9 C 214/2025

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní Mgr. Gabrielou Kadlecovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 83 939 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku ve výši 8 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve 11,75 % ročně z této částky od 18.3.2022 do zaplacení.

II. Žaloba o zaplacení částky ve výši 75 939 Kč, úroku ve výši 11,75 % ročně z částky 32 822,80 Kč od 18.3.2022 do zaplacení, dále kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 749,66 Kč a úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky z částky 24 822,80 Kč od 18.3.2022 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne 11.10.2025 ve znění jejího doplnění domáhala zaplacení částky v celkové výši 83 939 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela se žalovanou dne 5.11.2018 smlouvu o zápůjčce č. , hodnota, – Zelená v hotovosti měsíční 02/2018, na základě které byla žalované poskytnuta částka ve výši 55 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit tuto částku a spolu s ní zaplatit poplatek ve výši 43 839 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy s úrokovou sazbou 29 % ročně sjednanou ve smlouvě a částku za zpracování úvěru, doručení, flexibilní splácení, administrativní činnosti a komfortní splácení. Celkový dluh ve výši 98 839 Kč se žalovaná zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně v 18 měsíčních splátkách po 5 492 Kč, první splátku v den po uplynutí měsíce od data uzavření smlouvy, poslední splátka byla stanovena na částku 5 475 Kč. Žalovaná na dluh za období od 10.12.2018 do 15.6.2020 uhradila postupně celkem částku 47 000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně platby započetla částkou 22 177,20 Kč na jistinu a částkou 24 822,80 Kč na poplatky. Žalovaná svůj dluh nehradila řádně a včas, v důsledku prodlení žalované vzniklo tak právní předchůdkyni žalobkyně dle smlouvy právo na uhrazení smluvní pokuty ve výši 0,1% denně z hodnoty splátek celkové dlužné částky. Dne 28.1.2022 byla pohledávka původního věřitele za žalovanou s účinností ke dni 1.2.2022 smluvně postoupena žalobkyni, o čemž byla žalovaná informována a vyzvána k zaplacení dlužné částky. Ke dni postoupení pohledávky činil dluh žalované 85 688,66 Kč, který sestával z dlužné jistiny ve výši 32 822,80 Kč, poplatků za poskytnutí a správu úvěru ve výši 19 016,20 Kč, smluvní pokuty v požadované výši 27 500 Kč, sankčních poplatků za prodlení ve výši 4 600 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 749,66 Kč. Žalovaná byla výzvou ze dne 10.2.2022 vyzvána k úhradě dlužné částky nejpozději do 17.3.2022. Žalobkyně dále uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy tak, že provedla vyhodnocení informací získaných z bankovních registrů, nebankovních registrů, ostatních registrů a databází, kontrolou příjmů a výdajů žalované a kontrolou výdajů žalované na splátky úvěru. Od žalované vyžádala informace o jejích rodinných, majetkových a pracovních poměrech, které ověřila prostřednictvím předložených dokladů od žalované (konkrétně z výplatního listu), které byly následně zaznamenány do zákaznické karty. Žalovaná byla zaměstnána na dobu neurčitou ve spol. , právnická osoba, . jako kuchařka. Měsíční příjmem měla mít ve výši 31 191 Kč, který měl být ověřen pověřeným vázaným zástupcem z výplatního listu. Žalovaná neměla mít žádný další závazek u jiné společnosti a nebyla vedena v insolvenčním rejstříku, právní předchůdkyně žalobkyně dospěla k názoru, že schopnost žalované splácet zápůjčku je dostatečná. Za období od postoupení pohledávek ke dni sepisu žaloby žalovaná neuhradila ničeho. Žalobkyně tak požadovala úhradu dlužné částky ve výši 83 939 Kč spolu s příslušenstvím sestávajícím z kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 749,66 Kč a dále úroku ve výši 11,75 % ročně a zákonného úroku z prodlení z neuhrazené části jistiny ode dne 18.3.2022 do zaplacení.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) oba účastníky vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Jelikož účastníci na výzvu nereagovali, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů.

