10 C 279/2021

Plný text

Okresní soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Musilovou v právní věci žalobkyně: ; anonymizováno právnická osoba , IČO , se sídlem adresa žalobkyně , zastoupené anonymizováno jméno příjmení , advokátem se sídlem adresa , proti; žalované: ; právnická osoba , IČO , se sídlem adresa žalované , zastoupené anonymizováno jméno jméno , advokátem se sídlem adresa , o zaplacení částky 121 714,73 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 121 714,73 Kč - spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 119 237,73 Kč od 18. 12. 2020 do zaplacení, - spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 827,77 Kč od 29. 12. 2020 do 7. 1. 2021, - spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 477 Kč od 8. 1. 2021 do zaplacení, - spolu s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 65 659,40 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobou doručenou soudu dne 11. 6. 2021 se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že jde o pohledávku ze smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny [číslo] kterou spolu účastníci uzavřeli a podle níž se žalobkyně zavázala dodávat elektřinu do odběrného místa [ulice a číslo], [PSČ] [obec] a žalovaná se zavázala zaplatit cenu dle platného ceníku. Žalovaná dluží žalobkyni celkovou částku 119 237,73 Kč za dobu od 9. 4. 2020 do 25. 11. 2020, kterou žalobkyně vyfakturovala fakturou [číslo] splatnou dne 17. 12. 2020. Žalovaná dále dluží žalobkyni celkovou částku 2 477 Kč za dobu od 26. 11. 2020 do 30. 11. 2020, kterou žalobkyně vyfakturovala fakturou [číslo] splatnou dne 28. 12. 2020, znějící na částku 3 827,77 Kč, která však byla částečně hrazena dne 7. 1. 2021 ve výši 1 351 Kč. Dle žalobkyně je celková dlužná částka 121 714,73 Kč spolu s příslušenstvím, které je tvořeno zákonným úrokem z prodlení a částkou 1 200 Kč na nákladech spojených s uplatněním pohledávky. Žalobkyně k námitce žalované ohledně přepisu na nového zákazníka uvedla, že žalobkyně obdržela přepis až dne 8. 9. 2020, následně však přepis zamítla, neboť nebyly doloženy veškeré požadované podklady. Tyto žalobkyně obdržela až dne 13. 11. 2020 a následně byl žalobkyní akceptován. Žalobkyně uváděla, že pokud žalovaný pověřil k provedení přepisu třetí osobu ([právnická osoba], dále jen [anonymizováno]) a tato požadované jednání neprovedla perfektně, v důsledku čehož se nepodařilo odběrné místo převést na nového zákazníka, pak toto nelze přikládat k tíži žalobkyně. Dále se žalobkyně odkázala i na článek 5.

2. Obchodních podmínek dodávky elektřiny pro odběrná místa připojená z hladiny nízkého napětí ze dne 3. 11. 2015, podle kterého účinnost ukončení smlouvy se stávajícím zákazníkem v případě přepisu nastává okamžikem zahájení dodávky novému zákazníkovi na základě smlouvy uzavřené s dodavatelem. Žalobkyně tvrdí, že nedochází k přerušení dodávky energií do odběrného místa a k ukončení smlouvy dochází až dnem zahájení dodávky energií novému odběrateli. Dále žalobkyně uvedla, že přepis je proces, jehož dokončení je zpravidla otázkou týdnů a nelze přisvědčit názoru žalované, že dnem uvedeným v žádosti o změnu zákazníka se nový zákazník stává smluvním partnerem žalobkyně. Dále uvedla žalobkyně, že i v případě, že by elektřinu čerpal jiný subjekt, nemělo by to žádný dopad na povinnosti založené smlouvou, jelikož z této jsou vázáni jen žalobkyně a žalovaná. Žalobkyně se bránila proti nařčení z úmyslné liknavosti s tím, že žalobkyně obdržela od [právnická osoba] žádost o přepis dne 8. 9. 2020. Tato žádost nebyla akceptována, neboť žalovaná měla na odběrném místě nadále provozovny podnikání a nebyly v této souvislosti doloženy veškeré požadované dokumenty dokládající opak. Tuto odpověď zaslala žalobkyně [právnická osoba] e-mailem ze dne 16. 9. 2020. Dne 24. 9. 2020 a 20. 10. 2020 pak žalobkyně od [právnická osoba] obdržela další e-maily se žádostmi o přepis, avšak opět bez požadované dokumentace, na což žalobkyně reagovala e-maily ze dne 12. 10. 2020 a 9. 11. 2020, kterými žádost o přepis odběrného místa opět neakceptovala. Teprve až dne 13. 11. 2020 byly doloženy všechny dokumenty a přepis byl akceptován ke dni 30. 11. 2020. Právě k tomuto dni byla ukončena dodávka elektřiny do odběrného místa na základě shora uvedené smlouvy. Žalobkyně dále namítala, že pokud žalovaná chtěla předejít možným časovým průtahům, měla přepis a s ním spojené nezbytné úkony vůči žalobkyni řešit přímo s novým zákazníkem anebo zvolit jiný způsob ukončení smlouvy, například odpojením elektroměru.

