9 C 173/2025

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní Mgr. Gabrielou Kadlecovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 132 934 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 95 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 95 000 Kč od 10. 10. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen uhradit žalobkyni částku 37 934,56 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 113 631 ve výši 12% ročně od 25.4.2025 do 9.10.2025 a z částky 18 631 Kč ve výši 12% ročně od 10.10.2025 do zaplacení, dále úrok ve výši 72,85% ročně z částky 95 000 Kč od 25.4.2025 do 18.5.2025 ve výši 4 421,76 Kč, úrok ve výši 12% ročně z částky 95 000 Kč od 19.5.2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 25.4.2025 dosáhne částky 353 030 Kč, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen uhradit žalované náklady řízení ve výši 21 571 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala úhrady výše uvedené částky s tím, že jde o nedoplatek poskytnutého úvěru. Uvedla že žalovaný dne 28.1.2025 uzavřel smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě mu byl poskytnut úvěr 95 000 Kč, který se zavázal splácet ve 48 měsíčních splátkách po 6 129 Kč, avšak po určité době přestal řádně plnit, dostal se do prodlení se splátkami, čímž mu vznikla povinnost hradit smluvní pokuty a náhradu nákladů spojených s prodlením, a následně došlo ke zesplatnění celého úvěru ke dni 23.4.2025; podle žalobkyně žalovaný ke dni podání žaloby dluží novou jistinu 112 233,30 Kč, další smluvní pokuty, náklady spojené s prodlením, dlužné pojistné a úroky, přičemž tyto částky neuhradil ani přes výzvy a předžalobní výzvu. Žalobkyně v doplnění tvrzení uvádí, že před uzavřením úvěrové smlouvy řádně posoudil úvěruschopnost žalovaného podle zákona o spotřebitelském úvěru, a to na základě dokladů o příjmech, výpisů z registrů NRKI a SOLUS, formuláře hodnocení klienta a prohlášení samotného žalovaného; tvrdí, že žalovaný měl čistý měsíční příjem 18 500 Kč, měsíční náklady 9 481 Kč a volné zdroje ke splácení ve výši 8 019 Kč, přičemž bylo ověřeno, že žalovaný nebyl v insolvenci, neměl negativní záznamy v registrech, neměl u žalobkyně jinou smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, jeho doklad totožnosti byl platný a jeho zaměstnavatel nebyl v insolvenci; žalobkyně dále tvrdila, že vycházela z údajů sdělených žalovaným, zejména že náklady na bydlení činí 4 621 Kč měsíčně, další závazky nemá, a že žalovaný svým podpisem potvrdil pravdivost a úplnost poskytnutých údajů, neexistenci splatných dluhů, exekucí či insolvence a svou schopnost úvěr splácet, takže podle žalobkyně byly podmínky pro poskytnutí úvěru splněny a úvěruschopnost žalovaného byla posouzena dostatečně. Žalobkyně uvedla, že před podáním žaloby zaslala žalovanému výzvu k dobrovolnému plnění, žalovaný na ni nereagoval, a proto se obrátila na soud.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. Soud z provedených důkazů učinil následující skutková zjištění.

4. Z Návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/Smlouva o úvěru soud zjistil, že uvedený návrh měl podle textu žalovaný podepsat dne 28. 1. 2025 v 15:38:03, kdy je v textu vypsáno jméno žalovaného a vyznačen Jedinečný kód , hodnota, . Za žalobkyni je smlouva akceptována textem „Akceptační doložka. Tato Nabídka byla ze strany Poskytovatele akceptována dne“ s uvedením data 28.1.2025 za , Jméno žalobkyně, . a ručně vyvedený podpis bez označení osoby podepisujícího. Dokument obsahující smlouvu byl předložen ve formátu PDF a neobsahuje žádný elektronický podpis. Na základě uvedené smlouvy měl žalovaný požádat o poskytnutí úvěru ve výši 95 000 Kč, oproti svému závazku vrátit částku ve výši 294 192 Kč v 48 měsíčních splátkách po 6 129 Kč.

