9 C 97/2024

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní JUDr. Ing. Dagmar Langovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 144 770,36 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 100 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 100 000 Kč od 12. 5. 2023 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 44 770,36 Kč, úroku ve výši 30 % ročně z částky 100 000 Kč od 2. 5. 2023 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 117 173,89 Kč od 12. 5. 2023 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 15 524,50 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , advokáta, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení pohledávky ve výši 144 770,36 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výrocích I. a II. tohoto rozsudku. Tvrdila, že žalovaný uzavřel se společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, , se sídlem , adresa, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) dne 4. 1. 2023 Smlouvu o úvěru č. , číslo, . Na základě smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 100 000 Kč, a to bezhotovostním převodem na bankovní účet žalovaného. V souvislosti s poskytnutým úvěrem se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně úroky. Celkovou částku se zavázal žalovaný uhradit v 42 měsíčních splátkách po 6 366 Kč, počínaje měsícem následujícím po vyplacení úvěru. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas a na základě smluvních podmínek mu tak vznikla povinnost uhradit smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, se kterou se ocitl v prodlení, a to až do zesplatnění úvěru. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení s úhradou splátek o více jak 65 dní, právní předchůdkyně žalobkyně úvěr ke dni 1. 5. 2023 zesplatnila. Od následujícího dne tak má právo na zaplacení úroku ve výši 30 % ročně (na základě uvážení žalobkyně v sazbě vycházející z úrokových sazeb dle statistiky ČNB) z dlužné jistiny 100 000 Kč až do zaplacení. V důsledku zesplatnění úvěru byl žalovaný dále povinen uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny 117 173,89 Kč za každý den prodlení. Žalobkyně tedy po žalovaném z této smlouvy požadovala dlužnou jistinu ve výši 117 173,89 Kč, dlužné smluvní pokuty ve výši 27 596,47 Kč, úrok ve výši 30 % ročně z části dlužné jistiny ve výši 100 000 Kč od 2. 5. 2023 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny 117 173,89 od 12. 5. 2023 do zaplacení. Na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 6. 2023, a v souladu se Společným prohlášením stran o postoupení pohledávek ze dne 31. 10. 2023, uzavřených mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní, došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován dopisem. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, ten však na dluh již ničeho neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Ve věci bylo nařízeno jednání na den 27. 8. 2024. Žalobkyně požádala o odročení jednání, z důvodu, že se jí nepodařilo zajistit substituční zastoupení z důvodu kolize spolupracujících advokátů (, tituly před jménem, , jméno FO, a , tituly před jménem, , jméno FO, ). Soud této žádosti nemohl vyhovět, když zástupce žalobkyně neuvedl ničeho, proč se on sám jednání nemohl účastnit a kolize spolupracujících advokátů (navíc ničím nedoložená) důvodem k odročení jednání být nemůže. Nota bene, předvolání k jednání zástupce žalobce obdržel již dne 15.7.2024, a teprve dne 15.8.2024, tj. po měsíci žádal o odročení jednání. Rovněž nahlédnutím do seznamu advokátů bylo zjištěno, že zástupce žalobce v advokátní kanceláři , právnická osoba, , zaměstnává advokátku , tituly před jménem, , jméno FO, a trvale spolupracuje s advokátkou , tituly před jménem, , jméno FO, . Následně se zástupce žalobkyně z jednání omluvil a žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, soud tak věc projednal a rozhodl dle § 101 odst. 3 o.s.ř., v nepřítomnosti účastníků.

4. Soud ve věci provedl dokazování a učinil tento skutkový závěr:

5. Žalovaný dne 4. 1. 2023 uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně Smlouvu o úvěru č. , číslo, , na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 100 000 Kč, a to bezhotovostním převodem na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, . Celkem se žalovaný zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně částku 267 372 Kč v 42 měsíčních splátkách po 6 366 Kč. Zápůjční úroková sazba byla účastníky dohodnuta na výši 69,12 % ročně a výše předpokládané RPSN tak činila 95,82 %. Nedílnou součástí smlouvy o úvěru byly podmínky čerpání úvěru a smlouva byla uzavřena prostředky elektronické komunikace na dálku, ze strany žalovaného jedinečným kódem , číslo, (Smlouva o úvěru ze dne 4. 1. 2023, Dodatek č. 1 k návrhu na smlouvy o úvěru č., číslo, , Základní informace o klientovi, Informace o vyplacení, doklad o odeslání platby 1 Kč, důkaz o přijaté SMS, Oznámení o schválení úvěru ze dne 5. 1. 2023, splátkový kalendář).

6. Z dokladu o vyplacení úvěru a platební historie bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně dne 4. 1. 2023 odeslala na účet č. , č. účtu, částku ve výši 100 000 Kč a žalovaný na poskytnutý úvěr ničeho neuhradil.

