9 C 219/2022

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní JUDr. Ing. Dagmar Langovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 60 989,43 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení 60 989,43 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z této částky od 17. 2. 2022 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení pohledávky ve výši 60 989,43 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. tohoto rozsudku. Tvrdila, že žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], se sídlem [adresa], [anonymizována dvě slova] [číslo], [země] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), dne 10. 11. 2020 formou prostředků komunikace na dálku smlouvu o revolvingovém úvěru. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 60 989,43 Kč, a to převodem na bankovní účet žalované. Žalovaná se ve smlouvě zavázala vrátit právní předchůdkyni žalobkyně čerpaný úvěr do 16. 2. 2022. Úvěruschopnost žalované ověřovala právní předchůdkyně žalobkyně výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji, kdy je klientům ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se těchto 10 % musí rovnat minimálně životnímu minimu, které v současné době činí 3 410 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní, došlo k postoupení pohledávky za žalovanou na žalobkyni. Dlužná částka po zohlednění případných dílčích plateb činí 60 989,43 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky, ta však na dluh již ničeho neuhradila. Žalobkyně proto požadovala též zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z dlužné částky od 17. 2. 2022, tj. ode dne následujícího po splatnosti úvěru, až do zaplacení.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), žalovanou vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřila, zda s tímto postupem souhlasí, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně svůj souhlas vyjádřila již v podané žalobě a žalovaná na výzvu nereagovala, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů.

4. Soud ve věci vycházel z obsahu listin založených ve spise, na základě nichž dospěl k závěru o skutkovém stavu věci: Smlouvou o revolvingovém úvěru ze dne 10. 11. 2020 uzavřenou formou prostředků komunikace na dálku se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala v případě uzavření smlouvy poskytnout žalované revolvingový úvěr až do výše úvěrového limitu 80 000 Kč. Žalovaná se pro případ uzavření smlouvy zavázala poskytnutý úvěr splácet pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 12,5 % nesplaceného úvěru nebo 1 000 Kč, podle toho, která z těchto dvou částek je vyšší, a to vždy každý měsíc v ten jistý kalendářní den, ke kterému jí byly finanční prostředky připsány na její bankovní účet (viz Smlouva o revolvingovém úvěru ze dne 10. 11. 2020, Standardní informace o spotřebitelském úvěru, Obchodní podmínky společnosti [právnická osoba]).

5. Z listin„ Potvrzení o provedené platbě“ vystavených právní předchůdkyní žalobkyně bylo zjištěno, že dne 10. 11. 2020 byla žalované zaslána přes aplikaci„ the [webová adresa]“ částka ve výši 13 000 Kč, dne 18. 12. 2020 žalovaná obdržela částku ve výši 8 500 Kč, dne 19. 1. 2021 byla žalované zaslána částka ve výši 12 000 Kč a dne 16. 2. 2021 jí byla zaslána částka ve výši 8 200 Kč, celkově tedy žalovaná od právní předchůdkyně žalobkyně obdržela částku ve výši 41 700 Kč, a to na bankovní účet č. [bankovní účet] (viz Potvrzení o provedené platbě ze dne 10. 11. 2020, ze dne 18. 12. 2020, ze dne 19. 1. 2021 a ze dne 16. 2. 2021).

6. Z Platební informace bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně tímto dokumentem žalovanou informovala, že ke dni 16. 2. 2022 činí celková dlužná částka k datu splatnosti 61 304,71 Kč.

7. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni pohledávku za žalovanou. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno přípisem ze dne 16. 3. 2022.

8. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 16. 3. 2022 a podacího lístku z téhož dne má soud za prokázané, že žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána ke splnění své povinnosti.

9. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

10. Podle § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) vyžaduje smlouva o spotřebitelském úvěru písemnou formu, kdy nesplnění písemné formy má za následek neuzavření smlouvy.

11. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

12. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

13. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli„ rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“ 14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.

16. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

17. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

18. Podle § 562 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Dále se má se za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.

19. Soud ve smyslu ustanovení § 588 o. z. přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

20. Z ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

21. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

22. Podle § 1968 věta prvá o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

23. Provedenými důkazy bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila svoji zákonnou předsmluvní povinnost řádně zkoumat a prověřit úvěruschopnost spotřebitele. Soud vyzval žalobkyni, aby doplnila svá skutková tvrzení a navrhla důkazy k prokázání své povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalované. K tomu žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost zkoumala její právní předchůdkyně zejména lustrací z veřejně dostupných databází. Právní předchůdkyně žalobkyně tvrdila, že posoudila schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji, kdy klientům je ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se 10 % musí rovnat minimálně životnímu minimu, které v současné době činí 3 410 Kč. Žalobkyně dále uvedla, že odesláním žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru právní předchůdkyni žalobkyně žalovaná prohlásila, že má pravidelný měsíční příjem a potvrdila, že je schopna úvěr splatit a že řádně zvážila své možnosti. O tomto však žalobkyně soudu nepředložila žádný důkaz. K prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalované žalobkyně rovněž nenavrhla žádný důkaz. Nebylo zjištěno, zda byly právní předchůdkyní žalobkyně skutečně zkoumány či v jakém rozsahu ověřovány příjmy a výdaje žalované nebo její jiné závazky, či zda bylo provedeno šetření v insolvenčním rejstříku, v centrální evidenci exekucí, popřípadě dalších rejstřících klientských informací. K ověření údajů poskytnutých žalovanou byla právní předchůdkyně žalobkyně povinna nejen na základě shora citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, ale i jako řádný správce svého majetku. Z uvedeného je tak zjevné, že u žalované lze mít za to, že nebyly dostatečně ověřeny její příjmy a výdaje (když soudu nebyly doloženy žádné listiny a žalobkyně se tak spoléhala pouze na tvrzení uvedená žalovanou). Lze tak uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru dostatečně a s odbornou péčí nezkoumala úvěruschopnost žalované, respektive, že žalobkyně neprokázala, že by byla úvěruschopnost žalované před poskytnutím úvěru dostatečně a s odbornou péčí posouzena.

24. Za situace, kdy je smlouva o revolvingovém úvěru neplatná, může se žalobkyně po žalované domáhat úhrady finanční částky, kterou jí prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 o. z.

25. Soud má za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 41 700 Kč, na kterou žalovaná, dle tvrzení žalobkyně, uhradila částku 46 822 Kč, zde tedy bezdůvodné obohacení na straně žalované nevzniklo, neboť právní předchůdkyni žalobkyně žalovaná uhradila více, než jí tato na základě smlouvy o revolvingovém úvěru poskytla, a proto soud žalobu v celém rozsahu zamítl (výrok I. tohoto rozsudku).

26. Výrokem II. tohoto rozsudku soud rozhodl o náhradě nákladů řízení, a to podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tj. podle úspěchu ve věci, dle kterého lze přiznat žalované náhradu nákladů řízení. Žalované, která byla ve sporu úspěšnější, však žádné náklady v tomto řízení nevznikly, proto soud náhradu nákladů nepřiznal žádnému z účastníků.