9 C 31/2025

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní JUDr. Ing. Dagmar Langovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 29 148,83 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se co do zaplacení částky 4 149,83 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 5 343 Kč, zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20 927 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 20 927 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba se v části, v niž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 4 072 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 705,41 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 24 999 Kč od 6. 4. 2024 do 29. 4. 2024, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 4 072 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 20 927 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení, a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 48 Kč, zamítá.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 1 141,45 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně , tituly před jménem, , jméno FO, .

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 29 148,83 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku pod bodem I., II. a III., tohoto rozsudku, s odůvodněním, že její právní předchůdkyně, společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, , se , adresa, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) s žalovaným dne 22. 7. 2023 uzavřela Smlouvu o úvěru č. , hodnota, , platnou a účinnou ve znění Smlouvy o úvěru téhož čísla ze dne 28. 9. 2023, jejíž nedílnou součástí byly Obchodní podmínky Smlouvy o úvěru, na základě níž žalovaný obdržel úvěr ve výši 25 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit částku 30 243 Kč spolu s příslušenstvím do 20. 10. 2023. Smlouva byla uzavřena v elektronické podobě, žalovaný svoji vůli smlouvu uzavřít projevil tzv. verifikační platbou ze svého účtu ve výši 1 Kč. Žalovaný poskytnutou částku nevrátil, a žalobkyně tak vedle částky úvěru 24 999 Kč požadovala uhradit i smluvní pokutu ve výši 0,1 % za každý den prodlení, tj. ve výši 4 149,83 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 705,41 Kč, za období od 21. 10. 2023 do 4. 4. 2024, smluvní úrok ve výši 5 343 Kč a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 48 Kč. Žalobkyně pohledávku za žalovaným z nesplaceného úvěru nabyla na základě Rámcové smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 13. 11. 2023, s účinností ke dni 5. 4. 2024. Žalovaný neuhradil ani přes výzvy žalobkyně na předmětnou pohledávku ničeho.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Podáním došlým soudu dne 2. 4. 2025 vzala žalobkyně podanou žalobu v části, ve které se domáhala po žalovaném zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 5 343 Kč, smluvní pokuty ve výši 4 149,83 Kč zpět, a to s ohledem na skutečnost, že nedisponuje důkazy o schopnosti žalovaného splácet úvěr. Žalobkyně rovněž uvedla, že dle informace od původního věřitele žalovaný na svoji pohledávku uhradil 4 072 Kč, přičemž částka byla alokována na poplatky za prodloužení splatnosti úvěru ve výši 4 071 Kč a na jistinu ve výši 1 Kč. Dále po žalovaném požadovala zaplacení 24 999 Kč, společně s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 705,41 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15% ročně od 6. 4. 2024 do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 48 Kč. Jelikož došlo ke zpětvzetí žaloby dříve, než začalo jednání (tj. jednání ve věci samé, které se zahajuje přednesem žaloby) a nebylo tak třeba zjištění, jestli žalovaný se zpětvzetím žaloby z vážných důvodů nesouhlasí, postupoval soud podle ustanovení § 96 odst. 2 věta prvá, odst. 4 o.s.ř. a řízení v rozsahu zpětvzetí žalobkyně zastavil (výrok pod bodem I. tohoto rozsudku).

4. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) vyzval žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Žalovaný se na výzvu nevyjádřil a dal tak najevo, že s tímto postupem souhlasí, a žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila již v podané žalobě, proto soud proto věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů.

5. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci:

6. Ze Smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 22. 7. 2023 ve znění dodatku č. 7 ke smlouvě téhož čísla ze dne 20. 9. 2023 a 10. dodatku ke smlouvě ze dne 28. 9. 2023 včetně obchodních podmínek , právnická osoba, bylo zjištěno, že se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěr v celkové výši 25 000 Kč za podmínek ve smlouvě uvedených, a to bezhotovostním převodem na účet žalovaného č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal právní předchůdkyni žalobkyně vrátit celkem částku 30 243 Kč, a to do 20. 10. 2023.

