9 C 179/2024

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní JUDr. Ing. Dagmar Langovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 158 676,24 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 2 915,02 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 16. 8. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení 139 950,43 Kč spolu s kapitalizovaným smluvním úrokem z prodlení ve výši 13 710,79 Kč, poplatky ve výši 2 100 Kč, a zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 139 950,43 Kč od 16. 8. 2023 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 158 676,24 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku pod bodem I. a II. tohoto rozsudku, z titulu nesplaceného úvěru. Uvedla, že se žalovaným uzavřela Smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty č. , hodnota, . Dispozice ke smlouvě o úvěru ze dne 16. 7. 2018 upravily podmínky užívání karty a revolvingovém úvěru, přičemž žalovaný měl oprávnění čerpat úvěrový rámec ve výši 143 000 Kč s procentuální sazbou k výpočtu minimální splátky ve výši 2 %. Žalovaný revolvingový úvěr v průběhu úvěrového vztahu čerpal, přičemž od března 2023 hradil minimální splátku, nicméně od dubna 2023 splátky již nehradil, a to ani na základě opakovaných výzev ze strany žalobkyně. Jelikož žalovaný neplnil své povinnosti, došlo ze strany žalobkyně k zesplatnění pohledávky, a to ke dni 1. 8. 2023 a vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky do 15. 8. 2023. Žalovaná částka se skládá z načerpané neuhrazené jistiny ve výši 142 865,45 Kč a dále žalobkyně požadovala obchodní úrok kapitalizovaný ke dni zesplatnění ve výši 13 710,79 Kč, poplatky za přečerpání úvěrového rámce za 3 měsíce a za odeslání upomínek v celkové výši 2 100 Kč a zákonný úrok z prodlení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Žaloba spolu s předvoláním k jednání ve věci byla žalovanému doručena do vlastních rukou dne 27. 12. 2024. Žalovaný se k ústnímu jednání, k němuž byl podle ustanovení § 45 a § 49 o.s.ř. řádně obeslán nedostavil, proto bylo jednáno podle ustanovení § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti žalovaného.

4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci:

5. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty č. , hodnota, ze dne 9. 8. 2016 a dispozic k této smlouvě bylo zjištěno, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému revolvingový spotřebitelský úvěr s úvěrovým rámcem 143 000 Kč s roční procentní sazbou nákladů 26,45 %. Celý úvěr se žalovaná zavázala hradit žalobkyni v měsíčních splátkách ve výši 2 % z dlužné částky.

6. Ze žalobkyní poskytnuté platební historie a z tvrzení žalobkyně bylo zjištěno, že žalovaný postupně načerpal celkem 660 348,14 Kč s tím, že tyto finanční prostředky byly čerpány převodem na bankovní účet a nákupem zboží na prodejním místě. Žalovaný na svůj dluh splatil celkem 657 433,12 Kč.

7. Ze žalobkyní předloženého formuláře soud zjistil, že průměrný čistý měsíční příjem žalovaného měl být 21 000 Kč, přičemž příjem měl být ověřen z dokladu o příjmu doloženého k jiné žádosti o úvěr. Žalovaný měl být zaměstnán na dobu určitou, celkový čistý měsíční příjem domácnosti měl činit 60 000 Kč, přičemž žalovaný měl bydlet ve vlastním domě a měl být ženatý. Dosavadní interní splátky žalobkyni měl hradit částkou 12 333,70 Kč.

8. Z upomínek žalobkyně adresované žalovanému má soud za prokázané, že žalobkyně žalovaného ve dnech 10. 5. 2023, 2. 6. 2023, 3. 7. 2023 a 14. 7. 2023 upomínala k zaplacení dlužných částek vyplývající ze shora uvedené smlouvy.

9. Z upomínky – rozhodnutí o zesplatnění ze dne 1. 8. 2023 bylo zjištěno, že žalobkyně zesplatnila ke dni 1. 8 2023 a vyzvala žalovaného k zaplacení celkové dlužné částky 158 970,24 Kč do 15. 8. 2023.

10. Z výzvy ze dne 1. 10. 2023 má soud za prokázané, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě celé dlužné částky před podáním žaloby.

11. Z jiných než shora uvedených důkazů soud nevycházel, neboť nebyly ve věci rozhodné.

12. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu § 132 o.s.ř., vzal soud za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému v rámci revolvingového úvěru částku ve výši 660 348,14 Kč. Žalovaný postupně splatil žalobkyni částku ve výši 657 433,12 Kč. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení, žalobkyně celý úvěr zesplatnila ke dni 1. 8. 2023 a před podáním žaloby jej vyzvala k jeho zaplacení výzvou ze dne 1. 10. 2023.

