9 C 18/2025

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní JUDr. Ing. Dagmar Langovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 69 800 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 68 000 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 392,75 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 68 000 Kč od 26. 10. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši 1 800 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 9 834,80 Kč a úroku ve výši 21,9 % ročně z částky 68 000 Kč od 26. 10. 2024 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 17 100 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně , tituly před jménem, , jméno FO, , sídlem , adresa, , , adresa, .

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky v celkové výši 69 800 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výrocích I. a II. tohoto rozsudku. Tvrdila, že s žalovanou uzavřela smlouvu o kontokorentu č. , Anonymizováno, ze dne 28. 6. 2023, na základě které bylo žalované umožněno přečerpat účet formou bezúčelového úvěru až do úvěrového limitu 21 000 Kč, který byl následně dodatkem ze dne 2. 10. 2023 zvýšen na částku 68 000 Kč. Žalovaná této možnosti využila a úvěr do této vyčerpala, nicméně neplnila své povinnosti a dlužnou částku žalobkyni neuhradila. Z důvodu poručení obchodních podmínek pro kontokorent, tj. dlouhodobého nesplácení finančních závazků žalované i přes to, že byla opakovaně na porušení povinnosti upozorněna, žalobkyně prohlásila všechny pohledávky z poskytnutého úvěru ke dni 30. 7. 2024 za okamžitě splatné a vyzvala žalovanou k okamžitému jednorázovému splacení celého závazku. Žalobkyně dále uvedla, že řádně posoudila úvěruschopnost žalované před uzavřením předmětné smlouvy, jejíž nedílnou součástí byly Obchodní podmínky. Žalobkyně tak požadovala zaplacení dlužné částky sestávající z jistiny 68 000 Kč a poplatků ve výši 1 800 Kč. Dále požadovala kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 9 834,80 Kč za dobu do 25. 10. 2024 a dále jdoucí ve výši 21,90 % ročně z částky 68 000 Kč od 26. 10. 2024 do zaplacení, a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 392,75 Kč za období do 25. 10. 2024 a dále jdoucí ve výši 12,75 % ročně z částky 68 000 Kč od 26. 10. 2024 do zaplacení. Žalovaná dlužnou částku neuhradila, přestože byla o zaplacení upomenuta.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) oba účastníky vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žalovaná se k výzvě nevyjádřila, a soud tak věc rozhodl, se souhlasem žalobkyně, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů.

4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci:

5. Ze žádosti o poskytnutí úvěru se dne 28. 6. 2023 soud zjistil, že žalovaná požádala žalobkyni o poskytnutí úvěru do výše úvěrového limitu 21 000 Kč, tj. o kontokorent k účtu č. , č. účtu, . Uvedla, že její měsíční příjem měl činit 33 020 Kč, pravidelné měsíční výdaje bez splátek úvěrů 3 500 Kč a splátky úvěrů bez kreditních karet a kontokorentů 9 500 Kč.

6. Ze Smlouvy o kontokorentu č. , hodnota, ze dne 28. 6. 2023, spolu s předsmluvními informacemi ke kontokorentu, záznamů o podpisu klienta, žádosti o služby – elektronické bankovnictví, žádosti o založení sporožirového účtu, Smlouvy o poskytování služeb , Anonymizováno, elektronického bankovnictví a Dohody o aktivaci služeb , Anonymizováno, elektronického bankovnictví soud zjistil, že na základě této smlouvy podepsané prostřednictvím elektronického bankovnictví se žalobkyně zavázala poskytnout žalované k jejímu účtu č. , hodnota, neúčelový revolvingový úvěr na dobu neurčitou do výše úvěrového limitu 21 000 Kč s úrokovou sazbou 21,90 % ročně. Splácení úvěru mělo být uskutečňováno nakládání s účtem, tj. při převodu peněžních prostředků na účet byl nejprve splácen čerpaný úvěr.

7. Ze žádosti o změnu, dodatku ke smlouvě o kontokorentu č. , hodnota, ze dne 2. 10. 2023 a záznamů o podpisu klienta se podává, že na základě žádosti žalované byl s účinností ke dni 2. 10. 2023 změněn úvěrový limit na částku 68 000 Kč s tím, že nová výše RPSN činila 24,68 % a nová celková částka, kterou je třeba zaplatit, činila 71 805,74 Kč.

8. Z výpisu z kontokorentu vyplývá, že žalovaná postupně vyčerpala úvěrový limit až do výše 68 000 Kč na který průběžně hradila splátky a poté jej opět čerpala, přičemž nakonec jej vyčerpala celý až do uvedené výše a přestala hradit splátky.

9. Z Informací z , právnická osoba, , má soud za osvědčené, že žalovaná měla 5 dalších existujících úvěrových kontraktů v celkové výši nesplacené jistiny ve výši 710 946 Kč a s měsíční splátkou 9 136 Kč. Dále z informací vyplývá, že žalovaná žádala o další 3 kontrakty, které jí byly bankou zamítnuty.

