10 C 243/2025

Plný text

Okresní soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Musilovou v právní věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce , bytem Adresa žalobce , proti žalovanému: Jméno žalovaného A , narozený Datum narození žalovaného A , bytem Adresa žalovaného A , o zrušení vyživovací povinnosti

I. Určuje se, že vyživovací povinnost žalobce vůči žalovanému zanikla ke dni , datum, .

II. Tímto se mění rozsudek Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, .

III. Žaloba, kterou mělo být určeno, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 6 500 Kč jako bezdůvodné obohacení vzniklé plněním po zániku vyživovací povinnosti, a to do tří dnů od právní moci rozsudku, se zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne , datum, se žalobce domáhal na žalovaném zrušení vyživovací povinnosti, a to ke dni , datum, . Žalobce tvrdil, že výživné bylo řádně hrazeno na základě pravomocného rozsudku zdejšího soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ve výši 6 500 Kč měsíčně, a to přímo na účet žalovaného. Žalobce zjistil, že dne , datum, žalovaný úspěšně vykonal poslední část závěrečné zkoušky v učebním oboru , Anonymizováno, , ŠVP Zámečník na Vyšší odborné škole a Střední průmyslové škole automobilní a technické v , adresa, (dále jen „škola“). Žalobce tvrdil, že tímto dnem byla ukončena soustavná příprava na budoucí povolání a žalovaný je od tohoto dne schopen sám se živit. Žalobce svým podáním doručeným soudu dne , datum, rozšířil žalobu o vydání bezdůvodného obohacení, které spatřoval v tom, že syn obdržel částku 6 500 Kč na výživném za měsíc červenec a na tuto částku již neměl nárok. Požadoval, aby mu žalovaný tuto částku vyplatil ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku.

2. Žalovaný se při jednání konaném dne , datum, vyjádřil v tom smyslu, že souhlasí s tím, aby vyživovací povinnost otce vůči němu zanikla, avšak nesouhlasil s datem , datum, . Dle jeho názoru se pouze jednalo o den složení závěrečné zkoušky, avšak statut studenta měl až do , datum, . Soudu uvedl, že obdržel od otce výživné za měsíc červen a červenec 2025, následně na srpen 2025 již žádnou částku neobdržel. Dále uvedl, že v srpnu si našel brigádu, o prázdninách již pracoval a od září nastoupil do práce, a to na hlavní pracovní poměr. Při soudním jednání uvedl, že se obává, že otec po něm bude požadovat částku 6 500 Kč zaplatit zpět, ale že se jedná o spotřebované výživné, tuto částku otci již nemá z čeho uhradit. Souhlasil s tím, že bude vyživovací povinnost ukončena, navrhl soudu, aby termín zániku vyživovací povinnosti byl stanoven s ohledem na již zaplacené výživné i s ohledem na to, že byl studentem až do konce prázdnin. K výzvě soudu vznesené při jednání dne , datum, dle ust. § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. se již nevyjádřil.

3. Usnesením zdejšího soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, bylo rozhodnuto o připuštění změny žaloby tak, jak ji navrhl žalobce. Tedy byl připuštěn návrh otce na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 6 500 Kč.

4. Po provedeném dokazování byl zjištěn tento skutkový stav věci.

5. Z rozsudku zdejšího soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, bylo soudem zjištěno, že byla soudem schválena dohoda rodičů ohledně nezletilého , Anonymizováno, , kdy bylo stanoveno výživné ve výši 6 500 Kč měsíčně s tím, že je splatné vždy do každého 15. dne v měsíci.

6. Ze žádosti o poskytnutí informace podle zákona č. 106/1999 Sb. (bez uvedení datumu) bylo soudem zjištěno, že žalobce žádal školu o sdělení, v jakých konkrétních termínech bude vykonávat žalovaný závěrečné zkoušky. Škola svým dopisem ze dne , datum, odpověděla, že písemná zkouška se koná dne , datum, , praktická zkouška se koná v termínu , datum, – , datum, a ústní zkouška se koná dne , datum, .

7. Ze žádosti o poskytnutí informace podle zákona č. 106/1999 Sb. ze dne , datum, bylo soudem zjištěno, že se žalobce dotazoval na datum, čas konání písemné části závěrečné zkoušky včetně jejího hodnocení a datum, čas konání praktické části závěrečné zkoušky včetně jejího hodnocení.

