9 C 246/2021

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní JUDr. Ing. Dagmar Langovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 50 542,51 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení 661,15 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 5 269,20 Kč a kapitalizovaným zákonným úrokem ve výši 69,65 Kč zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 41 327,90 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 41 327,90 Kč od 15. 10. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba o zaplacení částky ve výši 8 553,46 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 7 845,04 Kč od 15. 10. 2020 do zaplacení a se smluvním úrokem ve výši 16,99 % ročně z částky 49 172,94 Kč od 15. 10. 2020 do zaplacení, se zamítá.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 13 287,65 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 50 542,51 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku pod bodem I., II., a III. tohoto rozsudku, z titulu nesplaceného úvěru. Žalobkyně uvedla, že na základě smlouvy o rychlé půjčce ze dne 12. 11. 2019, [číslo] poskytla její právní předchůdkyně, společnost [právnická osoba], žalovanému převodem na účet úvěr ve výši 50 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet v pravidelných měsíčních splátkách. Vzhledem k tomu, že žalovaný úvěr řádně a včas nesplácel, právní předchůdkyně žalobkyně úvěr ke dni 29. 9. 2020 zesplatnila. Pohledávka za žalovaným byla nejprve na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 26. 10. 2020 postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na [právnická osoba] a.s., která ji následně další smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 7. 11. 2020 postoupila na žalobkyni. Dluh žalovaného se podle žalobkyně skládá z nesplacené jistiny ve výši 49 172,94 Kč, z kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 5 269,20 Kč, z kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 69,65 Kč, z dlužných poplatků ve výši 1 369,57 Kč a ze smluvního úroku dále jdoucího ve výši 16,99 % ročně z částky 49 172,94 Kč od 15. 10. 2020 do zaplacení a ze zákonného úroku z prodlení dále jdoucího ve výši 8,25 % ročně z částky 49 172,94 Kč od 15. 10. 2020 do zaplacení. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou. Žalobkyně uvedla, že schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet hodnotila její právní předchůdkyně a doložila analýzu, která jí byla poskytnuta.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Podáním ze dne 7. 7. 2021 vzala žalobkyně žalobu v rozsahu výroku pod bodem I. částečně zpět s tím, že žalovaný po podání žaloby uhradil dne 12. 4. 2021 částku 6 000 Kč, kterou žalobkyně započetla na kapitalizované úroky a poplatky (zaplacená částka ve výši 6 000 Kč tedy byla započtena na žalobkyní kapitalizovaný smluvní úrok z prodlení ve výši 5 269,20 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 69,65 Kč, a ve zbývající částce 661,15 Kč na dlužné poplatky ve výši 1 369,57 Kč.

4. Soud proto v souladu s § 96 odst. 1, 2 a 4 o.s.ř., řízení v části, která byla žalobkyní vzata zpět, zastavil (výrok I.).

5. Soud nařídil první jednání ve věci samé na den 10. 8. 2021. Předvolání k tomuto prvnímu jednání bylo žalovanému doručeno do vlastních rukou náhradním způsobem, tj. 10. dnem, kdy pro ni byla zásilka uložena u poskytovatele poštovních služeb. Žalovaný se k tomuto ústnímu jednání, k němuž byl podle § 45 a § 49 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), řádně obeslán nedostavil, ani nepožádal o jeho odročení, na svou obranu netvrdil žádné další rozhodné skutečnosti a nenavrhl provedení žádných důkazů. Soud proto toto jednání konal v nepřítomnosti žalovaného podle § 101 odst. 3 o.s.ř.

6. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci:

7. Z návrhu na uzavření smlouvy o rychlé půjčce [číslo] ze dne 8. 11. 2019 a její akceptace ze dne 12. 11. 2019, ze smluvních a produktových podmínek a z ceníku bylo zjištěno, že na základě žádosti žalovaného se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet ve 44 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 646 Kč. Roční úroková sazba byla sjednána ve výši 16,99 %. Celková částka splatná podle dané smlouvy činila 68 507 Kč. Úvěr měl být poskytnut převodem na účet [číslo]. Podle čl. XI a XII úvěrové smlouvy byla právní předchůdkyně žalobkyně oprávněna od smlouvy odstoupit v případě porušení smluvních povinností ze strany žalovaného. Žalovaný je svobodný, bydlí u rodičů, pracuje jako administrativní pracovník u [právnická osoba] s.r.o. Jeho čistý měsíční příjem dosahuje částky 18 500 Kč a nezbytné výdaje činí 5 000 Kč. Splácí úvěry ve výši 1 800 Kč měsíčně.

