10 C 42/2021

Plný text

Okresní soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Kubovou v právní věci žalobkyně: ; země - stát. instituce, IČO se sídlem adresa žalobkyně zastoupena anonymizována dvě slova země ulice a číslo, PSČ obec a číslo proti; žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozen datum bytem adresa žalovaného, zastoupen anonymizováno jméno příjmení, advokátem se sídlem adresa o zaplacení částky 3 146 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna uhradit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 6 292 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalovaného.

1. Žalobkyně se žalobou podanou soudu dne datum domáhala po žalovaném uhrazení částky 3 146 Kč spolu s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že ve výroku II. rozhodnutí náměstka policejního prezidenta pro vnější službu ze dne datum rozhodnutí, číslo jednací, byla přiznána náhrada nákladů řízení ve shora uvedené výši. Žalobkyně tuto částku dne datum žalovanému uhradila na bankovní účet jeho zmocněnce příjmení jméno příjmení, advokáta. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne datum rozhodnutí, č.j. číslo jednací, které nabylo právní moci dne datum bylo výše uvedené rozhodnutí zrušeno a věc byla vrácena k dalšímu řízení. Žalobkyně tvrdila, že právní důvod, na jehož základě byla vyplacena náhrada nákladů řízení, odpadl. Žalobkyně tudíž tvrdila bezdůvodné obohacení na straně žalovaného ve smyslu ust. § 2991 o.z. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě této částky svou výzvou ze dne datum a následně i předžalobní výzvou ze dne datum. Žalovaný však předmětnou částku neuhradil.

2. Žalovaný ve svém vyjádření namítl nedostatek aktivní věcné legitimace žalobkyně. Žalovaný namítal, že touto aktivní věcnou legitimací nedisponuje Ministerstvo vnitra, avšak anonymizována tři slova jako samostatná organizační jednotka státu. Dále žalovaný namítal i nedostatek pasivní věcné legitimace, a to z toho důvodu, že předmětnou částku ve výši 3 146 Kč obdržel zástupce žalovaného, nikoliv sám žalovaný. Následně žalovaný vznesl i námitku promlčení, a to z toho důvodu, že předmětná částka byla uhrazena na účet zástupce již v roce 2014, a proto je nárok žalobkyně promlčen. Ohledně neoprávněnosti tvrzeného nároku uvedl žalovaný, že důvod plnění dle jeho názoru neodpadl, tento nadále zůstává v platnosti, neboť má oporu v hmotném právu. Dle názoru žalovaného nelze přičítat k tíži žalovaného, že anonymizována tři slova nebylo v předmětném odvolacím řízení schopné vygenerovat věcně správné rozhodnutí, které by obstálo v rámci soudního přezkumu a že byl účastník nucen vynaložit na zrušení nezákonného rozhodnutí náklady na právní zastoupení. Žalovaný dál tvrdil, že byl v odvolacím řízení v roce 2014 úspěšný a tato skutečnost se v průběhu času nějak nezměnila. Na základě rozsudku Městského soudu v Praze, anonymizováno číslo jednací ze dne datum rozhodnutí bylo rozhodnutí prvního náměstka policejního prezidenta pro vnější službu ve věci služebního poměru zrušeno a věc byla vrácena prvnímu náměstkovi k novému projednání. Znovu tedy probíhalo odvolávací řízení, které vyústilo ve vydání rozhodnutí prvního náměstka policejního prezidenta pro vnější službu ve věcech služebního poměru zde dne datum, kterým bylo prvostupňové rozhodnutí zrušeno a věc vrácena služebnímu funkcionáři prvního stupně k dalšímu řízení. Žalovaný tak byl v odvolacím řízení znovu úspěšný i v roce 2019. Žalovaný byl tedy nucen projít odvolacím řízením z důvodu nezákonného rozhodnutí prvního náměstka dvakrát. V tomto druhém odvolacím řízení byl žalovanému, přiznám nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 2 541 Kč. Dále se zástupce žalovaného pozastavoval nad tou skutečností, že předmětem řízení byla činěna částka 3 146 Kč, tedy částka, která se skládá z částky 2 600 Kč plus 21 % DPH ve výši 546 Kč. Právní zástupce soudu uvedl, že jako plátce DPH, pak tuto přijatou částku ve formě ponechaného přísudku musel zohlednit v rámci účetnictví z roku 2019 a předmětnou část DPH odvést státu. Žalobkyně tudíž dle jeho názoru požadovala i částku 546 Kč, kterou již Česká republika jednou obdržela. Ve svém posledním podání ze dne datum žalovaný namítl nedostatek pravomoci soudu dle ust. § 7 odst. 1 o.s.ř. Žalovaný namítal, že se jedná o spor ze služebního poměru dle zákona číslo Sb. o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, kdy v přijaté věci měl služební funkcionář zahájit řízení o věcech ve služebním poměru o vydání tvrzeného bezdůvodného obohacení a nikoliv prostřednictvím žalobce iniciovat soudní spor podáním civilní žaloby. Žalovaný navrhl soudu, aby žaloba byla zamítnuta.