7. Z přípisu , právnická osoba, . ze dne 17. 6. 2024 bylo zjištěno, že bankovní účet č. , č. účtu, byl ve vlastnictví žalovaného , Jméno zainteresované osoby 0/0, .

8. Z Hodnocení klienta ke smlouvě o úvěru číslo , číslo, soud zjistil, že žalovaný při žádosti o úvěr v tomto formuláři uvedl, že jeho pravidelný čistý měsíční příjem ze zaměstnání činí 41 847 Kč, mezi své výdaje uvedl pouze výdaje na bydlení (nájemné, inkaso) ve výši 6 026 Kč a dále zde bylo započítáno životní minimum ve výši 4 620 Kč. Uvedl, že nehradí žádná spoření, splátky jiných úvěrů, ani nemá ostatní výdaje (doprava, kurzy, záliby, apod.). Celkem výdaje činily 10 646 Kč a rezerva tak měla činit 30 201 Kč. Žalovaný uvedl, že je podnikatel s IČO , IČO, v oboru činnosti zástupců pojišťovny a makléřů, je svobodný, má maturitu a bydlí v pronájmu.

9. Z výpisu záznamů z registru SOLUS má soud za prokázané, že provedla lustraci žalovaného v registru dlužníků s negativním výsledkem.

10. Z výpisu bankovního registru klientských informací (NRKI) bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně provedla lustraci žalovaného v tomto registru s výsledkem skóre , číslo, – Kategorie III. (maximální počet bodů do interní Score Card, nízké riziko, nejlepší segment klientů)

11. Z oznámení ze dne 1. 5. 2023 má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně k uvedenému dni poskytnutý úvěr zesplatnila, neboť ze strany žalovaného došlo k prodlení s úhradou splátky úvěru o délce 65 dní.

12. Ze Společného prohlášení smluvních stran o postoupení pohledávek ze dne 5. 12. 2023, seznamu postoupených pohledávek a dopisem ze dne 14. 11. 2023 včetně podacího lístku má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni pohledávky za žalovaným. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 14. 11. 2023.

13. Z výzvy k plnění ze dne 30. 1. 2024 a podacího lístku ze dne 30. 1. 2024 má soud za prokázané, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzván ke splnění své povinnosti.

14. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), podle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

15. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

16. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

17. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

18. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

19. Soud ve smyslu ustanovení § 588 občanského zákoníku přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

20. Z ustanovení § 2991 odst. 1 o.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

21. Podle ustanovení § 1879 a § 1880 odst. 1 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Podle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

22. Podle § 1968 věta prvá o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

23. Provedenými důkazy bylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila svoji zákonnou předsmluvní povinnost řádně zkoumat a prověřit úvěruschopnost spotřebitele. Soud vyzval žalobkyni, aby doplnila svá skutková tvrzení a navrhla důkazy k prokázání své povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalovaného. K tomu žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost zkoumala její právní předchůdkyně na základě údajů a podkladů, které obdržela od žalovaného a provedla lustraci žalovaného ve veřejných registrech SOLUS, NRKI a ISIR. K prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně navrhla k důkazu pouze dokument Hodnocení klienta a výpis z NRKI a SOLUS. Z doloženého Hodnocení klienta má soud za prokázané, že žalovaný sdělil nějaké údaje, na základě nichž mohla být prověřena úvěruschopnost žalovaného, avšak z žádných soudu doložených důkazů nevyplynulo, jak s uvedenými údaji bylo konkrétně pracováno, ani v jakém rozsahu tyto údaje byly ověřeny, a to ani příjmy či výdaje žalovaného nebo jeho jiné závazky, či zda bylo provedeno šetření v insolvenčním rejstříku či centrální evidenci exekucí. K ověření údajů poskytnutých žalovaným byla právní předchůdkyně žalobkyně povinna nejen na základě shora citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, ale i jako řádný správce svého majetku za situace, kdy některé údaje poskytnuté žalovaným budí oprávněnou pochybnost o své správnosti. Z uvedeného je tak zjevné, že u žalovaného i bez dalšího přezkoumání jím uvedených údajů (kdy soud má za to, že výdaje žalovaného ve výši pouhých 6 026 Kč měsíčně nemohou odpovídat realitě, a to při obecné znalosti aktuální míry cen potravin, služeb, atd.) lze mít za to, že nebyly dostatečně ověřeny jeho příjmy ani výdaje (když soudu nebyly doloženy žádné jiné listiny potvrzující tvrzení v Hodnocení klienta a právní předchůdkyně žalobkyně se tak spoléhala pouze na tvrzení uvedená žalovaným). Lze tak uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím spotřebitelského úvěru dostatečně a s odbornou péčí nezkoumala úvěruschopnost žalovaného, respektive, že úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím spotřebitelských úvěrů dostatečně a s odbornou péčí posouzena nebyla.

