9 C 186/2022

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní JUDr. Ing. Dagmar Langovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 16 700 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 5 500 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 600,44 Kč a nadále běžícím zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5 500 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 11 200 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 837,26 Kč, kapitalizovaným obchodním úrokem ve výši 4 605,87 Kč, nadále běžícím zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 7 488,82 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení a nadále běžícím obchodním úrokem ve výši 26,43 % ročně z částky 12 988,82 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení pohledávky ve výši 16 700 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku pod bodem I. a II. tohoto rozsudku. Tvrdila, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) dne 19. 7. 2019 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo]. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 14 000 Kč, které žalovaný převzal v den uzavření smlouvy v hotovosti. V souvislosti s poskytnutým úvěrem se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 2 800 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 2 800 Kč a za hotovostní inkaso splátek částku ve výši 5 600 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny a úhrad za služby se žalovaný ve smlouvě zavázal uhradit v 60 týdenních splátkách po 420 Kč, počínaje 26. 7. 2019, přičemž poslední splátka byla stanovena na 11. 9. 2020. Žalovaný nesplácel řádně a včas, když poslední platba na pohledávku byla ze strany žalovaného uhrazena dne 3. 3. 2020. Na pohledávku uhradil pouze částku 8 500 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní, došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informována dopisem ze dne 7. 1. 2022. Žalobkyně se proto domáhala úhrady celkové částky 16 700 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 12 988,82 Kč a částky 3 711,18 Kč za dlužné úhrady za služby, dále žalobkyně požadovala kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 4 605,87 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 437,70 Kč (z částky 12 988,82 Kč od 12. 9. 2020 do 7. 1. 2022), úrok ve výši 26,43 % ročně z dlužné jistiny ve výši 12 988,82 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení a úrok z prodlení v zákonné výši 8,25 % ročně z dlužné jistiny ve výši 12 988,82 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, ten však na dluh od postoupení pohledávky ke dni sepisu žaloby ničeho neuhradil.

2. Žalovaný ve svém podání doručeném zdejšímu soudu dne 21. 9. 2022 uvedl, že žalobkyni nezná, žádnou smlouvu nikdy nepodepsal, a dlužnou částku tak neuznává.

3. Předvolání k jednání ve věci bylo žalovanému doručeno do vlastních rukou dne 19. 12. 2022, kdy jej osobně převzal. Žalovaný se k ústnímu jednání, k němuž byl podle ustanovení § 45 a § 49 o. s. ř. řádně obeslán nedostavil, soud proto věc projednal podle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti žalovaného a rovněž žalobkyně, která se z jednání včas a řádně omluvila.

4. Soud z provedených důkazů učinil následující skutková zjištění.

5. Žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o spotřebitelském úvěru v hotovosti [číslo] dne 19. 7. 2019, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 14 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem. Žalovaný se zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 2 800 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 2 800 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 600 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit spotřebitelský úvěr v 60 týdenních splátkách po 420 Kč. Nedílnou součástí smlouvy o úvěru byly smluvní podmínky, uvedené na zadní straně formuláře (viz Smlouva o spotřebitelském úvěru v hotovosti [číslo] ze dne 19. 7. 2019, včetně smluvních podmínek smlouvy o spotřebitelském úvěru). Z Karty zákazníka má soud za prokázané, že si právní předchůdkyně žalobkyně vyžádala od žalovaného základní údaje o jeho osobě, bydlišti, zaměstnání, příjmech a výdajích. Žalovaný uvedl, že je zaměstnán u Zemědělského družstva s hlavním čistým příjmem 16 000 Kč. Měl žít s partnerkou v nájmu, výdaje na bydlení (nájem, inkaso, energie) uvedl částkou 3 750 Kč, osobní výdaje částkou 4 500 Kč (telefon, jídlo, léky, doprava, oblečení) a spoření/pojištění částkou 300 Kč, celkově tedy výdaje ve výši 8 550 Kč. K ověření finanční situace žadatele měl předložit výplatní pásky, nájemní/podnájemní smlouvu a faktury za elektřinu, vodu, plyn, telefon, TV/SIPO. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni pohledávku za žalovaným, a to s účinností ke dni 7. 1. 2022 (viz Smlouva o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022). Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 3. 2. 2022, když jeho odeslání má soud za prokázané z podacího lístku ze dne 4. 2. 2022 (viz Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 3. 2. 2022 včetně podacího lístku ze dne 4. 2. 2022). Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván ke splnění své povinnosti (viz Výzva k plnění ze dne 6. 5. 2022 včetně podacího lístku ze dne 6. 5. 2022).

6. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

8. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

9. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli„ rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“ 10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.

12. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

13. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

14. Soud ve smyslu ustanovení § 588 o. z., přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

15. Z ustanovení § 2991 odst. 1 o. z., platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

16. Podle ustanovení § 1879 a § 1880 odst. 1 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Podle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

17. Podle § 1968 věta prvá o. z., podle něhož dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení; dále z ustanovení § 1970 o. z., podle něhož po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

18. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že žalobkyně nemá za žalovaným pohledávku, která by měla svůj právní základ ve smlouvě o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným.