3. Po provedeném dokazovaní, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu.

4. Z rozhodnutí náměstka policejního prezidenta pro vnější službu ve věci služebního poměru, číslo jednací ze dne datum rozhodnutí bylo zjištěno, že prvním výrokem bylo změněno rozhodnutí ředitele ředitelství služby cizinecké policie ve věci služebního poměru číslo jednací ze dne datum rozhodnutí a druhým výrokem byla přiznána„ náhrada nákladů řízení ve výši 3 146 Kč Náklady řízení budou zaslány na bankovní účet zmocněnce č. bankovní účet po nabytí právní moci tohoto rozhodnutí.“ Z odůvodnění tohoto rozhodnutí z posledního odstavce bylo zjištěno, že náhrada nákladů řízení byla vypočtena ve smyslu ust. § 177 odst. 2 zákona č. 361/2003 Sb. ve spojení s § 10 odst. 1 vyhlášky č. 177/96 Sb. o odměnách advokátů (advokátní tarif) ve spojení s § 7 bod 5 a ve spojení s § 13 odst. 3 této vyhlášky za 2 úkony právní služby po 1 000 Kč, za 2 režijní paušály po 300 Kč a DPH ve výši 546 Kč.

5. Z výpisu z účtu ze dne datum bylo zjištěno, že částka ve výši 3 146 Kč byla tohoto dne uhrazena na účet č. bankovní účet.

6. Z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 5. 2019, č.j. číslo jednací bylo zjištěno, že shora uvedené rozhodnutí prvního náměstka policejního prezidenta pro vnější službu ve věcech služebního poměru bylo zrušeno a věc byla vrácena žalovanému (první náměstek policejního prezidenta) k dalšímu řízení. Dále byla žalovanému uložena povinnost k náhradě nákladů řízení ve výši 15 342 Kč k rukám zástupce žalobce, anonymizováno jméno příjmení. Z odůvodnění tohoto rozsudku, konkrétně z odstavce číslo bylo soudem zjištěno, že v rámci celkových nákladů řízení ve výši 15 342 Kč nebyla částka 3 146 Kč z původního řízení zohledněna.

7. Z rozhodnutí prvního náměstka policejního prezidenta ve věci služebního poměru ze dne datum rozhodnutí, číslo jednací bylo zjištěno, že rozhodnutí ředitele anonymizována čtyři slova ve věci služebního poměru ze dne datum bylo zrušeno a věc byla vrácena služebnímu funkcionáři, který napadené rozhodnutí vydal k novému projednání a rozhodnutí. Druhým výrokem byla přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 2 541 Kč, která měla být uhrazena na účet zmocněnce do 30 dnů od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí. Z odůvodnění tohoto rozhodnutí bylo zjištěno, že tyto náklady byly přiznány ve smyslu ust. § 177 odst. 2 zákona č. 361/2003 Sb. za 1,5 úkonu právní služby, 2 režijní paušály ve smyslu ust. § 11 odst. 1 písm. k) advokátního tarifu ve spojení s ust. § 13 odst. 4, advokátního tarifu. Bylo tedy opětovně rozhodnuto o nákladech řízení, které byly v tomto případě již konkretizovány, a to za 1 úkon – podání odvolání ze dne datum a podání žádosti ze dne datum o doplnění senátu poradní komise o JUDr. jméno příjmení, jakožto zástupce odborové organizace. Druhý úkon byl posouzen jako prostý úkon, a proto byla přiznána náhrada pouze ve výši jedné poloviny. O úhradě této částky nebylo již nic dalšího tvrzeno ani z jedné strany.

8. Z žádosti o vrácení uhrazených nákladů řízení ze dne datum a z předžalobní výzvy ze dne datum bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván k úhradě shora uvedené částky.

9. Z reakce na žádost o vrácení uhrazených nákladů řízení ze dne datum, ze dne datum a ze sdělení k předžalobní výzvě ze dne datum bylo zjištěno, že žalovaný shora uvedenou nárokovanou částku neuznává.

10. Ke shora uvedeným námitkám žalované soud odkazuje na ust. § 21a odst. 1 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.), podle kterého za stát před soudem vystupuje organizační složka státu příslušná podle zvláštního právního předpisu v ostatních případech. Dle názoru soudu je aktivní věcná legitimace žalobkyně dána.

