9 C 162/2024

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní JUDr. Ing. Dagmar Langovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 15 044 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 3 340 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem ve výši 2 439,21 Kč a dále jdoucím ve výši 7,05 % ročně z částky 3 340 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 11 704 Kč spolu s kapitalizovaným obchodním úrokem ve výši 16 789,79 Kč a nadále běžícím ve výši 19,98 % ročně z částky 8 193,90 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 627,93 Kč a nadále běžícím ve výši 7,05 % ročně z částky 4 853,90 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení pohledávky ve výši 15 044 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že žalovaná uzavřela se společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , se sídlem , adresa, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) Smlouvu o půjčce č. , hodnota, dne 24. 6. 2012. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 14 000 Kč, které žalovaná převzala v den uzavření smlouvy v hotovosti. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně částku ve výši 11 704 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných zákonných úroků za půjčené peněžní prostředky ve výši 1 788 Kč, odměny za administrativní zpracování půjčky ve výši 2 660 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 7 256 Kč. Celkovou částku se žalovaná ve smlouvě zavázala uhradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 429 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 18. 8. 2013. Žalovaná nesplácela řádně a včas, když poslední splátka byla z její strany uhrazena dne 13. 1. 2013, přičemž celkem na půjčku uhradila 10 660 Kč. Žalobkyně se domáhala po žalované z titulu nesplacené půjčky úhrady částky 8 193,90 Kč na jistině, na dlužném poplatku 6 850,10 Kč, obchodního úroku kapitalizovaného ve výši 16 789,79 Kč a nadále běžícího ve výši 19,98 % ročně z částky 8 193,90 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení kapitalizovaného ve výši 6 067,14 Kč a nadále běžícím ve výši 7,05 % ročně z částky 8 193,90 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní, došlo k postoupení pohledávky za žalovanou na žalobkyni, a to s účinností od 27. 9. 2023, o čemž byla žalovaná informována dopisem. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky, ta však na dluh ničeho neuhradila.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) žalovanou vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žalobkyně s rozhodnutím na základě listin souhlasila již v podaném žalobním návrhu a své stanovisko nezměnila ani ve svém následném písemném doplnění žaloby. Žalovaná na výzvu soudu žádným způsobem nereagovala. Soud proto věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů.

4. Soud ve věci vycházel z obsahu listin založených ve spise, na základě nichž dospěl k závěru o skutkovém stavu věci.

5. Žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně dne 24. 6. 2012 smlouvu o půjčce č. , hodnota, , na základě které byla žalované poskytnuta částka 14 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem. Žalovaná se současně zavázala zaplatit souhrnný poplatek v souvislosti s půjčkou ve výši 11 704 Kč, sestávající z kapitalizovaných úroků ve výši 1 788 Kč, odměny za administrativní činnost ve výši 2 660 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 7 256 Kč. Celkem se žalovaná zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně částku 25 704 Kč v 60 týdenních splátkách po 429 Kč. Nedílnou součástí smlouvy o půjčce byly smluvní podmínky, uvedené na zadní straně formuláře (viz Smlouva o půjčce ze dne 24. 6. 2012, včetně smluvních podmínek smlouvy o půjčce).

6. Z karty zákazníka zpracované pro žalovanou a jí podepsanou dne 24. 6. 2012 má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně vyžádala od žalované základní údaje o její osobě, bydlišti, zaměstnání, příjmech a výdajích. Uvedla, že pracuje na hlavní pracovní poměr jako dělník ve společnosti , název, s příjmem 11 500 Kč, což mělo být právní předchůdkyní žalobkyně ověřeno pracovní smlouvou a výplatními páskami. Žalovaná měla bydlet formou podnájmu, přičemž náklady na nájem a inkaso měly činit 6 500 Kč, výdaje na domácnost činí 8 000 Kč a splátky půjček či výživné hradila částkou 1 400 Kč. Žádné další příjmy ani výdaje žalovaná neuvedla. Dále měla mít u právní předchůdkyně žalobkyně již jednu půjčku, důvodem půjčky byly neočekávané výdaje a další příjmy domácnosti uvedla ve výši 15 000 Kč.

