výzvou ze dne 1.4.2025 vyzvala žalobkyně žalovanou k zaplacení dluhu v dodatečné lhůtě do 8.4.2025 s možností úhrady ve splátkách. Tato výzva byla zaslána žalované, jak je zřejmé z podacího archu ze dne 2.4.2025.

16. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu § 132 o.s.ř., vzal soud za prokázané, že žalobkyně a žalovaná měly uzavřít pomocí prostředků komunikace na dálku smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě se žalobkyně zavázala žalované poskytnout spotřebitelský úvěr ve výši 7 800 Kč za účelem financování předmětu koupě, prostřednictvím jeho zprostředkovatele a bezúčelový revolvingový úvěr ve výši 20 000 Kč s možností jeho navýšení a žalovaná se měla zavázat peněžní prostředky společně s poplatky a úrokem žalobkyni vrátit v pravidelných splátkách. Žalobkyně poskytla žalované postupně částku v celkové výši 324 149 Kč, žalovaná na dluh uhradila celkem 271 129 Kč, ve zbylé výši dluh neuhradila ani na základě zaslané předžalobní výzvy, a je tedy se splněním tohoto svého peněžitého závazku v prodlení.

17. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

18. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

19. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

20. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli „rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“21. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

22. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.

23. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

24. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

25. Soud ve smyslu ustanovení § 588 o. z. přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

26. Z ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

27. Podle § 1968 věta prvá o. z., podle něhož dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení; dále z ustanovení § 1970 o. z., podle něhož po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

28. Provedenými důkazy nebylo prokázáno, že by žalobkyně splnila svoji zákonnou předsmluvní povinnost řádně zkoumat a prověřit úvěruschopnost spotřebitele. Soud vyzval žalobkyni, aby doplnila svá skutková tvrzení a navrhla důkazy k prokázání své povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalované. K tomu žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost zkoumala na základě informací, které si sama aktivně zjišťovala a ověřovala ze zdrojů nezávislých na spotřebiteli, ať již dostupných veřejně, tak především těch neveřejných. Žalobkyně tvrdila, že posoudila schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr vyhodnocením informací získaných především z bankovních registrů, nebankovních registrů, ostatních registrů a databází. Žalobkyně argumentovala tím, že při posuzování úvěruschopnosti žalované provedla výpočet maximální měsíční splátky (MLS), přičemž zohlednila její příjmy, výdaje a závazky. K ověření si vyžádala výpis z účtu za únor 2023, ze kterého zjistila, že žalovaná je zaměstnána u , právnická osoba, a potvrzení o zdanitelných příjmech žalované za rok 2022. Dále uvedla, že z výpisu z účtu byly identifikovány běžné výdaje (potraviny, drogerie, doprava, telekomunikace) a tzv. zbytné a jednorázové výdaje, jako např. Traficon Unhost a časté a opakující se platby PAYU, o kterých lze předpokládat, že mohou být v návaznosti na převzetí úvěrového závazku po dobu jeho splácení omezeny, a že prověřila závazky žalované prostřednictvím registru NRKI, včetně výše splátek a případného prodlení s tím, že za dobu trvání závazků se žalovaná sice dostala do prodlení se splácením svých závazků, ale pouze výjimečně. Podle karty klienta měla výše čistého měsíčního příjmu žalované činit 19 000 Kč, příjmy ostatních členů domácnosti pak 20 000 Kč. Žalovaná byla rozvedená, bydlela ve vlastním obydlí a neměla žádnou vyživovací povinnost. Měsíční výdaje domácnosti měly činit 6 000 Kč. Žalobkyně k prokázání tvrzení, že řádně zkoumala bonitu žalované předložila soudu pouze výpis z účtu žalované za měsíc únor 2023, z něhož je sice patrné, že žalovaná pobírala mzdu ve výši 24 699 Kč, že celkové příjmy žalované činily přes 150 000 Kč, které převážně tvořil čerpaný úvěr od žalobkyně a příjmy ze sázek, jež však byly v průběhu uvedeného měsíce zcela vyčerpány. Žalobkyně rovněž argumentovala tím, že u jednotlivých navýšení úvěrového rámce si od žalované vyžádala dokumenty k prokázání výše jejího příjmu a vycházela tedy z potvrzení o zdanitelných příjmech ze závislé činnosti za období 2022 a výpisu z účtu za období od 6. 1. 2023 do 3. 2. 2023. Pokud žalobkyně nabyla dojmu, že uvedený výpis z účtu prokazuje dobrou platební morálku žalované i přes opakující se platby PAYU, jež mohou být do budoucna omezeny, pak soud s ní tento názor nesdílí, když právě v tomto období měla žalovaná počáteční i konečný zůstatek v záporné výši a žádný další výpis z účtu žalované soudu nepředložila. Navíc podle předložených úvěrových zpráv žalovaná již v období od 2014 do 2024 čerpala několik úvěrů s tím, že jejich splatnost byla stanovena do roku 2025, 2027, 2031 a 2033. Podle úvěrové zprávy přílohy č. 6 bylo žalované odmítnuto sedm žádostí o splátkový úvěr v období od února do prosince 2023 v celkové výši přes 1 000 000 Kč a podle přílohy č. 7 zbývalo žalované uhradit 393 823 Kč. Již tato skutečnost, stejně jako vědomí žalobkyně, že žalovaná souběžně splácela několik dříve poskytnutých úvěrů měla zavdat žalobkyni pochybnost o dobré platební morálce žalované. Stejně tak žalobkyně nepředložila žádný důkaz o tom, že provedla lustraci žalované v externích registrech. Žalobkyně se pak vůbec nezabývala výdaji žalované, tedy např. v jaké výši hradí inkaso, jaké jsou její náklady na stravu, dopravu apod., ani to, že další příjem domácnosti měl činit 20 000 Kč. K ověření údajů poskytnutých žalovanou byla žalobkyně povinna nejen na základě shora citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, ale i jako řádný správce svého majetku za situace, kdy některé údaje poskytnuté žalované budí oprávněnou pochybnost o své správnosti. Z těchto skutečností lze proto dovodit, že není zřejmé, zda žalovaná měla dostatek finančních prostředků na splácení žalobkyní poskytnutého úvěru, když souběžně měla splácet své dřívější závazky. Soud tak má za to, že žalobkyně řádně neporovnávala příjmy a výdaje žalované ve smyslu § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru.

