9 C 294/2021

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní JUDr. Ing. Dagmar Langovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 80 068,28 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 31 731,81 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 31 731,81 Kč od 7. 5. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení částky ve výši 4 137,78 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 086,51 Kč, se smluvním úrokem ve výši 11,9% ročně z částky 35 869,59 Kč od 27. 4. 2021 do 24. 5. 2021, smluvním úrokem 8,25 % ročně z částky 35 869,59 Kč od 25. 5. 2021 do zaplacení a zákonným úrokem ve výši 8,25 % ročně z částky 4 137,78 Kč od 7. 5. 2021 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 20 960 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 20 960 Kč od 7. 5. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žaloba o zaplacení částky ve výši 2 397,69 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 709,96 Kč, se smluvním úrokem ve výši 11,9% ročně z částky 23 357,69 Kč od 27. 4. 2021 do 24. 5. 2021, smluvním úrokem 8,25 % ročně z částky 23 357,69 Kč od 25. 5. 2021 do zaplacení a zákonným úrokem ve výši 8,25% ročně z částky 2 397,69 Kč od 7. 5. 2021 do zaplacení, se zamítá.

V. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 18 122,77 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 18 122,77 Kč od 7. 5. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VI. Žaloba o zaplacení částky 1 877,23 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 880,15 Kč, smluvním úrokem ve výši 18,9% ročně z částky 20 000 Kč od 27. 4. 2021 do 30. 5. 2021, smluvním úrokem 8,25 % ročně z částky 20 000 Kč od 31. 5. 2021 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 1 877,23 Kč Kč od 7. 5. 2021 do zaplacení, a zaplacení částky ve výši 841 Kč, se zamítá.

