9 C 206/2023

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní JUDr. Ing. Dagmar Langovou ve věci žalobkyní: a) Jméno žalobkyně A , narozená Datum narození žalobkyně A bytem Adresa žalobkyně A b) Jméno žalobkyně B , narozená Datum narození žalobkyně B bytem Adresa žalobkyně B obě zastoupeny advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o určení vlastnictví k nemovitostem

I. Určuje se, že žalobkyně , Jméno žalobkyně A, , narozená , Datum narození žalobkyně A, , narozená , Datum narození žalobkyně B, , jsou spoluvlastnicemi každá s velikostí spoluvlastnického podílu ve výši ideální 1/2 vzhledem k celku pozemku parc. č. , hodnota, , způsob využití jiná plocha, zapsaného u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrálního pracoviště , adresa, , pro obec a katastrální území , adresa, na listu vlastnictví č. , hodnota, .

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhaly určení vlastnictví, resp. spoluvlastnictví k nemovitosti specifikované ve výroku pod bodem I. tohoto rozsudku s tím, že každá z žalobkyň je spoluvlastnicí shora citovaného pozemku s výší spoluvlastnického podílu ve výši ideální ½ vzhledem k celku. Tvrdily, že mají ve spoluvlastnictví mimo jiné nemovité věci zapsané v Katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, pro obec a k.ú. , adresa, na LV č. , hodnota, , a sice pozemek parc. č. st. , hodnota, – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba čp. , číslo popisné, – rodinný dům, a pozemek parc. č. , hodnota, – zahrada (dále též jen „pozemky ve vlastnictví žalobkyň nebo nemovitosti ve vlastnictví žalobkyň“). , jméno FO, (původní žalovaný), jehož bližší údaje nelze dohledat, je evidován v Katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, pro obec a k.ú. , adresa, jako vlastník pozemku parc. č. , hodnota, – ostatní plocha (jiná plocha) zapsaném na LV č. , hodnota, (dále též jen „pozemek ve vlastnictví žalovaného nebo žalované“). Pozemek ve vlastnictví žalovaného bezprostředně sousedí s pozemky ve vlastnictví žalobkyň a po celou dobu (od roku 1949) byl a je užíván spolu s nemovitostmi ve vlastnictví žalobkyň jako jeden funkční celek, a to jak žalobkyněmi, tak i jejich právními předchůdci. Pozemek žalovaného je spolu s pozemky ve vlastnictví žalobkyň oplocen, a je užíván i jako vjezd a zahrádka. Žalobkyně, resp. jejich právní předchůdci na pozemku ve vlastnictví žalovaného vystavěli 2 jímky a kolnu užívanou jako garáž. V době, kdy žalobkyně chtěly převést pozemky na své děti, a v médiích zároveň běžela informace stran toho, že pozemky neidentifikovaného vlastníka přejdou k 1.1.2024 na stát, žalobkyně někdo upozornil na to, že se to týká i jich, resp. pozemku ve vlastnictví žalovaného, který mají připlocen a tvoří jeden funkční celek s pozemky ve vlastnictví žalobkyň. Tehdy žalobkyně zjistily, že hranice jejich pozemku nekopírují hranice oplocení, které je zcela původní. Žalobkyně nemovitosti nabyly od svých rodičů, kdy právní předchůdci žalobkyň nemovitosti vlastnili od roku 1949. Již od tohoto roku, až dosud jak právní předchůdci žalobkyň, tak žalobkyně pozemek ve vlastnictví žalovaného mají připlocený ke svým pozemkům, s nimiž tvoří jeden funkční celek, užívají jej a chovají se k němu jako by byl jejich vlastní. Rovněž nikdy nikdo nerozporoval, že by sporný pozemek neměl být ve vlastnictví žalobkyň nebo jejich právních předchůdců. Žalobkyně a jejich právní předchůdci pozemek žalovaného již od roku 1949 fakticky ovládají v dobré víře, že jim pozemek patří, a vlastnické právo k pozemku žalovaného vydržely. V nabývacím titulu právních předchůdců žalobkyň (smlouva trhová ze dne 6.3.1949) nebyly uvedeny konkrétní výměry pozemků, a vzhledem k tomu, že pozemek ve vlastnictví žalovaného byl připlocen k pozemku ve vlastnictví žalobkyň, resp. jejich právních předchůdců, který shora uvedenou smlouvou trhovou nabývali, neměli právní předchůdci žalobkyň jakoukoli pochybnost o tom, že by jim snad pozemek neměl patřit. V neposlední řadě žalobkyně odkázaly na ustanovení § 1095 občanského zákoníku, které stanoví, že „uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá.

