9 C 27/2025

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní JUDr. Ing. Dagmar Langovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 18 813,36 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 696 Kč společně s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 180,10 Kč a dále jdoucím ve výši 12,75 % ročně z částky 6 696 Kč od 10. 12. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení 12 117,36 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 648,12 Kč, úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky 16 113,36 Kč od 10. 12. 2024 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 325,92 Kč a dále jdoucím z částky 12 117,36 Kč ve výši 12,75 % ročně od 10. 12. 2024 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 18 813,36 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku pod bodem I. rozsudku. Uvedla, že dne 31. 8. 2022 se žalovaným uzavřela smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, . Žalovaný byl v souladu se smlouvou oprávněn čerpat revolvingový úvěr, a to prostřednictvím kreditní karty. Sjednaný úvěrový rámec činil 30 000 Kč. Na základě úvěrové smlouvy žalovaný načerpal částku ve výši 26 307 Kč a uhradil celkem částku ve výši 19 611 Kč. Žalovaný se zavázal k úhradě celého poskytnutého úvěru v pravidelných měsíčních splátkách. Jelikož žalovaný porušil svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, žalobkyně úvěr zesplatnila, a to ke dni 9. 9. 2024. Žalobkyně tak eviduje za žalovanou pohledávku ve výši 18 813,36 Kč sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 16 113,36 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 1 200 Kč a smluvních pokut ve výši 1 500 Kč. Žalobkyně žalovanému zaslala předžalobní výzvu, ve které byl vyzván k úhradě celého dluhu.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) žalovaného vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Žalobkyně s rozhodnutím na základě listin souhlasila již v podaném žalobním návrhu. Žalovaný na výzvu soudu žádným způsobem nereagoval. Soud proto věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů.

4. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 31. 8. 2022 soud zjistil, že žalobkyně uzavřela se žalovaným smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, , na základě níž se zavázala žalovanému poskytnout úvěrový rámec do výše 30 000 Kč s roční úrokovou sazbou 26,28 %, a že žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky vrátit žalobkyni v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 % z dlužné částky.

5. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad má soud za prokázané, že žalovaný celkem čerpal částku ve výši 26 307 Kč a uhradil částku ve výši 19 611 Kč.

6. Z dokumentu nazvaného Potvrzení o provedení ověření bonity klienta má soud za prokázané, že žalobkyně před poskytnutím úvěru prověřila osobu žalovaného v evidenci insolvenčních řízení, SOLUS a NRKI. Dále, že od žalovaného obdržela za účelem ověření úvěruschopnosti údaj o jeho čistém měsíčním příjmu z podnikání (30 000 Kč), čistém měsíčním příjmu ostatních členů domácnosti (10 000 Kč), počtu vyživovaných dětí (2) a výši měsíčních výdajů domácnosti (15 000 Kč).

7. Z úvěrové zprávy bylo zjištěno, že žalovaný má celkem dva produkty u žalobkyně s celkovou měsíční splátkou 2 292 Kč a částkou zbývající ke splacení ve výši 77 929 Kč.

8. Z výzvy ke splacení celého úvěru ze dne 9. 9. 2024, včetně poštovního podacího archu ze dne 10. 9. 2024 bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván k uhrazení svého dluhu.

9. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne 3. 10. 2024, včetně poštovního podacího archu ze dne 4. 10. 2024 bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván k uhrazení svého dluhu před podáním žaloby.

10. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

12. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

13. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli „rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.

16. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

17. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

18. Soud ve smyslu ustanovení § 588 o. z. přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

19. Z ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

20. Podle § 1968 věta prvá o. z., podle něhož dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení; dále z ustanovení § 1970 o. z., podle něhož po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