7. Z platební bilance vyplývá, že žalovaná na poskytnutou půjčku uhradila celkem 10 660 Kč8. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni pohledávku za žalovanou, a to s účinností ke dni 27. 9. 20213. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno přípisem ze dne 29. 9. 2023, když jeho odeslání má soud za prokázané z poštovního podacího archu ze dne 27. 10. 2023.

9. Z výzvy k plnění ze dne 3. 6. 2024 a podacího lístku ze dne 4. 6. 2024 má soud za prokázané, že žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána ke splnění své povinnosti.

10. Soud věc posoudil vzhledem k tomu, že smlouva o půjčce byla uzavřena v roce 2012, jako půjčku uzavřenou podle ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy, tj. do 31. 12. 2013 (dále jen „občanský zákoník“), a to s ohledem na ustanovení § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.

11. Podle § 657 občanského zákoníku platí, že smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle § 658 odst. 1 občanského zákoníku lze při peněžité půjčce dohodnout úroky.

12. S ohledem na skutečnost, že k postoupení pohledávky za žalovanou došlo dne 21. 9. 2023, je třeba na daný vztah nutno aplikovat zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném od 1. 1. 2014. Podle ustanovení § 1879 a § 1880 odst. 1 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Podle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

13. Podle § 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru účinného do 1. 12. 2016 je spotřebitelským úvěrem odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.

14. Podle § 9 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru (účinného v době uzavření úvěrové smlouvy) ve znění účinném od 25. 2. 2013 je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

15. Podle § 5 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru (účinného v době uzavření úvěrové smlouvy) poskytne věřitel spotřebiteli v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat informace uvedené v příloze č. 2 k tomuto zákonu. Učiní tak s dostatečným předstihem před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, nebo před tím, než spotřebitel učiní závazný návrh na uzavření takové smlouvy. Všechny informace musí být stejně výrazné. Jiné informace než uvedené v příloze č. 2 k tomuto zákonu poskytne věřitel v samostatném dokumentu. Poskytnutím informací způsobem uvedeným v odstavci 2 věřitel splnil informační povinnost podle zákona upravujícího smlouvy o finančních službách uzavírané na dálku.

16. Podle § 22 odst. 5 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru (účinného v době uzavření úvěrové smlouvy) není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 5, 7 a 9 nesplnil.

17. Soud ve smyslu ustanovení § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákona (dále jen „o. z.“) přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

18. Z ustanovení § 2991 odst. 1 o.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

19. Podle § 1968 věta prvá o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o.z. dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

20. Provedenými důkazy nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně splnila svoji zákonnou předsmluvní povinnost řádně zkoumat a prověřit úvěruschopnost spotřebitele. Soud vyzval žalobkyni, aby doplnila svá skutková tvrzení a navrhla důkazy k prokázání své povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalované. K tomu žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost zkoumala její právní předchůdkyně na základě údajů a podkladů, které obdržela od žalované. Uvedla, že žalovaná ve smlouvě prohlásila, že jí uvedené údaje jsou pravdivé a úplné. Poukazovala na zákonnou povinnost žalované ve smyslu ustanovení § 6 odst. 1 a 7 o.z. jednat v právním styku poctivě, a že se má za to, že kdo jednal v právním styku, jednal poctivě. K prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalované žalobkyně navrhla k důkazu výlučně kartu zákazníka podepsanou žalovanou. Z této karty zákazníka má soud za prokázané, že žalovaná sdělila nějaké údaje, na základě nichž mohla být prověřena úvěruschopnost žalované, avšak z žádného ze soudu doložených důkazů nevyplynulo, jak s uvedenými údaji bylo konkrétně pracováno, ani v jakém rozsahu tyto údaje byly ověřeny, a to ať již jde o příjmy či o výdaje žalované nebo její jiné závazky, či zda bylo provedeno šetření v insolvenčním rejstříku, centrální evidenci exekucí popřípadě dalších rejstřících klientských informací. K ověření údajů poskytnutých žalovanou byla právní předchůdkyně žalobkyně povinna nejen na základě shora citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, ale i jako řádný správce svého majetku za situace, kdy některé údaje poskytnuté žalovanou budí oprávněnou pochybnost o své správnosti.