VII. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 3 032,14 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení celkové částky 80 068,28 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výrocích pod body I. – VI. tohoto rozsudku, z titulu nesplacených úvěrů. Uvedla, že na základě Rámcové smlouvy [číslo] ze dne 27. 2. 2014 byl žalované aktivován běžný účet ž. [bankovní účet] a na základě Dodatku [číslo] k rámcové smlouvě ze dne 24. 2. 2020 žalovaná požádala o úvěr ve výši 40 000 Kč. Žalovaná se zavázala splácet úvěr měsíčními splátkami ve výši 750 Kč s tím, že předpokládané datum splacení celého úvěru bylo stanoveno na 14. 6. 2026. Splátky od 14. 3. 2020 do 23. 1. 2021 byly žalovanou splaceny, na splátku dne 23. 2. 2021 bylo ze strany žalované zaplaceno pouze 18,19 Kč a počínaje splátkou dne 23. 2. 2021 tedy nebyly splátky ze strany žalované uhrazeny řádně a včas. Vzhledem k závažnému porušení smluvních povinností přistoupila žalobkyně dne 27. 4. 2021 k zesplatnění úvěru, ke dni zesplatnění byla dlužná pohledávka tvořena nesplacenou jistinou ve výši 35 869,59 Kč a nesplaceným smluvním úrokem ve výši 1 086,51 Kč, dále žalobkyně požadovala smluvní úrok 11,9% ročně z nesplacené jistiny od 27. 4. 2021 do 24. 5. 2021, zákonný úrok z prodlení z nesplacené jistiny od 7. 5. 2021 do zaplacení a smluvní úrok 8,25% ročně z jistiny od 25. 5. 2021 do zaplacení a zákonný úrok 8,25% ročně z jistiny od 7. 5. 2021 do zaplacení. Dále žalobkyně uváděla, že na základě Dodatku [číslo] k Rámcové smlouvě žalovaná požádala o úvěr ve výši 25 000 Kč, který byl žalované téhož dne vyplacen. Žalovaná se zavázala splácet úvěr měsíčními splátkami ve výši 404 Kč s tím, že předpokládané datum splacení celého úvěru bylo stanoveno na 14. 3. 2028. Splátky od 14. 4. 2020 do 23. 1. 2021 byly žalovanou splaceny, počínaje dnem 23. 2. 2021 nebyly splátky ze strany žalované uhrazeny řádně a včas. Vzhledem k závažnému porušení smluvních povinností přistoupila žalobkyně dne 27. 4. 2021 k zesplatnění úvěru, ke dni zesplatnění byla dlužná pohledávka tvořena nesplacenou jistinou ve výši 23 357,69 Kč a nesplaceným smluvním úrokem ve výši 709,96 Kč, dále žalobkyně požadovala smluvní úrok 11,9% ročně z nesplacené jistiny od 27. 4. 2021 do 24. 5. 2021, zákonný úrok z prodlení z nesplacené jistiny od 7. 5. 2021 do zaplacení a smluvní úrok 8,25% ročně z jistiny od 25. 5. 2021 do zaplacení a zákonný úrok 8,25% ročně z jistiny od 7. 5. 2021 do zaplacení. Dne 3. 3. 2020 dále žalovaná uzavřela s žalobkyní [příjmení] [číslo] k Rámcové smlouvě, jehož podpisem žalovaná požádala o poskytnutí kontokorentu ve výši 20 000 Kč, což jí bylo ještě téhož dne schváleno a umožněno jeho čerpání na účtu č. [bankovní účet]. Žalovaná postupně z tohoto rámce čerpala a splácela peněžní prostředky, přičemž konečná nesplacená částka na jistině činila 20 000 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná závažným způsobem porušila své smluvní povinnosti, byl jí kontokorent ke dni 27. 4. 2021 zesplatněn. Dluh žalované tvoří částku 20 000 Kč spolu s kapitalizovaným smluvním úrokem ve výši 880,15 Kč, dále žalobkyně požadovala smluvní úrok 18,9% ročně z nesplacené jistiny od 27. 4. 2021 do 31. 5. 2021, zákonný úrok z prodlení z nesplacené jistiny od 7. 5. 2021 do zaplacení a smluvní úrok 8,25% ročně z jistiny od 31. 5. 2021 do zaplacení a zákonný úrok 8,25% ročně z jistiny od 7. 5. 2021 do zaplacení. Žalobkyně rovněž požadovala částku 25 Kč za nezaplacené měsíční poplatky za neomezené zasílání informačních SMS, částku ve výši 600 Kč za náklady účelně vynaložené na vymáhání dluhu a částku 216 Kč za dlužné pojistné, které žalovaná s žalobkyní sjednala dne 13. 5. 2020. Předžalobní upomínkou ze dne 28. 4. 2021 vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě celkové dlužné částky. Žalobkyně hodnotila úvěruschopnost žalované na základě jí poskytnutých informací a jejich dalším prověření v bankovních i nebankovních registrech. Žalobkyně tak primárně vycházela z toho, že měsíční příjem žalované činí 19 000 Kč.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavila.

3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci:

4. Z Rámcové smlouvy ze dne 27. 2. 2014, Obchodních podmínek bylo zjištěno, že uvedeného dne byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena rámcová smlouva, kterou se žalobkyně zavázala poskytovat žalované bankovní a platební služby, kdy byl žalované na základě smlouvy zřízen bankovní účet č. [bankovní účet].

5. Z Dodatku [číslo] k rámcové smlouvě [číslo] ze dne 24. 2. 2020, Formuláře pro standardní informace, dodatku [číslo] k rámcové smlouvě ze dne 13. 5. 2020 a výpisem z běžného účtu žalované ze dne 24. 2. 2020 soud zjistil, že na základě žádosti žalované se žalobkyně zavázala poskytnout žalované neúčelový úvěr ve výši 40 000 Kč, a to převodem na běžný účet č. [bankovní účet]. Žalovaná se zavázala splácet úvěr pravidelnou měsíční splátkou ve výši 750 Kč, a to ke každému 14. dni v měsíci. Úroková sazba činila 11,90 % ročně a celkem se žalovaná zavázala zaplatit 56 927,18 Kč. Dne 13. 5. 2020 bylo na žádost žalované změněno datum pravidelné měsíční splátky úvěru na 16. den v každém měsíci. Dne 11. 11. 2020 bylo na žádost žalované změněno datum pravidelné měsíční splátky úvěru na 23. den v každém měsíci.