11. K další námitce žalovaného ohledně pasivní věcné legitimace soud konstatuje, že dle jeho názoru je také dána, a to z toho důvodu, že rozhodnutím náměstka policejního prezidenta pro vnější službu ve věci služebního poměru ze dne datum byl přiznán nárok na náhradu nákladů řízení, a to výlučně účastníku toho řízení, kterým byl právě žalovaný (v tomto rozhodnutí označený jako bývalý inspektor nadpraporčík celé jméno žalovaného narozen datum, anonymizováno číslo), který byl zastoupen na základě plné moci advokátem anonymizováno jméno příjmení (dále jen„ zmocněnec“). Ve výroku dva bylo uvedeno, že náklady řízení budou zaslány na bankovní účet zmocněnce, shora uvedeného čísla účtu, které je však pouze platebním místem. Ačkoliv žalovaný uváděl a žalobkyně s tím byla srozuměna, že částku 3 146 Kč má reálně k dispozici zástupce žalovaného příjmení jméno příjmení, tak i přesto je správně žalován žalovaný, jelikož toto rozhodnutí směřovalo vůči němu.

12. Ohledně námitky nedostatku pravomoci soudu odkazuje soud na ust. § 7 odst. 1 o.s.ř., podle kterého v občanském soudním řízení projednávají a rozhodují soudy spory a jiné právní věci, které vyplývají z poměru soukromého práva, pokud je podle zákona neprojednávají a nerozhodují o nich jiné orgány. Vzhledem k podání žaloby z titulu bezdůvodného obohacení, kterými byly dle žalobkyně neoprávněně vyplacené náklady řízení, má soud za to, že je dána pravomoc tohoto soudu o věci rozhodnout. Naopak není dána pravomoc„ příslušného služebního funkcionáře“, aby zahájil řízení ve věci služebního poměru o vydání tvrzeného bezdůvodného obohacení, jelikož se nejedná o věc služebního poměru. Tento spor se týká výhradně úhrady shora uvedené částky jako náhrady nákladů řízení, která vznikla právě a v souvislosti s řízením ve věci služebního poměru a byla tak tímto řízením generována.

13. Ohledně poslední námitky žalovaného o promlčení shora uvedeného nároku. Soud odkazuje na ust. § 638 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.), podle kterého právo na vydání bezdůvodného obohacení se promlčí nejpozději za 10 let ode dne, kdy k bezdůvodnému obohacení došlo. Dle ust. § 629 odst. 1 o.z., promlčecí lhůta trvá 3 roky. Soud tedy konstatuje, že vzhledem k tomu, že částka 3 146 Kč byla zástupci žalovaného uhrazena dne datum na jeho účet, běží tato objektivní desetiletá promlčecí lhůta právě ode dne datum. Subjektivní tříletá promlčecí lhůta plyne od právní moci rozsudku Městského soudu v Praze sp. zn. číslo jednací, tedy ode dne datum, kdy nabylo toto rozhodnutí právní moci. To znamená, že žaloba byla podána včas.

14. Soud však žalobu zamítl z jiných důvodů. Podle názoru soudu je dán právní nárok na výplatu náhrady nákladů řízení. V žádném případě se nejedná o bezdůvodné obohacení. A to z toho důvodu, že náklady na právní zastoupení byly vynaloženy, žalovaný byl ve věci řízení služebního poměru úspěšný, když dosáhl zrušení a vrácení věci k dalšímu řízení. Nelze klást k tíži žalovaného a požadovat, tak po něm úhradu nákladů, které žalobkyně po právu uhradila žalovanému. Žalobkyně byla v této fázi řízení neúspěšná, a proto po právu hradila náklady na právní zastoupení žalovaného. Soud se neztotožnil s názorem žalobkyně, že by se jednalo o právní důvod, který odpadl ve smyslu ust. § 2991 o.z.

15. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto ve smyslu ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., když plně procesně úspěšný žalovaný má právo na náhradu nákladů řízení proti neúspěšné žalobkyni. Náklady řízení představují, náklady právního zastoupení žalovaného advokátem za 4 úkony právní služby po 1 000 Kč dle ust. § 7 bod. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, náhradu za 4 režijní paušály po 300 Kč dle ust. § 13 odst. 4, advokátního tarifu a příslušného 21 % DPH, neboť zástupce osvědčil, že je plátcem DPH. Čtyři úkony právní služby se skládají z převzetí právního zastoupení, vyjádření k žalobě ze dne datum, repliky k vyjádření žalobce ze dne datum, vyjádření žalovaného ze dne datum. Soud nepřiznal nárok na vyplacení náhrady nákladů za sdělení k předžalobní výzvě ze dne datum, kterou žalovaný nárokoval, a to z toho důvodu, že sdělení k předžalobní výzvě bylo uplatněno ještě před tím než zástupce zastupoval žalovaného v tomto řízení, kdy plná moc je datována dnem datum.

16. Lhůta k plnění byla žalobkyni stanovena dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.