10. Z listiny nazvané žalobkyní , Anonymizováno, – záznamy o posuzování úvěruschopnosti úvěrovaného soud zjistil, že žalobkyně na základě žádosti žalované ze dne 28. 6. 2023 o poskytnutí kontokorentu s úvěrovým limitem výši 21 000 Kč prověřovala její úvěruschopnost. Při schvalování nyní projednávaného úvěru vycházela z údajů sdělených žalovanou v žádosti o úvěr. Započetla úvěrovou angažovanost žalované ve výši 9 136 Kč měsíčně, příjem žalovaná uvedla ve výši 33 020 Kč a své pravidelné měsíční výdaje částkou 3 500 Kč (není zřejmé o jaké konkrétní výdaje se jedná). Výsledkem bylo konstatování úvěruschopnosti žalované s platební kapacitou 11 033,40 Kč pro splátku 1 050 Kč (5% z limitu).

11. Z výpisu z běžného účtu žalované stran jejích příjmů za období od 8. 6. 2022 do 8. 6. 2023 vyplývá, že žalobkyně si tímto ověřila pravidelný příjem žalované od společnosti , Anonymizováno, ve výši cca 33 000 Kč měsíčně.

12. Z výpisu z běžného účtu žalované č. , hodnota, , resp. z výpisu z tohoto účtu za poslední 3 měsíce před poskytnutím kontokorentu bylo zjištěno, že zůstatek žalované na účtu ke dni 27. 6. 2023 činil 303,96 Kč, ke dni 30. 5. 2023 částku 317,39 Kč, ke dni 28. 4. 2023 částku 4 446,30 Kč a ke dni 31. 3. 2023 částku 1 882,05 Kč.

13. Žalovaná byla upozorněna na svůj dluh a opakovaně vyzývána žalobkyní k zaplacení, jak je zřejmé z 1. upomínky, Výzvy k zaplacení dluhu, Opakované výzvy k zaplacení dluhu, Poslední výzvy k zaplacení dluhu ze dne 6. 6. 2024 včetně dodejky. Z důvodu marného upomínání a prodlení žalované s hrazením splátek žalobkyně využila svého práva a pohledávky z poskytnutého úvěru prohlásila za splatné ke dni 30. 7. 2024 (viz Oznámení o zesplatnění dluhu ze dne 1. 8. 2024).

14. Z předžalobní výzvy ze 1. 11. 2024 a podacího lístku z téhož dne má soud za prokázané, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky před podáním žaloby.

15. Z ostatních důkazů soud nevycházel, neboť je považoval za nadbytečné pro své rozhodnutí.

16. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu § 132 o.s.ř. jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti učinil soud tento skutkový závěr. Žalovaná požádala žalobkyni o poskytnutí kontokorentu s úvěrovým limitem 21 000 Kč, následně požádala o jeho navýšení na částku 68 000 Kč. Žalobkyně jí tento úvěrový limit poskytla a žalovaná jej zcela vyčerpala, přičemž po celkovém vyčerpání na kontokorent ničeho neuhradila. Žalovaná byla vyzvána k zaplacení, ničeho dalšího však žalobkyni neuhradila.

17. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 561 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen ,,o.z.‘‘) k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

18. Podle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

19. Soud ve smyslu ustanovení § 588 o.z. přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

20. Z ustanovení § 2991 odst. 1 o.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

21. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále také „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

22. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

23. Podle § 1968 věta prvá o.z., podle něhož dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení; dále z ustanovení § 1970 o.z., podle něhož po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