13. Při právním posouzení soud vycházel z § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), podle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Podle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

15. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

16. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Soud ve smyslu ustanovení § 588 o.z. přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

18. Podle § 2991 odst. 1 o.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

19. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

20. Podle § 1968 věta prvá o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

21. Na podkladě shora uvedených skutečností dospěl soud k závěru, že podaná žaloba je uplatněna po právu pouze co do částky 2 915,02 Kč, neboť mezi účastníky nedošlo k platnému uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru. Ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná, pokud poskytovatel poskytl úvěr spotřebiteli, ač z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplynulo, že jsou zde pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V daném případě z předložených důkazů bylo zjištěno, že žalobkyně nedostatečným způsobem zjišťovala, zda je žalovaný schopen úvěr řádně splácet, a že si ani od žalovaného nevyžádala všechny potřebné důkazy. Z důkazů předložených soudu žalobkyní k výzvě ze dne 4. 11. 2024 za účelem prokázání tvrzení, že řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, bylo zjištěno, že žalobkyně prověřila příjmovou stránku žalovaného pouze na základě jím uvedených údajů v žádosti o úvěr a výpisů z běžného účtu (který však soudu nedoložila). Žalobkyně dále tvrdila, že tyto údaje prověřovala doplňkovou kontrolou v databázi BRKI, NRKI, insolvenčním rejstříku a databázi MV ČR, ale ani tato svá tvrzení nedoložila. Ze žalobkyní předloženého formuláře ohledně bylo zjištěno, že žalovaný ohledně svých osobních a majetkových poměrů uvedl, že je ženatý, bydlí ve vlastním domě, má a jeho měsíční čistý příjem měl činit 21 000 Kč. Výdaje nebyly uvedeny žádné, kromě interních splátek ve výši 12 333,70 Kč. K žádosti o úvěr však nebyly žalobkyní tvrzeny ani přiloženy žádné další relevantní důkazy prokazující majetkové poměry žalovaného, např. pracovní smlouva osvědčující, zda je žalovaný skutečně zaměstnán, jaký má skutečně příjem (např. výplatní pásky), kolik činí jeho další výdaje. Žalovaným nebylo ani ve formuláři uvedeno, zda vlastní nějaké hodnotnější věci. Stejně tak žalobkyně neprokázala, že se zabývala skutečnými výdaji žalovaného, a že řádným způsobem porovnala výdaje a příjmy žalovaného ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Soudu je navíc z úřední činnosti známo, že žalobkyně žalovanému před uzavřením této smlouvy o úvěru poskytla několik dalších úvěrů ve výši přesahující 500 000 Kč, které žalobkyně v současné době po žalovaném soudně vymáhá (viz sp. zn. , spisová značka, , , spisová značka, , aj.). Tuto skutečnost byla žalobkyně povinna při poskytnutí dalšího úvěru zohlednit, nicméně žalobkyně ani netvrdí, že by tomu tak bylo, či jakým způsobem bylo poskytnutí několika dalších úvěrů žalovanému při zkoumání jeho úvěruschopnosti zohledněno.

22. Lze tak uzavřít, že žalobkyně před poskytnutím úvěru dostatečně a s odbornou péčí nezkoumala úvěruschopnost žalovaného, respektive, že žalobkyně neprokázala, že by byla úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru dostatečně a s odbornou péčí posouzena. Tedy ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že povinnost uložená poskytovateli spotřebitelského úvěru v ustanovení § 86 odst. 1 zákona splněna nebyla a smlouva o úvěru je proto pro rozpor se zákonem ve smyslu § 588 o. z. neplatná.

23. Za situace, kdy je smlouva o úvěru neplatná, může se žalobkyně po žalovaném domáhat úhrady finanční částky, kterou mu prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalovaného vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. Soud má za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému postupně částku 660 348,14 Kč. Dle tvrzení žalobkyně jí žalovaný před podáním žaloby průběžně uhradil celkem 657 433,12 Kč, a žalobkyně tak má nárok na bezdůvodné obohacení ve výši 2 915,02 Kč, které jí bylo přiznáno společně se zákonným úrokem z prodlení jdoucím ve výši 15 % ročně z částky 2 915,02 Kč od 16. 8. 2023, když do 15.8.2023 byl žalovaný dle výzvy žalobce povinen dlužnu částku uhradit, do zaplacení (výrok pod bodem I. tohoto rozsudku).

24. S ohledem na to, že nebylo prokázáno, že došlo k platnému uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru, soud ve zbývajícím rozsahu (tj. v rozsahu zbývající jistiny, obchodního úroku a poplatků) žalobu zamítl (výrok pod bodem II. tohoto rozsudku).

25. Výrokem pod bodem III. tohoto rozsudku soud rozhodl o náhradě nákladů řízení, a to podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tj. podle úspěchu ve věci. Žalovanému, který byl ve sporu úspěšnější, však žádné náklady v tomto řízení nevznikly, proto soud náhradu nákladů nepřiznal žádnému z účastníků.