10 C 269/2024

Plný text

Okresní soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Musilovou v právní věci žalobkyně: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 , Adresa zainteresované osoby 0/0 , proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 1/0 Datum narození zainteresované osoby 1/0 , Adresa zainteresované osoby 0/0 , o zrušení výživného, rozsudkem pro uznání

I. Vyživovací povinnost žalobkyně vůči žalovanému, naposledy stanovená rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 22. 2. 2019, č. j. 24 P 68/2013-152, se zrušuje ke dni 1. 8. 2024.

II. Tím se mění rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 22. 2. 2019, č. j. 24 P 68/2013-152, 11 P a Nc 17/2019.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne , datum, se žalobkyně domáhala, aby bylo zrušeno výživné vůči jejímu synovi (žalovanému) s účinností od , datum, . Důvodem byl vznik pracovního poměru zletilého dítěte se zaměstnavatelem , právnická osoba, . Žalobkyně jednala ve shodě s žalovaným, přičemž soudu doplnila mimosoudní dohodu o zrušení vyživovací povinnosti, která byla podepsána jak žalobkyní, tak žalovaným, a to bez úředně ověřených podpisů dne , datum, . Účastníci shodně tvrdili, že poslední úprava poměrů k dítěti včetně stanovení výživného byla stanovena rozsudkem zdejšího soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , jímž soud schválil dohodu rodičů o těchto otázkách. Dále bylo shodně tvrzeno, že žalovaný řádně ukončil středoškolské vzdělání s maturitou a ke dni , datum, vznikl nový pracovněprávní vztah se zaměstnavatelem, společností , právnická osoba, . Oba dva souhlasně prohlásili, že již není důvod k pokračování vyživovací povinnosti, a to z důvodu vzniku pracovního poměru zletilého dítěte, které je schopno živit se samo.

2. Žalovanému byla do vlastních rukou doručena žaloba a zároveň i výzva, aby se ve lhůtě 30 dnů od doručení k věci písemně vyjádřil a uvedl, zda žalobou uplatněný nárok uznává zcela či pouze zčásti nebo co do základu. Byl poučen o tom, že uzná-li nárok, rozhodne soud na tomto základě o věci samé (o její části nebo o jejím základu) rozsudkem pro uznání podle § 153a odst. 1 o.s.ř. Pro případ, že nárok neuzná, byl poučen o své povinnosti ve vyjádření vylíčit rozhodující skutečnosti ve věci samé, na nichž staví svoji obranu proti žalobě, označit důkazy k prokázání svých tvrzení a předložit listiny, na něž se bude odvolávat. Nebude-li moci ve stanovené lhůtě toto písemné vyjádření podat, byl poučen o povinnosti ještě před uplynutím lhůty soudu sdělit, jaký vážný důvod mu v tom brání a tvrzený vážný důvod na výzvu soudu prokázat. Nevyjádří-li se písemně včas ve věci samé, ani ve stanovené lhůtě nesdělí soudu, jaký vážný důvod mu v tom brání, bude mít soud za to, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává, a proto ve věci samé rozhodne rozsudkem pro uznání (§ 153a odst. 3 o.s.ř.), přičemž jen pro vydání tohoto rozsudku nemusí být nařízeno jednání (§ 153a odst. 4 o.s.ř.). Žalovaný předmětnou poštovní zásilku převzal dne , datum, , ve stanovené lhůtě se však nevyjádřil a vůči soudu neučinil ani jiný úkon.

3. Soud dospěl k závěru, že veškeré předpoklady pro vydání tohoto rozsudku podle § 153a odst. 3 o.s.ř. jsou splněny, neboť se má za to, že žalovaný nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznal (§ 114b odst. 2 a § 114c odst. 6) a povaha věci vydání tohoto rozsudku rovněž nevylučuje, protože jde o věc, v níž je možno uzavřít a schválit smír.

4. Lhůta k vyjádření uplynula dne , datum, , ke dni vyhlášení rozhodnutí však žalovaný neučinil vůči soudu žádné podání. Podání žalovaného, ve kterém uznává výslovně nárok na zrušení výživného, je sice datováno dne , datum, , podáno na poštu bylo však až dne , datum, a soudu došlo dne , datum, . Toto podání nikterak nemění rozhodnutí soudu, naopak jej tzv. podtrhuje.

5. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil dle ust. § 911 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.), podle kterého lze výživné přiznat jen jestliže oprávněný není schopen sám se živit.

6. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Procesně úspěšné žalobkyni však žádné náklady nevznikly.

7. Podle ust. § 153a odst. 4 o.s.ř. soud nenařizoval jednání ve věci pouze pro vydání tohoto rozsudku pro uznání.