9 C 202/2025

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní Mgr. Gabrielou Kadlecovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou tituly před jménem. jméno FO sídlem adresa proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 241 398,68 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 241 398,68 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 229 312,80 Kč od 17. 1. 2025 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádnému z účastníků se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení pohledávky ve výši 241 398,68 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že žalovaný uzavřel dne 23. 6. 2023 s právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba.., IČO IČO, se sídlem adresa (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), smlouvu o úvěru č. hodnota. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 255 773 Kč, které byly žalovanému vyplaceny na bankovní účet č. č. účtu. Žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu s úrokem ve výši 9,29 % ročně v 84 pravidelných měsíčních splátkách vždy k 15. dni kalendářního měsíce. Žalovaný nesplácel řádně a včas, právní předchůdkyně žalobkyně tak přistoupila dne 16. 1. 2025 k zesplatnění celého úvěru, o čemž žalovaného informovala. Žalobkyně dále uvedla, že na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 3. 2025, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní, došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, ten však na dluh ničeho neuhradil. Žalobkyně tak požadovala úhradu nesplacené jistiny ve výši 229 312,80 Kč a smluvního úroku ve výši 12 085,88 Kč. Pro případ, že by soud neměl nárok žalobkyně na zaplacení částky z titulu smlouvy o úvěru za prokázaný, požadovala žalobkyně uhrazení nesplacené jistiny úvěru z titulu bezdůvodného obohacení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) žalovaného vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Žalovaný se k výzvě nevyjádřil, soud věc rozhodl, se souhlasem žalobkyně obsaženým v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů.

4. Z listinných listin předložených žalobkyní soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci:

5. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru č. hodnota, z akceptace návrhu ze dne 23. 6. 2023 a informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru, na jejímž základě se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 255 773 Kč, resp. ve výši 257 273 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr spolu s úrokem ve výši 9,29 % ročně a poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 500 Kč splatit v celkem 84 měsíčních splátkách ve výši 4 596 Kč s tím, že částka 205 773 Kč měla být poukázána ve prospěch účtu č. č. účtu a zbylá částka 50 000 Kč ve prospěch účtu č. č. účtu.

6. Z doplnění žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne 23. 6. 2023 soud zjistil, že žalovaný uvedl, že je svobodný, bydlí ve vlastním či družstevním bydlení a má základní vzdělání. Žalovaný uvedl, že je zaměstnán na dobu neurčitou a má čistý měsíční příjem ve výši 25 000 Kč. Žalovaný dále uvedl výdaje na splátky úvěrů ve výši 2 645 Kč, zbývající částku ke splacení 205 773 Kč a další měsíční výdaje ve výši 9 223 Kč.

7. Z výpisů z bankovního registru soud zjistil, že žalobkyně provedla lustraci žalovaného v tomto registru, ze kterého vyplývá, že žalovaný měl existující spotřební úvěr od 11.4.2023 se zůstatkem 247 354 Kč a splátkou 2 058 Kč, dále osobní úvěr ze dne 8.3.2023 předčasně ukončený se zůstatkem 59 218 Kč, ukončený kontokorent, jednu žádost o splátkový úvěr odmítnutý a pět žádostí odvolaných. V registru SOLUS nebyl žalovaný nalezen.

8. Z výpisu z úvěru za měsíc leden 2023 soud zjistil, že žalovaný dne 23. 6. 2023 čerpal úvěr ve výši 257 273 Kč (včetně poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 1 500 Kč) ze smlouvy č. hodnota.

9. Ze sdělení právnická osoba. ze dne 15.1.2026 vyplývá, že majitelem běžného účtu č. č. účtu byl žalovaný.

10. Z výpisu z úvěru ze smlouvy č. hodnota za měsíc prosinec 2024 soud zjistil, že ke dni 31. 12. 2024 zbývalo žalovanému zaplatit na jistině poskytnutého úvěru částku 229 312,80 Kč.

11. Upomínkou ze dne 26.7.2024 a 22.8.2024 byl žalovaný upozorněn na neuhrazenou splátku a dopisem ze dne 19.11.2024 právní předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky po splatnosti (viz poštovní podací arch ze dne 21.11.2024).