2. V průběhu řízení bylo zjištěno, že vlastník sporného pozemku (dle údajů v Katastru nemovitostí pan , jméno FO, , nezjištěného data narození a bydliště) se narodil dne , datum, a zemřel dne , datum, (viz informace Národního archivu ze dne 31.5.2024, Úmrtní zápis a sdělení Městského úřadu , adresa, ze dne 29.10.20234). Usnesením Okresního soudu , adresa, , č.j. , spisová značka, ze dne 20.5.2025, s právní mocí z téhož dne, bylo určeno, že sporný pozemek po zemřelém , jméno FO, , narozeném , datum, , zemřelém , datum, nabyl jeho syn , jméno FO, , narozený , datum, , zemřelý dne , datum, . Usnesením Okresního soudu , adresa, , č.j. , spisová značka, ze dne 12.6.2025, s právní mocí téhož dne, bylo určeno, že sporný pozemek po zemřelém , jméno FO, , narozeném , datum, , zemřelém , datum, nabyla jeho dcera , Jméno žalované, , narozená , Datum narození žalované, .

3. Žalovaná , Jméno žalované, v písemném vyjádření k žalobě uvedla, že sporný pozemek nabyla do svého vlastnictví po právu, a to na základě Usnesení Okresního soudu , adresa, , č.j. , spisová značka, ze dne 12.6.2025, s právní mocí téhož dne. Dále uvedla, že má za to, že nejsou splněny podmínky pro určení vlastnického práva ke spornému pozemku, žaloba je nedůvodná, a měla by být zamítnuta. Pro případ, že by soud shledal, že jsou zde podmínky pro určení vlastnického práva ve prospěch žalobkyň, mělo by se tak stát za odpovídající náhradu.

4. K jednání ve věci samé nařízenému na 21.10.2025 se žalovaná nedostavila (omluvila se) a soud tak věc projednal a rozhodl bez přítomnosti žalované, dle obsahu spisu a tam navržených důkazů.

5. Žalobkyně se žalobou domáhaly určení vlastnického práva ke shora citovanému pozemku specifikovanému ve výroku pod bodem I. tohoto rozsudku, a soud se tak ve smyslu ustanovení § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.) dle kterého se určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem, nejdříve zkoumal, zda je zde onen naléhavý právní zájem dán. Judikatura soudů je jednotná v tom, že naléhavý právní zájem je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo právo žalobce nebo právní vztah, na kterém je účasten ohroženo, popřípadě tam, kde by se bez tohoto určení jeho právní postavení stalo nejistým. V daném případě se žalobkyně domáhají určení vlastnického práva k nemovitosti (pozemku), kdy vlastnické právo se zapisuje do veřejného rejstříku (kde byl zapsán nedostatečně identifikovaný vlastník pak , jméno FO, a následně jeho právní nástupkyně žalovaná , Jméno žalované, ), a žalobkyně tímto způsobem chtějí dosáhnout shody mezi stavem faktickým (kdy jsou přesvědčené, že sporný pozemek je v jejich vlastnictví, a takto se k němu také chovají) a stavem zapsaným v katastru nemovitostí, kdy ostatně jinak se svého práva vzhledem k tomu, že zapsaný vlastník pozemku nebyl dostatečně identifikován, ani domoci nemohli. Soud tak dospěl k závěru, že naléhavý právní zájem žalobkyň na požadovaném určení jejich vlastnického práva k pozemku specifikovaném ve výroku pod bodem I. tohoto rozsudku dán je.