24. Na podkladě shora uvedených skutečností dospěl soud k závěru, že podaná žaloba je uplatněna po právu pouze co do částky 68 000 Kč, neboť mezi účastníky nedošlo k platnému uzavření smlouvy o kontokorentu. Ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná, pokud poskytovatel poskytl úvěr spotřebiteli, ač z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplynulo, že jsou zde pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V daném případě z předložených důkazů bylo zjištěno, že žalobkyně nedostatečným způsobem zjišťovala, zda je žalovaná schopna úvěr řádně splácet, a že si ani od žalované nevyžádala všechny potřebné důkazy. Z důkazů předložených soudu žalobkyní k výzvě ze dne 6. 2. 2025 za účelem prokázání tvrzení, že řádně zkoumala úvěruschopnost žalované, bylo zjištěno, že žalobkyně prověřila příjmovou stránku žalované pouze na základě jí uvedených údajů v žádosti o úvěr a výpisů z běžného účtu žalované. Žalobkyně ani neuvedla, zda provedla doplňkovou kontrolu v databázi BRKI, NRKI, či insolvenčním a exekučním rejstříku za účelem zjištění případného zadlužení žalované. Ze žalobkyní předloženého formuláře bylo zjištěno, že žalovaná ohledně svých osobních a majetkových poměrů uvedla pouze měsíční čistý příjem ve výši 33 020 Kč. Výdaje uvedla ve výši 3 500 Kč, které však nijak nekonkretizovala, a za další splátky měla vydat 9 136 Kč. K žádosti o úvěr však nebyly žalobkyní tvrzeny ani přiloženy žádné další relevantní důkazy prokazující majetkové poměry žalované, kolik činí její konkrétní výdaje např. na bydlení, na kulturu a další osobní výdaje. Žalovanou nebylo ani ve formuláři uvedeno, v jaké formě bydlení bydlí, zda vlastní nějaké hodnotnější věci, zda má nějakou vyživovací povinnost. Stejně tak žalobkyně neprokázala, že se zabývala skutečnými výdaji žalované, a že řádným způsobem porovnala výdaje a příjmy žalované ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně uvedla, že výdajovou stránku ověřila z výpisu z běžného účtu žalované za období 12 měsíců před poskytnutím úvěru, přičemž systém vypočítal platební kapacitu žalované ve výši 11 033,40 Kč. Jak se vypořádala se skutečností, že jen za poslední 3 měsíce před poskytnutím kontokorentu činil zůstatek žalované i jen pouhých 303,96 Kč, není soudu známo. Zároveň žalobkyně vůbec neuvádí jak a zda vůbec došlo k dalšímu ověření úvěruschopnosti žalované, když o pouhé 4 měsíce po schválení kontokorentu požádala o zvýšení úvěrového limitu na částku 68 000 Kč, tj. o více než trojnásobek původní výše, čemuž žalobkyně zřejmě bez dalšího vyhověla, aniž by se dále úvěruschopností žalované zabývala. Soudu je navíc z úřední činnosti známo, že žalobkyně žalované před uzavřením této smlouvy o úvěru poskytla několik dalších úvěrů ve výši přesahující 500 000 Kč, které žalobkyně v současné době po žalované rovněž soudně vymáhá. Již tato skutečnost, že žalovaná je zatížena více úvěrovými produkty, měla žalobkyni vést k větší obezřetnosti.

25. Lze tak uzavřít, že žalobkyně před poskytnutím úvěru dostatečně a s odbornou péčí nezkoumala úvěruschopnost žalované, respektive, že žalobkyně neprokázala, že by byla úvěruschopnost žalované před poskytnutím úvěru dostatečně a s odbornou péčí posouzena. Tedy ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že povinnost uložená poskytovateli spotřebitelského úvěru v ustanovení § 86 odst. 1 zákona splněna nebyla a smlouva o úvěru je proto pro rozpor se zákonem ve smyslu § 588 o. z. neplatná.

26. Za situace, kdy je smlouva o úvěru neplatná, může se žalobkyně po žalované domáhat úhrady finanční částky, kterou jí prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalované vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. Soud má za prokázané, že žalovaná postupně vyčerpala celý úvěrový limit, tj. částku 68 000 Kč, na kterou žalobkyni ničeho neuhradila, a žalobkyně tak má nárok na bezdůvodné obohacení ve výši 68 000 Kč, které jí bylo přiznáno společně s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení od 2. 8. 2024 (tj. ode dne následujícího po zesplatnění úvěru, neboť žalobkyně předloženými upomínkami s dodejkami prokázala, že již v této době žalovanou vyzývala k úhradě dlužné částky) do 25. 10. 2024 ve výši 1 392,75 Kč a dále jdoucím ve výši 12,75 % ročně z částky 68 000 Kč od 26. 10. 2024 do zaplacení (výrok pod bodem I. tohoto rozsudku).

27. S ohledem na to, že nebylo prokázáno, že došlo k platnému uzavření smlouvy o kontokorentu, soud ve zbývajícím rozsahu (tj. v rozsahu obchodního úroku a poplatků) žalobu zamítl (výrok pod bodem II. tohoto rozsudku).

28. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. za použití § 151 odst. 1 o. s. ř tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v poměrné výši 17 100 Kč. Náklady žalobkyně v plné výši činí 18 038 Kč a sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 2 792 Kč a dále z odměny advokáta podle § 7 a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, za 3 úkony po 3 900 Kč (převzetí a příprava věci, předžalobní upomínka, sepis žaloby), 3 paušální náhrady po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a 21% DPH ve výši 2 646 Kč. Vzhledem k tomu, že předmětem řízení byla částka 69 800 Kč a soud vyhověl žalobě co do částky 68 000 Kč, přičemž ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl, odečetl soud „neúspěch“ žalobkyně ve výši 2,6 %, od jejího „úspěchu“ ve výši 97,4 %. Žalovaná, která ve sporu převážně neuspěla, je tak povinna zaplatit žalobkyni poměrnou část náhrady nákladů žalobkyně ve výši 94,8 % celkových nákladů řízení, tj. z částky 18 038 Kč, představující celkové náklady řízení, částku 17 100 Kč, přičemž její zaplacení soud žalované uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o.s.ř. k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta podle § 149 odst. 1 o.s.ř. (výrok pod bodem III. tohoto rozsudku).