2. Žalovaná s předmětnou žalobou nesouhlasila a uvedla, že elektřinu nemohla spotřebovat z toho důvodu, že uvedené prostory v době údajných dodávek neužívala a elektřinu čerpal naprosto jiný subjekt, který ji také uhradil jinému dodavateli. Nájem na odběrném místě byl žalované ukončen ke dni 31. 7. 2020, k čemuž žalovaná předložila výpověď z nájmu včetně předávacího protokolu, ze kterého plyne stav elektroměru k tomuto dni a dne 5. 8. 2020 začala žalovaná vyřizovat přepis na nového nájemce, k čemuž předložila plnou moc novému dodavateli k přehlášení elektřiny. Žalovaná již od 31. 7. 2020 neměla na odběrném místě ani svou provozovnu, k čemuž dokládala výpis z živnostenského rejstříku. Žalovaná uvedla, že nehodlá hradit elektřinu, kterou nespotřebovala a vznesla podezření, že žalobkyně schválně činila obstrukce s převodem tak, aby mohlo dojít k účtování elektřiny, která nikdy nebyla žalovanou odebrána. Žalovaná dále tvrdila, že veškeré dokumenty pro přepis měla žalobkyně k dispozici již nejpozději 5. 8. 2020 a přepisu nic nebránilo, vznesla tudíž domněnku, že žalobkyně tyto žádosti schválně bezdůvodně odmítala. Dle názoru žalované měla být dodávka ukončena nejpozději ke dni 16. 9. 2020, kdy měla žalobkyně poskytnout součinnost k přepisu. Žalovaná setrvávala na svém názoru, že žalobkyně jednala s úmyslnou liknavostí, která měla vést k tomu, aby byla oprávněna nadále účtovat odběr elektrické energie a„ kasírovat“ za elektřinu, kterou reálně odebrat nemohla. Následně zčásti uznávala nárok žalobkyně za období do 31. 7. 2020.

3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu.

4. Dne 26. 2. 2020 byla mezi žalobkyní jako dodavatelkou a žalovanou jako odběratelkou uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny [číslo] na dobu určitou od 9. 4. 2020 do 31. 12. 2020. Žalobkyně se zavázala žalované dodávat elektřinu do odběrného místa [ulice a číslo], [PSČ] [obec], žalovaná ji odebírala a zavázala se platit za tuto komoditu cenu podle ceníku. Nedílnou součástí smlouvy byly i obchodní podmínky ze dne 3. 11. 2015, které v čl. 5 posl. věta mají toto ustanovení.„ Účinnost ukončení Smlouvy se stávajícím Zákazníkem v případě přepisu nastává okamžikem zahájení dodávky novému Zákazníkovi na základě Smlouvy uzavřené s Dodavatelem.“ 5. Cenu odebrané elektřiny v období od 9. 4. 2020 do 25. 11. 2020 v částce 119 237,73 Kč žalobkyně vyfakturovala fakturou [číslo] splatnou dne 17. 12. 2020 Cenu odebrané elektřiny v období od 26. 11. 2020 do 30. 11. 2020 v částce 3 827,77 Kč žalobkyně vyfakturovala fakturou [číslo] splatnou dne 28. 12. 2020, na kterou bylo částečně hrazeno dne 7. 1. 2021 ve výši 1 351 Kč (dlužná zůstává částka 2 477 Kč).

6. Ke dni podání žaloby žalovaná na tyto faktury ani přes zaslanou předžalobní upomínku ze dne 12. 4. 2021 ničeho neuhradila a s jejich zaplacením je v prodlení dnem následujícím po splatnosti jednotlivých faktur.