24. Soud konstatuje, že právní předchůdkyně žalobkyně ničím neověřila příjem žalovaného (např. daňovým přiznáním či výpisy z účtu) a spoléhala se pouze na jeho tvrzení, stejně tak učinila stran výdajů žalovaného. Co se týče Hodnocení klienta, v této žalovaný uvádí svůj příjem ve výši 41 847 Kč měsíčně (toto tvrzení není ničím podloženo). Jako své běžné měsíční výdaje na bydlení uvedl částku ve výši 6 026 Kč měsíčně a ostatní výdaje ve výši 0 Kč. Žalovaným tvrzené skutečnosti v kartě dle názoru soudu nebyly dostatečně ověřeny, neboť není vůbec zřejmé, z čeho byl ověřen příjem žalovaného, čím jsou tvořeny jeho výdaje, kolik hradí výdaje domácnosti, kolik své pravidelné platby (stravu, ošacení, mobilní telefon, příp. pojistné, dopravné apod.). Za této situace lze uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně se toliko spoléhala na tvrzení žalovaného, které již samo o sobě budí pochybnosti o jeho správnosti a reálnosti. Lze tak oprávněně pochybovat o schopnosti žalovaného úvěry řádně splácet. Z uvedeného je tak zjevné, že u žalovaného i bez dalšího přezkoumání jím uvedených údajů, lze mít za to, že nebyly dostatečně ověřeny jeho příjmy ani jeho výdaje (když soudu nebyly doloženy žádné listiny potvrzující tvrzení v Hodnocení klienta) a že právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěrů, dostatečně a s odbornou péčí nezkoumala úvěruschopnost žalovaného, respektive, že v řízení bylo prokázáno, že úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěrů dostatečně a s odbornou péčí posouzena nebyla.

25. Úvěrující je povinen ve smyslu ustanovení § 75 ve spojení s § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí přezkoumat příjmy i výdaje žalovaného a dbát přitom na jeho zájmy, tj. i na zájem být reálně schopna přebíraný závazek řádně a včas splácet. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.). Pouhé doplnění čísel do formuláře žalobkyně k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 zákon č. 257/2016 Sb. poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. Za situace, kdy je žalobkyni uložena v souladu s ustanovením § 78 zákona o spotřebitelském úvěru povinnost uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, soud uzavírá, že v řízení bylo prokázáno, že žalobkyně své povinnosti řádně prověřit a posoudit úvěruschopnost žalovaného nesplnila.

26. Za situace, kdy je smlouva o úvěru ze dne 4. 1. 2023 neplatná, může se žalobkyně po žalovaném domáhat úhrady finančních částek, které mu její právní předchůdkyně prokazatelně na základě neplatných smluv poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalovaného vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o. z.

27. Soud má za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne 4. 1. 2023 částku 100 000 Kč, a to bezhotovostním převodem na bankovní účet, vedený na jméno žalovaného. Žalovaný na poskytnutý úvěr dle platební historie ničeho neuhradil, a žalobkyně tak má nárok na bezdůvodné obohacení ve výši 100 000 Kč. Vedle dlužného bezdůvodného obohacení soud uznal žalovaného povinným uhradit zákonný úrok z prodlení z částky 100 000 Kč ve výši 15 % ročně z této částky od 12. 5. 2023 do zaplacení (výrok pod bodem I. tohoto rozsudku).

28. Vzhledem k tomu, že nebylo prokázáno, že došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru, soud ve zbývajícím rozsahu (tj. v rozsahu smluvní pokuty, obchodních úroků a části požadovaného zákonného úroku z prodlení) žalobu zamítl (výrok pod bodem II. tohoto rozsudku).

29. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. za použití § 151 odst. 1 o. s. ř tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v poměrné výši 15 524,50 Kč. Náklady žalobkyně v plné výši se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 5 792 Kč a dále z odměny advokáta podle § 7 bodu 5. a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, za 4 úkony po 6 900 Kč (převzetí a příprava věci, předžalobní upomínka, sepis žaloby, účast na jednání dne 27. 8. 2024), 4 paušální náhrady po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a 21% DPH ve výši 6 048 Kč, tj. celkem 40 640 Kč. Vzhledem k tomu, že předmětem řízení byla částka 144 770,36 Kč a soud vyhověl žalobě co do částky 100 000 Kč, přičemž ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl, odečetl soud „neúspěch“ žalobkyně ve výši 30,9 %, od jejího „úspěchu“ ve výši 69,1 %. Žalovaný, který ve sporu převážně neuspěl, je tak povinen zaplatit žalobkyni poměrnou část náhrady nákladů žalobkyně ve výši 38,2 % celkových nákladů řízení, tj. z částky 40 640 Kč, představující celkové náklady řízení, částku 15 524,50 Kč, přičemž její zaplacení soud žalovanému uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o.s.ř. k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta podle § 149 odst. 1 o.s.ř. (výrok pod bodem III. tohoto rozsudku).