6. Z přehledu plateb bylo zjištěno, že žalovaná na shora uvedený úvěr uhradila celkem částku 8 268,19 Kč.

7. Z Dodatku [číslo] k Rámcové smlouvě [číslo] ze dne 3. 3. 2020, Formuláře pro standardní informace a Podmínek pro používání kontokorentu soud zjistil, že na základě žádosti žalované se žalobkyně zavázala poskytnout žalované kontokorent ve výši 20 000 Kč, a to přečerpáním běžného účtu č. [bankovní účet]. Žalovaná se úvěr zavázala hradit průběžně. Poplatek za poskytnutí úvěru byl sjednán ve výši 0 Kč, úroková sazba činila 18,9 % ročně a celkem se žalovaná zavázala zaplatit 23 779,97 Kč.

8. Z přehledu splácení a čerpání kontokorentu bylo zjištěno, že žalovaná na shora uvedený úvěr uhradila celkem částku 1 877,23 Kč.

9. Z Dodatku [číslo] k rámcové smlouvě [číslo] ze dne 25. 3. 2020, Formuláře pro standardní informace, dodatku [číslo] k rámcové smlouvě ze dne 13. 5. 2020 a dodatku [číslo] k rámcové smlouvě ze dne 11. 11. 2020 soud zjistil, že na základě žádosti žalované se žalobkyně zavázala poskytnout žalované neúčelový úvěr ve výši 25 000 Kč, a to převodem na běžný účet č. [bankovní účet]. Žalovaná se zavázala splácet úvěr pravidelnou měsíční splátkou ve výši 404 Kč, a to ke každému 14. dni v měsíci. Úroková sazba činila 11,90 % ročně a celkem se žalovaná zavázala zaplatit 38 735,77 Kč. Dne 13. 5. 2020 bylo na žádost žalované změněno datum pravidelné měsíční splátky úvěru na 16. den v každém měsíci. Dne 11. 11. 2020 bylo na žádost žalované změněno datum pravidelné měsíční splátky úvěru na 23. den v každém měsíci.

10. Z přehledu plateb bylo zjištěno, že žalovaná na shora uvedený úvěr uhradila celkem částku 4 040 Kč.

11. Z Ceníku účinného od 1. 4. 2013 soud zjistil, že zaslání informační SMS o pohybu na účtu stojí 1 Kč a zaslání upomínky 300 Kč.

12. Ze změny pojištění ze dne 13. 5. 2020 bylo zjištěno, že na základě žádosti žalované tímto bylo změněno platné pojištění k rámcové smlouvě [číslo] a to tak, že nově byla pojištěna na pracovní neschopnost a smrt a invaliditu 3. stupně, kdy pojistné činilo celkem 90 Kč.

13. Z výpisu z běžného účtu žalované vedeného u [právnická osoba], číslo účtu [bankovní účet] za období od listopadu 2019 do ledna 2020 vyplývá, že žalovaná každý měsíc obdržela od Úřadu práce v [obec] rodičovský příspěvek ve výši 3 800 Kč, dále každý měsíc obdržela platby ve výši v rozmezí od 2 000 Kč do 3 000 Kč s označením,,výživné na děti‘‘, od vlastníka účtu [jméno] [příjmení] obdržela neoznačené platby, a to v listopadu platbu ve výši 17 000 Kč, v prosince 2019 platbu ve výši 20 000 Kč a v lednu 2020 platbu ve výši 19 000 Kč, kdy následující dny po obdržení těchto plateb odešly platby s označením,,nájem‘‘ ve výši 15 000 Kč (v lednu 2020 žalovaná nájem hradila po částech, z důvodu nedostatku finančních prostředků), poplatky – elektriku a vodu hradila měsíčně částkou 3 500 Kč. Konečný zůstatek na účtu za uvedené období činil 498,04 Kč. Z výpisu z účtu za měsíc únor 2020 pak bylo zjištěno, že i v tomto měsíci žalovaná obdržela od Úřadu práce v [obec] rodičovský příspěvek ve výši 3 800 Kč, výživné na děti ve výši 3 000 Kč, hradila nájem částkou 15 000 Kč a poplatky částkou 3 500 Kč. Z účtu vlastníka [jméno] [příjmení] žalované přišla částka ve výši 17 000 Kč.

