10 C 42/2021

Plný text

Okresní soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Kubovou v právní věci žalobkyně: ; země - stát. instituce , IČO se sídlem adresa žalobkyně zastoupena anonymizována dvě slova země ulice a číslo , PSČ obec a číslo proti; žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozen datum bytem adresa žalovaného , zastoupen anonymizováno jméno příjmení , advokátem se sídlem adresa o zaplacení částky 3 146 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna uhradit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 6 292 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalovaného.

1. Žalobkyně se žalobou podanou soudu dne [datum] domáhala po žalovaném uhrazení částky 3 146 Kč spolu s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že ve výroku II. rozhodnutí náměstka policejního prezidenta pro vnější službu ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], byla přiznána náhrada nákladů řízení ve shora uvedené výši. Žalobkyně tuto částku dne [datum] žalovanému uhradila na bankovní účet jeho zmocněnce [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], které nabylo právní moci dne [datum] bylo výše uvedené rozhodnutí zrušeno a věc byla vrácena k dalšímu řízení. Žalobkyně tvrdila, že právní důvod, na jehož základě byla vyplacena náhrada nákladů řízení, odpadl. Žalobkyně tudíž tvrdila bezdůvodné obohacení na straně žalovaného ve smyslu ust. § 2991 o.z. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě této částky svou výzvou ze dne [datum] a následně i předžalobní výzvou ze dne [datum]. Žalovaný však předmětnou částku neuhradil.

2. Žalovaný ve svém vyjádření namítl nedostatek aktivní věcné legitimace žalobkyně. Žalovaný namítal, že touto aktivní věcnou legitimací nedisponuje Ministerstvo vnitra, avšak [anonymizována tři slova] jako samostatná organizační jednotka státu. Dále žalovaný namítal i nedostatek pasivní věcné legitimace, a to z toho důvodu, že předmětnou částku ve výši 3 146 Kč obdržel zástupce žalovaného, nikoliv sám žalovaný. Následně žalovaný vznesl i námitku promlčení, a to z toho důvodu, že předmětná částka byla uhrazena na účet zástupce již v roce 2014, a proto je nárok žalobkyně promlčen. Ohledně neoprávněnosti tvrzeného nároku uvedl žalovaný, že důvod plnění dle jeho názoru neodpadl, tento nadále zůstává v platnosti, neboť má oporu v hmotném právu. Dle názoru žalovaného nelze přičítat k tíži žalovaného, že [anonymizována tři slova] nebylo v předmětném odvolacím řízení schopné vygenerovat věcně správné rozhodnutí, které by obstálo v rámci soudního přezkumu a že byl účastník nucen vynaložit na zrušení nezákonného rozhodnutí náklady na právní zastoupení. Žalovaný dál tvrdil, že byl v odvolacím řízení v roce 2014 úspěšný a tato skutečnost se v průběhu času nějak nezměnila. Na základě rozsudku Městského soudu v Praze, [anonymizováno] [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] bylo rozhodnutí prvního náměstka policejního prezidenta pro vnější službu ve věci služebního poměru zrušeno a věc byla vrácena prvnímu náměstkovi k novému projednání. Znovu tedy probíhalo odvolávací řízení, které vyústilo ve vydání rozhodnutí prvního náměstka policejního prezidenta pro vnější službu ve věcech služebního poměru zde dne [datum], kterým bylo prvostupňové rozhodnutí zrušeno a věc vrácena služebnímu funkcionáři prvního stupně k dalšímu řízení. Žalovaný tak byl v odvolacím řízení znovu úspěšný i v roce 2019. Žalovaný byl tedy nucen projít odvolacím řízením z důvodu nezákonného rozhodnutí prvního náměstka dvakrát. V tomto druhém odvolacím řízení byl žalovanému, přiznám nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 2 541 Kč. Dále se zástupce žalovaného pozastavoval nad tou skutečností, že předmětem řízení byla činěna částka 3 146 Kč, tedy částka, která se skládá z částky 2 600 Kč plus 21 % DPH ve výši 546 Kč. Právní zástupce soudu uvedl, že jako plátce DPH, pak tuto přijatou částku ve formě ponechaného přísudku musel zohlednit v rámci účetnictví z roku 2019 a předmětnou část DPH odvést státu. Žalobkyně tudíž dle jeho názoru požadovala i částku 546 Kč, kterou již Česká republika jednou obdržela. Ve svém posledním podání ze dne [datum] žalovaný namítl nedostatek pravomoci soudu dle ust. § 7 odst. 1 o.s.ř. Žalovaný namítal, že se jedná o spor ze služebního poměru dle zákona [číslo] Sb. o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, kdy v přijaté věci měl služební funkcionář zahájit řízení o věcech ve služebním poměru o vydání tvrzeného bezdůvodného obohacení a nikoliv prostřednictvím žalobce iniciovat soudní spor podáním civilní žaloby. Žalovaný navrhl soudu, aby žaloba byla zamítnuta.