7. Z výpisu z běžného účtu má soud za prokázané, že dne 29. 12. 2020 přišla na účet právní předchůdkyně žalobkyně platba od žalovaného ve výši 1 Kč.

8. Z výpisu z běžného účtu má soud za prokázané, že dne 22. 7. 2023 byla na účet žalovaného odeslána platba ve výši 2 500 Kč, dne 24. 7. 2023 platba ve výši 2 000 Kč, dne 31. 7. 2023 platba ve výši 1 300 Kč, dne 1. 8. 2023 ve výši 900 Kč, dne 2. 8. 2023 ve výši 1 200 Kč, dne 20. 9. 2023 platba ve výši 1 900 Kč, dne 22. 9. 2023 ve výši 2 000 Kč, dne 23. 9. 2023 ve výši 2 300 Kč, a dne 28. 9. 2023 ve výši 10 900 Kč, tj. celkem bylo žalovanému poskytnuto 25 000 Kč.

9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 1. 11. 2023 mezi společností , právnická osoba, , IČO , IČO, jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem, ze Společného prohlášení smluvních stran o uzavření dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 23. 4. 2024, Potvrzení o úplatě ze dne 5. 4. 2024 a oznámení o postoupení pohledávky ze dne 15. 4. 2024, má soud za prokázané, že žalobkyně nabyla mimo jiné i pohledávku za žalovaným. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno přípisem právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 15. 4. 2024, ve kterém byl žalovaný vyzván k uhrazení pohledávky do 10 dnů po obdržení dopisu (viz Oznámení o postoupení pohledávky, podací arch ze dne 16. 4. 2024).

10. Žalobkyně pak vyzvala žalovaného ke splnění jeho povinnosti upomínkou ze dne 2. 5. 2024 (viz Upomínka ze dne 2. 5. 2024), dále dopisem ze dne 20. 5. 2024 (viz Předání do advokátní kanceláře ze dne 20. 5. 2024) a předžalobní výzvou ze dne 17. 10. 2024 (viz Výzva před podáním žaloby ze dne 17. 10. 2024 včetně podacího archu ze dne 21. 10. 2024).

11. Soud tak má za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 25 000 Kč, na kterou žalovaný uhradil verifikační platbu ve výši 1 Kč, a dále dle tvrzení žalobkyně platby v celkové výši 4 072 Kč. Zbylou částku ve výši 20 927 Kč žalovaný neuhradil, byť byl opakovaně k úhradě vyzván.

12. Z jiných než shora uvedených důkazů soud nevycházel, neboť nebyly ve věci podstatné.

13. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

14. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

15. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

16. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli „rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“17. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.

19. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

20. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

21. Soud ve smyslu ustanovení § 588 o. z. přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

22. Z ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

23. Podle ustanovení § 1879 a § 1880 odst. 1 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Podle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

24. Podle § 1968 věta prvá o. z., podle něhož dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení; dále z ustanovení § 1970 o. z., podle něhož po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

25. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že podaná žaloba je uplatněna po právu co do částky 20 927 Kč. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru vůbec neprověřila úvěruschopnost žalovaného, tedy nebyla splněna zákonná povinnost s péčí řádného hospodáře prověřit příjmy a výdaje žalovaného, tak aby právní předchůdkyně žalobkyně měla za osvědčené, že je žalovaný schopen úvěr uhradit. V důsledku porušení donucujícího ustanovení zákona v průběhu uzavírání úvěrové smlouvy se spotřebitelem je v souladu s ustanovením § 588 o. z. úvěrová smlouva neplatná.

