10 C 159/2022

Plný text

Okresní soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Musilovou v právní věci žalobkyně: ; celé jméno žalobkyně , datum narození , bytem adresa , zastoupené anonymizováno jméno příjmení , advokátem se sídlem adresa , proti; žalovaným: ; 1. celé jméno žalovaného , datum narození , bytem adresa žalovaného a žalované , 2. celé jméno žalované , datum narození , bytem adresa žalovaného a žalované , o zaplacení částky 5 500 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni částku 5 500 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba co do povinnosti žalovaných zaplatit společně a nerozdílně zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5 500 Kč od 1. 5. 2021 do zaplacení se zamítá.

III. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne 21. 3. 2022 se žalobkyně domáhala po žalovaných zaplacení shora uvedené částky společně a nerozdílně, s odůvodněním, že jde o výši smluvní pokuty, která byla neprávem sjednána v podnájemní smlouvě mezi účastníky. Mezi účastníky byl smluvní vztah plynoucí ze smlouvy o podnájmu, kdy žalovaní předali do podnájmu byt [číslo] na adrese [adresa žalovaného, žalované a žalobkyně]. Na základě dohody o ukončení podnájmu byl stanoven termín ukončení ke dni 30. 6. 2020. Byt byl však fakticky předán dne 28. 6. 2020. Žalovaní měli k dispozici vratnou jistotu ve výši 23 000 Kč, přičemž první část této vratné jistoty byla částečně započtena na náklady spojené s úklidem a druhá část vratné jistoty měla být žalobkyni vrácena po provedení vyúčtování všech plateb za služby související s podnájmem. Žalovaní zaslali žalobkyni vyúčtování nedoplatků a služeb s ročním výpočtem a poskytli žalobkyni na její účet částku 830 Kč. Žalobkyně požaduje po žalovaných částku 5 500 Kč, která byla ve vyúčtování označena jako T.-N. a zřejmě se má jednat o smluvní pokutu, ačkoli žádná smluvní pokuta mezi účastníky nebyla ani nemohla být platně sjednána. Žalobkyně vyzvala žalované k úhradě žalované částky předžalobní upomínkou ze dne 19. 4. 2021, splatnost pohledávky nastala dne 30. 4. 2021, avšak do dne podání žaloby žalovaná částka uhrazena nebyla. Žalobkyně požaduje též zákonný úrok z prodlení.

2. Ve věci byl vydán dne 14. 4. 2022 elektronický platební rozkaz, [číslo jednací], proti kterému žalovaní podali odpor. V tomto odporu žalovaní argumentovali tím, že mezi nimi byla platně sjednána dne 26. 11. 2016 smlouva o podnájmu, kdy byt byl předán dne 28. 6. 2020. Mezi smluvními stranami byla sjednána částka 23 000 Kč jako kauce k úhradě vzniklých škod, nedoplatků a případných úklidových prací. Při předání bytové jednotky žalovaní předávali žalobkyni první část kauce ve výši 11 500 Kč, poníženou o částku 1 000 Kč za neprovedený úklid, to znamená, že žalobkyně (prostřednictvím svého manžela) obdržela částku 10 500 Kč dne 28. 6. 2020. Druhá polovina kauce ve výši 11 500 Kč byla žalovanými započtena na úhradu nedoplatků energií ve výši 4 770 Kč (o jejíž výši se žalovaní dozvěděli až po vyúčtování [právnická osoba] – správa domů v březnu 2021), dále na náklady spojené s odhlášením trvalého pobytu celé rodiny [příjmení] za zaplacený správní poplatek 400 Kč (za řízení vedené [stát. instituce]) a dále byla ponížena o částku 5 500 Kč. Žalovaní tvrdili, že ve smlouvě o podnájmu v odst. II. bod 4 bylo sjednáno, že podnájemce má povinnost uhradit 100 Kč denně, pokud do 10 dnů ode dne ukončení podnájmu nepodá žádost o změnu trvalého bydliště v bytě a tuto skutečnost řádně nedoloží, zavazuje se uhradit smluvní pokutu ve výši 100 Kč za každý den prodlení. Žalobkyně již v období od 8. 7. 2020 měla mít zrušen trvalý pobyt včetně celé její rodiny, avšak toto nebylo učiněno. Žalovaní dlouhodobě a intenzivně činili kroky ve snaze uzavření a vypořádání všech závazků, avšak žalobkyně včetně její rodiny přestali komunikovat a nebyli k dostižení žádným jiným způsobem. Žalovaní tudíž museli učinit kroky ke zrušení trvalého pobytu žalobkyně včetně její rodiny z vlastní iniciativy, avšak vycházeli z článku II. bod 4 smlouvy o podnájmu a stanovili smluvní pokutu za 55 dní prodlení x 100 Kč, celkem ve výši 5 500 Kč. Toto žalovaní byli nuceni započíst na předmětnou druhou část kauce a po odečtení všech částek byl zjištěn zůstatek kauce 830 Kč, který byl dne 27. 4. 2021 bezhotovostně poukázán na účet žalobkyně. Dále žalovaní soudu uváděli, že nesouhlasí ani s úrokem z prodlení, jelikož k žádnému prodlení z jejich strany nedošlo. Celou záležitost se snažili řešit smírně, následně i s právním zástupcem žalobkyně a důvod svého prodlení v ničem nespatřovali.

