9 C 269/2021

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní JUDr. Ing. Dagmar Langovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 8 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 5 771 Kč společně se: -) zákonným úrokem z prodlení z částky 5 771 Kč od 2. 7. 2015 do 31. 12. 2017 ve výši 7,05 %, -) zákonným úrokem z prodlení z částky 5 771 Kč od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018 ve výši 7,50 %, -) zákonným úrokem z prodlení z částky 5 771 Kč od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018 ve výši 8,00 %, -) zákonným úrokem z prodlení z částky 5 771 Kč od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019 ve výši 8,75 %, -) zákonným úrokem z prodlení z částky 5 771 Kč od 1. 7. 2019 do 30. 6. 2020 ve výši 9,00 %, -) zákonným úrokem z prodlení z částky 5 771 Kč od 1. 7. 2020 do 31. 12. 2020 ve výši 7,25 %, -) zákonným úrokem z prodlení z částky 5 771 Kč od 1. 1. 2021 do zaplacení, s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení 2 229 Kč spolu se: -) zákonným úrokem z prodlení z částky 2 229 Kč od 2. 7. 2015 do 31. 12. 2017 ve výši 7,05 %, -) zákonným úrokem z prodlení z částky 2 229 Kč od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018 ve výši 7,50 %, -) zákonným úrokem z prodlení z částky 2 229 Kč od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018 ve výši 8,00 %, -) zákonným úrokem z prodlení z částky 2 229 Kč od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019 ve výši 8,75 %, -) zákonným úrokem z prodlení z částky 2 229 Kč od 1. 7. 2019 do 30. 6. 2020 ve výši 9,00 %, -) zákonným úrokem z prodlení z částky 2 229 Kč od 1. 7. 2020 do 31. 12. 2020 ve výši 7,25 %, -) zákonným úrokem z prodlení z částky 2 229 Kč od 1. 1. 2021 do zaplacení, s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, a kapitalizovaným úrokem ve výši 3 083 Kč, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 659,18 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení].

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení pohledávky ve výši 8 000 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku pod bodem I. a II. tohoto rozsudku. Tvrdila, že žalovaný dne 5. 2. 2006 uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), smlouvu o půjčce [číslo]. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč, které žalovaný převzal v den uzavření smlouvy v hotovosti. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně souhrnný poplatek ve výši 5 312 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky a souhrnného poplatku se žalovaný ve smlouvě zavázal uhradit v hotovosti v 52 týdenních splátkách po 256 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 4. 2. 2007. Žalovaný nesplácel řádně a včas, když na svůj dluh uhradil pouze 2 229 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný ani následně již ničeho neuhradil, žalobkyně se domáhala po žalovaném z titulu nesplacené půjčky ze dne 5. 2. 2006 úhrady částky 8 000 Kč a zákonného úroku z prodlení v zákonné výši ročně z částky 8 000 Kč od 2. 7. 2015 do zaplacení. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a [právnická osoba] S.á.r.l., došlo s účinností ke dni 1. 7. 2015 k postoupení pohledávky za žalovaným na tuto společnost, o čemž byl žalovaný informován dopisem ze dne 25. 6. 2015. Následně tato postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2018. Postoupení bylo oznámeno žalovanému přípisem ze dne 14. 9. 2018. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, ten však na dluh ničeho neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) žalovaného vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žalovaný se k výzvě nevyjádřil, soud věc rozhodl, se souhlasem žalobkyně obsaženým v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů.

4. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu § 132 o.s.ř. jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti učinil soud tento skutkový závěr: Žalovaný dne 3. 2. 2006 uzavřel se společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“), smlouvu o půjčce [číslo] na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 8 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem. Žalovaný se současně zavázal zaplatit souhrnný poplatek v souvislosti s půjčkou ve výši 5 312 Kč Celkem se žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni částku 13 312 Kč v 52 týdenních splátkách po 256 Kč. Nedílnou součástí smlouvy o zápůjčce byly smluvní podmínky (Smlouva o půjčce ze dne 3. 2. 2006, včetně smluvních podmínek smlouvy o půjčce). Z žalobních tvrzení žalobkyně soud zjistil, že žalovaný uhradil na svou pohledávku celkem 2 229 Kč.

5. Z výpisu z databáze časových řad vedených Českou národní bankou [příjmení] za měsíc únor 2006 má soud za prokázané, že v daném měsíci činila u spotřebitelských úvěrů pro domácnosti průměrná úroková sazba 12,80 % ročně.

6. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015 a ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2018 má soud za prokázané, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni s účinností od 24. 8. 2018. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 17. 9. 2018, když jeho odeslání má soud za prokázané z poštovního podací archu.

7. Z výzvy před podáním žaloby ze dne 10. 5. 2021 a podacího archu má soud za prokázané, že žalovaný byl před podání žaloby vyzván ke splnění své povinnosti.

8. Soud věc posoudil vzhledem k tomu, že smlouva o půjčce byla uzavřena v roce 2006, jako půjčku uzavřenou podle ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy, tj. do 31.12.2013 (dále jen„ občanský zákoník“), a to s ohledem na ustanovení § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.