6. Na základě níže uvedených důkazů soud zjistil následující skutkový stav: Žalobkyně jsou mimo jiné spoluvlastnicemi, každá s výši spoluvlastnického podílu ½ vzhledem k celku, pozemku parc. č. st. , hodnota, – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba čp. , číslo popisné, – rodinný dům, a pozemku parc. č. , hodnota, – zahrada, zapsané v Katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, pro obec a k.ú. , adresa, na LV č. , hodnota, (viz výpis z Katastru nemovitostí LV č. , hodnota, prokazující stav ke dni 24.11.2023). , jméno FO, (bez bližších identifikačních údajů) byl dle stavu ke dni 24.11.2023 evidován v Katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, pro obec a k.ú. , adresa, jako vlastník pozemku parc. č. , hodnota, – ostatní plocha (jiná plocha) zapsaném na LV č. , hodnota, (viz výpis z Katastru nemovitostí LV č. , hodnota, prokazující stav ke dni 24.11.2023). Shora citované pozemky ve vlastnictví žalobkyň a pozemek ve vlastnictví dříve pana , jméno FO, , nyní ve vlastnictví žalované, spolu sousedí (viz katastrální mapa). Žalobkyně nemovitosti v jejich spoluvlastnictví nabyly od svých rodičů, a to včetně oplocení, vchodových vrátek, vjezdových vrat, septiku, atd., a sice podíl ve výši ½ od své matky na základě darovací smlouvy a smlouvy o zřízení věcného břemene (viz darovací smlouva ze dne 6.1.2010 sepsaná formou notářského zápisu Nz , spisová značka, ) a podíl ve výši ½ po svém otci na základě usnesení Okresního soudu v Berouně o potvrzení nabytí dědictví č.j. , číslo jednací, ze dne 6.1.2010 (viz citované rozhodnutí). Rodiče žalobkyň nemovitosti získali tak, že matka žalobkyň paní , jméno FO, nabyla v rámci dědictví po své matce paní , jméno FO, spoluvlastnický podíl o velikosti ½ (viz rozhodnutí státního notářství v Berouně č.j. , spisová značka, ze dne 24.6.1968). Zbývající podíl o velikosti ½ pak rodiče žalobkyň nabyli od otce paní , jméno FO, (viz notářský zápis č.j. N , spisová značka, ze dne 12.7.1972).

7. Rodiče žalobkyň nemovitosti nabyli včetně oplocení, vchodových vrátek, vjezdových vrat, septiku, atd. (viz shora citované nabývací tituly). Rodiče matky žalobkyň, manželé , jméno FO, , nemovitosti nabyli koupí na základě smlouvy trhové ze dne 6.3.1949 (viz citovaná trhová smlouva). Ani v jednom z nabývacích titulů není uvedena výměra nabývaných pozemků (viz shora citované nabývací tituly). Pozemky ve spoluvlastnictví žalobkyň a pozemek nyní ve vlastnictví žalované spolu bezprostředně sousedí, tvoří jeden funkční celek a již od roku 1949 jsou nejdříve právními předchůdci žalobkyň a nyní žalobkyněmi shora citované pozemky užívány jako jeden celek (viz katastrální mapa, čestné prohlášení matky žalobkyň a výslech žalobkyň). Pozemky ve vlastnictví žalobkyň a pozemek ve vlastnictví žalované jsou již od roku 1949 oploceny, oplocení je původní, aniž by byla v terénu patrná jakákoli, ať již přírodní nebo umělá hranice mezi pozemky ve spoluvlastnictví žalobkyň a žalované (viz fotografie předmětných pozemků). Žalobkyně i jejich právní předchůdci k pozemku ve vlastnictví žalované, který je již minimálně od roku 1949 připlocen k jejich pozemku vždy, tj. od roku 1949 přistupovali a chovali se k nim, jako by jim pozemek patřil. Nikdy nevznikla žádná pochybnost o tom, že by tomu tak nemělo být, ani nikdo jiný od roku 1949 až dosud své vlastnické právo k pozemku neuplatňoval (viz čestné prohlášení , jméno FO, a výslech žalobkyň). Na pozemku ve vlastnictví žalované byla otcem žalobkyň vybudována přístavba, užívaná jako garáž a před domem čp. , číslo popisné, byly osazeny dvě jímky. Ani v této době nebyly ze strany jak žalobkyň, resp. jejich právních předchůdců, tak státních orgánů jakékoli pochybnosti o tom, že by pozemek na němž byla realizována přístavba či osazeny jímky, neměl patřit žalobkyním, resp. jejich právním předchůdcům (viz Rozhodnutí stavební komise MNV v , adresa, o přípustnosti stavby ze dne 16.12.1972, včetně dobového plánku a žádost o povolení osazení jímek ze dne 3.1.2000). V době, kdy žalobkyně chtěly převést pozemky na své děti, a v médiích zároveň běžela informace stran toho, že pozemky neidentifikovaného vlastníka přejdou k 1.1.2024 na stát, tj. v roce 2023, žalobkyně někdo upozornil na to, že se to týká i jich, resp. pozemku ve vlastnictví žalovaného, který mají připlocen a tvoří jeden funkční celek s pozemky ve vlastnictví žalobkyň. Tehdy žalobkyně zjistily, že hranice jejich pozemku nekopírují hranice oplocení, které je zcela původní (viz výslech žalobkyň). Žalovaná nabyla pozemek až na základě dodatečného projednání dědictví po svém dědečkovi, resp. po otci, které se uskutečnilo v roce 2025, kdy až v souvislosti s touto žalobou to byl soud, kdo dal podnět k dodatečnému dědickému řízení po , jméno FO, , kterého se mu podařilo identifikovat jako , jméno FO, , narozeného , datum, , zemřelého , datum, (viz Usnesení Okresního soudu , adresa, , č.j. , spisová značka, ze dne 20.5.2025, s právní mocí z téhož dne a Usnesení Okresního soudu , adresa, , č.j. , spisová značka, ze dne 12.6.2025, s právní mocí téhož dne).

