9 C 60/2022

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní JUDr. Ing. Dagmar Langovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 46 379,67 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 26 616 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 26 616 Kč od 28. 9. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení částky ve výši 19 763,67 Kč spolu se smluvním úrokem ve výši 13,49 % ročně z částky 43 773,11 Kč od 27. 9. 2021 do 25. 12. 2021, úrokem ve výši 8,50 % ročně z částky 43 773,11 Kč od 26. 12. 2021 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 19 763,67 Kč od 28. 9. 2021 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 14,77 % celkových nákladů, tj. náhradu nákladů řízení v částce 1 570,30 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení].

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení celkové částky 46 379,67 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výrocích pod body I. a II. tohoto rozsudku, z titulu nesplaceného úvěru. Žalobkyně, jakožto nástupnická společnost [právnická osoba] s.r.o., která v důsledku fúze sloučením s žalobkyní zanikla ke dni 1. 12. 2021, uvedla, že dne 25. 3. 2019 uzavřela s žalovanou smlouvu o hotovostním úvěru [číslo]. Na základě této smlouvy následně poskytla žalované dne 25. 3. 2019 úvěr ve výši 55 000 Kč, který se žalovaná zavázala splácet v 84 splátkách po 1 034 Kč (vyjma poslední splátky). Žalovaná na úvěr uhradila ve 26 splátkách po 1 034 Kč a 1 500 Kč jako pokutu za pozdní úhradu splátky za měsíc leden 2020, prosinec 2020 a březen 2021 celkově částku 28 384 Kč. Další splátky již nehradila řádně a včas, a proto žalobkyně úvěr v souladu se smlouvou zesplatnila ke dni 27. 9. 2021. Žalobkyně dne 27. 9. 2021 žalované zaslala oznámení o zesplatnění úvěru s výzvou k doplacení dlužné částky ve výši 46 379,67 Kč, která sestává z jistiny ve výši 43 773,11 Kč, smluvního úroku ke dni zesplatnění ve výši 2 106,56 Kč a smluvní pokuty ve výši 500 Kč. Žalobkyně dále požaduje také obchodní úrok ve výši 13,49 % ročně z částky 43 773,11 Kč od 27. 9. 2021 do 25. 12. 2021, úrok ve výši 8,50 % ročně z částky 43 773,11 Kč od 26. 12. 2021 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 46 379,67 Kč od 28. 9. 2021 (ode dne následujícího po zesplatnění) do zaplacení. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou. Žalobkyně dále uvedla, že schopnost žalované splácet úvěr posoudila na základě údajů poskytnutých žalovanou. Žalobkyně také provedla kontrolu v registrech bankovních i nebankovních informací. Žalobkyně rovněž čerpala informace z insolvenčního rejstříku a případně registru SOLUS.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) vyzval účastníky, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Žalovaná se k výzvě nevyjádřila, a soud tak má za to, že s rozhodnutím bez jednání souhlasila. Žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila a soud proto věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů.

4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci:

5. Smlouvou o hotovostním úvěru, uzavřenou za pomoci prostředků elektronické komunikace na dálku, ze dne 25. 3. 2019 se [právnická osoba] s.r.o. (následně podnikající pod obchodním jménem [právnická osoba], která zanikla v důsledku fúze sloučením s žalobkyní) se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 55 000 Kč s roční úrokovou sazbou 13,49 %. Celý úvěr se žalovaná zavázala hradit v 84 měsíčních splátkách po 1 034 Kč.

6. Soudu byla předložena smlouva o hotovostním úvěru ze dne 25. 3. 2019, k níž není připojen žádný elektronický podpis. Vlastní text smlouvy obsahuje v místě podpisu žalobkyně dva otisky vlastnoručních podpisů jednatelů žalobkyně ([právnická osoba] s.r.o.) V místě podpisu žalované je uvedeno datum 25. 3. 2019 s poznámkou„ Váš podpis smlouvy: SMS kód [číslo]“ a uvedení jména a příjmení žalované.

7. Z listiny - osobní informace žalované bylo soudem zjištěno, že žalovaná žalobkyni před sjednáním úvěrové smlouvy sdělila, že má středoškolské vzdělání, žije s partnerem u rodičů nebo rodinných příslušníků, má vyživovací povinnost a je na rodičovské dovolené. Uvedla, že má příjem ve výši 7 600 Kč měsíčně a další příjem domácnosti činí 22 400 Kč. Dále žalovaná uvedla, že výdaje domácnosti činí 1 000 Kč měsíčně. Nad to hradí měsíční splátky úvěru ve výši 1 248 Kč.