14. Z Aplikačních dat a Úvěrové zprávy žalované soud zjistil, že žalovaná při sjednání každého úvěru uváděla svůj příjem ve výši 19 000 Kč, které označila ve výpisech ze svého účtu jako platby od [jméno] [příjmení]. Jako svůj vedlejší příjem uváděla rodičovský příspěvek ve výši 3 800 Kč měsíčně. Měla bydlet v nájmu. V roce 2015 žalovaná čerpala úvěr ve výši 4 000 Kč, který splatila a v roce 2016 čerpala úvěr ve výši 9 000 Kč, který rovněž splatila. Žalovaná v únoru 2019 a v říjnu 2019 žádala o poskytnutí kontokorentu s úvěrovým rámcem 10 000 Kč a 20 000 Kč, což jí bylo odmítnuto, stejně tak jí byla odmítnuta žádost ze dne 24. 2. 2020 o poskytnutí kontokorentu ve výši 30 000 Kč.

15. Z výzvy ze dne 27. 4. 2021 s podacím archem ze dne 28. 4. 2021 má soud za prokázané, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě celé dlužné částky před podáním žaloby.

16. Z jiných než shora uvedených důkazů soud nevycházel, neboť nebyly ve věci rozhodné.

17. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu § 132 o.s.ř., vzal soud za prokázané, že žalobkyně na základě žádosti žalované poskytla finanční prostředky, a to dne 24. 2. 2020 formou čerpání úvěru ve výši 40 000 Kč, dne 3. 3. 2020 formou čerpání kontokorentu ve výši 20 000 Kč a dne 25. 3. 2020 formou čerpání úvěru ve výši 25 000 Kč. Na úvěr ze dne 24. 2. 2020 žalovaná uhradila celkem 8 268,19 Kč, na úvěr ze dne 3. 3. 2020 1 877,23 Kč a na úvěr ze dne 25. 3. 2020 žalovaná uhradila celkem 4 040 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná porušila smluvní podmínky, žalobkyně úvěry zesplatnila a vyzvala žalovanou k jejich zaplacení výzvou ze dne 27. 4. 2021.

18. Při právním posouzení soud vycházel z § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), podle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

