9 C 204/2024

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní JUDr. Ing. Dagmar Langovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 46 276 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 6 500 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 6 500 Kč od 28. 9. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení 20 388 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 777,02 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 11 257,71 Kč ve výši 15 % ročně od 23. 4. 2024 do 27. 9. 2024, zákonného úroku z prodlení z částky 4 757,71 Kč od 28. 9. 2024 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 909,76 Kč a nadále běžícího ve výši 8 % ročně z částky 10 855,7 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení, se zamítá.

III. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení 19 388 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 239,54 Kč a dále jdoucího z částky 6 754,63 Kč ve výši 15 % ročně od 23. 4. 2024 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 644,54 Kč a nadále běžícího ve výši 8 % ročně z částky 6 599,78 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení, se zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení pohledávky ve výši 46 276 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výrocích I. – III. tohoto rozsudku. Tvrdila, že žalovaná uzavřela se společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, , se , adresa, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) postupně dvě smlouvy o úvěru. První Smlouvu o úvěru č. , hodnota, uzavřela se žalovanou dne 21. 6. 2022. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, které žalovaná převzala v den uzavření smlouvy v hotovosti, což stvrdila svým podpisem. V souvislosti s poskytnutým úvěrem se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně úrok v pevné výši 761 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 7 350 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení případu ve výši 2 077 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 2 700 Kč. Celkovou částku ve výši 27 888 Kč se žalovaná ve smlouvě zavázala uhradit v hotovosti ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 21. 8. 2023. Žalovaná nesplácela řádně a včas, když na dlužnou částku uhradila poslední splátku dne 13. 11. 2022. Žalobkyně se domáhala po žalované z titulu nesplaceného úvěru úhrady částky 10 855,70 Kč na jistině, na dlužném úroku 402,01 Kč, dlužnou úhradu za poskytnutí úvěru ve výši 4 725 Kč, dlužnou úhradu za administrativní činnost ve výši 1 476,72 Kč, dlužnou úhradu za umožnění hradit splátky v místě bydliště ve výši 1 928,57 Kč, smluvní pokutu ve výši 7 500 Kč, obchodní úrok kapitalizovaný ve výši 909,76 Kč a nadále běžícího ve výši 8 % ročně z částky 10 855,70 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení a úroku z prodlení kapitalizovaného ve výši 1 770,02 Kč a nadále běžícím ve výši 15 % ročně z částky 11 257,71 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení. Druhou smlouvu o úvěru právní předchůdkyně se žalovanou uzavřela dne 25. 2. 2022, a to smlouvu č. , hodnota, . Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, které žalovaná převzala v den uzavření smlouvy v hotovosti. V souvislosti s poskytnutým, úvěrem se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně úrok v pevné výši 761 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 7 350 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení případu ve výši 2 077 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 2 700 Kč. Celkovou částku ve výši 27 888 Kč se žalovaná ve smlouvě zavázala uhradit v hotovosti ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 25. 4. 2023. Žalovaná nesplácela řádně a včas, když na dlužnou částku uhradila poslední splátku dne 13. 11. 2022. Žalobkyně se domáhala po žalované z titulu nesplaceného úvěru úhrady částky 6 599,78 Kč na jistině, na dlužném úroku 154,85 Kč, dlužnou úhradu za poskytnutí úvěru ve výši 3 086 Kč, dlužnou úhradu za administrativní činnost ve výši 890,23 Kč, dlužnou úhradu za umožnění hradit splátky v místě bydliště ve výši 1 157,14 Kč, smluvní pokutu ve výši 7 500 Kč, obchodní úrok kapitalizovaný ve výši 644,54 Kč a nadále běžícího ve výši 8 % ročně z částky 6 599,78 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení a úroku z prodlení kapitalizovaného ve výši 1 239,54 Kč a nadále běžícím ve výši 15 % ročně z částky 6 754,63 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 5. 2024, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní, došlo k postoupení obou shora specifikovaných pohledávek za žalovanou na žalobkyni s účinností ke dni 29. 5. 2024, o čemž byla žalovaná informována dopisem. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky, ta však na dluh ničeho neuhradila.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Žaloba spolu s předvoláním k jednání ve věci byla žalované řádně doručena, avšak žalovaná se k ústnímu jednání, k němuž byla podle ustanovení § 45 a § 49 o.s.ř. řádně obeslána nedostavila, na svou obranu netvrdila žádné rozhodné skutečnosti a nenavrhla provedení žádných právně relevantních důkazů, proto bylo jednáno podle ustanovení § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti žalované.