8. Z kopie občanského průkazu a evropského průkazu zdravotního pojištění žalované má soud za prokázané, že žalovaná ve fázi sjednávání úvěru poskytla žalobkyni kopie svých dokladů.

9. Z lustrace evidence klientských informací„ cncb“ ohledně žalované bylo soudem zjištěno, že žalovaná v době jednání o uzavření smlouvy o úvěru měla jeden závazek z osobního úvěru se splátkou ve výši 1 248 Kč měsíčně.

10. Z výpisů z účtu žalované č. [bankovní účet] za období od 1. 12. 2018 do 28. 2. 2019 soud zjistil pohyby na účtu žalované v jednotlivých měsících, kdy například za měsíc prosinec roku 2018 činil zůstatek na účtu žalované 20,69 Kč, za měsíc leden roku 2019 činil zůstatek na účtu žalované 11,48 Kč, za měsíc únor roku 2019 činil zůstatek na účtu žalované 5,55 Kč. Po obdržení plateb a úhradě výdajů tedy žalované na účtu měsíčně zůstávala velmi malá částka.

11. Z potvrzení o zaslání potvrzovací SMS a následném podpisu smlouvy [číslo] soud zjistil, že smlouva o hotovostním úvěru [číslo] byla podepsána zadáním SMS kódu na webových stránkách [webová adresa] SMS kód byl zaslán dne 25. 3. 2019 ve 13: 08:06 hod. SMS zprávou na telefonní číslo žalované uvedené v žádosti o úvěr ve znění:„ Kód: [číslo] pro potvrzení nabídky: Platí do 13:18“ Dne 25. 3. 2019 ve 13: 09:17 hod. byla smlouva podepsána kódem [číslo].

12. Z výpisu z účtu žalobkyně soud zjistil, že tato dne 25. 3. 2019 zaslala na účet žalované peněžní prostředky ve výši 55 000 Kč.

13. Ze splátkového kalendáře soud zjistil, že žalovaná uhradila 26 splátek v celkové výši 28 384 Kč.

14. Z výzvy před zesplatněním ze dne 27. 9. 2021 zaslané na obě známé adresy žalované soud zjistil, že žalobkyně vzhledem k prodlení žalované se splácením úvěru, vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky nejpozději ve lhůtě 10 dnů. Zároveň byla žalovaná upozorněna, že pokud dlužnou částku neuhradí, dojde k zesplatnění úvěru.

15. Z předžalobní výzvy ze dne 7. 11. 2021 ve spojení s podacím archem ze dne 8. 11. 2021 má soud za prokázané, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě celé dlužné částky před podáním žaloby.

16. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu § 132 o.s.ř., vzal soud za prokázané, že žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky formou úvěru ve výši 55 000 Kč. Žalovaná čerpala finanční prostředky převodem na bankovní účet. Žalovaná postupně zaplatila žalobkyni částku ve výši 28 384 Kč. Vzhledem k tomu, že se žalovaná dostala do prodlení s úhradou zbývajících splátek, žalobkyně zesplatnila celý úvěr a vyzvala ji k úhradě dopisem ze dne 27. 9. 2021.

17. Soud má dále za prokázané, že žalovaná před uzavřením úvěrové smlouvy deklarovala žalobkyni, že její příjem činí 7 600 Kč měsíčně a že její měsíční výdaje jsou 1 000 Kč. Žalovaná v době jednání o uzavření smlouvy o úvěru měla jeden závazek z osobního úvěru se splátkou ve výši 1 248 Kč měsíčně.

18. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

19. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

20. Podle § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru vyžaduje smlouva o spotřebitelském úvěru písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

21. Podle § 562 o. z. je písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Má se za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.

22. Podle § 561 o. z. se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

23. Podle § 7 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické komunikace lze k podepisování elektronickým podpisem použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5 nebo § 6 odst.

1. Podle § 6 odst. 2 téhož zákona se uznávaným elektronickým podpisem rozumí zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis nebo kvalifikovaný elektronický podpis. Zákon však nezná definici zaručeného podpisu.

24. Podle článku 3 bodu 9 až 12 Nařízení 910/2014 (dále jen„ eIDAS) se„ podepisující osobou“ rozumí fyzická osoba, která vytváří elektronický podpis; "elektronickým podpisem" data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání; "zaručeným elektronickým podpisem" elektronický podpis, který splňuje požadavky stanovené v článku 26; a "kvalifikovaným elektronickým podpisem" zaručený elektronický podpis, který je vytvořen kvalifikovaným prostředkem pro vytváření elektronických podpisů a který je založen na kvalifikovaném certifikátu pro elektronické podpisy.