8. Z e-mailu ze dne , datum, , který podepsala paní , jméno FO, , bylo soudem zjištěno, že žalobce byl informován o průběhu a výsledcích závěrečných zkoušek, kdy písemná část se konala dne , datum, od 7:30 hodin, , Anonymizováno, byl hodnocen známkou dobrý, praktická část probíhala ve dnech , datum, a , datum, od 6:50 hodin a , Anonymizováno, byl hodnocen známkou dobrý. Ústní zkouška se bude konat dne , datum, od 7:50 hodin. Z e-mailu ze dne , datum, plyne, že paní , tituly před jménem, , jméno FO, uvedla žalobci, že žalovaný složil poslední část závěrečných zkoušek, a to zkoušku ústní, hodnocen byl známkou dostatečně. Celkově u závěrečných zkoušek prospěl. Výuční list bude předán dne , datum, .

9. Z e-mailu ze dne , datum, bylo soudem zjištěno, že žalovaný píše otci, aby jej informoval, že dne , datum, úspěšně dokončil střední školu a , datum, proběhne pouze předávání vysvědčení s výučním listem.

10. Ze žádosti o poskytnutí informace podle zákona č. 106/1999 Sb. ze dne , datum, ani z e-mailu ze dne , datum, , 14:58 od paní , jméno FO, nebyly zjištěny žádné podstatné okolnosti pro toto řízení.

11. Po právní stránce soud toto řízení posoudil dle ust. § 910 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.), podle kterého předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. Vyživovací povinnost rodičů vůči dítěti předchází vyživovací povinnosti prarodičů a dalších předků vůči dítěti.

12. Dle ust. § 911 o.z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.

13. Dle ust. § 913 o.z. pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného (odst. 1). Při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, zda povinný o oprávněného osobně pečuje a k míře, v jaké tak činí. Přihlédne se, popřípadě, i k péči o rodinnou domácnost.

14. Dle ust. § 915 odst. 1 o.z. životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte.

15. Soud konstatuje, že ve věci nebylo sporu o tom, že má být vyživovací povinnost otce vůči synovi zrušena, spor byl pouze o to, k jakému dni zaniká. Žalobce navrhoval, aby to bylo ke dni , datum, , tedy ke dni konání závěrečné ústní zkoušky. Žalovaný však navrhoval, aby toto stanovil soud, avšak nejprve v průběhu prázdnin, tedy po zaplacení výživného, případně až ke dni , datum, , tedy měl za to, že do této doby má statut studenta. Soud rozhodl, že vyživovací povinnost otce vůči synovi zaniká ke dni , datum, . Jedná se o datum, který stanovil soud, i s ohledem na tu skutečnost, že do , datum, bylo výživné uhrazeno. Žalovaný již v srpnu brigádně pracoval, aktivně si hledal zaměstnání, do kterého nastoupil od září 2025. Soud má za to, a to v souladu s judikaturou Ústavního soudu, že podstatným pro stanovení data zrušení vyživovací povinnosti je schopnost zletilého dítěte samostatně uspokojovat své potřeby a nikoli termín konání závěrečné zkoušky.

16. Dále se soud odkazuje i na článek , tituly před jménem, , jméno FO, zveřejněný v časopisu Právní rozhledy 5/2018, s. 177 s názvem: Vybrané skutečnosti ovlivňující schopnost zletilého dítěte samostatně uspokojovat své potřeby jakožto nezbytný předpoklad pro trvání vyživovací povinnosti rodičů. „Klíčovým a nezbytným předpokladem pro posouzení otázky trvání vyživovací povinnosti, je schopnost dítěte samostatně se živit. Definice tohoto pojmu však v zákoně není. Dítě má mít určitý trvalý příjem finančních prostředků, z něhož své potřeby hradí. Má být schopno samostatně uspokojovat všechny své potřeby, a to hmotné, kulturní a další včetně potřeby bytové.“ V nálezu Ústavního soudu se uvádí, že vyživovací povinnost rodičů k dětem není podmíněna ukončením určitého stupně vzdělání, nýbrž pouze schopností sám se živit, což je pojem, který musí soudy vyložit jednotlivě podle specifik každého konkrétního případu. Co lze považovat za soustavnou přípravu na budoucí povolání judikatura vymezuje mnohem šířeji, než je tomu v případě veřejnoprávního vymezení. Podle Ústavního soudu se o soustavnou přípravu na budoucí povolání jedná u studia, jehož pokračováním si zletilé dítě zvyšuje úroveň svého vzdělání a tím i své šance na pracovním trhu (viz Nález ÚS ze dne , datum, , sp. zn. II. ÚS 2155/09). Soudy by měly pečlivě podle okolností každého konkrétního případu posoudit, zda jsou splněny podmínky pro trvání vyživovací povinnosti a dále pak, zda dítě v daném případě nezneužívá svého práva na výživné. Takovéto posouzení se nemůže zakládat pouze na zhodnocení délky doby, jež uplynula od ukončení posledního dosaženého vzdělání a skutečnosti, že dítě již v tomto mezidobí získalo schopnost se samostatně živit. Okamžik, od kterého je dítě schopno se samo živit, je spojen s ukončením jeho studia. Od tohoto okamžiku má mít své příjmové poměry objektivně ve svých rukou. Pro absolventy je důležité si zaměstnání nalézt co nejdříve, a to i z pohledu sociálního zabezpečení, neboť u středoškoláků se za soustavnou přípravu na budoucí povolání považuje doba od úspěšného vykonání závěrečné nebo maturitní zkoušky do konce období vyučovacího školního roku, tedy do konce srpna. Je potřeba, aby si v přiměřené době dítě našlo po řádném dokončení studia vhodné zaměstnání. To samozřejmě platí za situace, kdy je dítě aktivní a záměrně neprodlužuje svou finanční závislost na rodičích. V opačném případě by již nebylo možné najít ospravedlnitelný důvod pro povinnost rodičů nadále dítě živit. Určení, zda nadále trvá vyživovací povinnost rodičů ke zletilému dítěti, může být v některých případech obtížné, na rozdíl od rodičovské odpovědnosti, která s nabytím plné svéprávnosti zaniká, vyživovací povinnost a právo na výživné nejsou vázány na nabytí svéprávnosti nebo zletilosti. Soud tak musí v daném případě zhodnotit, zda jsou nadále splněny předpoklady pro trvání vyživovací povinnosti, a to jak na straně osoby k výživě oprávněné, tak i osoby k výživě povinné. Člověk se má brát o vlastní štěstí, avšak k úspěchu potřebuje dobré výchozí podmínky a s těmi je nerozlučně spojena i podpora nejbližších, zejména i podpora materiální.