4. Soud z provedených důkazů učinil následující skutková zjištění.

5. Žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně dne 25. 2. 2022 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které byla žalované poskytnuta částka 15 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem. Žalovaná se současně zavázala zaplatit úrok ve výši 761 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 2 077 Kč a inkasní poplatek ve výši 2 700 Kč. Celkem se žalovaná zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně částku 27 888 Kč v 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Nedílnou součástí smlouvy o úvěru byly smluvní podmínky, uvedené na zadní straně formuláře (Smlouva o úvěru ze dne 25. 2. 2025, včetně smluvních podmínek smlouvy o úvěru).

6. Z platebního přehledu má soud za prokázané, že ze strany žalované bylo učiněno celkem 9 úhrad, a to dne 26. 2. 2022 ve výši 2 000 Kč, dne 31. 3. 2022 ve výši 500 Kč, dne 25. 4. 2022 ve výši 2 000 Kč, dne 15. 5. 2022 ve výši 2 000 Kč, dne 16. 6. 2022 ve výši 2 000 Kč, dne 8. 7. 2022 ve výši 2 000 Kč, dne 14. 9. 2022 ve výši 3 000 Kč, dne 21. 10. 2022 ve výši 500 Kč a dne 13. 11. 2022 ve výši 2 000 Kč, tj. celkem žalovaná na úvěr uhradila částku 16 000 Kč.

7. Ze žádosti o úvěru zpracované pro žalovanou a jí podepsanou dne 25. 2. 2022 má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně vyžádala od žalované základní údaje o její osobě, bydlišti, zaměstnání, příjmech a výdajích. Uvedla, že je ve starobním důchodu, který pobírá částkou 12 561 Kč (podloženo oznámením ČSSZ o výměře starobního a vdovského důchodu ze dne 16. 12. 2021 a dvěma výplatními doklady z ledna a února 2022). Žalovaná sice neuvedla, že by byla zaměstnaná, nicméně uvedla mzdu ve výši 15 613 Kč (podloženo výplatními páskami za období 5-7/2021 a pracovní smlouvou ze dne 7. 5. 2007). Žalovaná měla bydlet u svého syna, přičemž náklady na bydlení a energie měly činit 1 000 Kč, za dopravu, jídlo a osobní náklady vydala 3 860 Kč měsíčně, za srážky ze mzdy či výživné hradila 7 514 Kč a splátky ostatních půjček činily 2 000 Kč. Žádné další příjmy ani výdaje žalovaná neuvedla. Neměla mít žádnou vyživovací povinnost.

8. Čtyři měsíce po uzavření první smlouvy žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně dne 21. 6. 2022 další smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které byla žalované poskytnuta částka 15 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem. Žalovaná se současně zavázala zaplatit úrok ve výši 761 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 2 077 Kč a inkasní poplatek ve výši 2 700 Kč. Celkem se žalovaná zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně částku 27 888 Kč v 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Nedílnou součástí smlouvy o úvěru byly smluvní podmínky, uvedené na zadní straně formuláře (Smlouva o úvěru ze dne 21. 6. 2022, včetně smluvních podmínek smlouvy o úvěru).