7. Z výpovědi smlouvy o nájmu prostoru sloužícího k podnikání ze dne 17. 4. 2020 bylo zjištěno, že předmětné prostory měly být předány od 1. 7. 2020 či od 1. 8. 2020. Ze zpětného předávacího protokolu ze dne 31. 7. 2020 bylo zjištěno předání prostoru nájmu se stavem elektroměru [číslo] T1 [číslo] kW, T2 [číslo], P 27 kW, rezervace 80A. Ze smlouvy o nájmu prostoru sloužícího k podnikání ze dne 21. 5. 2020 ve znění dodatku ze dne 1. 8. 2020 bylo zjištěno, že předmět nájmu byl odevzdán novému nájemci ([právnická osoba] s.r.o.) ke dni 1. 8. 2020. Toto plyne i z předávacího protokolu ze dne 4. 8. 2020 s uvedeným stavem elektřiny: č.el. [číslo], T1 [číslo] kW, T2 [číslo], P 27 kW, rezervace 80A.

8. Z údajů z veřejné části Živnostenského rejstříku žalované bylo zjištěno, že provozovny na adrese [adresa].

9. Z plné moci prokuristy žalované udělené společnosti [právnická osoba] bylo zjištěno, že tato byla udělena dne 12. 8. 2020.

10. Z e-mailové korespondence mezi prokuristou žalované a společností [právnická osoba] v období 5. 8. 2020 – 23. 9. 2020, z e-mailové korespondence mezi prokuristou žalované a společností žalobkyně v období 11. 8. 2020 – 6. 11. 2020 bylo zjištěno, že prokurista žalované urgoval přepis a bylo mu argumentováno, z jakého důvodu doposud k přepisu nedošlo.

11. Z interní komunikace žalobkyně bylo zjištěno, že dne 16. 9. 2020 a dne 12. 10. 2020 nebyl přepis akceptován, jelikož nebylo doloženo ukončení činnosti podnikání na odběrném místě. Z interní komunikace žalobkyně bylo dále zjištěno, že ani dne 9. 11. 2020 nebyl přepis akceptován, jelikož nebylo doloženo ukončení provozovny podnikání. Naopak dne 13. 11. 2020 akceptováno bylo z důvodu doložení ukončení provozovny podnikání a smluvní vztah byl ukončen dohodou ke dni 30. 11. 2020.

12. Žalobkyně soud upozornila na rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích, který rozhodoval obdobný spor ve věci sp. zn. 7 Co 761/2021. Rozsudkem ze dne 12. 11. 2021, č.j. 7 Co 761/2021 – 163 (dále jen„ rozsudek“) odvolací soud potvrdil rozsudek zdejšího soudu ze dne 12. 2. 2021, č.j. 16 C 333/2019 – 95, kterým byla uložena povinnost žalované k úhradě žalované částky žalobkyni v obdobném případě s obdobnou argumentací žalované. Odvolací soud se ztotožnil s názorem prvoinstančního soudu, který odkázal na čl. 5 obchodních podmínek (viz odst. 17 rozsudku) a shledal námitku žalované ohledně nemožnosti užívat objekt s odběrným místem (spotřebovávat osobně dodanou elektřinu) jako nedůvodnou, jelikož to není skutečností, na základě které by docházelo k zániku smluvního vztahu mezi účastnicemi (zániku povinnosti platit za dodanou elektřinu) a z tohoto důvodu nelze vyvozovat negativní důsledky pro žalobkyni (viz odst. 22 rozsudku).

13. Právně byla věc posouzena dle ust. § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb. energetický zákon, podle kterého se zavazuje výrobce nebo obchodník s elektřinou dodávat elektřinu vymezenou množstvím a časovým průběhem zákazníkovi a zákazník se zavazuje zaplatit za ni cenu. Nárok žalobkyně na úrok z prodlení plyne z ust. § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. A nárok žalobkyně na částku 1 200 Kč na nákladech spojených s uplatněním pohledávky mezi podnikateli plyne z ust. § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