26. Za situace, kdy je úvěrová smlouva neplatná, se může žalobkyně po žalovaném domáhat úhrady finanční částky, která mu byla prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytnuta, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na jeho straně vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. Soud má za prokázané, že žalovaný postupně obdržel částku ve výši 25 000 Kč, přičemž žalovaný na tuto částku uhradil pouze 4 073 Kč (platby ve výši 4 072 Kč dle tvrzení žalobkyně a verifikační platbu ve výši 1 Kč), přičemž zbylou částku 20 927 Kč žalobkyni neuhradil, tedy na straně žalovaného vzniklo bezdůvodné obohacení ve výši 20 927 Kč, které je povinen žalobkyni vydat. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svoji pohledávku za žalovaným v souladu s ustanovením § 1879 o. z. na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 15. 4. 2024, podle § 1882 odst. 1 o. z. Žalobkyně je tak ve věci aktivně věcně legitimována a její nárok je tak důvodný. Vzhledem k tomu, že žalovaný žalobkyni dlužnou částku dosud nezaplatil, byť byl žalobkyní o vrácení opakovaně upomínán, je povinen žalobkyni kromě takto poskytnuté jistiny uhradit i zákonný úrok z prodlení dle ustanovení § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., který však žalobkyni přiznal až za dobu prodlení od 30. 4. 2024, neboť z předložených důkazů vyplývá, že žalovaný byl poprvé vyzván k vydání bezdůvodného obohacení oznámením o postoupením pohledávky ze dne 15. 4. 2024, v níž mu byla stanovena lhůta k zaplacení 10 dnů. Výzva byla žalovanému odeslána dne 16. 4. 2024, a s ohledem na ust. § 573 o.z. má soud za to, že zásilka byla žalovanému doručena 19. 4. 2024. Lhůta k plnění tak žalovanému uplynula dnem 29. 4. 2024 (19. 4. 2024 + 10 dnů) a ode dne následujícího, tj. od 30. 4. 2024, je žalovaný v prodlení. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce trvání 3 dnů (výrok pod bodem II. tohoto rozsudku). Zákonný úrok dle citovaného nařízení vlády činil pro uvedené období 14,75 % ročně, který soud žalobkyni přiznal. Jelikož žalobkyně požadovala zákonný úrok ve výši 15 % ročně, rozhodl soud tak, že žalobu co do zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 0,25 % ročně z přiznané částky 20 927 Kč za dobu od 30. 4. 2024 do zaplacení zamítl, a to společně se zbylou částkou 4 072 Kč, dalšími požadovanými zákonnými úroky a náklady s uplatněním pohledávky, na které žalobkyně nemá z důvodu neplatnosti smlouvy nárok (výrok pod bodem III. tohoto rozsudku).

27. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. za použití § 151 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná (neúspěšná byla co do částky 4 072 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 48 Kč společně s příslušenstvím dle výroku pod bodem III. tohoto rozsudku, a stran smluvní pokuty ve výši 4 149,83 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení, zpětvzetím žaloby zavinila zastavení řízení), nárok na náhradu nákladů řízení v poměrné výši 1 141,45 Kč. Náklady žalobkyně v plné výši činí 2 618 Kč a skládají se ze zaplaceného soudního poplatku 1 166 Kč a dále z odměny advokáta dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 29 148,83 Kč, sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobkyně měla ve věci úspěch částečný, v rozsahu 43,6 %, (tj. úspěch ve výši 71,8 % bez neúspěchu ve výši 28,2 %), rozdělil soud náhradu nákladů řízení podle poměru úspěchu stran ve věci ve vztahu k celému předmětu řízení. Žalovaný, který ve sporu převážně neuspěl, je tak povinen zaplatit žalobkyni poměrnou část náhrady nákladů žalobkyně ve výši 43,6 % celkových nákladů řízení, tj. z částky 2 618 Kč, tedy částku 1 141,45 Kč, přičemž její zaplacení soud žalovanému uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o.s.ř. k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta podle § 149 odst. 1 o.s.ř. (výrok pod bodem IV. tohoto rozsudku).