9. Z platebního přehledu má soud za prokázané, že ze strany žalované bylo učiněno celkem 5 úhrad, a to dne 22. 6. 2022 ve výši 2 000 Kč, dne 8. 7. 2022 ve výši 2 000 Kč, dne 14. 9. 2022 ve výši 2 000 Kč, dne 21. 10. 2022 ve výši 500 Kč a dne 13. 11. 2022 ve výši 2 000 Kč, tj. celkem žalovaná na úvěr uhradila částku 8 500 Kč.

10. Ze žádosti o úvěru zpracované pro žalovanou a jí podepsanou dne 21. 6. 2022 má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně opětovně vyžádala od žalované základní údaje o její osobě, bydlišti, zaměstnání, příjmech a výdajích. Tentokrát žalovaná uvedla, že je ve starobním důchodu, který pobírá částkou 15 392 Kč (podloženo dvěma výplatními doklady z ledna a února 2022). Příjem ze zaměstnání tentokrát žádný neuváděla. Žalovaná, byť uváděla shodnou adresu jako v první žádosti, měla bydlet v nájmu, přičemž náklady na bydlení a energie už měly činit 3 000 Kč, za dopravu, jídlo a osobní náklady vydala 4 250 Kč měsíčně, za srážky ze mzdy či výživné hradila 2 339 Kč a splátky ostatních půjček činily 2 992 Kč. Žádné další příjmy ani výdaje žalovaná neuvedla. Neměla mít žádnou vyživovací povinnost.

11. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 5. 2024, potvrzení o zaplacení kupní ceny a seznamu postoupených pohledávek má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni obě shora specifikované pohledávky za žalovanou. Postoupení pohledávek bylo žalované oznámeno přípisem ze dne 14. 6. 2024, ve kterém byla žalovaná zároveň vyzvána k zaplacení dlužné částky.

12. Z výzvy k plnění ze dne 20. 9. 2024 a podacího lístku ze dne 23. 9. 2024 má soud za prokázané, že žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána ke splnění své povinnosti.

13. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

15. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

16. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli „rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“17. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

19. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

20. Soud ve smyslu ustanovení § 588 zákona č. 89/2012 Sb., o. z. přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

21. Z ustanovení § 2991 odst. 1 o.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

22. Podle § 1968 věta prvá o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o.z. dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

23. Podle ustanovení § 1879 a § 1880 odst. 1 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Podle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

24. Provedenými důkazy bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila svoji zákonnou předsmluvní povinnost řádně zkoumat a prověřit úvěruschopnost spotřebitele. Soud vyzval žalobkyni, aby doplnila svá skutková tvrzení a navrhla důkazy k prokázání své povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalované. K tomu žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost zkoumala její právní předchůdkyně na základě údajů a podkladů, které obdržela od žalované. Uvedla, že s ohledem na prohlášení žalované obsažené ve smlouvě, tj. že jím uvedené údaje jsou pravdivé a úplné, neměla důvod blíže jí uvedené údaje ověřovat. Poukazovala na zákonnou povinnost žalované ve smyslu ustanovení § 6 odst. 1 a 7 o.z. jednat v právním styku poctivě, a že se má za to, že kdo jednal v právním styku, jednal poctivě. K prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalované žalobkyně navrhla k důkazu vyplněné žádosti o úvěr, poštovní poukázky, pracovní smlouvu a výplatní pásky žalované. Ze žádostí o úvěr vyplývá, že žalovaná sdělila nějaké údaje, na základě nichž mohla být prověřena úvěruschopnost žalované, avšak z žádného ze soudu doložených důkazů nevyplynulo, jak s uvedenými údaji bylo konkrétně pracováno, ani v jakém rozsahu tyto údaje byly ověřeny, a to zejména výdaje žalované nebo její jiné závazky, či zda bylo provedeno šetření v insolvenčním rejstříku, centrální evidenci exekucí popřípadě dalších rejstřících klientských informací. K ověření údajů poskytnutých žalovanou byla právní předchůdkyně žalobkyně povinna nejen na základě shora citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, ale i jako řádný správce svého majetku za situace, kdy některé údaje poskytnuté žalovanou budí oprávněnou pochybnost o své správnosti. Za této situace byla žalobkyně povinna ve smyslu ustanovení § 75 ve spojení s § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru s odbornou péči přezkoumat nejen příjmy žalované, ale zejména její výdaje (např. i tím že by si vyžádala výpisy z účtu žalované za celé měsíce) a dbát přitom na její zájmy, tj. i na zájem být reálně schopna přebíraný závazek řádně a včas splácet. K takovému přezkoumání však nedošlo.

