9 C 74/2024

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní JUDr. Ing. Dagmar Langovou ve věci žalobkyně: právnická osoba ., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozená Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 29 198 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se co do zaplacení částky 4 150 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku ve výši 1 705,48 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 5 850 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 48 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 25 000 Kč za dobu od 8. 11. 2023 do 12. 3. 2024, zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 25 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 25 000 Kč od 13. 3. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba se v části, v niž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 25 000 Kč za dobu od 13. 3. 2024 do zaplacení, zamítá.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 1 869,34 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně , tituly před jménem, , jméno FO, .

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 29 198 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku pod bodem I., II. a III., tohoto rozsudku, s odůvodněním, že její právní předchůdkyně, společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, , se sídlem , adresa, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) s žalovanou dne 21. 2. 2023 uzavřela Smlouvu o úvěru č. , číslo, , platnou a účinnou ve znění Smlouvy o úvěru téhož čísla ze dne 20. 4. 2023, jejíž nedílnou součástí byly Obchodní podmínky Smlouvy o úvěru, na základě níž žalovaná obdržela úvěr ve výši 25 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit částku 30 750 Kč spolu s příslušenstvím do 20. 5. 2023. Smlouva byla uzavřena v elektronické podobě, žalovaná svoji vůli smlouvu uzavřít projevila tzv. verifikační platbou ze svého účtu. Žalovaná poskytnutou částku nevrátila, a žalobkyně tak vedle částky úvěru 25 000 Kč požadovala uhradit i smluvní pokutu ve výši 0,1 % za každý den prodlení, tj. ve výši 4 510 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 705,48 Kč, za období od 21. 5. 2023 do 3. 11. 2023, smluvní úrok ve výši 5 850 Kč a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 48 Kč. Žalobkyně pohledávku za žalovanou z nesplaceného úvěru nabyla na základě Rámcové smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 8. 12. 2022, s účinností ke dni 6. 11. 2023. Žalovaná neuhradila ani přes výzvy žalobkyně na předmětnou pohledávku ničeho.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že pohledávku neuznala a nárok považovala za neoprávněný, a to v celém rozsahu, neboť před uzavřením smlouvy o úvěru poskytovatel úvěru nedostatečně splnil svojí povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalované, která se díky tomu dostala do tíživé finanční situace. Před uzavřením smlouvy nebyly zjištěny ani ověřeny její příjmy ani výdaje, jakož ani další závazky. Vzhledem ke skutečnosti, že tak byla porušena povinnost vyplývající z § 75 ve spojení s § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, měla žalovaná za to, že smlouva je absolutně neplatná a žalovaná je tak povinna vrátit pouze bezdůvodné obohacení ve výši poskytnuté jistiny, a to v době přiměřené jejím možnostem. Nemohla se tak ocitnout v prodlení s jakoukoli platbou a žalobní návrh tak považovala za nedůvodný.

3. Podáním došlým soudu dne 29. 4. 2024 vzala žalobkyně podanou žalobu v části, ve které se domáhala po žalované zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 25 000 Kč za dobu od 8. 11. 2023 do 12. 3. 2024, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 705,48 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 5 850 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 48 Kč a částky 4 150 Kč zpět, a to s ohledem na námitku žalované, že nebyla dostatečně prověřena její úvěruschopnost. Jelikož není mezi stranami sporné, že žalovaná převzala částku 25 000 Kč, požadovala nadále její zaplacení společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15% ročně od 13. 3. 2024 do zaplacení. Jelikož došlo ke zpětvzetí žaloby dříve, než začalo jednání (tj. jednání ve věci samé, které se zahajuje přednesem žaloby) a nebylo tak třeba zjištění, jestli žalovaná se zpětvzetím žaloby z vážných důvodů nesouhlasí, postupoval soud podle ustanovení § 96 odst. 2 věta prvá, odst. 4 o.s.ř. a řízení v této části zastavil (výrok pod bodem I. tohoto rozsudku).

4. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) vyzval účastníky, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Žalovaná s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila ve svém podání ze dne 4. 6. 2024 a žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání rovněž souhlasila a soud proto věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů.

5. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci:

6. Ze Smlouvy o úvěru č. , číslo, ze dne 21. 2. 2023 ve znění smlouvy téhož čísla ze dne 20. 4. 2023 včetně obchodních podmínek , právnická osoba, bylo zjištěno, že se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalované poskytnout úvěr v celkové výši 25 000 Kč za podmínek ve smlouvě uvedených, a to bezhotovostním převodem na účet žalované č. , č. účtu, . Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr spolu s příslušenstvím splatit do 88 dnů.

7. Z výpisu z běžného účtu má soud za prokázané, že dne 21. 2. 2023 byla na účet žalované odeslána platba ve výši 25 000 Kč.

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 28. 11. 2022 mezi společností , právnická osoba, , IČO , IČO, jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem, ze Společného prohlášení smluvních stran o uzavření dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 11. 2023 a oznámení o postoupení pohledávky ze dne 10. 11. 2023, má soud za prokázané, že žalobkyně nabyla mimo jiné i pohledávku za žalovanou. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno přípisem právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 10. 11. 2023.

9. Žalobkyně pak vyzvala žalovanou ke splnění její povinnosti upomínkou ze dne 10. 11. 2023 (viz Upomínka ze dne 10. 11. 2023 včetně podacího archu ze dne 13. 11. 2023), dále dopisem ze dne 15. 12. 2023 (viz Předání do advokátní kanceláře ze dne 15. 12. 2023) a předžalobní výzvou ze dne 19. 2. 2024 (viz Výzva před podáním žaloby ze dne 19. 2. 2024 včetně podacího archu ze dne 20. 2. 2024).

