9 C 34/2021

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní titul titul Dagmar Langovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 10 101 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 4 300 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 944,56 Kč a nadále běžícím ve výši 8,05 % ročně z částky 4 300 Kč od 17. 11. 2017 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni 5 801 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 615,61 Kč a nadále běžícím ve výši 20,11 % ročně z částky 6 210 Kč od 17. 11. 2017 do zaplacení, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 458,83 Kč a nadále běžícím ve výši 8,05% ročně z částky 5 801 Kč od 17. 11. 2017 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení pohledávky ve výši 10 101 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že žalovaný uzavřel se společností právnická osoba, IČO, se sídlem adresa (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) Smlouvu o zápůjčce číslo dne 14. 12. 2014. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč, které žalovaný převzal v den uzavření smlouvy v hotovosti. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně souhrnný poplatek ve výši 5 801 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a souhrnného poplatku se žalovaný ve smlouvě zavázal uhradit v hotovosti v 45 týdenních splátkách po 307 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 25. 10. 2015. Žalovaný nesplácel řádně a včas, poslední splátku uhradil dne 17. 2. 2015. Žalobkyně se domáhala po žalovaném z titulu nesplacené zápůjčky úhrady částky 6 210 Kč na jistině, na dlužném poplatku 3 891 Kč, obchodního úroku kapitalizovaného ve výši 2 615,61 Kč a nadále běžícího ve výši 20,11 % ročně z částky 6 210 Kč od 17. 11. 2017 do zaplacení a úroku z prodlení kapitalizovaného ve výši 1 403,39 Kč a nadále běžícím ve výši 8,05% ročně z částky 6 210 Kč od 17. 11. 2017 do zaplacení. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 11. 2017, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní, došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován dopisem ze dne 16. 11. 2017 Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, ten však na dluh ničeho neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) vyzval účastníky, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žalovaný na výzvu nereagoval, soud věc rozhodl se souhlasem žalobkyně, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů.

4. Soud ve věci vycházel z obsahu listin založených ve spise, na základě nichž dospěl k závěru o skutkovém stavu věci.

5. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu § 132 o.s.ř. jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti učinil soud tento skutkový závěr. Žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně Smlouvu o zápůjčce číslo dne 14. 12. 2014, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 8 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem. Žalovaný se současně zavázal zaplatit souhrnný poplatek v souvislosti se zápůjčkou ve výši 5 801 Kč Celkem se žalovaný zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně částku 10 043 Kč v 45 týdenních splátkách po 307 Kč. Nedílnou součástí smlouvy o zápůjčce byly smluvní podmínky, uvedené na zadní straně formuláře (Smlouva o zápůjčce ze dne 14. 12. 2014, včetně smluvních podmínek smlouvy o zápůjčce).

6. Ze Zákaznické karty zpracované pro žalovaného a žalovaným podepsanou dne 14. 12. 2014, když výše požadované zápůjčky byla 8 000 Kč, má soud za prokázané, že žalobkyně vyžádala od žalovaného základní údaje o jeho osobě, bydlišti, zaměstnání, příjmech a výdajích. Uvedl, že pracuje jako uklízeč u právnická osoba s.r.o., a to plný pracovní úvazek. K dotvrzení výši svého příjmu měl předložit pracovní smlouvu a výplatní pásky, tyto však soudu předloženy nebyly. Jeho čistý měsíční příjem měl činit 13 000 Kč. Bydlí s rodiči. Odhadované měsíční výdaje žalovaného činí 9 200 Kč měsíčně a jsou tvořeny nájmem ve výši 4 000 Kč, úhradou telefonu ve výši 200 Kč a výdaji na domácnost ve výši 5 000 Kč.

7. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 11. 2017 a seznamu postoupených pohledávek má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni pohledávku za žalovaným, a to s účinností ke dni 16. 11. 2017. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 16. 11. 2017, když jeho odeslání má soud za prokázané z podací lístku ze dne 6. 12. 2017.

8. Z výzvy k plnění ze dne 7. 10. 2020 a podacího lístku ze dne 7. 10. 2020 má soud za prokázané, že žalovaný byl před podání žaloby vyzván ke splnění své povinnosti.

9. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky (§ 2391 odst. 1 věta prvá citovaného zákona).

10. Podle § 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru účinného do 1. 12. 2016 je spotřebitelským úvěrem odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.

11. Podle § 9 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru (účinného v době uzavření úvěrové smlouvy) ve znění účinném od 25. 2. 2013 je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

12. Podle § 5 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru (účinného v době uzavření úvěrové smlouvy) poskytne věřitel spotřebiteli v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat informace uvedené v příloze číslo k tomuto zákonu. Učiní tak s dostatečným předstihem před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, nebo před tím, než spotřebitel učiní závazný návrh na uzavření takové smlouvy. Všechny informace musí být stejně výrazné. Jiné informace než uvedené v příloze číslo k tomuto zákonu poskytne věřitel v samostatném dokumentu. Poskytnutím informací způsobem uvedeným v odstavci 2 věřitel splnil informační povinnost podle zákona upravujícího smlouvy o finančních službách uzavírané na dálku.

13. Podle § 22 odst. 5 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru (účinného v době uzavření úvěrové smlouvy) není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 5, 7 a 9 nesplnil.

14. Soud ve smyslu ustanovení § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákona (dále jen „o. z.“) přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

15. Z ustanovení § 2991 odst. 1 o.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

16. Podle § 1968 věta prvá o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o.z. dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

17. Podle ustanovení § 1879 a § 1880 odst. 1 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Podle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

18. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je oprávněn pouze částečně, a to v rozsahu uvedeném ve výroku rozhodnutí, neboť žalobkyně nemá za žalovaným pohledávky, která by měly svůj právní základ ve smlouvě o zápůjčce číslo uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným.