25. Žalobkyně tvrdí, že u žalované byla ověřena výše jejího příjmů z pracovní smlouvy, výplatních pásek a poštovních poukázek, avšak výplatní pásky jsou z období květen – červenec 2021 (tedy více než půl roku před poskytnutím úvěru), a příjem ze zaměstnání uvádí žalovaná pouze v první žádosti z února 2022, přičemž ani neuvádí, že by byla zaměstnaná. Zároveň v druhé žádosti, pouhé 4 měsíce po té první, již žádná informace o příjmu ze zaměstnání není. Lze se tak spoléhat pouze na výplatní doklady o důchodu, z nichž plyne příjem ve výši 12 670 Kč (tedy méně, než je uvedeno na žádostech o úvěr, tj. 15 392 Kč z druhé žádosti či 28 174 Kč uvedených v první žádosti). Tato skutečnost nebyla při zkoumání úvěruschopnosti nijak reflektována. Náklady na bydlení včetně energie žalovaná nejprve uvedla částkou 1 000 Kč s tím, že bydlí u syna, a v druhé žádosti částkou 3 000 Kč s tím, že bydlí v nájmu (byť se uváděná adresa shodovala). Již tyto údaje budily pochybnosti o své správnosti, a to i s ohledem na průměrné náklady na bydlení v místě a čase uzavření smlouvy. Dále žalovaná v první v žádosti uvedla, že je jí z příjmu strhávána částka 7 514 Kč, v druhé žádosti pak ve výši 2 339 Kč. Poskytovatelem úvěru však nebylo ani zjišťováno, jaké pohledávky se tyto částky týkají (zda se např. nejedná o exekuční vymáhání), resp. žalobkyně předložila pouze jedno Oznámení o zahájení srážek z důchodu na částku 2 310 Kč, tedy v jiné výši, než uvádí žalovaná. Skutečnost, že žalované je exekučně strháváno z jejího příjmu a to, že hradí i další splátky jiných úvěrů či půjček, mělo právní předchůdkyni vést k obezřetnějšímu zkoumání její úvěruschopnosti. Žalobkyně rovněž neprokázala, že by při prověřování úvěruschopnosti žalované bylo nahlédnuto do exekučního či insolvenčního rejstříku či do evidencí klientských informací (např. SOLUS či NRKI), aby ověřila skutečné zadlužení žalované a existenci či neexistenci pohledávek po splatnosti. Jelikož soudu nebyly doloženy žádné listiny ověřující pravdivost tvrzení uvedených v žádosti o úvěr, a již samotné skutečnosti uvedené v žádosti o úvěr budí pochybnosti o správnosti zde uvedených údajů, dospěl soud k závěru, že se právní předchůdkyně při zkoumání úvěruschopnosti spoléhala pouze na tvrzení žalované, které nijak neověřovala, i když na první pohled bylo zřejmé, že údaje uvedené žalovanou nejsou pravdivé. Lze tak uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru, dostatečně a s odbornou péčí nezkoumala úvěruschopnost žalované, ani reálně nezhodnotila pravdivost žalovanou uvedených údajů, budící na první pohled pochybnost. Za této situace dospěl soud k závěru, že Smlouvy o úvěru jsou ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a ustanovení § 588 občanského zákoníku neplatné.