8. Ze žalobkyní poskytnuté platební bilance bylo zjištěno, že žalovaný obdržel na účet [číslo] částku 50 000 Kč. Žalovaný celkem uhradil 3 splátky, a to dne 20. 12. 2019 částku 1007,67 Kč, dne 20. 1. 2020 částku 1 646 a dne 20. 2. 2020 částku 18,43 Kč.

9. Z prohlášení o okamžité splatnosti ze dne 29. 9. 2020 je zřejmé, že žalovaný nehradil splátky úvěru řádně a včas v důsledku čehož žalobkyně přistoupila k jeho zesplatnění, což bylo žalovanému oznámeno a byl vyzván k úhradě celé zbývající dlužné částky.

10. Z dat k žalovanému od právní předchůdkyně žalobkyně soud zjistil, že v systému CBCB má žalovaný jednu splátkovou operaci s výší měsíční splátky 1 824 Kč a jednu nesplátkovou operaci s úvěrovým rámcem 1 000 Kč.

11. Ze smluv o postoupení pohledávek ze dne 29. 8. 2018 a ze dne 26. 10. 2020 soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla nejprve z právní předchůdkyně žalobkyně postoupena na [právnická osoba] a.s., která ji následně postoupila na žalobkyni. Žalovaný byl o obou postoupeních informován dopisy ze dne 27. 11. 2020 a ze dne 26. 1. 2021.

12. Z výzvy ze dne 26. 1. 2021 s podacím archem má soud za prokázané, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě celé dlužné částky před podáním žaloby.

13. Z jiných než shora uvedených důkazů soud nevycházel, neboť nebyly ve věci rozhodné.

14. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu § 132 o.s.ř., vzal soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému, na základě jeho žádosti, poskytla finanční prostředky ve výši 50 000 Kč. Žalovaný před podáním žaloby uhradil celkem 2 672,10 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný porušil smluvní podmínky, žalobkyně celý úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného k jeho zaplacení. Pohledávka za žalovaným byla nejprve z právní předchůdkyně žalobkyně postoupena na [právnická osoba] a.s., která ji následně postoupila na žalobkyni. Žalovaný byl o obou postoupeních informován dopisy. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou.

15. Při právním posouzení soud vycházel z § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), podle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

16. Podle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

17. Soud ve smyslu § 588 o.z. přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

18. Podle § 2991 odst. 1 o.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

19. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

20. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

21. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

22. Podle § 1879 věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

23. Podle § 1968 věta prvá o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

24. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že podaná žaloba je uplatněna po právu pouze co do částky 41 327,90 Kč, neboť mezi účastníky nedošlo k platnému uzavření úvěrové smlouvy. Ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná, pokud poskytovatel poskytl úvěr spotřebiteli, ač z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplynulo, že jsou zde pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V daném případě z předložených důkazů bylo zjištěno, že žalobkyně nedostatečným způsobem zjišťovala, zda je žalovaný schopen úvěr řádně splácet, a že si ani od žalovaného nevyžádala všechny potřebné důkazy. Z důkazů předložených soudu žalobkyní k výzvě ze dne 20. 5. 2021, za účelem prokázání tvrzení, že řádně zkoumala úvěruschopnost žalované bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně prověřila příjmovou stránku žalovaného. Žalobkyně dále tvrdila, že její právní předchůdkyně žalovaného prověřovala doplňkovou kontrolou v bankovních registrech. Žalobkyně argumentovala tím, že její právní předchůdkyně při poskytování úvěru nezjistila žádné skutečnosti nasvědčující tomu, že by žalovaný úvěr nebyl schopen splácet. Z úvěrové smlouvy bylo zjištěno, že žalovaný je svobodný, bydlí u rodičů, pracuje jako administrativní pracovník u [právnická osoba] s.r.o. Jeho čistý měsíční příjem dosahuje částky 18 500 Kč a nezbytné výdaje činí 5 000 Kč. Splácí úvěry ve výši 1 800 Kč měsíčně. Žalobkyní nicméně nebyly tvrzeny ani přiloženy žádné další relevantní důkazy prokazující majetkové poměry žalovaného, např. pracovní smlouva osvědčující zda je žalovaný skutečně zaměstnán, jaký má příjem a zda vlastní nějaké hodnotnější věci. Stejně tak žalobkyně neprokázala, že se zabývala skutečnými výdaji žalovaného (např. vyživované osoby, příspěvek na bydlení u rodičů, energie), a že řádným způsobem porovnala výdaje a příjmy žalovaného ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud tak neměl k dispozici dostatek informací ani podkladů, aby mohl zhodnotit, že právní předchůdkyně dostatečně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Tyto důkazy ostatně žalobkyně nepředložila ani poté, co byla při jednání soudu dne 10.8.2021 poučena dle § 118 a odst. 3 o.s.ř.