4. Soud z předložených důkazů zjistil následující pro rozhodnutí ve věci podstatné skutečnosti:

5. Ze smlouvy o zápůjčce – ZELENÁ v hotovosti č. , hodnota, a Standardních informací o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že žalovaná uzavřela se společností , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále také „právní předchůdkyně žalobkyně“), dne 5.11.2018 smlouvu, na základě které byla žalované poskytnuta částka ve výši 55 000 Kč. Žalovaná podpisem smlouvy potvrdila převzetí celé výše uvedené zápůjčky v hotovosti. Poskytnutou zápůjčku spolu s poplatkem ve výši 43 839 Kč (sestávající z úroku v částce 13 479 Kč, částky za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 18 243 Kč a částku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 12 117 Kč), tedy celkem částku 98 839 Kč, se žalovaná zavázala věřiteli uhradit v 18 měsíčních splátkách po 5 492 Kč, poslední splátku ve výši 5 475 Kč. Soud dále ze smlouvy o zápůjčce zjistil, že se žalovaný se zavázal zaplatit první splátku dnem uzavření smlouvy vždy ke konci splátkového období spolu s celkovou pevnou částkou úroku, a to ve výši 29 % ročně po celou dobu trvání smlouvy. Nedílnou součástí smlouvy o zápůjčce byly smluvní podmínky, uvedené na zadní straně formuláře.

6. Zákaznickou kartou ze dne 5.11.2018 má soud za prokázané, že žalovaná uvedla, že je vdaná, má dvě vyživované osoby, bydlí v nájmu a pracuje jako kuchařka v , právnická osoba, . v , adresa, . Při počtu zdrojů příjmu 2, uvedla měsíční čistý příjem ve výši 31 191 Kč. Další příjem domácnosti měl činit 30 000 Kč. Blíže nespecifikované výdaje žalované měly činit 5 000 Kč měsíčně, žalovaná nesplácela žádný další úvěr či zápůjčku. Žalovaná nevlastnila automobil, neměla zřízen bankovní účet. Žalovaná měla předložit právní předchůdkyni žalobkyně k ověření pracovní smlouvu a výplatní pásky za měsíc září a říjen 2018. Žalobkyně předložila pouze výplatní pásku za měsíc září 2018.

7. Podle potvrzení o výši příjmu ze dne 2.11.2018 byla se žalovanou uzavřena dohoda o provedení práce se zaměstnavatelem , právnická osoba, , se sídlem , adresa, na pozici servírka. Podle potvrzení měla žalovaná průměrný čistý příjem za období 8/2018 až 10/2018 ve výši 21 084 Kč. Žalované byla prováděna srážka ze mzdy ve výši 3 549 Kč z důvodu exekuce.

8. Podle výplatního listu za měsíc září 2018 měla žalovaná čistou mzdu od zaměstnavatele , právnická osoba, se sídlem , adresa, ve výši 16 422 Kč, exekuci ve výši 3 684 Kč.

9. Z částečného výpisu z účtu, jehož majitelem je , jméno FO, za měsíc říjen 2018 je patrná mzda od zaměstnavatele , právnická osoba, . ve výši 12 738 Kč ze dne 10.10.2018 a tentýž den výběr hotovosti ve výši 10 000 Kč. Z výpisu rovněž vyplývá že počáteční zůstatek na účtu byl ve výši - 2,80 Kč a konečný zůstatek ve výši 5,15 Kč.

10. Podle tabulky s přehledem plateb a dlužných částek soud zjistil, že žalovaná zaplatila na dluh za období od 10.12.2018 do 15.6.2020 částkami v rozmezí od 500 Kč do 5 500 Kč celkem 47 000 Kč.

11. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28.1.2022 má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni pohledávku za žalovanou, a to s účinností ke dni 1.2.2022. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno přípisem ze dne 1.2.2022, když její odeslání má soud za prokázané z potvrzení ze dne 11.2.2022. V oznámení o postoupení pohledávky byla žalovaná vyzvána k zaplacení dluhu ve lhůtě 10 dnů od doručení výzvy.

12. Z předžalobní upomínky ze dne 21.3.2025 a potvrzení o odeslání ze dne 24.3.2025 má soud za prokázané, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky před podáním žaloby.

13. Z ostatních důkazů soud nevycházel, neboť je nepovažoval s ohledem na částečné zpětvzetí žaloby za podstatné.

14. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu § 132 o.s.ř. jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti učinil soud tento skutkový závěr. Žalovaná uzavřela se společností , právnická osoba, , IČO , IČO, dne 5.11.2018 smlouvu o zápůjčce č. , hodnota, , na základě které byla žalované poskytnuta částka 55 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy, což žalovaná rovněž potvrdila svým podpisem. Žalovaná se současně zavázala zaplatit souhrnný poplatek ve výši 43 839 Kč, tedy zaplatit celkem částku 98 839 Kč, a to v 18 měsíčních splátkách po 5 492 Kč spolu s úrokem, jehož výše je stanovena jako pevná, a to 29 % ročně po celou dobu trvání smlouvy. Žalovaná na dluh uhradila za období od 10.12.2018 do 15.6.2020 částku ve výši 47 000 Kč. Před uzavřením smlouvy se žalovanou byla vyplněna Karta zákazníka, ve které žalovaná uvedla údaje o svých příjmech a výdajích. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28.1.2022 postoupila společnost , právnická osoba, pohledávku za žalovanou včetně příslušenství na žalobkyni, postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 1.2.2022, kde byla zároveň vyzvána k zaplacení dlužné částky ve lhůtě 10 dní od doručení přípisu.

15. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky (§ 2391 odst. 1 věta prvá citovaného zákona).

16. Soud ve smyslu ustanovení § 588 o.z. přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

17. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 o.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

18. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále také „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

19. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

20. Podle § 1968 věta prvá OZ, podle něhož dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení; dále z ustanovení § 1970 OZ, podle něhož po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

21. Podle § 1879 a násl. o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

22. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že podaná žaloba je uplatněna po právu pouze co do částky 8 000 Kč, neboť mezi účastníky nedošlo k platnému uzavření smlouvy. Ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 Zosú je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná, pokud poskytovatel poskytl úvěr spotřebiteli, ač z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplynulo, že jsou zde důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

23. Žalobkyně tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy, když měla vyhodnotit informace z bankovních a nebankovních registrů, provést kontrolu příjmů, výdajů i splátkové zátěže a ověřit údaje žalované prostřednictvím předložených dokladů, zejména výplatního listu. Žalovaná měla pracovat jako kuchařka u , právnická osoba, . s čistým měsíčním příjmem ve výši 31 191 Kč a neměla mít žádné závazky, což mělo zakládat závěr o její schopnosti zápůjčku splácet. Tyto závěry žalobkyně však nejsou podloženy odpovídajícími důkazy a údaje předložené žalobkyní vykazují zásadní rozpory. Ze zákaznické karty ze dne 5. 11. 2018 vyplývá, že žalovaná uvedla, že je vdaná, má dvě vyživované osoby, bydlí v nájmu a deklarovala příjem 31 191 Kč, přičemž další příjem domácnosti ve výši 30 000 Kč nebyl nikterak specifikován ani doložen. Současně uvedla měsíční výdaje pouze 5 000 Kč, tedy zcela nereálnou částku vzhledem k nájemnímu bydlení a existenci dvou vyživovaných osob. Tato tvrzení nebyla nijak ověřena. Žalobkyně předložila pouze jedinou výplatní pásku za měsíc září 2018, a nikoli pásku za říjen ani pracovní smlouvu, přestože tvrdila, že obě listiny měly být podkladem ověření příjmu. Z předložené pásky vyplývá, že čistý příjem žalované činil 16 422 Kč, z této mzdy byla prováděna exekuční srážka 3 684 Kč, což je rozhodující údaj pro posouzení její reálné schopnosti splácet. Podle potvrzení o příjmu ze dne 2. 11. 2018 žalovaná nevykonávala dlouhodobý pracovní poměr, nýbrž pracovala pouze na základě dohody o provedení práce u zaměstnavatele , právnická osoba, , a to na pozici servírky. Soud zdůrazňuje, že šlo o krátkodobý, dočasný a nestabilní výdělek, vykonávaný jen v období srpen až říjen 2018, s průměrným čistým příjmem 21 084 Kč, z něhož byla navíc srážena částka 3 549 Kč z důvodu exekuce. Takto krátké, nejisté a zjevně přechodné zaměstnání nemohlo být podkladem pro závěr o schopnosti žalované dlouhodobě splácet spotřebitelský úvěr. Právní předchůdkyně žalobkyně tuto skutečnost nijak nevyhodnotila, a naopak vycházela pouze z tvrzení žalované o stabilním příjmu, aniž by doložila existenci trvalého pracovního poměru či ověřila příjem dalších členů domácnosti. Soud považuje za zvlášť významné, že žalovaná neměla vlastní bankovní účet a žalobkyně předložila pouze částečný výpis z účtu třetí osoby (, jméno FO, ), na který byla poukázána jedna z mezd žalované. Z tohoto výpisu je patrné, že po připsání částky 12 738 Kč žalovaná téhož dne vybrala hotovost 10 000 Kč a účet zůstal téměř prázdný. Výpis zároveň ukazuje, že počáteční i konečný stav účtu byl v řádu několika korun. Právní předchůdkyně žalobkyně neměla k dispozici žádný doklad o výdajích žalované, a nebyla tak schopna posoudit, jaké má žalovaná pravidelné náklady, zda vůbec vytváří finanční rezervu a zda je schopna nést splátkovou zátěž. Žalobkyně neprokázala, že její právní předchůdkyně posoudila úvěruschopnost žalované, neboť nezjistila skutečnou výši příjmů žalované, nevzala v úvahu exekuční srážky, neověřila uvedený příjem domácnosti, neprověřila výdaje a neměla k dispozici bankovní historii žalované. Posouzení úvěruschopnosti tak bylo pouze formální a neumožňovalo učinit odpovědný závěr, že žalovaná bude schopna splácet sjednaný úvěr po celou dobu trvání závazku.

