9 C 16/2025

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní JUDr. Ing. Dagmar Langovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 20 354,79 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 8 019,51 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem ve výši 635,18 Kč a dále jdoucím ve výši 14,75 % ročně z částky 8 019,51 Kč od 1. 11. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení 12 335,28 Kč spolu s kapitalizovaným smluvním úrokem z prodlení ve výši 1 056,12 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení 1 160,04 Kč a dále jdoucím ve výši 14,75 % ročně z částky 13 391,40 Kč od 1. 11. 2024 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 20 354,79 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výrocích pod body I. a II. tohoto rozsudku, z titulu nesplaceného úvěru. Uvedla, že na základě smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 26. 7. 2021 poskytla žalovanému úvěr ve výši 60 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr hradit v pravidelných 40 měsíčních splátkách ve výši 1 833,12 Kč, a to počínaje dnem 15. 8. 2021. Dále byla sjednána úroková sazba ve výši 12,20 % ročně. Vzhledem k tomu, že žalovaný opakovaně nehradil splátky úvěru řádně a včas, žalobkyně úvěr ke dni 18. 4. 2024 zesplatnila. Dluh žalovaného sestává z neuhrazené jistiny ve výši 20 354,79 Kč, kapitalizovaných smluvních úroků ve výši 1 056,12 Kč, kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 1 795,22 Kč a dále žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení z částky 21 410,91 Kč od 1. 11. 2024 do zaplacení. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou, nicméně tento na dluh ničeho nezaplatil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), žalovaného vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žalovaný se k výzvě nevyjádřil, a žalobkyně svůj souhlas vyjádřila již v podané žalobě, soud proto věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů.

4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci:

5. Ze smlouvy o úvěru – Expres půjčka ze dne 26. 7. 2021, Fomuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a Všeobecných produktových podmínek bylo zjištěno, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 60 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet v 40 měsíčních splátkách v celkové výši 1 833,12 Kč, a to vždy k 15. dni v měsíci počínaje dnem 15. 8. 2021. Roční úroková sazba byla stranami dohodnuta ve výši 12,20 % p. a. Celková částka, kterou měl žalovaný zaplatit, činila 72 993,15 Kč. Smlouva byla podepsána přes tzv. SmartBanku pomocí PINu (viz Dispozice ke smlouvě o bankovních produktech a službách ze dne 26. 9. 2018).

6. Ze žalobkyní poskytnutého výpisu z úvěrového účtu a platební historie bylo zjištěno, že žalovaný dne 26. 7. 2021 čerpal celý úvěr ve výši 60 000 Kč. Žalovaný na svůj dluh zaplatil celkem 51 980,49 Kč.

7. Z formuláře Expres půjčka - žádost o úvěr vyplývá, že žalovaný požádal žalobkyni o poskytnutí úvěru ve výši 60 000 Kč, přičemž ke svým poměrům uvedl, že je svobodný, bydlí u rodičů, je zaměstnán u společnosti , právnická osoba, na dobu neurčitou s příjmem 19 248 Kč. Ke svým výdajům ničeho neuvedl.

8. Z výpisu z běžného účtu žalovaného za období od dubna 2021 do července 2021 vyplývá, že na jeho účet byla pravidelně připisována mzda od uváděného zaměstnavatele , právnická osoba, , a to v červenci 2021 ve výši 24 761 Kč, v červnu 2021 ve výši 24 110 Kč, v květnu 2021 ve výši 21 191 Kč a v dubnu 2021 ve výši 32 276 Kč. Zároveň z výpisu vyplývá, že žalovaný dne 7. 7. 2021 čerpal další úvěr ve výši 30 000 Kč a dne 20. 4. 2021 další úvěr ve výši 100 000 Kč9. Z oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne 20. 4. 2024 včetně podacího archu ze dne 23. 4. 2024 soud zjistil, že žalobkyně úvěr ke dni 18. 4. 2024 zesplatnila v celém rozsahu.

10. Z výzvy ze dne 31. 10. 2024 včetně podacího archu ze dne 1. 11. 2024 má soud za prokázané, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě celé dlužné částky před podáním žaloby.