21. Žalobkyně sice tvrdí, že u žalované byla ověřena výše jejích příjmů a výdajů, a to z pracovní smlouvy, výplatních pásek, a nájemní smlouvy (viz. Zákaznická karta), avšak soudu ani jednu z listin nedoložila. Žalovaná měla pracovat jako dělnice a její příjem měl činit částku ve výši 11 500 Kč. Náklady na nájemné či inkaso uvedla částkou 6 500 Kč a výdaje domácnosti uvedla ve výši 8 000 Kč, dále žalovaná uvedla, že v minulosti čerpala půjčku u právní předchůdkyně žalobkyně, avšak z karty nevyplývá v jaké výši, a do splátek půjčky/výživného uvedla částku 1 400 Kč. Dále měla hradit telefon částkou ve výši 200 Kč. Rovněž v dotazníku uvedla, že další příjem domácnosti činí 15 000 Kč, nicméně nebylo ověřováno, zda a v jakém rozsahu s tímto mohla žalovaná nakládat. Žalobkyně rovněž neprokázala, že by při prověřování úvěruschopnosti žalované nahlédla do exekučního či insolvenčního rejstříku či do evidencí klientských informací (např. SOLUS či NRKI), aby ověřila skutečné zadlužení žalovaného a existenci či neexistenci pohledávek po splatnosti. Jelikož soudu nebyly doloženy žádné listiny ověřující pravdivost tvrzení uvedené v kartě zákazníka, došel soud k závěru, že se právní předchůdkyně při zkoumání úvěruschopnosti spoléhala pouze na tvrzení žalované, které nijak neověřovala. Lze tak uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím půjčky, dostatečně a s odbornou péčí nezkoumala úvěruschopnost žalované, respektive, že žalobkyně neprokázala, že by byla úvěruschopnost žalované před poskytnutím půjčky dostatečně a s odbornou péčí posouzena. Tedy ve smyslu ustanovení § 22 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že povinnost uložená poskytovateli spotřebitelského úvěru v ustanovení § 9 zákona splněna nebyla a smlouva o půjčce je proto pro rozpor se zákonem ve smyslu ustanovení § 588 občanského zákoníku neplatná.

22. Za situace, kdy je smlouva o půjčce neplatná, může se žalobkyně po žalované domáhat úhrady finanční částky, kterou jí prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalované vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. Soud má za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované dne 24. 6. 2012 v hotovosti částku 14 000 Kč. Dle platební bilance žalovaná na tuto půjčku uhradila celkem 10 660 Kč, a žalobkyně tak má nárok na bezdůvodné obohacení ve výši 3 340 Kč, které jí bylo přiznáno společně s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 439,21 Kč a nadále jdoucím ve výši 7,05 % ročně z částky 3 340 Kč od 28. 9. 2023 (tj. od data postoupení pohledávky) do zaplacení (výrok I.).

23. Protože nebylo prokázáno, že došlo k platnému uzavření smlouvy o půjčce, soud ve zbývajícím rozsahu (tj. v rozsahu souhrnného poplatku a obchodního úroku a k nim požadovaného úroku z prodlení) žalobu zamítl (výrok II.).

24. Výrokem III. soud rozhodl o náhradě nákladů řízení, a to podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tj. podle úspěchu ve věci. Žalované, která byla ve sporu úspěšnější, však žádné náklady v tomto řízení nevznikly, proto soud náhradu nákladů nepřiznal žádnému z účastníků.