29. Za situace, kdy je smlouva o úvěru neplatná, může se žalobkyně po žalované domáhat úhrady finanční částky, kterou jí prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 občanského zákoníku.

30. Soud má za prokázané, že žalobkyně poskytla žalované částku 324 149 Kč, na kterou žalovaná uhradila částku 271 129 Kč, a žalobkyně tak má právo na vrácení bezdůvodného obohacení ve výši 53 020 Kč, které jí bylo přiznáno společně s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení za období od 27. 3. 2025 (neboť žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě výzvou ze dne 12. 3. 2025, ve které jí poskytla 14 dnů na úhradu, tj. do 26. 3. 2025) do 16. 6. 2025 ve výši 1 429,36 Kč a dále jdoucím ve výši 12 % ročně z částky 53 020 Kč od 17. 6. 2025 do zaplacení. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce trvání 3 dnů (výrok pod bodem I. tohoto rozsudku).

31. S ohledem na to, že nebylo prokázáno, že došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru, soud ve zbývajícím rozsahu (tj. v rozsahu nákladů na vymáhání, poplatků za pojištění, smluvní pokuty, obchodního úroku a k nim požadovaného úroku z prodlení) žalobu zamítl (výrok pod bodem II. tohoto rozsudku).

32. Výrokem III. soud rozhodl o náhradě nákladů řízení, a to podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tj. podle úspěchu ve věci. Žalované, která byla ve sporu úspěšnější, však žádné náklady v tomto řízení nevznikly, proto soud náhradu nákladů nepřiznal žádnému z účastníků.