25. Podle článku 25 eIDAS nesmějí být elektronickému podpisu upírány právní účinky a nesmí být odmítán jako důkaz v soudním a správním řízení pouze z toho důvodu, že má elektronickou podobu nebo že nesplňuje požadavky na kvalifikované elektronické podpisy. Přičemž kvalifikovaný elektronický podpis, založený na kvalifikovaném certifikátu vydaném v jednom členském státě, má právní účinek rovnocenný vlastnoručnímu podpisu.

26. Podle článku 26 eIDAS musí zaručený elektronický podpis splňovat tyto požadavky: a) je jednoznačně spojen s podepisující osobou; b) umožňuje identifikaci podepisující osoby; c) je vytvořen pomocí dat pro vytváření elektronických podpisů, která podepisující osoba může s vysokou úrovní důvěry použít pod svou výhradní kontrolou; a d) je k datům, která jsou tímto podpisem podepsána, připojen takovým způsobem, že je možné zjistit jakoukoliv následnou změnu dat.

27. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

28. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

29. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli„ rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“ 30. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

31. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.

32. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

33. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

34. Soud ve smyslu ustanovení § 588 o. z. přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

35. Z ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

36. Podle § 1968 věta prvá o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

37. K platnosti písemné smlouvy (jejíž existenci žalobkyně tvrdí, a kterou předložila soudu) ve smyslu ustanovení § 561 odst. 1 o. z. je třeba, aby k ní účastníci připojili své popisy. Elektronický podpis, jenž je postaven na roveň podpisu vlastnoručního, je ve smyslu přímo použitelného nařízení eIDAS pouze kvalifikovaný elektronický podpis (tj. podpisem vytvořeným kvalifikovaným prostředkem = v české terminologii rovněž označovaný jako„ kvalifikovaný elektronický podpis“). Ve smyslu článku 26 eIDAS lze za podpis, jenž důvěryhodně identifikuje osobu podepisující označit rovněž zaručený elektronický podpis (= v české terminologii označovaný„ zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis“), jenž je jednoznačně spojen s podepisující osobou, umožňuje její jednoznačnou identifikaci, je vytvořen pomocí dat pro vytváření elektronických podpisů a je k podepisovanému dokumentu připojen tak, že je možné zjistit jakoukoliv následující změnu dat. Tedy takový podpis, který je v terminologii zákona č. č. 297/2016 Sb., podřazen pod termín uznávaný elektronický podpis. Jiné podpisy nelze bez dalšího považovat za podpisy postavené na roveň vlastnoručního podpisu, resp. podpisy důvěryhodně identifikující podepisující osobu. Má-li být elektronický podpis uznán za podpis konkrétní osoby, musí být prokázáno, že splňuje všechny podmínky stanovené v článku 26 eIDAS.

38. Samotná úvěrová smlouva v elektronické podobě – tj. soudu předložený PDF dokument – neobsahuje žádný elektronický podpis (tj. data v elektronické podobě, která by byla připojena k jiným datům – smlouvě, umožňujícím zjistit jakákoliv následnou změnu dat), a to ani žalobkyně.

39. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že podaná žaloba je uplatněna po právu pouze co do částky 26 616 Kč, neboť mezi účastníky nedošlo k platnému uzavření úvěrové smlouvy. I kdyby k platnému uzavření smlouvy došlo, tak ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná, pokud poskytovatel poskytl úvěr spotřebiteli, ač z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplynulo, že jsou zde pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V daném případě z předložených důkazů bylo zjištěno, že žalobkyně nedostatečným způsobem zjišťovala, zda je žalovaná schopna úvěr řádně splácet, a že si ani od žalované nevyžádala všechny potřebné důkazy. Z důkazů předložených soudu žalobkyní k výzvě ze dne 20. 5. 2022 za účelem prokázání tvrzení, že řádně zkoumala úvěruschopnost žalované, bylo zjištěno, že žalobkyně prověřila příjmovou stránku žalované pouze na základě jí uvedených údajů a výpisem z jejího běžného účtu. Žalobkyně dále tvrdila, že tyto údaje prověřovala doplňkovou kontrolou v bankovních i nebankovních registrech, ale tato svá tvrzení nedoložila. Žalobkyně argumentovala tím, že v případě žalované neměla důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet, proto jí ho poskytla. Z Aplikačních dat a Výpisu z běžného účtu žalované bylo zjištěno, že tato uvedla svůj příjem (rodičovský příspěvek) ve výši 7 600 Kč, dále uvedla, že celkové příjmy domácnosti činí 30 000 Kč a uvedla, že bydlí u rodičů/rodinných příslušníků. K prokázání ověření úvěruschopnosti žalované žalobkyně předložila výpisy z účtu žalované za období od prosince 2018 do února 2019, ze kterých však vyplývá, že žalovaná zřejmě nepobírala žádnou mzdu, nýbrž byla na rodičovské dovolené a pobírala rodičovský příspěvek ve výši 7 600 Kč, dále jí bylo zasílána neoznačená platba od jiné osoby, v rozmezí od 1 300 Kč – 1 500 Kč měsíčně. Žalobkyně neprokázala, že se zabývala skutečnými výdaji žalované, a že řádným způsobem porovnala výdaje a příjmy žalované ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně dále uvedla, že žalované zůstává měsíčně k dispozici částka ve výši 1 966 Kč, na základě čehož žalobkyně vyhodnotila, že žalovaná bude schopna řádně hradit měsíční splátku ve výši 1 034 Kč. Soud tento názor nesdílí, neboť za situace, kdy žalované zbývá pouze částka nedosahující ani 2 000 Kč měsíčně jen těžko si lze představit, že bude schopná hradit splátku ve výši 1 034 Kč měsíčně.