9. Podle § 657 občanského zákoníku platí, že smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle § 658 odst. 1 občanského zákoníku lze při peněžité půjčce dohodnout úroky.

10. Podle § 3 odst. 1 občanského zákoníku účinného do 31.12.2013 nesmí výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Podle § 39 je ujednání, které je v rozporu s dobrými mravy neplatné. Podle § 41 vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu.

11. Ve smyslu ustanovení § 517 odst. 1 a 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013, je dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, v prodlení. Jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroku z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis, kterým je nařízení vlády č. 142/1994 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

12. S ohledem na skutečnost, že k postoupení pohledávek došlo po 1. 1. 2014, je třeba na daný vztah nutno aplikovat zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném od 1. 1. 2014. Podle ustanovení § 1879 a § 1880 odst. 1 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Podle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

13. Podle § 1968 věta prvá o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o.z. dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

14. Po zhodnocení obsahu listin provedených k důkazu dospěl k závěru, že podaná žaloba je důvodná pouze částečně, a to v rozsahu uvedeném ve výroku I. tohoto rozhodnutí.

15. V projednávaném případě měl žalovaný a původní věřitel sjednat smlouvu o půjčce, kdy žalovaný měl v dohodnutém termínu vrátit jednak půjčku (částku 8 000 Kč) a dále poplatek 5 312 Kč. Obsah poplatku nebyl ve smlouvě sjednán a jde tak o odměnu za půjčení peněz, tedy úrok z půjčky. Tomu ostatně nasvědčuje i stanovení RPSN pro daný případ ve výši 206,8 %. Občanský zákoník v rozhodné době přímo neupravoval limity výše úroku, tedy cenu peněz, který může věřitel po dlužníkovi požadovat. Limitem tak bylo zejména ustanovením § 3 občasného zákoníku, tedy, že ujednání o plnění spojená s poskytnutím půjčky nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Kdy již je úrok považován a nepřiměřený bylo judikováno mimo jiné rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 15.12.2004 č. j. 21 Cdo 1484/2004 (publikované ve sbírce rozhodnutí pod číslem C [číslo]) dle něhož„ Při sjednávání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček.“ Za účelem ověření úrokové míry půjček poskytovaných obyvatelům s dobou splatnosti 1 rok až 5 let soud ze systému České národní banky – ARAD – Systém časových řad zjistil, že průměrná úroková sazba u korunových půjček a úvěrů poskytnutých bankami na spotřebu domácností v ČR v únoru 2006 činila 12,80 % ročně. Sjednaný úrok ve výši 199,40 % ročně pak je více než 15krát vyšší než úrok obvykle poskytovaný bankami, tedy ujednání o výši úroku je pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu ustanovení § 39 občanského zákoníku neplatné soud pak má za to, že ujednání o výši úroku lze oddělit od zbytku smlouvy o půjčce, a proto neplatnost ujednání o úroku z půjčky nezpůsobuje neplatnost celé smlouvy ve smyslu ustanovení § 41 občanského zákoníku. Vzhledem k tomu, že v daném případě byla sjednána smlouva o půjčce dle ustanovení občanského zákoníku, a nikoliv smlouva o úvěru podle ustanovení obchodního zákoníku, kdy pojmovým znakem půjčky není sjednání úroku, není ani na místě, aby soud moderoval sjednaný úrok na úrok obvyklý, tak jak předpokládalo ustanovení § 497 ve spojení s § 502 odst. 1 obchodního zákoníku ve vztahu k úvěru.

16. Za situace, kdy je ujednání o výši poplatku z úvěru neplatné, vznikla žalovanému povinnost na základě uzavřené smlouvy o půjčce vrátit půjčku, tj. částku 8 000 Kč, do sjednaného data. Pokud žalovaný dle tvrzení žalobkyně na předmětnou půjčku uhradil právní předchůdkyni žalobkyně částku 2 229 Kč, výše dlužné částky činí 5 771 Kč, kterou je žalovaný povinným uhradit spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši ročně z částky 5 771 Kč od 2. 7. 2015 do zaplacení stanoveným v souladu s ustanovením § 1970 o. z. Třídenní lhůta k plnění pak byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř., neboť soud neshledal podmínky pro její prodloužení ani pro uložení peněžitého plnění ve splátkách (výrok pod bodem I. tohoto rozsudku).

17. Ve zbytku, tj. v rozsahu částky na dluh žalovaným uhrazené, s tím spojených zákonných úroků a souhrnného poplatku (kapitalizovaného úroku), soud žalobu zamítl (výrok pod II. tohoto rozsudku).

18. Výrokem III. soud rozhodl o náhradě nákladů řízení, a to podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení částečně úspěšná, nárok na poměrnou náhradu nákladů řízení v částce 659,18 Kč. Tato částka představuje 44,27 % z jejich celkové výše, tj. z částky 1 489 Kč, sestávající se ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 8 000 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ve výši 189 Kč.