19. Provedenými důkazy bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila svoji zákonnou předsmluvní povinnost řádně zkoumat a prověřit úvěruschopnost spotřebitele. Žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost zkoumala její právní předchůdkyně na základě údajů a podkladů, které obdržela od žalovaného. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Uvedla, že s ohledem na prohlášení žalovaného obsažené ve smlouvě, tj. že jím uvedené údaje jsou pravdivé a úplné, neměla důvod blíže jím uvedené údaje ověřovat. Poukazovala na zákonnou povinnost žalovaného ve smyslu ustanovení § 6 odst. 1 a 7 o. z. jednat v právním styku poctivě, a že se má za to, že ten, kdo jednal určitým způsobem, jednal poctivě a v dobré víře. K prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně navrhla k důkazu kartu zákazníka, z níž má soud za prokázané, že žalovaný sdělil údaje, na základě nichž mohla být prověřena úvěruschopnost žalovaného, avšak soudu nebyly doloženy žádné důkazy, ze kterých by bylo zjištěno, že informace uvedené žalovaným byly ověřovány a jak s uvedenými údaji bylo konkrétně pracováno, a to ať již jde o příjmy či o výdaje žalovaného nebo jeho jiné závazky, či zda bylo provedeno šetření v insolvenčním rejstříku, centrální evidenci exekucí popřípadě dalších rejstřících klientských informací. K ověření údajů poskytnutých žalovaným byla právní předchůdkyně žalobkyně povinna nejen na základě shora citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, ale i jako řádný správce svého majetku za situace, kdy některé údaje poskytnuté žalovaným budí oprávněnou pochybnost o své správnosti.

20. Žalobkyně sice tvrdí, že u žalovaného byla ověřena jeho majetková situace z výplatních pásek, pracovní smlouvy a nájemní smlouvy. Žalobkyně však soudu žádný z výše uvedených důkazů nedoložila. Žalobkyně nedoložila vůbec žádné doklady, z nichž měly být ověřeny příjmy a výdaje žalovaného. Žalovaný uvedl, že měl mít stálý čistý příjem ve výši 16 000 Kč a náklady na bydlení (nájem, inkaso, energie) ve výši 3 750 Kč, osobní výdaje (telefon, jídlo, léky, doprava, oblečení) ve výši 4 500 Kč a spoření/ pojištění ve výši 300 Kč. Použitelný příjem tak měl činit 7 450 Kč. Již ze samotných tvrzení žalovaného uvedených v kartě zákazníka lze mít pochybnosti o jejich pravdivosti, když náklady za nájem, inkaso a energie měly činit pouhých 3 750 Kč, což je částka nepřiměřeně nízká a postačovala by tak maximálně na pouhé energie, ale rozhodně ně již na nájemné. Žalobkyně rovněž neprokázala, že by při prověřování úvěruschopnosti žalovaného nahlédla do exekučního či insolvenčního rejstříku či do evidencí klientských informací (např. SOLUS či NRKI), aby ověřila skutečné zadlužení žalovaného a existenci či neexistenci pohledávek po splatnosti. Lze tak uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím spotřebitelského úvěru dostatečně a s odbornou péčí nezkoumala úvěruschopnost žalovaného, respektive, že žalobkyně neprokázala, že by byla úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím spotřebitelského úvěru dostatečně a s odbornou péčí posouzena. Tedy ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že povinnost uložená poskytovateli spotřebitelského úvěru v ustanovení § 86 odst. 1 zákona splněna nebyla a smlouva o úvěru je proto pro rozpor se zákonem ve smyslu § 588 o. z. neplatná.

21. Za situace, kdy je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná, může se žalobkyně po žalovaném domáhat úhrady finanční částky, kterou mu prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalovaného vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. Soud má za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne 19. 7. 2019 v hotovosti částku 14 000 Kč. Dle tvrzení žalobkyně žalovaný na tuto půjčku uhradil celkem 8 500 Kč, a žalobkyně tak má nárok na bezdůvodné obohacení ve výši 5 500 Kč, které jí bylo přiznáno společně s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 600,44 Kč a nadále jdoucím ve výši 8,25 % ročně z částky 5 500 Kč od 8. 1. 2022 (tj. ode dne následujícího po dni postoupení pohledávky) do zaplacení (výrok pod bodem I. tohoto rozsudku).

22. S ohledem na to, že nebylo prokázáno, že došlo k platnému uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, soud ve zbývajícím rozsahu (tj. v rozsahu kapitalizovaného smluvního úroku, obchodního úroku a k nim požadovaného úroku z prodlení) žalobu zamítl (výrok pod bodem II. tohoto rozsudku).

23. Výrokem III. soud rozhodl o náhradě nákladů řízení, a to podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tj. podle úspěchu ve věci. Žalovanému, který byl ve sporu úspěšnější, však žádné náklady v tomto řízení nevznikly, proto soud náhradu nákladů nepřiznal žádnému z účastníků.