5. Z Oznámení o schválení úvěru soud zjistil, že bylo vyhotoveno jako samostatný elektronický dokument obsahující základní parametry úvěru s datem 29. 1. 2025, číslem účtu pro splátky a splátkovým kalendářem. Oznámení obsahuje vlastnoruční podpis za žalobkyni bez označení podepisující osoby.

6. Z Formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že jde rovněž o elektronický dokument ve formátu PDF, který neobsahuje žádný vlastnoruční ani elektronický podpis.

7. Z Hodnocení klienta soud zjistil, že žalobkyně uvedla jako příjem žalovaného částku 18 500 Kč a jako jeho výdaje částku 9 481 Kč, z toho částku 4 860 Kč tvoří životní minimum bez bližší specifikace a náklady na bydlení 4 621 Kč. Uvedené hodnocení měl podle textu žalovaný podepsat dne 28. 1. 2025 v 15:38:04, kdy je v textu vypsáno jméno žalovaného a vyznačen Jedinečný kód , hodnota, . Listina neobsahuje žádný podpis žalobkyně či zprostředkovatele, ať už vlastnoruční nebo elektronický.

8. Z kopie občanského průkazu žalovaného má soud za prokázané, že žalobkyně měla k dispozici osobní doklad žalovaného.

9. Z dokladu o vyplacení úvěru má soud za prokázané, že na účet , č. účtu, byla ze strany žalobkyně vyplacena částka ve výši 95 000 Kč. Dle potvrzení ČSOB a.s. bylo prokázáno, že výše uvedený účet je veden na jméno žalovaného.

10. Z výpisu z účtu ČSOB a.s. vedené na jméno žalovaného a výplatních lístků bylo prokázáno, že na účet č. , č. účtu, je poukazovaná mzda žalovaného, a to ve výši cca 17 000Kč.

11. Z výpisu z nebankovního registru klientských informací NRKI soud zjistil, že tato společnost provedla vyhodnocení kredibility žalovaného ke dni 28.12025.

12. Z karty klienta – bilance má soud za prokázané, že žalobkyně vedla evidenci úvěru poskytnutého žalovanému, včetně záznamů o provedených platbách žalovaného, a že u žalovaného eviduje úhrady na úvěrovou smlouvu č. , hodnota, v celkové výši 0 Kč.

13. Z výzev k zaplacení ze dne 20.3.2025, 17.4.2025 vyplývá, že žalobkyně vyhotovila pro žalovaného výzvu s upozorněním na prodlení s úhradou konkrétních splátek úvěru, s upozorněním na možnost zesplatnění úvěru, včetně uplatnění nároku na poplatky za odeslání výzvy k úhradě dlužných splátek.

14. Z oznámení ze dne 23.4.2025 vyplývá, že žalobkyně vyhotovila oznámení o zesplatnění úvěru pro žalovaného a vyzvala ho k úhradě částky ve výši 113 631 Kč, avšak již z výzvy ani z jiného důkazu předloženého žalobkyní nevyplývá, že by bylo oznámení odesláno či doručeno žalovanému.

15. Z předžalobní výzvy ze dne 22.9.2025 ve spojení s podacím archem ze dne 22.9.2025 má soud za prokázané, že žalobkyně zaslala před podáním žaloby žalovanému předžalobní výzvu.

16. Na základě shora uvedených důkazů má soud za zjištěné, že žalobkyně vyplatila na bankovní účet žalovaného částku 95 000 Kč. Zároveň má soud za prokázané, že žalovaný neuhradil žalobkyni ničeho.

17. Po právní stránce soud věc hodnotil podle níže uvedených zákonných ustanovení.

18. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

19. Podle ustanovení § 2396 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.

20. Podle ustanovení § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

21. Podle ustanovení § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

22. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

23. Podle ustanovení § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

24. Podle ustanovení § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

25. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli „rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“26. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

27. Podle ustanovení § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.

28. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. podle kterého platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

29. Podle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

30. Podle ustanovení § 1968 věta prvá o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení31. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením č. 351/2013 Sb., a to v § 2; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

32. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že žalobkyně před poskytnutím úvěru řádně neprověřila úvěruschopnost žalovaného, když neprokázala, že by měla pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného k dispozici alespoň základní údaje osobě žalovaného, jeho příjmech, pravidelných výdajích sociálním a rodinném zázemí, které by mohla porovnat. Je sice pravdou, že žalobkyně měla z údajů z běžného účtu žalovaného prokázanou výši jeho příjmů ze zaměstnání, avšak nikoliv výši jeho pravidelných výdajů. Žalobkyně nezjistila žádné údaje o výši nutných výdajů žalovaného zejména na bydlení, dopravu do práce, kolika osobám poskytuje výživu či přispívá na výživu ze svého příjmu, jaké má náklady na pojištění, spoření, výdaje na svoji obživu apod. Soud zdůrazňuje, že žalobkyně je povinna uchovávat záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, tedy měla by být schopna tvrdit a prokázat z jakých konkrétních ověřených údajů vycházela při posouzení úvěruschopnosti úvěrovaného a rovněž jakými konkrétními úvahami byla při posouzení úvěruschopnosti vedena.

33. Z tvrzení a listin předložených žalobkyní má pak soud za prokázané, že před poskytnutím úvěru žalovanému si tato nezjistila výši jeho výdajů a neprovedla jejich řádné posouzení, tedy nedošlo ze strany žalobkyně k řádnému prověření úvěruschopnosti žalovaného, což by mělo v souladu s ustanovením § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s ustanovením § 588 občanského zákoníku za následek absolutní neplatnost dotčené úvěrové smlouvy.

34. Soud má za prokázané, že žalobkyně poukázala žalovanému na jeho bankovní účet částku 95 000 Kč. Za situace, kdy není prokázán právní důvod této platby, má soud za prokázané, že ze strany žalobkyně šlo o plnění bez právního důvodu, popřípadě o plnění na základě neplatné smlouvy, a na straně žalovaného vzniklo bezdůvodné obohacení ve výši 95 000 Kč ve smyslu ustanovení § 2991 o. z., které je povinen vrátit. Žalovaný dle karty klienta a dle tvrzení žalobkyně neuhradil žalobkyni v souvislosti s tvrzeným úvěrem ničeho.

35. Splatnost bezdůvodného obohacení vzniká na základě výzvy věřitele adresované dlužníkovi. Žalobkyně však v řízení neprokázala, že by žalovaného vyzvala k vrácení částky (neboť doložila pouze oznámení o zesplatnění úvěru, nikoliv však, že by tato výzva byla doručena či alespoň prokazatelně odeslána žalovanému). Za této situace soud vyšel z toho, že výzva k úhradě dlužné částky byla žalovanému doručena až předžalobní výzvou ze dne 22.9.2025 (doručenou ve smyslu ustanovení § 573 o. z. dne 25. 9. 2025) v níž byla žalovanému stanovena lhůta k plnění v délce 15 dnů, která uplynula dne 9. 10. 2025. Ode dne následujícího je pak žalovaný v prodlení i s úhradou bezdůvodného obohacení a od tohoto dne soud přiznal žalobkyni i úrok z prodlení, a to ve výši stanovené v souladu s § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok I.).

36. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl, když neměl za prokázanou existenci úvěrové smlouvy, tj. ani dohod o výši obchodního úroku z úvěru ani smluvní ujednání o smluvních pokutách či nákladech spojených s prodlením se splácením úvěru (výrok II.).

37. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení částečně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 21 571Kč, přičemž tato částka představuje 43 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení a úspěchu žalovaného). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 6 647 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) sestávající z částky 6 420 Kč za každý z pěti úkonů právní služby (převzetí a příprava žaloby, předžalobní upomínka, sepis žaloby, vyjádření na výzvu soudu, účast na jednání) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., 865 Kč cestovné , adresa, a zpět, 750 Kč za zmeškaný čas na cestě za každou započatou půlhodinu a 21% DPH ve výši 7 553 Kč, celkem tak 50 165 Kč. Celkem tak žalobkyni při 43 % z této částky náleží zaokrouhleně 21 571 Kč, a soud proto rozhodl, jak ve výroku III. rozsudku uvedeno.

38. Zaplacení náhrady nákladů řízení soud žalované uložil v třídenní lhůtě podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta podle § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok pod bodem III. tohoto rozsudku).