24. Soud má tak za to, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostatečně prověřila úvěruschopnost žalované splácet úvěr, a proto je uzavřená smlouva neplatná dle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelských úvěrech ve spojení s ustanovením § 588 o.z.

25. Soud doplňuje, že k absolutní neplatnosti smlouvy přihlédl z úřední povinnosti ve smyslu § 588 o.z., neboť měl za to, že ust. § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb. je třeba vykládat ve prospěch spotřebitele a vyvozování pouze relativní neplatnosti úvěrové smlouvy za použití pouze gramatického výkladu uvedených ustanovení by znamenalo popření smyslu a účelu zákonné povinnosti zkoumání úvěruschopnosti vůbec, a vedlo by i k výraznému snížení ochrany spotřebitele jako slabší strany, závislé jen na jeho vlastní aktivitě, což zcela jistě nebylo záměrem zákonodárce. Jak vyplývá např. z rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 9. 1. 2020, č. j. 27 Co 280/2019- 46 „české spotřebitelské právo je mimo jiné částečně transponovanou směrnicí č. 93/13/EHS a ve vztahu ke spotřebitelskému úvěru pak transponovanou směrnicí č. 2008/48/EHS. Článek 8 směrnice č. 2008/48/EHS ve svém odst. 1 stanoví, že členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat. Podle článku 23 uvedené směrnice členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Směrnice samy sice nemají tzv. horizontální účinek, tedy textu směrnice se nelze ve vztahu mezi jednotlivci přímo dovolávat (viz např. rozhodnutí Soudního dvora ve věci C-91/92, Faccini Dori, srov. též stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2013, sp.zn. Cpjn 200/2011, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 79/2013). Postulát o ochraně spotřebitele obsažený v dotčených směrnicích tak směřuje především k zákonodárci (aby správně provedl transpozici směrnice do národního práva), nicméně v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic i k národním soudům a k jejich povinnosti volit v rámci národního práva ex offo eurokonformní výklad tak, aby uvedeného účelu bylo dosaženo (viz např. rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-106/89, Marleasing SA, z 13. 11. 1990, ve vztahu k úvěrům pak ve věci C-377/14, Radlinger, z 21.4.2016), nebo C-76/10, Pohotovosť, z 16.11.2010). Možnost, aby soud sám rozhodl o nepoužití ustanovení vnitrostátního práva, jež by bylo v rozporu s právem Evropských společenství (tedy i o případném rozhodnutí contra legem) byla připuštěna i v již zmíněném usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9.2.2011, sp.zn. Pl. ÚS 1/10 (srov. bod 34., 35. uvedeného usnesení Ústavního soudu).“ Soudní dvůr EU pak v tomto směru rozhod rozsudkem ze dne 5.3.2020 ve věci C 679/18, v němž soud konstatoval, že „Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23.“ Z výše uvedeného je zřejmé, že při posuzování úvěruschopnosti žadatele o úvěr je třeba zabývat se nejen jeho příjmy, ale i výdaji, a tyto porovnat a zkoumat i způsob plnění dosavadních dluhů.

26. Vzhledem k tomu, že však bylo prokázáno, že původní věřitel poskytl žalované částku ve výši 55 000 Kč, a že žalovaná zaplatila 47 000 Kč, jedná se na straně žalované o bezdůvodné obohacení ve výši 8 000 Kč, které je povinna vydat (55 000 Kč – 47 000 Kč). Protože původní věřitel, společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, , postoupil svoji pohledávku za žalovanou na žalobkyni dle § 1879 a násl. o. z., a toto postoupení bylo žalované řádně oznámeno ve smyslu § 1882 o. z., dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná co do částky 8 000 Kč, a proto co do této částky žalobě vyhověl (výrok I. rozsudku).

27. Vzhledem k tomu, že žalovaná je v prodlení s úhradou, přiznal soud žalobkyni rovněž nárok na zaplacení úroku z prodlení podle § 1970 o. z. z dlužné částky 8 000 Kč ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., tj. ve výši 11,75 % ročně z této částky od 18.3.2022, tedy ode dne následujícího po dni stanoveném ve výzvě k úhradě dlužné částky ze dne 10.2.2022 až do zaplacení. Soud proto rozhodl, jak ve výroku I. rozsudku uvedeno, a ve zbytku soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.).

28. Ohledně nároku na náhradu nákladů řízení rozhodl soud ve smyslu ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalovaná byla ve věci z převážné části úspěšná, a měla by nárok na náhradu nákladů řízení v odpovídající výši, avšak v řízení jí žádné náklady nevznikly. Soud proto rozhodl, jak ve výroku III. rozsudku uvedeno.