21. Provedenými důkazy bylo prokázáno, že by žalobkyně nesplnila svoji zákonnou předsmluvní povinnost řádně zkoumat a prověřit úvěruschopnost spotřebitele. Soud vyzval žalobkyni, aby doplnila svá skutková tvrzení a navrhla důkazy k prokázání své povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalovaného. K tomu žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost zkoumala na základě informací, které si sama aktivně zjišťovala a ověřovala ze zdrojů nezávislých na spotřebiteli, ať již dostupných veřejně, tak především těch neveřejných. Žalobkyně tvrdila, že posoudila schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr vyhodnocením informací získaných především z bankovních registrů, nebankovních registrů, ostatních registrů a databází, tj. z insolvenčního rejstříku, z centrální evidence exekucí, kdy v době uzavření smlouvy o úvěru nebyla proti žalovanému vedena žádná exekuce, dále kontrolou příjmů a výdajů žalovaného a kontrolou výdajů žalovaného na splátky úvěru. O tomto však soudu nepředložila žádný důkaz. K prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně navrhla k důkazu výlučně potvrzení o provedení ověření bonity klienta a úvěrovou zprávu, a to na požadovanou částku úvěru ve výši 30 000 Kč. Z doloženého potvrzení o provedení ověření bonity klienta má soud za prokázané, že žalovaný žalobkyni sdělil údaje, na základě nichž mohla být prověřena úvěruschopnost žalovaného, avšak z žádných soudu doložených důkazů nebylo zjištěno, jak s uvedenými údaji bylo konkrétně pracováno, ani v jakém rozsahu tyto údaje byly ověřeny, a to ať již jde o příjmy či o výdaje žalovaného nebo jeho jiné závazky. K ověření údajů poskytnutých žalovaným byla žalobkyně povinna nejen na základě shora citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, ale i jako řádný správce svého majetku za situace, kdy některé údaje poskytnuté žalovaným budí oprávněnou pochybnost o své správnosti. Z uvedeného je tak zjevné, že u žalovaného i bez dalšího přezkoumání jím uvedených údajů, lze mít za to, že nebyly dostatečně ověřeny jeho příjmy a výdaje (když soudu nebyly doloženy žádné listiny potvrzující tvrzení v potvrzení o provedení ověření bonity klienta a žalobkyně se tak spoléhala pouze na tvrzení uvedená žalovaným). Žalobkyně se zcela spolehla na tvrzení žalovaného o jeho příjmu z podnikání, který ničím neověřila (např. přiznáním k dani z příjmů, výpisy z účtu žalovaného apod.). Zároveň nijak blíže nezkoumala veškeré výdaje žalovaného (např. na bydlení, osobní potřeby, na děti, kulturu apod.). a opět se spolehla na pouhé tvrzení žalovaného, že výdaje celkem činí 15 000 Kč, přičemž není vůbec zřejmé, z čeho se skládají. Lze tak uzavřít, že žalobkyně před poskytnutím úvěru dostatečně a s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného nezkoumala, a neposoudila.

22. Za situace, kdy je smlouva o úvěru neplatná, může se žalobkyně po žalovaném domáhat úhrady finanční částky, kterou mu prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 občanského zákoníku.

23. Soud má za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému částku 26 307 Kč, na kterou žalovaný uhradil částku 19 611 Kč, a žalobkyně tak má právo na vrácení bezdůvodného obohacení ve výši 6 696 Kč, které jí bylo přiznáno společně s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení za období od 24. 9. 2024 (neboť žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě výzvou ze dne 9. 9. 2024, ve které mu poskytla 14 dnů na úhradu, tj. do 23. 9. 2024) do 9. 12. 2024 ve výši 180,10 Kč a dále jdoucím ve výši 12,75 % ročně z částky 6 696 Kč od 10. 12. 2024 do zaplacení (výrok pod bodem I. tohoto rozsudku).

24. S ohledem na to, že nebylo prokázáno, že došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru, soud ve zbývajícím rozsahu (tj. v rozsahu poplatků, obchodního úroku a k nim požadovaného úroku z prodlení) žalobu zamítl (výrok pod bodem II. tohoto rozsudku).

25. Výrokem III. soud rozhodl o náhradě nákladů řízení, a to podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tj. podle úspěchu ve věci. Žalovanému, který byl ve sporu úspěšnější, však žádné náklady v tomto řízení nevznikly, proto soud náhradu nákladů nepřiznal žádnému z účastníků.