19. Podle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

20. Soud ve smyslu § 588 o.z. přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

21. Podle § 2991 odst. 1 o.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

22. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

23. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

24. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

25. Podle § 1968 věta prvá o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

26. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že podaná žaloba je uplatněna po právu pouze co do částky 70 814,58 Kč, neboť mezi účastníky nedošlo k platnému uzavření úvěrových smluv. Ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná, pokud poskytovatel poskytl úvěr spotřebiteli, ač z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplynulo, že jsou zde pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V daném případě z předložených důkazů nevyplývá, že by žalobkyně dostatečným způsobem zjišťovala, zda je žalovaná schopna úvěry řádně splácet, a že si ani od žalované nevyžádala všechny potřebné důkazy. Z důkazů předložených soudu žalobkyní k výzvě ze dne 5. 11. 2021 za účelem prokázání tvrzení, že řádně zkoumala úvěruschopnost žalované, vyplývá, že žalobkyně prověřila příjmovou stránku žalované pouze na základě jí uvedených údajů v žádosti o úvěr a výpisem z jejího běžného účtu. Žalobkyně dále tvrdila, že tyto údaje prověřovala doplňkovou kontrolou v bankovních i nebankovních registrech, ale tato svá tvrzení nedoložila. Žalobkyně argumentovala tím, že v případě žalované neměla důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěry splácet, proto jí je poskytl. Z Aplikačních dat a Výpisu z běžného účtu žalované bylo zjištěno, že tato uvedla svůj příjem ve výši 19 000 Kč měsíčně, vedlejší příjem (rodičovský příspěvek) ve výši 3 800 Kč a uvedla, že bydlí v nájmu K prokázání ověření úvěruschopnosti žalované žalobkyně předložila výpisy z účtu žalované za období od listopadu 2019 do ledna 2020, ze kterých však vyplývá, že žalovaná zřejmě nepobírala žádnou mzdu, nýbrž byla na rodičovské dovolené a pobírala rodičovský příspěvek částkou 3 800 Kč, dále jí bylo zasíláno výživné na děti a každý z měsíců na účet přišla neoznačená platba od jiné osoby, v rozmezí od 17 000 Kč – 20 000 Kč měsíčně, kterou žalovaná sice označila jako svůj příjem ze zaměstnání, nicméně toto ničím nebylo doloženo. Zároveň je z výpisu z účtu zřejmé, že žalovaná měsíčně hradila nájem částkou ve výši 15 000 Kč a poplatky částkou ve výši 3 500 Kč, což žalobkyně žádným způsobem nepromítla do zkoumání úvěruschopnosti. K žádosti o úvěr však nebyly žalobkyní tvrzeny ani přiloženy žádné další relevantní důkazy prokazující majetkové poměry žalované, např. pracovní smlouva osvědčující zda je žalovaná zaměstnána, jaký má skutečně příjem a zda vlastní nějaké hodnotnější věci. Stejně tak žalobkyně neprokázala, že se zabývala skutečnými výdaji žalované (např. vyživované osoby, nájem), a že řádným způsobem porovnala výdaje a příjmy žalované ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Z výpisu z účtu je patrné, že žalovaná měla děti, když pobírala rodičovský příspěvek a výživné, tato skutečnost však nebyla žalobkyní nijak zohledněna. Navíc v případě, že žalobkyně disponuje měsíčními příjmy kolem 22 800 Kč (jí uváděný příjem + rodičovský příspěvek) a má výdaje na bydlení 18 500 Kč, potom jí zbývají pouze 4 300 Kč na úhradu jejích dalších potřeb a na plnění své vyživovací povinnosti. Tuto částku pro hrazení tří úvěrů soud neshledává jako dostatečnou rezervu.

27. Lze tak uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěrů dostatečně a s odbornou péčí nezkoumala úvěruschopnost žalované, respektive, že žalobkyně neprokázala, že by byla úvěruschopnost žalované před poskytnutím úvěrů dostatečně a s odbornou péčí posouzena. Tedy ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že povinnost uložená poskytovateli spotřebitelského úvěru v ustanovení § 86 odst. 1 zákona splněna nebyla a smlouva o úvěru je proto pro rozpor se zákonem ve smyslu § 588 o.z. neplatná.

