9 C 188/2025

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudcem Mgr. Jakubem Radou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 41 718,69 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do 3 dnů od právní moci rozsudku částku 16 383,76 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně od 25. 7. 2025 do zaplacení.

II. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 25 334,93 Kč spolu s úrokem z prodlení: ve výši 12 % ročně z částky 25 334,93 Kč od 5. 6. 2025 do zaplacení, ve výši 12 % ročně z částky 16 383,76 Kč od 5. 6. 2025 do 24. 7. 2025, ve výši 0,50 % ročně z částky 16 383,76 Kč od 25. 7. 2025 do zaplacení,se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 41 718,69 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že žalovaný dne 8. 10. 2024 uzavřel s původním věřitelem, společností , právnická osoba, ., (dříve , právnická osoba, .), (dále jen „původní věřitel“) smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které čerpal úvěr v konečné výši 41 718,69 Kč. Uvedená pohledávka byla postoupena původním věřitelem žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020. Žádost o úvěr byla podána žalovaným prostřednictvím veřejné datové sítě umístěné na internetové adrese , www stránky, , přičemž žalovaný projevil souhlas se zněním a obsahem smlouvy a s všeobecnými podmínkami poskytnutí úvěru původního věřitele. K uzavření smlouvy žalobkyně uvedla, že žalovaný vyplnil své osobní údaje včetně telefonního čísla a emailové adresy, poté následovalo prověření žalovaného úvěr splácet. Žalovaný následně odsouhlasil návrh smlouvy a všeobecné podmínky poskytnutí úvěru, poté mu byl zřízen uživatelský účet. Žalobkyně rovněž uvedla, že před uzavřením smlouvy se žalovaným byla ověřena jeho úvěruschopnost výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji, klientům je ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se těchto 10 % musí rovnat minimálně životnímu minimu, které v současné době činí 4 860 Kč. Dále původní věřitel úvěruschopnosti ověřoval lustrací žalovaného v registrech ISIR, CEE, EUCB, CRKI, NRKI, BRKI a SOLUS. Úvěr měl být splacen nejpozději dne 4. 6. 2025.Žalobkyně uvedla, že úvěr byl poskytnut žalovanému v následujících částkách, a to: ve výši 10 000 Kč dne 8. 10. 2024, ve výši 20 000 Kč dne 21. 10. 2024, ve výši 1 977 Kč dne 22. 10. 2024, a to vše na účet č. , č. účtu, , pod VS , var. symbol, , po celou dobu trvání úvěru žalovaný celkem čerpal finanční prostředky ve výši 31 977 Kč. Před postoupením pohledávky uhradil žalovaný celkem 15 593,24 Kč. Pohledávka sestává z jistiny ve výši 21 790,34 Kč, náhrady účelně vynaložených nákladů ve výši 1 226,43 Kč a z úroku za období čerpání úvěru ve výši 18 701,92 Kč.Žalovaný však svůj závazek nesplnil, neboť poskytnuté peněžní prostředky do lhůty splatnosti nevrátil ani přes zaslané upomínky. Žalobkyně dále navrhla, aby pro případ neuznání nároku žalobkyně na úhradu dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru. Spolu s dlužnou částkou žalobkyně požadovala rovněž zákonný úrok z prodlení ode dne následujícího po splatnosti úvěru, tj. od 5. 6. 2025 do zaplacení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) žalovaného vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žalovaný se k výzvě nevyjádřil a žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání vyslovila souhlas již v podané žalobě, soud proto věc rozhodl, aniž by nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů.