19. Provedenými důkazy nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně splnila svoji zákonnou předsmluvní povinnost řádně zkoumat a prověřit úvěruschopnost spotřebitele. Soud vyzval žalobkyni, aby doplnila svá skutková tvrzení a navrhla důkazy k prokázání své povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalovaného. K tomu žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost zkoumala její právní předchůdkyně na základě údajů a podkladů, které obdržela od žalovaného. Uvedla, že s ohledem na prohlášení žalovaného obsažené ve smlouvě, tj. že jím uvedené údaje jsou pravdivé a úplné, neměla důvod blíže jím uvedené údaje ověřovat. Poukazovala na zákonnou povinnost žalovaného ve smyslu ustanovení § 6 odst. 1 a 7 o.z. jednat v právním styku poctivě, a že se má za to, že kdo jednal v právním styku, jednal poctivě. K prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně navrhla k důkazu výlučně zákaznickou kartu podepsanou žalovaným. Z této zákaznické karty má soud za prokázané, že žalovaný sdělil nějaké údaje, na základě nichž mohla být prověřena úvěruschopnost žalovaného, avšak z žádného ze soudu doložených důkazů nevyplynulo, jak s uvedenými údaji bylo konkrétně pracováno, ani v jakém rozsahu tyto údaje byly ověřeny, a to ať již jde o příjmy či o výdaje žalovaného nebo jeho jiné závazky, či zda bylo provedeno šetření v insolvenčním rejstříku, centrální evidenci exekucí popřípadě dalších rejstřících klientských informací. K ověření údajů poskytnutých žalovaným byla právní předchůdkyně žalobkyně povinna nejen na základě shora citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, ale i jako řádný správce svého majetku za situace, kdy některé údaje poskytnuté žalovaným budí oprávněnou pochybnost o své správnosti.

20. Žalobkyně sice tvrdí, že u žalovaného byla ověřena výše jeho příjmu, a to z pracovní smlouvy a výplatních pásek (viz. Zákaznická karta), avšak soudu tyto nedoložila. Žalovaný měl v době uzavření smlouvy o zápůjčce 19 let. Měl bydlet u rodičů. Jeho čistý měsíční příjem činil částku 13 000 Kč, a to na plný pracovní úvazek. Z tvrzených údajů není zjevné, kolik osob z této částky musí vyžít, jaké jsou náklady na bydlení osob ve společné domácnosti a není možné ani uvažovat o tom, zda žalovaný byl schopen poskytnutou částku splácet. I pokud by žalovaný nemusel vynakládat žádné prostředky ve spojení se svou pracovní činností, např. na dopravu do zaměstnání (když jeho zaměstnavatel má sídlo v obec a místo výkonu práce žalovaného nelze ze zákaznické karty ani jiného o sud předloženého dokladu seznat) a měl své pravidelné výdaje 9 200 Kč, zbývalo by mu na běžnou spotřebu pouze 3 800 Kč, z nichž by musel hradit náklady své obživy, koníčky apod. Z uvedeného je tak zjevné, že u žalovaného i bez dalšího přezkoumání jím uvedených údajů, lze mít za to, že jsou u něho dány obavy z toho, že nebude schopen zápůjčku řádně splácet. Lze tak uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím zápůjčky, dostatečně a s odbornou péčí nezkoumala úvěruschopnost žalovaného, respektive, že žalobkyně neprokázala, že by byla úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím zápůjčky dostatečně a s odbornou péčí posouzena. Tedy ve smyslu ustanovení § 22 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že povinnost uložená poskytovateli spotřebitelského úvěru v ustanovení § 9 zákona splněna nebyla a smlouva o zápůjčce je proto pro rozpor se zákonem ve smyslu ustanovení § 39 občanského zákoníku neplatná.

21. Za situace, kdy je smlouva o zápůjčce neplatná, může se žalobkyně po žalovaném domáhat úhrady finanční částky, kterou mu prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalovaného vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o. z.

22. Soud má za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne 14. 12. 2014 v hotovosti částku 8 000 Kč. Dle tvrzení žalobkyně žalovaný na tuto zápůjčku před podáním žaloby uhradil celkem 3 700 Kč, jeho bezdůvodné obohacení tak činí 4 300 Kč Vedle dlužného bezdůvodného obohacení soud uznal žalovaného povinným uhradit úrok z prodlení kapitalizovaný ve výši 944,56 Kč (za dobu ode dne marného uplynutí týdenní lhůty úhradě poslední splátky žalovaným), tj. od 25. 2. 2015, neboť si žalovaný musel být vědom toho, že nejpozději k tomuto dni je povinen vrátit poskytnuté prostředky právní předchůdkyni žalobkyně do dne postoupení pohledávky) a nadále běžící ve výši 8,05 % ročně z částky 4 300 Kč od 17. 11. 2017 do zaplacení (výrok I.).

23. Protože nebylo prokázáno, že došlo k platnému uzavření smlouvy o zápůjčce, soud ve zbývajícím rozsahu (tj. v rozsahu souhrnných poplatků a obchodního úroku a k nim požadovaného úroku z prodlení) žalobu zamítl (výrok II.).

24. Výrokem III. soud rozhodl o náhradě nákladů řízení, a to podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tj. podle úspěchu ve věci. Žalovanému, který byl ve sporu úspěšnější, však žádné náklady v tomto řízení nevznikly, proto soud náhradu nákladů nepřiznal žádnému z účastníků. Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím zdejšího soudu. Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze navrhnout výkon rozhodnutí (exekuci).