9 C 85/2023

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní JUDr. Ing. Dagmar Langovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 61 203 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 61 203 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z této částky od 24. 8. 2021 do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 16 533,40 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, Mgr. [jméno] [příjmení], LL.M., advokáta, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení pohledávky ve výši 61 203 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku pod bodem I. tohoto rozsudku. Tvrdila, že žalovaná s žalobkyní uzavřela pojistnou smlouvu [číslo] s počátkem pojištění ke dni 15. 11. 2019. Pojištění založené smlouvou trvalo do 18. 11. 2019. Užití vozidla žalovaná uvedla jako běžné užití. Pojistná smlouva byla sjednána formou akceptace návrhu pojistné smlouvy uhrazením první platby pojistného (akceptační platba) uvedeného v návrhu pojistné smlouvy pod jedinečným variabilním symbolem a v předepsané výši pojistného na účet žalobkyně. Předmětem pojištění bylo vozidlo tov. zn. Toyota Prius, [registrační značka]. Předmětem žaloby je nárok žalobkyně na náhradu škody, kterou jí žalovaná způsobila porušením zákonných povinností při sjednání pojištění, resp. po dobu trvání sjednaného pojištění. Počínaje 1. 7. 2020 v souvislosti s novelizací zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, Ministerstvo dopravy jako ústřední orgán státní správy několikrát zveřejnilo seznam všech registračních značek vozidel, která tehdy byla evidována jako taxi. Následně Ministerstvo dopravy upustilo od pravidelného zveřejňování registračních značek v seznamu a zprovoznilo portál [webová adresa], na kterém lze alespoň staticky ověřit, zda se vozidlo ke dni nahlédnutí nachází v evidenci vozidel taxi či nikoliv. Vozidlem taxi se přitom rozumí nejen standardní taxislužba, ale i Uber, Bolt, Taxify či jiné formy sdílené jízdy. Na konci roku 2020 žalobkyně díky seznamu zjistila, že mimo jiná vozidla i žalované vozidlo je chybně pojištěno pro běžné užití, ačkoliv v rozporu se smlouvou jde o vozidlo taxislužby a pro tento způsob užití není předmětná pojistná smlouva sjednána. Pojistná smlouva byla sjednána pro běžné užití vozidla k soukromým účelům, od čehož se odvíjela i výrazně nižší cena za pojištění (pojistné), které tehdy žalobkyně nesprávně předepsala. Vozidlo mělo být správně pojištěno pro výkon podnikatelské činnosti – provoz taxislužby, neboť s tímto je spojeno vyšší riziko vzniku pojistné události. Žalobkyně u pojistných smluv, jejichž předmětem je pojištění vozidel taxislužby, předepisuje vyšší pojistné v případě tzv. povinného ručení a u havarijního pojištění pak u pojistného nebezpečí dopravní nehoda. Předepisováním vyššího pojistného žalobkyně splnila své povinnosti podle § 7f ve spojení s § 59 zákona č. 277/2009 Sb., o pojišťovnictví, a nastavila pojistně-matematický výpočet předepisovaného pojistného u vozidel taxislužby. V opačném případě by jí to bylo uloženo Českou národní bankou učinit nápravu pod hrozbou sankcí. Žalovaná v pozici pojistníka měla povinnost při sjednání pojištění uvést pravdivě a úplně, že vozidlo je vozidlem taxislužby, neboť se jedná o zásadní skutečnost mající vliv na ohodnocení pojistného rizika spojeného s přijetím vozidla do pojištění. Jde o fundamentální povinnost, kterou musí pojistník vždy dodržet. Pokud by k zaevidování vozidla jako taxi přistoupila žalovaná v průběhu trvání pojištění, bezpochyby by porušila důležitou povinnost nečinit bez souhlasu pojistitele nic, co by zvýšilo pojistné nebezpečí. Vlivem porušení těchto povinností vznikla žalobkyni majetková škoda. Výše škody ve výši 61 203 Kč odpovídá rozdílu mezi pojistným 15 300,75 Kč, které předepsala v souvislosti s nesprávným údajem o způsobu užití vozidla, a pojistným 76 503,75 Kč, které by žalovaná po dobu trvání pojištění od 15. 11. 2019 do 18. 11. 2020 předepsala, pokud by žalovaná splnila všechny své zákonné povinnosti, jak výše uvedeno.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že uplatňovaný nárok žalobkyně neuznává, neboť předmětné vozidlo nebylo užíváno jako taxi, a tak žalobkyni nemohla vzniknout žádná škoda.

3. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), žalovanou vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřila, zda s tímto postupem souhlasí, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně svůj souhlas vyjádřila již v podané žalobě a žalovaná na výzvu nereagovala, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů.

4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci: Z návrhu smlouvy pojištění vozidel [číslo] pojistky ke smlouvě [číslo] ze dne 19. 11. 2019, všeobecných pojistných podmínek pro pojištění vozidel má soud za prokázané, že žalobkyně uzavřela se žalovanou pojistnou smlouvu [číslo] s počátkem pojištění ke dni 16. 11. 2019. Užití vozidla žalovaná uvedla jako běžné užití. Pojistná smlouva byla sjednána formou akceptace návrhu pojistné smlouvy uhrazením první platby pojistného (akceptační platba) uvedeného v návrhu pojistné smlouvy pod jedinečným variabilním symbolem a v předepsané výši pojistného na účet žalobkyně. Předmětem pojištění bylo vozidlo tov. zn. Toyota Prius, registrační zančky [SPZ], [VIN kód], číslo technického průkazu [číslo] (dále jen předmětné vozidlo). Součástí pojistné smlouvy byly všeobecné pojistné podmínky.

5. Z výpisu z účtu má soud za prokázané, že žalovaná uhradila žalobkyni dne 15. 11. 2019 částku 4 272 Kč, pod variabilním symbolem [číslo]. Jednalo se o akceptaci návrhu pojistné smlouvy uhrazením první platby pojistného (akceptační platba) uvedeného v návrhu pojistné smlouvy pod jedinečným variabilním symbolem a v předepsané výši pojistného na účet žalobkyně.

6. Z pojišťovací karty má soud za prokázané, že žalobkyně vystavila žalované potvrzení o placení odpovědnosti z provozu vozidla, tzv. mezinárodní pojišťovací kartu.

7. Z výpisu evidence vozidel taxislužby má soud za prokázané, že vozidlo užívané jako taxi bylo zaregistrované i předmětné vozidlo, a to od 24. 1. 2019 do 25. 11. 2020.

8. Z výzvy k plnění ze dne 22. 2. 2023 a podacího archu ze dne 22. 2. 2023 má soud za prokázané, že žalobkyně vyzvala žalovanou k uhrazení žalované částky.

9. Podle § 2788 odst. 1. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o.z.) dotáže-li se pojistitel v písemné formě zájemce o pojištění při jednání o uzavření smlouvy nebo pojistníka při jednání o změně smlouvy na skutečnosti, které mají význam pro pojistitelovo rozhodnutí, jak ohodnotí pojistné riziko, zda je pojistí a za jakých podmínek, zodpoví zájemce nebo pojistník tyto dotazy pravdivě a úplně. Povinnost se považuje za řádně splněnou, nebylo-li v odpovědi zatajeno nic podstatného.

10. Podle § 2790 odst. 1 o.z. změní-li se okolnosti, které byly uvedeny ve smlouvě nebo na které se pojistitel tázal (§ 2788), tak podstatně, že zvyšují pravděpodobnost vzniku pojistné události z výslovně ujednaného pojistného nebezpečí, zvýší se pojistné riziko.

11. Podle § 2790 odst. 2 o.z. pojistník nesmí bez pojistitelova souhlasu učinit nic, co zvyšuje pojistné nebezpečí, ani to třetí osobě dovolit; zjistí-li až dodatečně, že bez pojistitelova souhlasu dopustil, že se pojistné nebezpečí zvýšilo, pojistiteli to bez zbytečného odkladu oznámí. Zvýší-li se pojistné nebezpečí nezávisle na pojistníkově vůli, oznámí to pojistník pojistiteli bez zbytečného odkladu poté, co se o tom dozvěděl.

12. Podle § 2788 odst. 1 o.z. dotáže-li se pojistitel v písemné formě zájemce o pojištění při jednání o uzavření smlouvy nebo pojistníka při jednání o změně smlouvy na skutečnosti, které mají význam pro pojistitelovo rozhodnutí, jak ohodnotí pojistné riziko, zda je pojistí a za jakých podmínek, zodpoví zájemce nebo pojistník tyto dotazy pravdivě a úplně. Povinnost se považuje za řádně splněnou, nebylo-li v odpovědi zatajeno nic podstatného.

13. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

14. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Účastníci uzavřeli pojistnou smlouvu [číslo]. Předmětem pojištění bylo pojištění odpovědnosti z provozu předmětného vozidla. Počátek pojištění byl podle požadavku pojistníka sjednán ode dne 16. 11. 2019. Žalovaná při uzavření vozidla uvedla druh užití vozidla jako běžné. Žalobkyně však následně zjistila, a to zveřejním seznamu všech registračních značek vozidel, která byla evidována jako taxi, že předmětné vozidlo je hlášeno jako vozidlo taxislužby, přestože pro tento způsob užití není pojistná smlouva sjednána. Vozidlo mělo být správně pojištěno pro výkon podnikatelské činnosti – provoz taxislužby, neboť s tímto je spojeno vyšší riziko vzniku pojistné události. Pojistné je pak v těchto případech vyšší jak u povinného ručení, tak u havarijního pojištění. Předepisováním vyššího pojistného žalobkyně splnila své povinnosti podle § 7f ve spojení s § 59 zákona č. 277/2009 Sb., o pojišťovnictví, a nastavila pojistně-matematický výpočet předepisovaného pojistného u vozidel taxislužby. Žalovaná v pozici pojistníka měla povinnost při sjednání pojištění uvést pravdivě a úplně, že předmětné vozidlo je vozidlem taxislužby, neboť se jedná o zásadní skutečnost mající vliv na ohodnocení pojistného rizika spojeného s přijetím vozidla do pojištění. Pokud by k zaevidování vozidla jako taxi přistoupila žalovaná v průběhu trvání pojištění, bezpochyby by porušila důležitou povinnost jí vyplývající z § 2790 odst. 2 o.z. nečinit bez souhlasu pojistitele nic, co by zvýšilo pojistné nebezpečí. Porušením povinností žalované vznikla žalobkyni majetková škoda. Výše škody ve výši 61 203 Kč odpovídá rozdílu mezi pojistným 15 300,75 Kč, které předepsala v souvislosti s nesprávným údajem o způsobu užití vozidla, a pojistným 76 503,75 Kč, které by žalované po dobu trvání pojištění od 16. 11. 2019 do 18. 11. 2020 předepsala, pokud by žalovaná splnila všechny své zákonné povinnosti, jak výše uvedeno. Skutečnost, zda i fakticky a v jaké míře žalovaná užívala předmětné vozidlo jako taxi není relevantní, ke vzniku škody postačí skutečnost, že jako taxi bylo hlášeno a užíváno tak být mohlo.

15. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl. Žalobkyně má též právo v souladu s ustanovením § 1970 o.z. na zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 61 203 Kč od 24. 8. 2021, tedy ode dne marného uplynutí lhůty, kterou žalované stanovila v upozornění na nesrovnalosti v údajích na pojistné smlouvě ze dne 9. 8. 2021. Soud rovněž žalobkyni dle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. přiznal náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč. Soud proto rozhodl tak, jak uvedeno ve výroku pod bodem I. tohoto rozsudku.

16. O nákladech řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití ustanovení § 151 odst. 1 o. s. ř. a žalobkyni, která byla ve věci zcela úspěšná, přiznal právo na náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši celkem 16 533,40 Kč Částku 16 533,40 Kč představuje soudní poplatek ve výši 2 449 Kč a odměna za zastupování advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 bodu 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.“) za 3 úkony právní služby po 3 580 Kč (převzetí a příprava věci, sepis žaloby, předžalobní upomínka) a náhrada hotových výdajů ve výši 900 Kč za 3 úkony právní služby po 300 Kč dle ustanovení § 13 odst. 4 a. t.; dále z odměny a náhrad zástupce žalobkyně 21% daň z přidané hodnoty ve výši 2 444,40 Kč, která patří k nákladům podle ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř., když dle předloženého osvědčení je zástupce žalobkyně registrován jako plátce daně. Jejich zaplacení soud žalované uložil ve lhůtě podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok pod bodem II. tohoto rozsudku).