40. Lze tak uzavřít, že žalobkyně před poskytnutím úvěrů dostatečně a s odbornou péčí nezkoumala úvěruschopnost žalované, respektive, že žalobkyně neprokázala, že by byla úvěruschopnost žalované před poskytnutím úvěrů dostatečně a s odbornou péčí posouzena. Tedy ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že povinnost uložená poskytovateli spotřebitelského úvěru v ustanovení § 86 odst. 1 zákona splněna nebyla a smlouva o úvěru je proto pro rozpor se zákonem ve smyslu § 588 o.z. neplatná.

41. Za situace, kdy je smlouva o úvěru neplatná, ať již z důvodu, že nebyla uzavřena, či náležitě zkoumána úvěryschopnost žalované, může se žalobkyně po žalované domáhat úhrady finanční částky, kterou jí prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalované vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. Soud má za prokázané, že žalobkyně poskytla žalované dne 25. 3. 2019 částku 55 000 Kč, kdy žalovaná na poskytnutý úvěr uhradila 28 384 Kč. Žalobkyně tak má po odečtení výše uvedených částek z poskytnuté částky úvěru, nárok na bezdůvodné obohacení ve výši 26 616 Kč (55 000 Kč – 28 384 Kč), které jí bylo přiznáno společně se zákonným úrokem z prodlení jdoucím ve výši 8,5 % ročně z této částky, a to od 28. 9. 2021, jak požadovala žalobkyně do zaplacení (výrok pod bodem I. tohoto rozsudku).

42. Vzhledem k tomu, že nebylo prokázáno, že došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru, soud ve zbývajícím rozsahu (tj. v rozsahu již uhrazených částek, smluvních úroků a současně smluvní pokuty) žalobu zamítl (výrok pod bodem II. tohoto rozsudku).

43. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. za použití § 151 odst. 1 o. s. ř tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná (neúspěšná byla co do částky 19 763,67 Kč) nárok na náhradu nákladů řízení v poměrné výši 1 570,30 Kč Náklady žalobkyně v plné výši se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 2 319 Kč a dále z odměny advokáta dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 46 379,67 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a), a z částky 2 980 Kč za 1 úkon po podání žaloby za (odvolání ze dne 9. 5. 2022) dle § 7 bodu 5. a. t. a z částky 1 490 Kč za ½ úkon po podání žaloby za (souhlas žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání ze dne 6. 6. 2022) dle § 11 odst. 2 a. t. a 2 paušální náhrady po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., vše zvýšené o 21 % DPH ve výši 1 442,70 Kč, tj. celkem 10 631,70 Kč. Soud dále uvádí, že žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů řízení za doplnění tvrzení a označení důkazů na výzvu soudu ze dne 6. 6. 2022, jelikož tato tvrzení a důkazy měla žalobkyně doložit již v podané žalobě ze dne 19. 3. 2021, a proto má soud za to, že takto přiznané náklady by se jevily jako naprosto neúčelné. Vzhledem k tom, že předmětem řízení byla částka 46 379,67 Kč a soud vyhověl žalobě co do částky 26 616 Kč, přičemž ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl, odečetl soud„ neúspěch“ žalobkyně ve výši 42,61 %, od jejího„ úspěchu“ ve výši 57,38 %. Žalovaná, která ve sporu převážně neuspěla, je tak povinna zaplatit žalobkyni poměrnou část náhrady nákladů žalobkyně ve výši 14,77 % celkových nákladů řízení, tj. z částky 10 631,70 Kč, tedy částku 1 570,30 Kč, přičemž její zaplacení soud žalované uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta podle § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok pod bodem III. tohoto rozsudku).