17. Soud došel v tomto případě k závěru, že žalovaný nikterak nezneužíval doby, po kterou by byl oprávněn pobírat výživné. V tomto konkrétním případě se jedná pouze o měsíc červenec 2025, který následoval po úspěšném absolvování závěrečné zkoušky. Jedná se tedy o hrazení výživného ve výši 6 500 Kč jen za jeden měsíc, který bezprostředně navazuje na měsíc, ve kterém byla složena závěrečná zkouška. Je zcela zřejmé, že je potřeba poskytnout absolventovi čas pro to, aby si našel adekvátní zaměstnání. Je nelogické, aby bylo stanoveno, že ihned druhý den po vykonání závěrečné zkoušky, tedy dne , datum, , měl žalovaný nastoupit do práce, tedy, že od tohoto dne byla plně vyvinuta schopnost samostatně se živit. Takto při běžném běhu věcí život nefunguje, je potřeba poskytnout minimálně časový prostor pro to, aby si absolvent zaměstnání našel a po tuto dobu nezůstal bez finančních prostředků. Toto se stalo, i dle tvrzení žalovaného, kdy již v srpnu 2025 byl na brigádě, přičemž od září 2025 nastoupil na hlavní pracovní poměr do zaměstnání. Soud zohledňoval veškeré aspekty tohoto konkrétního případu a nedošel k závěru, že by žalovaný zneužíval podpůrnou dobu, tedy ji uměle prodlužoval a nehledal si aktivně zaměstnání, ani brigádně nepracoval a choval se tak vůči otci nesprávně či zneužívajíc vyživovacích povinností mezi dětmi a rodiči. Soud zohlednil i to, že žalobce se žalovaným nesdílí společnou domácnost. Soud má za to, že v tomto konkrétním případě by šlo o tvrdost zákona a tvrdost rozhodnutí soudu, kdyby byl žalovaný povinen částku 6 500 Kč otci vrátit. Dlke názoru soudu ji žalobce hradil po právu a na její vydání nemá nárok. Nadto je již spotřebovaná, jak žalovaný uvedl. Z tohoto důvodu byl tento dílčí nárok zamítnut.

18. Ačkoliv soud vychází z notoriety, že statut studenta skončil až , datum, , bylo v tomto konkrétním případě vhodné ukončit vyživovací povinnost ke dni , datum, tak, aby nevznikla povinnost k náhradě dalšího výživného za měsíc srpen. S tímto postupem žalovaný souhlasil. Soud má za to, že toto rozhodnutí je spravedlivé a vyvážené.

19. Tímto byl změněn rozsudek Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , kterým byla vyživovací povinnost žalobci stanovena.

20. Ohledně náhrady nákladů řízení soud stanovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, a to z toho důvodu, že žádnému z účastníků náklady nevznikly, resp. žalobce náhradu nákladů řízení nežádal.