3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

4. Ze smlouvy o podnájmu uzavřené dne 26. 11. 2016 mezi účastníky (uzavření smlouvy bylo nespornou skutečností mezi účastníky) bylo zjištěno, že v článku II. bod 4 smluvní strany prohlásily, že„ Podnájemce okamžikem ukončení platnosti a účinnosti této smlouvy pozbývá bez jakéhokoli nároku práva k nahlášení trvalého bydliště v bytě. Podnájemce se zavazuje učinit veškeré nezbytné formální kroky ke zrušení svého trvalého bydliště v bytě, a to nejpozději do 10 dnů po skončení podnájmu dle této smlouvy. V případě, že i po uplynutí lhůty 10 dnů od skončení podnájmu této smlouvy podnájemce nepodá žádost o změnu trvalého bydliště v bytě a tuto skutečnost nájemci řádně nedoloží, zavazuje se uhradit nájemci smluvní pokutu ve výši 100 Kč za každý den prodlení.“ 5. Z dohody o ukončení podnájmu bylo zjištěno, že ke dni 28. 6. 2020 došlo ke skončení užívání bytu a žalobkyně byla upozorněna na to, že má odhlásit trvalý pobyt všech osob hlášených na této adrese. Z předávacího protokolu k bytu ze dne 28. 6. 2020 bylo zjištěno, že byla vrácena první část kauce ve výši 10 500 Kč.

6. Ze žádosti o zrušení adresy trvalého pobytu ze dne 31. 7. 2020 a z rozhodnutí Magistrátu města České Budějovice ze dne 11. 8. 2020 bylo zjištěno, že žalovaní sami museli podniknout kroky pro to, aby byl zrušen trvalý pobyt žalobkyně a celé její rodiny na předmětné adrese [adresa žalovaného, žalované a žalobkyně]. Ze stvrzenky Magistrátu města České Budějovice byl zjištěn zaplacený kolek ve výši 400 Kč za zrušení trvalého pobytu.

7. Z vyúčtování záloh za rok 2020 byl zjištěn nedoplatek ve výši 4 770 Kč. Tato částka měla být uhrazena nejpozději do 30. 6. 2021 a případné reklamace mohly být uplatněny nejpozději do 1. 4. 2021.

8. Z výzvy ze dne 19. 4. 2021 bylo zjištěno, že žalovaní byli vyzváni k úhradě dlužné částky 11 500 Kč s příslušenstvím nejpozději do 30. 4. 2021. Bylo zde uvedeno, že„ V souvislosti s ukončením podnájmu vzniklo podnájemci právo na vrácení vratné jistoty ve výši 23 000 Kč. První část vratné jistoty měla být dle nájemců započtena na náklady spojené s úklidem a opravou bytu. Druhá část vratné jistoty měla být mé klientce vrácena po provedení vyúčtování všech plateb za služby související s podnájmem, nejpozději do konce měsíce února 2021. Z Vaší strany ale do dnešního dne nedošlo k vyúčtování vratné jistoty, natož k jejímu, byť částečnému vrácení. Klientka tedy za Vámi eviduje pohledávku minimálně ve výši 11 500 Kč, a proto Vás v jejím zastoupení žádám o předložení řádného vyúčtování a čerpání kauce a současně o úhradu dlužné částky včetně zákonných úroků z prodlení.“ 9. Z ručně (žalovanými) psaného vyúčtování bylo zjištěno, že„ Byt předán 28. 6. 2020, 10 dní na zrušení TP, až na základě žádosti na magistrát byl trvalý pobyt zrušen 3. 9. 2020, viz rozhodnutí.“, přičemž z kauce 11 500 Kč byla odečtena částka 10 670 Kč, která je představována částkou 5 500 Kč, 400 Kč, 4 770 Kč a je zde uvedeno, že částka 830 Kč byla odeslána na účet dne 27. 4. 2021.

10. Z e-mailové komunikace ze dne 23. 4. 2021 bylo zjištěno, že se žalovaní snažili kontaktovat žalobkyni včetně její rodiny, toto nebylo umožněno vzhledem k tomu, že [příjmení]„ žijí v utajení“, nebylo možné dopátrat se jejich bydliště, žalovaní museli sami podniknout kroky pro odhlášení trvalého pobytu žalobkyně včetně její rodiny, vyúčtování služeb bylo připraveno a byla zde přislíbena snaha věc vyřešit smírně, resp. osobně. Z SMSkové komunikace mezi žalobkyní a žalovanými nebyly zjištěny žádné podstatné skutečnosti 11. Dle ust. § 2239 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.), účinného do 30. 6. 2020, se nepřihlíží k ujednání ukládajícímu nájemci povinnost zaplatit pronajímateli smluvní pokutu ani k ujednání ukládajícímu nájemci povinnost, která je vzhledem k okolnostem zjevně nepřiměřená.