25. Lze tak uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru dostatečně a s odbornou péčí nezkoumala úvěruschopnost žalovaného, respektive, že žalobkyně neprokázala, že by byla úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru dostatečně a s odbornou péčí posouzena. Tedy ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že povinnost uložená poskytovateli spotřebitelského úvěru v ustanovení § 86 odst. 1 zákona splněna nebyla a smlouva o úvěru je proto pro rozpor se zákonem ve smyslu § 588 o.z. neplatná.

26. Za situace, kdy je smlouva o úvěru neplatná, může se žalobkyně po žalovaném domáhat úhrady finanční částky, kterou mu prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalované vzniklo ve smyslu § 2991 o. z. Soud má za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 50 000 Kč. Dle tvrzení žalobkyně žalovaný před podáním žaloby uhradil 2 672,10 Kč a po podání žaloby pak 6 000 Kč. Žalobkyně tak má nárok na bezdůvodné obohacení ve výši 41 327,90 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 41 327,90 Kč od 15. 10. 2020 (tj. po uplynutí dodatečné lhůty) do zaplacení (výrok pod bodem II. tohoto rozsudku).

27. Vzhledem k tomu, že nebylo prokázáno, že došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru, soud ve zbývajícím rozsahu (tj. v rozsahu zbývajících poplatků, z nich požadovaného zákonného příslušenství a obchodního úroku) žalobu zamítl (výrok pod bodem III. tohoto rozsudku).

28. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. za použití § 151 odst. 1 o. s. ř tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v poměrné části 13 287,65 Kč Náklady žalobkyně v plné výši se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 2 022 Kč a dále z odměny advokáta podle § 7 a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, za 4 úkony po 3 140 Kč (převzetí a příprava věci, předžalobní upomínka, sepis žaloby a účast na jednání soudu dne 10.8.2021), 4 paušální náhrady po 300 Kč, podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a náhrady jeho cestovních výdajů ve výši zaokrouhleně celkem 397 Kč (za cestu k jednání soudu osobním automobilem Mitsubishi ASX, reg.zn. [anonymizována dvě slova] [číslo] s průměrnou spotřebou 5, [číslo] km, na trase [obec] [obec] a zpět v délce celkem 66 km za obě cesty, při vyhláškové ceně benzínu 95 oktanů 27,80 Kč a pevné sazbě základní náhrady 4,40 Kč km), podle ustanovení § 13 odst. 1,4 advokátního tarifu, ve spojení s ustanovením § 157 odst. 3, odst. 4, písm. b) a § 189 odst. 1 písm. a) a c) zák. č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, zde za použití § 1 písm. b) a § 4 písm. a) vyhl. MPSV ČR č. 589/2020 Sb., a 21% DPH ve výši zaokrouhleně 2 973 Kč, tj. celkem 19 152 Kč. Vzhledem k tomu, že předmětem řízení byla částka 50 542,51 Kč s příslušenstvím, kdy jeho část ve formě úroku byla kapitalizována částkou ve výši 5 269,2 Kč a zákonného úroku z prodlení kapitalizována částkou ve výši 69,65 Kč (celkem tedy 55 881,36) a soud vyhověl žalobě co do částky 41 327,90 Kč, přičemž co do částky ve výši 6 000 Kč žalovaný zavinil zastavení řízení, tj. úspěch žalobkyně je co do částky 47 327,90 a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl, odečetl soud„ neúspěch“ žalobkyně ve výši 15,31 %, od jejího„ úspěchu“ ve výši 84,69 % a žalovanému, který ve sporu převážně neuspěl, uložil zaplatit poměrnou část 69,38 % náhrady nákladů žalobkyně z částky 19 152 Kč, tedy částku 13 287,65 Kč, přičemž její zaplacení soud žalovanému uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o.s.ř. k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta podle § 149 odst. 1 o.s.ř. (výrok pod bodem IV. tohoto rozsudku).

29. O vrácení části zaplaceného soudního poplatku soud nerozhodoval v souladu s § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, neboť se jednalo částku nižší než 1 000 Kč.