8. Podle ust. § 1089 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále také jen „o.z.“), drží-li poctivý držitel vlastnické právo po určenou dobu, vydrží je a nabude věc do vlastnictví. Dle § 1091 odst. 2 o.z. k vydržení vlastnického práva k nemovité věci je potřebná nepřerušená držba trvající deset let. Dle § 1095 o.z. uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl. Dle § 1096 odst. 1, 2 o.z., nabyl-li někdo poctivě držbu od poctivého držitele, jehož držba se zakládá na právním důvodu, který by postačil ke vzniku vlastnického práva (§ 1090 odst. 1), započítává se mu vydržecí doba jeho předchůdce. Při mimořádném vydržení se nástupci započte vydržecí doba poctivého předchůdce bez dalšího.

9. Zásadní funkcí vydržení je nabytí vlastnického práva a definitivní odstranění nejistoty ohledně tohoto nejvyššího majetkového práva. Vydržení nastupuje tam, kde je skutečně spravedlivé a legitimní, aby držitel, který není pouze subjektivně, ale na základě vnějších okolností přesvědčen o tom, že mu daná věc či právo náležejí, se stal po čase vlastníkem. Elementární podmínkou vydržení je poctivost, o které zákon hovoří hned v úvodním ustanovení. Poctivost je naprosto nezbytná jak pro vydržení řádné, tak i mimořádné. „Drží-li poctivý držitel vlastnické právo po určenou dobu, vydrží je a nabude věc do vlastnictví.“ Zásada poctivosti a dobré víry se v sobě snoubí a nelze je v žádném případě vykládat z hlediska izolovaného a subjektivizovaného pohledu oprávněného jedince, nýbrž poctivost (dobrá víra) musí spočívat na okolnostech, které by ke shodnému přesvědčení a úvahám vedly každého člověka (srov. např. zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Komentář. In: APSI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR).

10. V daném případě má soud na základě provedeného dokazování za prokázané, že každá z žalobkyň je spoluvlastnicí s výší spoluvlastnického podílu ve výši ideální ½ vzhledem k celku nemovitostí zapsaných v Katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, pro obec a k.ú. , adresa, na LV č. , hodnota, , a sice pozemku parc. č. st. , hodnota, – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba čp. , číslo popisné, – rodinný dům, a pozemku parc. č. , hodnota, – zahrada. , jméno FO, (původní žalovaný), byl evidován v Katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, pro obec a k.ú. , adresa, jako vlastník pozemku parc. č. , hodnota, – ostatní plocha (jiná plocha) zapsaném na LV č. , hodnota, . Pozemek ve vlastnictví žalované bezprostředně sousedí s pozemky ve vlastnictví žalobkyň a po celou dobu byl a je užíván spolu s nemovitostmi ve vlastnictví žalobkyň jako jeden funkční celek, a to jak žalobkyněmi, tak i jejich právními předchůdci, a to od roku 1949. Žalobkyně nemovitosti nabyly od svých rodičů, kdy právní předchůdci žalobkyň nemovitosti vlastnili od roku 1949. Již od tohoto roku, až dosud jak právní předchůdci žalobkyň, tak žalobkyně pozemek ve vlastnictví žalovaného mají připlocený ke svým pozemkům, s nimiž tvoří jeden funkční celek, užívají jej a chovají se k němu jako by byl jejich vlastní. Pozemek žalované je spolu s pozemky ve vlastnictví žalobkyň oplocen, a je užíván i jako vjezd a zahrádka. Žalobkyně, resp. jejich právní předchůdci na pozemku ve vlastnictví žalované vystavěli 2 jímky a kolnu užívanou jako garáž, což bylo schváleno i příslušnými úřady. I toto svědčí o tom, že byli přesvědčeni, že jde o jejich vlastní pozemek.