14. S ohledem na shora zjištěný skutkový stav soud žalobě vyhověl.

15. V tomto řízení bylo prokázáno, že mezi účastnicemi byla dne 26. 2. 2020 uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny [číslo] na dobu určitou od 9. 4. 2020 do 31. 12. 2020, která však byla ukončena dříve na základě dohody a to ke dni 30. 11. 2020. Žalovaná nikterak nerozporovala tu skutečnost, že předmětné dvě faktury za odebranou elektřinu neuhradila. Žalovaná pouze prezentovala svůj názor, že není důvod, aby hradila odebranou elektřinu za období od 1. 8. 2020, resp. 5. 8. 2020, resp. 16. 9. 2020 (dle měněných tvrzení žalované), tedy za období, kdy fakticky nemohla elektřinu odebírat z důvodu ukončení nájemního vztahu s třetím subjektem, ukončením provozovny na odběrném místě a faktickým vyklizením a nástupem nového nájemce na adrese odběrného místa. Žalovaná uznávala nárok žalobkyně pouze částečně, tedy za období do 31. 7. 2020. Žalovaná spatřovala v jednání žalobkyně při přepisu odběrného místa na nového odběratele schválně činěné obstrukce, či liknavost. Je však potřeba uvést, že až dne 12. 8. 2020 prokurista žalované zplnomocnil společnost [právnická osoba] k jednání o ukončení smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny, ačkoliv věděl již s velkým předstihem, že na základě výpovědi smlouvy o nájmu prostoru sloužícího k podnikání ze dne 17. 4. 2020 bude muset předmět nájmu vyklidit nejpozději do 30. 6. 2020 či 31. 7. 2020 dle dohody s pronajímatelem. Ke krokům směřujícím k ukončení smlouvy se žalobkyní však přistoupil až v srpnu 2020, aniž by požádal žalobkyni o odpojení elektroměru. Doba přepisu trvala od 5. 8. 2020 do 13. 11. 2020, tedy cca 3 měsíce. Není pravdou, že by žalobkyně byla nečinná, jak tvrdila žalovaná, naopak žalobkyně 3x (16. 9., 12. 10. a 9. 11. 2020) vyzývala zmocněnce, aby doložil ukončení činnosti podnikání na odběrném místě či ukončení provozovny podnikání. Ačkoliv provozovny byly ukončeny již ke dni 31. 7. 2020, jak vyplynulo z výpisu z Živnostenského rejstříku, tak tato skutečnost byla zřejmě žalobkyni doložena až na výzvu ze dne 9. 11. 2020. Následně již dne 13. 11. 2020 došlo k dohodě o ukončení smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ke dni 30. 11. 2020.

16. Jak plyne z právního názoru vysloveného Krajským soudem v Českých Budějovicích v rozsudku ze dne 12. 11. 2021, je nutné postupovat dle znění smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny a obchodních podmínek, které jsou nedílnou součástí této smlouvy. Tyto jasně v čl. 5 posl. věta stanoví:„ Účinnost ukončení Smlouvy se stávajícím Zákazníkem v případě přepisu nastává okamžikem zahájení dodávky novému Zákazníkovi na základě Smlouvy uzavřené s Dodavatelem.“ Ačkoliv soud v rámci tohoto řízení nevedl dokazování k tomu, aby bylo zjištěno, kdy nastal okamžik zahájení dodávky novému odběrateli (jelikož to ani jedna ze stran nenavrhla), je zřejmé, že tento okamžik nemohl nastat dříve než dne 1. 12. 2020 vzhledem k ukončení smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ke dni 30. 11. 2020. Nadto fakturováno bylo právě do 30. 11. 2020. Tudíž i námitka žalované ohledně nemožnosti užívat objekt s odběrným místem, reálně odebírat dodanou elektřinu, byla soudem posouzena jako nedůvodná v souladu s právním názorem Krajského soudu v Českých Budějovicích. Na základě této skutečnosti nemohla smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny zaniknout, což by za následek mělo konec povinnosti hradit cenu za dodanou elektřinu.

17. Soud tedy závěrem uvádí, že ve shora uvedené věci bylo zjištěno, že žalovaná je povinna žalobkyni uhradit shora uvedenou částku za odebranou elektřinu ze smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny, která byla ukončena až k poslednímu dni fakturovaného období. Pokud však žalovaná tvrdí, že elektřinu odebral třetí subjekt, je na ní, zda tento nárok bude vymáhat po tomto třetím subjektu jako tzv. regresní nárok. Toto však není a ani nemůže být předmětem tohoto řízení.

18. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ust. § 142a odst. 1 o.s.ř., když plně procesně úspěšná žalobkyně má právo na náhradu nákladů řízení proti neúspěšné žalované. Náklady řízení představují zaplacený soudní poplatek ve výši 4 869 Kč, náklady právního zastoupení žalobkyně advokátem za 8 úkonů právní služby po 5 980 Kč dle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb., náhradu za 8 režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. a příslušného 21 % DPH, neboť zástupce osvědčil, že je plátcem DPH. 8 úkonů právní služby představuje převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, žaloba, vyjádření žalobkyně ze dne 2. 8. 2021, 12. 11. 2021, 5. 1. 2022, účast na jednání dne 16. 11. 2021 a dne 11. 1. 2022.

19. Lhůta k plnění byla žalované stanovena dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.