12. Z dopisu ze dne 16. 1. 2025 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému, že prohlašuje úvěr ze smlouvy č. hodnota za splatný ke dni 16. 1. 2025 a zároveň žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky ve výši 245 287,20 CZK nejpozději do 30.01.2025, jehož odeslání doložila poštovním podacím archem z téhož dne.

13. Žalobkyně předložila seznam postoupených pohledávek, kde je pod č. hodnota evidována pohledávka za žalovaným se smlouvy č. hodnota pro částku 241 398,68 Kč.

14. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu § 132 o. s. ř. vzal soud za prokázaný následující skutkový stav, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne 23. 6. 2023 částku 257 273 Kč a že žalovanému zbývalo uhradit na jistině 229 312,80 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně měla následně postoupit svoji pohledávku za žalovaným na žalobkyni, postoupení žalovanému oznámit a vyzvat k úhradě dlužné částky. Žalobkyně však postoupení pohledávky ani oznámení o postoupení neprokázala.

15. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle něhož platí, že k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

16. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

17. Podle § 2991 odst. 1 o.z. podle kterého platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

18. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

19. Podle § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.

20. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

21. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

22. Podle § 1879 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1882 odst. 1 občanského zákoníku dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

23. Podle § 1968 věta prvá o.z., podle něhož dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení; dále z ustanovení § 1970 o.z., podle něhož po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Při posouzení výše úroku z prodlení požadovaného žalobcem vycházel soud z nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

24. V daném případě dospěl soud k závěru, že věcnou legitimací se v občanském soudním řízení rozumí oprávnění účastníků vyplývající z hmotného práva. Věcnou legitimaci má ten z účastníků řízení, který je nositelem hmotného práva, o něž v řízení jde, jinak řečeno, kterému svědčí stav z hmotného práva (právo nebo povinnost), o něž v řízení jde; nedostatek věcné legitimace je důvodem k zamítnutí žaloby, nikoli k zastavení řízení. Žalobkyně v řízení neprokázala, že je aktivně legitimovaná pro podání žaloby a že má za žalovaným tvrzenou pohledávku, když ani po několika výzev soudu postoupení pohledávky uvedenou smlouvou nedoložila, soudu proto nezbylo, než žalobu v plném rozsahu zamítnout.

25. I v případě, že by soud dospěl k závěru, že žalobkyně je aktivně legitimovaná, má soud za to, že tato smlouva o úvěru nebyla uzavřena platně. Ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je smlouva o úvěru neplatná, pokud poskytovatel poskytl úvěr spotřebiteli, ač z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplynulo, že jsou zde důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru se při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. V daném případě však uvedené žalobkyně neprokázala. Z doplnění žádosti o úvěr ze dne 23. 6. 2023 soud zjistil, že žalovaný uvedl příjem 25 000 Kč a měsíční výdaje včetně splátek úvěrů, aniž by tyto údaje byly jakkoli doloženy. Žalobkyně nepředložila žádné důkazy o skutečných příjmech a výdajích žalovaného a neprokázala, že by je ověřovala. Z registrů přitom vyplynulo, že žalovaný již měl další úvěrové závazky a aktivně čerpal či poptával další úvěry. Přesto právní předchůdkyně žalobkyně vycházela pouze z údajů uvedených žalovaným a z výstupů z registrů, aniž by dostatečně zjistila jeho skutečnou finanční situaci.

26. Soud proto dospěl k závěru, že i pokud by bylo prokázáno uzavření úvěrové smlouvy a její podmínky, byla by tato v důsledku nesplnění zákonných povinností ze strany právní předchůdkyně žalobkyně, neplatná dle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelských úvěrech ve spojení s ustanovením § 588 o. z.

27. Výrokem II. soud rozhodl o náhradě nákladů řízení, a to podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tj. podle úspěchu ve věci. Žalovanému, který byl ve sporu úspěšný, však žádné náklady v tomto řízení nevznikly, proto soud náhradu nákladů nepřiznal žádnému z účastníků. Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím zdejšího soudu. Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze navrhnout výkon rozhodnutí (exekuci).