26. K otázce, zda neplatnost smlouvy pro nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele při uzavření úvěrové smlouvy způsobuje neplatnost absolutní, jíž soud zkoumá z úřední povinnosti nebo pouze neplatnost relativní, jíž soud zkoumá pouze k námitce žalovaného, soud výslovně odkazuje na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ve věci OPR-Finance C-679/18 ze dne 5.3.2020. Dle tohoto rozhodnutí musí být „Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Soudní dvůr tak jednoznačně vyložil, že aplikace směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES musí být národními státy provedena tak, aby porušení článku 8 a 23 bylo sankcionováno vždy absolutní neplatností úvěrové smlouvy, tedy neplatností, k níž se přihlíží z úřední povinnosti.

27. Tedy zjistí-li soud při své rozhodovací činnosti, že vnitrostátní právní úprava je v rozporu se směrnicí Evropského společenství, má soud sám rozhodnout o nepoužití ustanovení vnitrostátního práva, jež by bylo v rozporu s právem Evropského společenství (tedy i o případném rozhodnutí contra legem), když tento postup soudu byl připuštěn již v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10 (srov. bod 34. a 35. uvedeného usnesení Ústavního soudu). Když citovaným usnesením byla řešena právě otázka relativní neplatnosti, a to v § 55 odst. 2 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. ve znění do 31. 7. 2010.

28. Za situace, kdy jsou smlouvy o úvěru neplatné, může se žalobkyně po žalované domáhat úhrady finanční částky, kterou jí prokazatelně na základě neplatných smluv poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalované vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. Soud má za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla na základě smlouvy č. , hodnota, žalované dne 21. 6. 2022 v hotovosti částku 15 000 Kč, na kterou uhradila pouze 8 500 Kč, a žalobkyně tak má nárok na bezdůvodné obohacení ve výši 6 500 Kč, které jí bylo výrokem pod bodem I. přiznáno společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 6 500 Kč, nicméně až za dobu prodlení od 28. 9. 2024, neboť z předložených důkazů vyplývá, že žalovaná byla sice poprvé vyzvána k vydání bezdůvodného obohacení oznámením o postoupení pohledávky ze dne 14. 6. 2024, nicméně žalobkyně nepředložila soudu žádné potvrzení o odeslání tohoto oznámení. Další výzva k úhradě závazku byla žalované odeslána až dne 23. 9. 2024, a s ohledem na ust. § 573 o.z. má soud za to, že zásilka byla žalované doručena 26. 9. 2024. Lhůtu k plnění žalobkyně poskytla do 27. 9. 2024 a ode dne následujícího (tj. od 28. 9. 2024) je tak žalovaná v prodlení (výrok pod bodem I. tohoto rozsudku).

29. Vzhledem k tomu, že bylo prokázáno, že nedošlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru, soud ve zbývajícím rozsahu (tj. v rozsahu poplatků za poskytnutí úvěru, administrativní činnost, umožnění platit splátky v místě bydliště, obchodního úroku a k nim požadovaného úroku z prodlení) žalobu zamítl (výrok pod bodem II. tohoto rozsudku).

30. Stran Smlouvy o úvěru č. , hodnota, , na základě této smlouvy bylo žalované poskytnuto rovněž 15 000 Kč, na které však žalovaná uhradila celkem 16 000 Kč, tudíž na straně žalované z této smlouvy žádné bezdůvodné obohacení nevzniklo. Soud proto veškeré nároky žalobkyně vyplývající z této smlouvy výrokem pod bodem III. tohoto rozsudku zamítl.

31. Výrokem pod bodem IV. tohoto rozsudku soud rozhodl o náhradě nákladů řízení, a to podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tj. podle úspěchu ve věci. Žalovaná byla sice ve věci úspěšnější, ale dle obsahu spisu jí žádné náklady nevznikly, proto soud náhradu nákladů nepřiznal žádnému z účastníků.