12. Dle ust. § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za někoho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Ve shora uvedené věci byla smlouvou o podnájmu neplatně sjednána smluvní pokuta ve článku II. bod 4. smlouvy. Ve smyslu shora citovaného ust. § 2239 o.z. se nepřihlíží k ujednání ukládajícímu nájemci povinnost zaplatit pronajímateli smluvní pokutu. Toto se vztahuje i na vztah podnájemce a nájemce. Pokud byla takováto smluvní pokuta ve smlouvě mezi účastníky dohodnuta, soud musí postupovat ve smyslu kogentního ust. § 2239 o.z. a musí tuto část smlouvy posoudit jako absolutně neplatnou. Vzhledem k tomu, že bylo ve věci prokázáno, resp. mohlo se stát i nespornou skutečností to, že žalovaní zadržují částku 5 500 Kč, kterou právě vypočítali z tohoto domnělého nároku na smluvní pokutu ve výši 5 500 Kč (55 dnů x 100 Kč za každý den prodlení), soud konstatoval, že se jedná o bezdůvodné obohacení žalovaných ve smyslu ust. § 2991 odst. 2 o.z., a to z toho důvodu, že žalovaní získali majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Tuto částku jsou povinni žalobkyni vydat. Co do tohoto základu nároku bylo žalobě vyhověno zcela.

14. Soud žalobu zamítl zčásti co do nároku na uhrazení úroku z prodlení, a to z toho důvodu, že žalovaní nebyli řádně vyzváni k uhrazení této dlužné částky z titulu bezdůvodného obohacení a doba prodlení nepočala běžet. Výzva žalobkyně ze dne 19. 4. 2021 byla odůvodněna povinností žalovaných vrátit zpět žalobkyni kauci minimálně ve výši 11 500 Kč, jelikož do konce února 2021 mělo být provedeno vyúčtování všech plateb za služby související s podnájmem. To znamená částky, kterou si žalovaní prozatím ponechali pro následné vyúčtování služeb. Toto vyúčtování dle svých tvrzení a plynoucí z důkazu vyúčtování záloh za rok 2020 měli k dispozici nejdříve v březnu roku 2021. Následně provedli vyúčtování kauce, jak plyne z ručně psaného záznamu citovaného v odst. 9 tohoto rozsudku v dubnu 2021 (zřejmě až po výzvě žalobkyně ze dne 19. 4. 2021). A až v této době bylo zřejmé, jaké položky žalovaní započítávají na kauci a jakou část kauce vrací žalobkyni na účet. Teprve v této fázi, v této době, měla žalobkyně řádně vyzvat žalované na vrácení částky 5 500 Kč, pokud s touto sankcí za nesplnění povinnosti odhlásit se z trvalého pobytu nesouhlasila. Toto však žalobkyně nikdy neučinila. Ostatní položky započtené na kauci nebyly rozporovány. Pokud nebyli žalovaní řádně vyzváni k úhradě dlužné částky se stanovením data, do kdy má být částka vrácena žalobkyni zpět, nemohlo započít prodlení žalovaných.

15. Soud výzvu žalobkyně ze dne 19. 4. 2021 provedenou prostřednictvím právního zástupce neposoudil jako předžalobní výzvu ve smyslu ust. § 142a odst. 1 o.s.ř. A to z důvodů shora uvedených – výzva byla koncipována na vrácení kauce – vratné jistoty a to na zcela odlišnou částku. A také z důvodů časových, kdy uběhl bezmála rok mezi vyhotovením výzvy dne 19. 4. 2021 a podáním žaloby dne 21. 3. 2022. Není zde dána bezprostřední časová souvislost.

16. Ohledně nákladů řízení postupoval soud ve smyslu ust. § 142a odst. 1 o.s.ř., podle kterého žalobce, který měl úspěch v řízení o splnění povinnosti, má právo na náhradu nákladů řízení proti žalovanému jen jestliže žalovanému ve lhůtě nejméně 7 dnů před podáním návrhu na zahájení řízení zaslal na adresu pro doručování, případně na poslední známou adresu výzvu k plnění. Jak soud uvedl shora, tak výzvu ze dne 19. 4. 2021 nepovažuje za předžalobní výzvu k plnění, ačkoliv je toto v textu napsáno. Jedná se o výzvu, kterou byli žalovaní vyzváni na úhradu částky 11 500 Kč, tedy byli vyzváni na vrácení vratné jistoty, resp. na její druhou část. Tento žalovaný nárok však vychází z jiných právních základů, a to z absolutně neplatně sjednané smluvní pokuty ve smlouvě o podnájmu, tudíž aby mohl soud tuto výzvu uznat jako předžalobní výzvu, musela by být koncipována jako výzva na uhrazení dluhu – částky 5 500 Kč z důvodu bezdůvodného obohacení. Soudem byl tento právní názor deklarován při soudním jednání a na výzvu soudu nebyla žalobkyní předložena jiná výzva k plnění, resp. sděleno, že žádná jiná výzva neexistuje. Z důvodu absence řádné výzvy k plnění soud nepřiznal náhradu nákladů řízení.

17. Lhůta k plnění byla žalovaným stanovena dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. Žalovaní jsou povinni tuto povinnost splnit společně a nerozdílně.