9 C 56/2021

Plný text

Okresní soud v Prachaticích rozhodl samosoudkyní JUDr Simonou Vojíkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 9 704 Kč s přísl.

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 3 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 6 704 Kč.

III. Žalované se nepřiznává právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Žalobkyně se svou žalobou ze dne 12. 8. 2020 domáhala vydání soudního rozhodnutí, kterým by žalované byla uložena povinnost zaplatit jí celkovou částku 9 704 Kč spolu s náhradou nákladů řízení. Žalobkyně v žalobě uvedla, že dne 22. 1. 2020 poskytla žalované na její žádost ze dne 12. 1. 2020 spotřebitelský úvěr ve výši 3 000 Kč se splatností 24. 2. 2020, a to poté, co byla prověřena úvěruschopnost žalované. Totožnost žalované byla ověřena prostřednictvím ověřovací platby 1 Kč zaslané z účtu žalované a dále prostřednictvím OP žalované. Žalovaná na svůj dluh ničeho neuhradila. Žalobkyně požadovala přiznání částky 3 000 Kč na jistině úvěru, částky 3 204 Kč představující poplatek za poskytnutí úvěru dle smlouvy, náhrady nákladů vynaložených na upomínání žalované ve výši 1 100 Kč (za dvě upomínky 450 Kč a 650 Kč) a nákladů na pověření inkasní společnosti ve výši 1 500 Kč s odkazem na čl. 7 smlouvy.

2. Žalovaná se ve věci nijak nevyjádřila, k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavila. Předvolání k jednání spolu se žalobou žalovaná převzala osobně dne 17. 3. 2021. Protože zůstala zachována lhůta dle § 115 odst. 2 o.s.ř., jednal soud a rozhodl v nepřítomnosti žalované, jak mu to umožňuje ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. Jednáno a rozhodnuto bylo zároveň v nepřítomnosti žalobkyně, když tato se z jednání omluvila.

3. Po provedeném dokazování zjistil soud tento skutkový stav.

4. Mezi žalobkyní označenou jako úvěrující a žalovanou označenou jako úvěrovanou byla dne 21. 1. 2021 prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru (č.l. 17 – 26 e-spisu). Žalobkyně se smlouvou zavázala vyplatit žalované úvěr ve výši 3 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 3 204 Kč vrátit žalobkyni do 30 dnů. Žalobkyně poskytla částku 3 000 Kč účet č. bankovní účet, uvedený ve smlouvě o úvěru, dne 22. 1. 2020 (potvrzení o platbě č.l. 34 e-spisu). Upomínkami ze dne 3. 3. 2020 (č.l. 12 e-spisu, podací lístek č.l. 11 e-spisu) a ze dne 17. 3. 2020 (č.l. 10 e-spisu, podací lístek čl. 9 e-spisu) vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky.

5. Podle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

6. Podle § 419 o.z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nimo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

7. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru (…) posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Mezi žalobkyní a žalovanou byla ve smyslu § 2395 o.z. uzavřena smlouva o úvěru. Nejprve se bylo třeba zabývat posouzením platnosti této smlouvy, a to zejména při zohlednění způsobu, jakým byla před uzavřením smlouvy posouzena úvěruschopnost žalované. Touto otázkou se soud zároveň zabýval z úřední povinnosti, bez ohledu na to, že žalovaná v řízení námitku neplatnosti smlouvy nevznášela. Rozsudkem Soudního dvora EU – druhého senátu ze dne 5. 3. 2020, C- 679/18, bylo rozhodnuto, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinnosti tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. V souladu se závěry tohoto rozsudku je třeba vykládat ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, a to v tom smyslu, že důsledkem porušení povinnost řádného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je absolutní neplatnost smlouvy, ke které je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti.

10. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že úvěruschopnost žalované posoudila na základě od žalované vyžádaného potvrzení o jejích příjmech, čestného prohlášení žalované o výdajích, negativní lustrace žalované v centrální evidenci exekucí, insolvenčním rejstříku a registru dlužníků, k prokázání svých tvrzení v tomto smyslu však neoznačila žádné důkazy, a to ani na základě výzva soudu dané usnesením ze dne 9. 3. 2021, č.j 9 C 56/2021 – 7. Poučení ve smylsu § 118a odst. 3 o.s.ř. o tom, že některá z rozhodných skutečností není dosud prokázána, nemohlo být žalobkyni při jednání soudu pro její nepřítomnost poskytnuto. Z uvedeného důvodu nezbylo než uzavřít, že žalobkyně v řízení neprokázala, že by dostatečným způsobem před uzavřením smlouvy posoudila úvěruschopnost žalované, předmětná smlouva proto musela být posouzena jako neplatná.

11. S ohledem na závěr o neplatnosti mezi účastníky uzavřené smlouvy byla dle § 87 odst. 1 o spotřebitelském úvěru žalované uložena povinnost vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu úvěru, a to rovněž s odkazem na ust. § 2991 o.z. (při závěru o neplatnosti smlouvy bylo žalobkyní plněno bez právního důvodu). Žalovaná v řízení netvrdila ani neprokazovala, že by na jistině zaplatila jakoukoli částku, proto jí byla tímto rozsudkem uložena povinnost k zaplacení celé ze strany žalobkyně poskytnuté částky 3 000 Kč. Ve zbytku byla žaloba zamítnuta.

12. S ohledem na výši dlužné částky nebyly shledány důvody pro prodloužení zákonné třídenní lhůty k plnění (§ 160 odst. 1 o.s.ř.), která v daném případě odpovídá kritériím § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (lze ji považovat za přiměřenou možnostem žalované) ; žalovaná v řízení žádné skutečnosti vylučující tento závěr s ohledem na svou procesní pasivitu netvrdila.

13. Převážně úspěšnou byla v řízení žalovaná, měla by tak mít dle § 142 odst. 2 o.s.ř. právo na částečnou náhradu nákladů řízení. Žalované v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly, proto bylo rozhodnuto tak, že se jí právo na náhradu nákladů tohoto řízení nepřiznává. Proti tomuto rozsudku nelze podat odvolání (§ 2020 odst. 2 o.s.ř.). Nebude-li dobrovolně splněna povinnost uložená tímto rozsudkem, lze se jejího splnění domáhat prostřednictvím soudního výkonu rozhodnutí či exekuce.