4. Z níže uvedených důkazů soud zjistil následující skutkový stav:

5. Z dokumentu nazvaného „, právnická osoba, . - úvěrová smlouva vztahující se na klienty s trvalým bydlištěm v České republice uzavřená s klientem dne 8. 10. 2024“ ze dne 8. 10. 2024, bylo zjištěno, že tento dokument obsahuje identifikační údaje právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaného, podle něhož si smluvní strany mezi sebou měly sjednat revolvingový úvěr s maximálním úvěrovým limitem 35 000 Kč, termín splatnosti měl činit 15 dnů od data výpisu, úvěr byl poskytován na období jednoho roku počínaje dnem prvního čerpání. Výpůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 146,949% ročně.Úvěrová smlouva byla soudu předložena v elektronické podobě ve formátu PDF, přičemž z vlastností dokumentu bylo zjištěno, že byl vytvořen dne 8. 10. 2024 v 15:10:19 a nebyl upravován. K dokumentu není připojen žádný elektronický podpis. Smlouva ani formuláře však neobsahují vlastnoruční ani elektronický podpis žádné ze smluvních stran ani jinou elektronickou značku prokazující uzavření smlouvy. Ze Standardních informací o spotřebitelském úvěru a Standardních podmínek ze dne 12. 3. 2024 vyplývá, že rovněž neobsahují podpisy žádného subjektu. Z uvedeného vyplývá, že dokument předložený soudu vznikl ve dni, kdy ho měl žalovaný akceptovat, tj. přijmout návrh smlouvy předložený mu právní předchůdkyní žalobkyně.

6. Podle interního formuláře právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala úvěruschopnost žalovaného, kde bylo uvedeno bankovní spojení, email, telefonní číslo, dále že žalovaný byl svobodný, bezdětný, bydlel v nájemním bytě sdíleném s dalším nájemníkem, pracoval v logistice přepravní dopravy s nástupem do zaměstnání 1. 10. 2015, příjem měl ve výši 38 000 Kč a měsíční výdaje ve výši 7 000 Kč.

7. Z platební informace (faktura VS , var. symbol, ), dokladu o zaplacení a přehledu čerpání a plateb bylo zjištěno, že žalovaný čerpal dne 8. 10. 2024 částku ve výši 10 000 Kč (6 000 Kč a 4 000 Kč), dne 21. 10. 2024 čerpal částku ve výši 20 000 Kč, a dne 22. 10. 2024 čerpal částku ve výši 1 977 Kč, a to vše pod účtem č. , č. účtu, , pod VS , var. symbol, . Žalovaný byl původním věřitelem informován o celkové dlužné částce k datu splatnosti, tj. ke dni 4. 6. 2025, jež činila částku ve výši 41 894,15 Kč s tím, že aktuální minimální částka k úhradě k datu splatnosti činila 20 062,26 Kč.

8. Ze sdělení , právnická osoba, . ze dne 25. 11. 2025 má soud za prokázané, že vlastníkem účtu č. , č. účtu, je , Jméno žalovaného, , nar. , Datum narození žalovaného, , trvale bytem , adresa, , , adresa, , a že dne 8. 10. 2024 právní předchůdkyně žalobkyně poukázala částku ve výši 10 000 Kč (6 000 Kč a 4 000 Kč), dne 21. 10. 2024 částku ve výši 20 000 Kč, a dne 22. 10. 2024 částku ve výši 1 977 Kč, na účet žalovaného pod variabilním symbolem č. , var. symbol, .

9. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 a dodatku č. 2 ze dne 18. 11. 2021 včetně seznamu postoupených pohledávek má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni pohledávku za žalovaným. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 12. 7. 2025 a žalovaný byl zároveň vyzván k úhradě dluhu před podáním žaloby do tří dnů. Odeslání výzvy má soud za prokázané z potvrzení o odeslání zásilky ze dne 21. 7. 2025.

10. Z předžalobní výzvy ze dne 12. 7. 2025 včetně potvrzení o odeslání zásilky ze dne 21. 7. 2025 má soud za prokázané, že žalobkyně vyzvala žalovaného k uhrazení dluhu.

11. Z jiných, než výše uvedených důkazů soud nevycházel, neboť nebyly pro věc podstatné.

12. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu § 132 o.s.ř., vzal soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně zaslala žalovanému dne 8. 10. 2024 částku ve výši 10 000 Kč (ve dvou platbách ve výši 6 000 Kč a 4 000 Kč), dne 21. 10. 2024 částku ve výši 20 000 Kč, a dne 22. 10. 2024 částku ve výši 1 977 Kč, a to vše na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, , pod VS , var. symbol, , vedený u , právnická osoba, . Celkem tedy žalovanému byla poskytnuta právní předchůdkyní žalobkyně částka ve výši 31 977 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 ve znění dodatku č. 2 a toto postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 12. 7. 2025. Žalovaný na dluh dle sdělení žalobkyně uhradil celkem 15 593,24 Kč, a to před postoupením pohledávky, po postoupení pohledávky neuhradil žalobkyni ničeho, a to ani na základě zaslané předžalobní výzvy, a je tedy se splněním tohoto svého peněžitého závazku v prodlení.

13. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), podle něhož platí, že k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

14. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

15. Podle § 2991 odst. 1 o.z. podle kterého platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

16. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

17. Podle § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.

18. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

19. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

20. Podle § 1879 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1882 odst. 1 občanského zákoníku dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

21. Podle § 1968 věta prvá o.z., podle něhož dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení; dále z ustanovení § 1970 o.z., podle něhož po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Při posouzení výše úroku z prodlení požadovaného žalobcem vycházel soud z nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

22. V daném případě dospěl soud k závěru, že mezi účastníky nebylo prokázáno, že došlo k uzavření úvěrové smlouvy. Žalobkyně tvrdila, že mezi účastníky byla uzavřena písemná úvěrová smlouva, a to v elektronické podobě. Soudu byla předložena písemná smlouva – dokument ve formátu PDF, který však žádný elektronický podpis – tj. data připojená k jiným datům – smlouvě, tak, aby bylo možné zjistit jakékoliv pozdější změny, neobsahuje. Tedy z předloženého dokumentu nelze dovodit ani obsah tvrzené sjednané smlouvy ani tvrzenou vůli stran smlouvu právě o předloženém obsahu sjednat. Jiný důkaz k prokázání uzavření úvěrové smlouvy právě o předloženém znění žalobkyně nenavrhla, ani poté, co jí byla doručena výzva soudu ze dne 21. 11. 2025, č.j. 9 C 188/2025-9.

23. Prokázáno však bylo, že právní předchůdkyně žalobkyně zaslala na účet žalovaného částku v celkové výši 31 977 Kč, s tím, že žalovaný uhradil celkem 15 593,24 Kč. Na straně žalovaného se za situace, kdy nebyla prokázána existence úvěrové smlouvy, jedná o bezdůvodné obohacení ve výši 16 383,76 Kč, které je žalovaný povinen vydat. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svoji pohledávku za žalovaným na žalobkyni, dle § 1879 o. z., a toto postoupení bylo žalovanému řádně oznámeno ve smyslu § 1882 o. z.

24. Bezdůvodné obohacení je dle ustanovení § 1958 odst. 2 o.z. splatné na výzvu věřitele. Soud vyšel z toho, že výzva k úhradě dlužné částky byla žalovanému doručena v předžalobní výzvě ze dne 12. 7. 2025, odeslané 21. 7. 2025. Za situace, kdy v řízení nebylo prokázáno, kdy žalovaný výzvu obdržel, vycházel soud z ustanovení § 573 o.z., dle něhož se má za to, že zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání. V souladu s citovaným ustanovením nastala fikce doručení výzvy žalovanému dne 24. 7. 2025, a ode dne následujícího je žalovaný v prodlení s úhradou zbývajícího bezdůvodného obohacení a od tohoto dne soud rovněž přiznal žalobkyni zákonný úrok z prodlení ve výši stanovené v souladu s § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok I.).

25. Protože nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému plnění na základě uzavřené Smlouvy o úvěru, a tedy, že jí vznikl nárok i na úhradu tvrzeného sjednaného úroku, soud ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl (výrok II.).

26. I v případě, že by soud dospěl k závěru, že účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru, má soud za to, že tato smlouva nebyla uzavřena platně. Ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná, pokud poskytovatel poskytl úvěr spotřebiteli, ač z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplynulo, že jsou zde důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V daném případě však z předložených důkazů nevyplývá, že by právní předchůdkyně žalobkyně zjišťovala, zda je žalovaný schopen úvěr řádně splácet, a zda si od žalovaného vyžádala informace o výši jeho příjmu a výdajů a podklady dokládající tato tvrzení. Žalobkyní tvrzené dotazy z dostupných databází z ISIR, CEE, CRKI a EUCB žalovaného, rovněž nebyly žalobkyní doloženy, i přesto, že soud vyzval žalobkyni, aby sdělila, jak konkrétně posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Soud proto dospěl k závěru, že tvrzená úvěrová smlouva by byla neplatná dle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelských úvěrech ve spojení s ustanovením § 588 o. z.

27. Výrokem III. soud rozhodl o náhradě nákladů řízení, a to podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tj. podle poměru úspěchu účastníků ve věci. Ve věci byl sice úspěšnější žalovaný, avšak tomu žádné náklady nevznikly, proto soud nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.