11. Z jiných než shora uvedených důkazů soud nevycházel, neboť nebyly ve věci rozhodné.

12. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu § 132 o.s.ř., vzal soud za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 60 000 Kč. Žalovaný postupně splatil žalobkyni částku ve výši 51 980,49 Kč. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení, žalobkyně celý úvěr zesplatnila ke dni 18. 4. 2024 a před podáním žaloby jej vyzvala k jeho zaplacení výzvou ze dne 31. 10. 2024.

13. Při právním posouzení soud vycházel z § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), podle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Podle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

15. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

16. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Soud ve smyslu ustanovení § 588 o.z. přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

18. Podle § 2991 odst. 1 o.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

19. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

20. Podle § 1968 věta prvá o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

21. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že podaná žaloba je uplatněna po právu pouze co do částky 8 019,51 Kč, neboť mezi účastníky nedošlo k platnému uzavření úvěrové smlouvy. Ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná, pokud poskytovatel poskytl úvěr spotřebiteli, ač z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplynulo, že jsou zde pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V daném případě z předložených důkazů nevyplývá, že by žalobkyně dostatečným způsobem zjišťovala, zda je žalovaný schopen úvěr řádně splácet, a že si ani od žalovaného nevyžádala potřebné důkazy. Žalobkyně na výzvu soudu ze dne 6. 2. 2025, č.j. 9 C 16/2025 - 11, uvedla, že při zkoumání úvěruschopnosti vycházela z informací uvedeným žalovaným v žádosti o úvěr, ve kterém žalovaný uvedl pouze svůj příjem ve výši 19 248 Kč měsíčně, žádné výdaje zde nebyly žalovaným uvedeny (ani náklady na bydlení, splátky jiných úvěrů či ostatní nezbytné náklady), a dále vycházela z výpisu z běžného účtu žalovaného. Žalobkyně doložila výpis z běžného účtu žalovaného za měsíc duben až červenec 2021, ve kterých si ověřila pouze příjem žalovaného. Žalobkyně v rámci posouzení úvěruschopnosti žalovaného nijak nereflektovala skutečnost, že žalovaný v dubnu čerpal jiný úvěr ve výši 100 000 Kč a v červenci (pouhých 19 dnů před uzavřením úvěrové smlouvy) jiný úvěr ve výši 30 000 Kč. Dále již žalobkyní nebylo tvrzeno ani nebyly přiloženy žádné další relevantní důkazy prokazující majetkové poměry žalovaného, např. pracovní smlouva, výplatní pásky, nájemní smlouva atd. Stejně tak žalobkyně neprokázala, že řádným způsobem porovnala výdaje a příjmy žalovaného ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Nota bene ohledně výdajů žalovaného neměla žalobkyně zjevně žádné informace a vycházela pouze ze životního minima a normativních nákladů na bydlení, nicméně již ze shora uvedených čerpání jiných úvěrů je zjevné, že žalovaný musel mít minimálně zvýšené výdaje s jejich splácením.

22. Lze tak uzavřít, že žalobkyně před poskytnutím úvěru dostatečně a s odbornou péčí nezkoumala úvěruschopnost žalovaného. Tedy ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že povinnost uložená poskytovateli spotřebitelského úvěru v § 86 odst. 1 zákona splněna nebyla a smlouva o úvěru je proto pro rozpor se zákonem ve smyslu § 588 o.z. neplatná.

23. Za situace, kdy je smlouva o úvěru neplatná, může se žalobkyně po žalovaném domáhat úhrady finanční částky, kterou mu prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalovaného vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. Soud má za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 60 000 Kč. Dle platební historie žalovaný před podáním žaloby uhradil celkem 51 980,49 Kč, a žalobkyně tak má nárok na bezdůvodné obohacení ve výši 8 019,51 Kč, které jí bylo přiznáno společně s kapitalizovaným zákonným úrokem od 19. 4. 2024 do 31. 10. 2024 z částky 8 019,51 Kč, tj. ve výši 635,18 Kč a dále jdoucím zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 8 019,51 Kč od 1. 11. 2024 do zaplacení (výrok pod bodem I. tohoto rozsudku).

24. S ohledem na to, že nebylo prokázáno, že došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru, soud ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl (výrok pod bodem II. tohoto rozsudku).

25. Výrokem III. soud rozhodl o náhradě nákladů řízení, a to podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tj. podle úspěchu ve věci. Žalovanému, který byl ve sporu úspěšnější, však žádné náklady v tomto řízení nevznikly, proto soud náhradu nákladů nepřiznal žádnému z účastníků.