28. Za situace, kdy je smlouva o úvěru neplatná, může se žalobkyně po žalované domáhat úhrady finanční částky, kterou jí prokazatelně na základě neplatných smluv poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalované vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. Soud má za prokázané, že žalobkyně poskytla žalované dne 24. 2. 2020 částku 40 000 Kč. Dle přehledu plateb žalovaná na poskytnutý úvěr uhradila 8 268,19 Kč. Žalobkyně tak má po odečtení výše uvedených částek z poskytnuté částky úvěru, nárok na bezdůvodné obohacení ve výši 31 731,81 Kč (40 000 Kč – 8 268,19 Kč), které jí bylo přiznáno společně se zákonným úrokem z prodlení jdoucím ve výši 8,25 % ročně z této částky, a to od 7. 5. 2021, jak požadovala žalobkyně do zaplacení (výrok pod bodem I. tohoto rozsudku). Rovněž bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované dne 25. 3. 2020 částku 25 000 Kč. Dle přehledu plateb žalovaná na poskytnutý úvěr uhradila 4 040 Kč. Žalobkyně tak má po odečtení výše uvedené částky z poskytnuté částky úvěru, nárok na bezdůvodné obohacení ve výši 20 960 Kč (25 000 Kč – 4 040 Kč), které jí bylo přiznáno společně se zákonným úrokem z prodlení jdoucím ve výši 8,25 % ročně z této částky, a to od 7. 5. 2021, jak požadovala žalobkyně do zaplacení (výrok pod bodem III. tohoto rozsudku). Dále má soud za prokázané, že žalobkyně poskytla žalované dne 3. 3. 2020 kontokorent ve výši 20 000 Kč, který žalovaná vyčerpala. Dle přehledu čerpání a splácení kontokorentu žalovaná na poskytnutý úvěr uhradila 1 877,23 Kč. Žalobkyně tak má po odečtení výše uvedené platby z poskytnuté částky úvěru, nárok na bezdůvodné obohacení ve výši 18 122,77 Kč (20 000 Kč – 1 877,23), které jí bylo přiznáno společně se zákonným úrokem z prodlení jdoucím ve výši 8,25 % ročně z této částky, a to od 7. 5. 2021, jak požadovala žalobkyně do zaplacení (výrok pod bodem V. tohoto rozsudku).

29. Žalobkyně tak má nárok na bezdůvodné obohacení ve výši 20 000 Kč, které jí bylo přiznáno společně se zákonným úrokem z prodlení jdoucím ve výši 8,25 % ročně z této částky, a to od 7. 5. 2021, jak požadovala žalobkyně do zaplacení (výrok pod bodem V. tohoto rozsudku).

30. Vzhledem k tomu, že nebylo prokázáno, že došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru, soud ve zbývajícím rozsahu (tj. v rozsahu již uhrazených částek, smluvních úroků a současně v rozsahu žalobkyní požadovaných poplatků za vymáhání dluhu) žalobu zamítl (výrok pod body II., IV. a VI. tohoto rozsudku).

31. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. za použití § 151 odst. 1 o. s. ř tak, že žalobkyni, jež byla v řízení částečně úspěšná, přiznal nárok na náhradu nákladů řízení v poměrné části 3 032,14 Kč Náklady žalobkyně v plné výši se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 3 203 Kč a dále cestovních výdajů ve výši zaokrouhleně 741 Kč, za cestu k jednání soudu na trase [obec] – [obec] a zpět osobním automobilem Škoda Octavia, reg.zn. [anonymizována čtyři slova], při celkovém počtu 122 km za obě cesty, náhradě za 1 km jízdy ve výši 4,70 Kč, průměrné spotřebě 3,8 l /100 km a vyhláškové ceně motorové nafty 36,10 Kč, to vše dle § 1 písm. a), § 4 písm. c) vyhlášky č. 511/2021 Sb., když ostatních případných nákladů se žalobkyně výslovně vzdala. Vzhledem k tomu, že předmětem řízení byla částka 80 068,28 Kč a soud vyhověl žalobě co do částky 70 814,58 Kč, přičemž ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl, odečetl soud„ neúspěch“ žalobkyně ve výši 11,56 %, od jejího„ úspěchu“ ve výši 88,44%. Vzhledem k tomu, že žalovaná ve sporu převážně neuspěla, uložil jí soud zaplatit poměrnou část 76,88 % náhrady nákladů žalobkyně z částky 3 944 Kč, tedy částku 3 032,14 Kč, přičemž její zaplacení soud žalované uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o.s.ř. (výrok pod bodem VI. tohoto rozsudku).