11. Soud tak nepochybuje o tom, že žalobkyně, i jejich právní předchůdci sporný pozemek v dobré víře užívali a nakládali s ním, jako by jim patřil, a to již od roku 1949 až dosud. V žádném z nabývacích titulů k pozemkům ve vlastnictví žalobkyň nebyla uvedena výměra nabývaných pozemků. Pozemky byly oploceny a tvořili jeden funkční celek. Rovněž nikdy nikdo nerozporoval, že by sporný pozemek neměl být ve vlastnictví žalobkyň nebo jejich právních předchůdců. Ostatně ani žalovaná a její právní předchůdci do doby, než zdejší soud sám vyvolal dodatečné dědické řízení, neměla tušení, že její právní předchůdci sporný pozemek vlastnili. Pokud by žalobkyně nezjistily, že je zde rozpor mezi hranicí pozemků evidovanou v Katastru nemovitostí a skutečným stavem, pozemek by k 1.1.2024 nabyl stát, tj. Česká republika, a to vzhledem k tomu, že šlo o pozemek nedostatečně identifikovaného vlastníka (v Katastru nemovitostí byl uveden jako vlastník sporného pozemku pouze , jméno FO, , bez uvedení data narození, úmrtí nebo adresy). Veškeré shora uvedené skutečnosti ukazují na poctivost a dobrou víru žalobkyň a jejich právních předchůdců, že jim sporný pozemek patří. Stejně tak jak je popsáno shora, zde jsou zcela objektivní skutečnosti, z nichž se žalobkyně domnívaly, že jim pozemek náleží (ať již to jsou nabývací tituly bez uvedení výměr pozemků, původní oplocení pozemků, kolna-garáž a jímky na sporném pozemku, atd.). Na základě všech shora uvedených okolností má soud za to, že žalobkyně pozemek citovaný ve výroku pod bodem I. tohoto rozsudku vydržely, když jak žalobkyně, tak jejich právní předchůdci jejichž vydržecí dobu soud ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení do vydržecí doby žalobkyň započítal, pozemek nepřetržitě drží a užívají od roku 1949. Zákonná vydržecí doba v případě řádného vydržení i vydržení mimořádného (20 let) tak byla dodržena, resp. překročena.

12. V neposlední řadě soud uvádí, že ve smyslu zákonného ustanovení o mimořádném vydržení (§ 1095 o.z.) by to musela být především žalovaná, kdo by nedostatek poctivosti, resp. nepoctivý úmysl žalobkyň, který by byl důvodem, proč by nemovitost nemohly vydržet, musela tvrdit, ale hlavně prokázat (k tomu srovnej Usnesení (Rc) Nejvyšší soud ČR - senát ze dne 25.04.2023 sp. zn. 22 Cdo 290/2023 In [Systém ASPI]. Wolters Kluwer [cit. 2025-10-23]. Dostupné z: www.aspi.cz. ISSN 2336-517X.). V daném případě žalovaná nepoctivý úmysl žalobkyň nebo jejich právních předchůdců netvrdila, notabene neprokázala. Na základě všech shora uvedených skutečností tedy soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku pod bodem I. tohoto rozsudku a určil, že jsou to žalobkyně, kdo jsou spoluvlastnicemi každá s velikostí spoluvlastnického podílu ve výši ideální 1/2 vzhledem k celku pozemku parc. č. , hodnota, , způsob využití jiná plocha, zapsaného u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrálního pracoviště , adresa, , pro obec a katastrální území , adresa, na listu vlastnictví č. , hodnota, , neboť vlastnické právo k tomuto pozemku vydržely.

13. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 1, o.s.ř., (dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl), zde za použití § 150 o.s.ř., (jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nebo odmítne-li se účastník bez vážného důvodu zúčastnit prvního setkání s mediátorem nařízeného soudem, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat), když v dané věci bylo lze v řízení úspěšným žalobkyním přiznat náhradu nákladů řízení, avšak soud v daném případě výjimečně náhradu nákladů řízení nepřiznal, když přihlédl ke skutečnosti, že žalovaná vznik nákladů řízení nijak nezavinila. Do řízení vstoupila jako právní nástupkyně pana , jméno FO, , a již byla nucena zaplatit odměnu notáře, a to v souvislosti s dodatečným projednáním dědictví stran pozemku, který byl předmětem tohoto řízení. Jakákoli další úhrada by tak dle názoru soudu již byla v rozporu s dobrými mravy. Soud tedy výrokem pod bodem II. tohoto rozsudku rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.