10. Soud tak má za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku ve výši 25 000 Kč, na kterou žalovaná neuhradila ničeho, byť byla opakovaně k úhradě vyzvána.

11. Z jiných než shora uvedených důkazů soud nevycházel, neboť nebyly ve věci podstatné.

12. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

13. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

14. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

15. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli „rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“16. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.

18. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

19. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

20. Soud ve smyslu ustanovení § 588 o. z. přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

21. Z ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

22. Podle ustanovení § 1879 a § 1880 odst. 1 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Podle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

23. Podle § 1968 věta prvá o. z., podle něhož dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení; dále z ustanovení § 1970 o. z., podle něhož po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

24. Žalovaná ve svém vyjádření namítala nedostatečné ověření její úvěruschopnosti před uzavřením smlouvy o úvěru, načež žalobkyně vzala svoji žalobu v rozsahu požadované smluvní pokuty, kapitalizovaného smluvního i zákonného úroku a nákladů spojených s uplatněním pohledávky zpět. Soud proto žalobu v rozsahu zpětvzetí zastavil (výrok pod bodem I. tohoto rozsudku). Na obranu žalované žalobkyně ničeho neuvedla a ověření úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy ničím neprokázala.

25. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že podaná žaloba je uplatněna po právu co do částky 25 000 Kč. V řízení bylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru řádně neprověřila úvěruschopnost žalované, tedy nebyla splněna zákonná povinnost s péčí řádného hospodáře prověřit příjmy a výdaje žalované, tak aby právní předchůdkyně žalobkyně měla za osvědčené, že je žalovaná schopna úvěr uhradit. V důsledku porušení donucujícího ustanovení zákona v průběhu uzavírání úvěrové smlouvy se spotřebitelem je v souladu s ustanovením § 588 o. z. úvěrová smlouva neplatná.

26. Za situace, kdy je úvěrová smlouva neplatná, se může žalobkyně po žalované domáhat úhrady finanční částky, která jí byla prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytnuta, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na její straně vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. Soud má za prokázané, že žalovaná dne 21. 2. 2023 obdržela částku ve výši 25 000 Kč, přičemž žalovaná poskytnutou částku žalobkyni neuhradila, tedy na straně žalované vzniklo bezdůvodné obohacení ve výši 25 000 Kč, které je povinna žalobkyni vydat. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svoji pohledávku za žalovanou v souladu s ustanovením § 1879 o. z. na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 10. 11. 2023, podle § 1882 odst. 1 o. z. Žalobkyně je tak ve věci aktivně věcně legitimována a její nárok je tak důvodný. Vzhledem k tomu, že žalovaná žalobkyni dlužnou částku dosud nezaplatila, byť byla žalobkyní o vrácení upomínána minimálně dopisem ze dne 10. 11. 2023 či výzvou před podáním žaloby ze dne 19. 2. 2024 (prokázáno i potvrzením o odeslání), je povinna žalobkyni kromě takto poskytnuté jistiny uhradit i zákonný úrok z prodlení dle ustanovení § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaná měla dostatek možností k zaplacení dluhu, jehož si byla dobře vědoma, ještě před podáním žaloby, popř. měla možnost reagovat i na předžalobní výzvu. Pokud zůstala nečinnou, nese veškeré z toho plynoucí negativní důsledky ke své tíži. Žalobkyně po částečném zpětvzetí žaloby požaduje zákonný úrok od 13. 3. 2024, tedy ode dne následujícího po podání žaloby. Soud žalobě v této části vyhověl, neboť žalovaná si prokazatelně již tohoto data byla vědoma své pohledávky (viz výzva před podáním žaloby včetně podacího archu ze dne 20. 2. 2024), na kterou však ničeho neuhradila, a ocitla se tak v prodlení. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce trvání 3 dnů (výrok pod bodem II. tohoto rozsudku). Zákonný úrok dle citovaného nařízení vlády činil pro uvedené období 14,75 % ročně, který soud žalobkyni přiznal. Jelikož žalobkyně požadovala zákonný úrok ve výši 15 % ročně, rozhodl soud tak, že žalobu co do zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 25 000 Kč za dobu od 13. 3. 2024 do zaplacení zamítl (výrok pod bodem III. tohoto rozsudku).

27. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. za použití § 151 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná (neúspěšná byla co do smluvní pokuty 4 150 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky 48 Kč společně s příslušenstvím dle výroku I., kde zpětvzetím žaloby zavinila zastavení řízení) nárok na náhradu nákladů řízení v poměrné výši 1 869,34 Kč. Náklady žalobkyně v plné výši činí 2 624 Kč a skládají se ze zaplaceného soudního poplatku 1 172 Kč a dále z odměny advokáta dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 29 198 Kč, sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobkyně měla ve věci úspěch částečný, v rozsahu 71,24 %, (tj. úspěch ve výši 85,62 % bez neúspěchu ve výši 14,37 %), rozdělil soud náhradu nákladů řízení podle poměru úspěchu stran ve věci ve vztahu k celému předmětu řízení. Žalovaná, která ve sporu převážně neuspěla, je tak povinna zaplatit žalobkyni poměrnou část náhrady nákladů žalobkyně ve výši 71,24 % celkových nákladů řízení, tj. z částky 2 624 Kč, tedy částku 1 869,34 Kč, přičemž její zaplacení soud žalované uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o.s.ř. k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta podle § 149 odst. 1 o.s.ř. (výrok pod bodem IV. tohoto rozsudku).