3. Po provedeném dokazovaní, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu.

4. Z rozhodnutí náměstka policejního prezidenta pro vnější službu ve věci služebního poměru, [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] bylo zjištěno, že prvním výrokem bylo změněno rozhodnutí ředitele ředitelství služby cizinecké policie ve věci služebního poměru [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] a druhým výrokem byla přiznána„ náhrada nákladů řízení ve výši 3 146 Kč Náklady řízení budou zaslány na bankovní účet zmocněnce č. [bankovní účet] po nabytí právní moci tohoto rozhodnutí.“ Z odůvodnění tohoto rozhodnutí z posledního odstavce bylo zjištěno, že náhrada nákladů řízení byla vypočtena ve smyslu ust. § 177 odst. 2 zákona č. 361/2003 Sb. ve spojení s § 10 odst. 1 vyhlášky č. 177/96 Sb. o odměnách advokátů (advokátní tarif) ve spojení s § 7 bod 5 a ve spojení s § 13 odst. 3 této vyhlášky za 2 úkony právní služby po 1 000 Kč, za 2 režijní paušály po 300 Kč a DPH ve výši 546 Kč.

5. Z výpisu z účtu ze dne [datum] bylo zjištěno, že částka ve výši 3 146 Kč byla tohoto dne uhrazena na účet č. [bankovní účet].

6. Z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 5. 2019, č.j. [číslo jednací] bylo zjištěno, že shora uvedené rozhodnutí prvního náměstka policejního prezidenta pro vnější službu ve věcech služebního poměru bylo zrušeno a věc byla vrácena žalovanému (první náměstek policejního prezidenta) k dalšímu řízení. Dále byla žalovanému uložena povinnost k náhradě nákladů řízení ve výši 15 342 Kč k rukám zástupce žalobce, [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Z odůvodnění tohoto rozsudku, konkrétně z odstavce [číslo] bylo soudem zjištěno, že v rámci celkových nákladů řízení ve výši 15 342 Kč nebyla částka 3 146 Kč z původního řízení zohledněna.

7. Z rozhodnutí prvního náměstka policejního prezidenta ve věci služebního poměru ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] bylo zjištěno, že rozhodnutí ředitele [anonymizována čtyři slova] ve věci služebního poměru ze dne [datum] bylo zrušeno a věc byla vrácena služebnímu funkcionáři, který napadené rozhodnutí vydal k novému projednání a rozhodnutí. Druhým výrokem byla přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 2 541 Kč, která měla být uhrazena na účet zmocněnce do 30 dnů od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí. Z odůvodnění tohoto rozhodnutí bylo zjištěno, že tyto náklady byly přiznány ve smyslu ust. § 177 odst. 2 zákona č. 361/2003 Sb. za 1,5 úkonu právní služby, 2 režijní paušály ve smyslu ust. § 11 odst. 1 písm. k) advokátního tarifu ve spojení s ust. § 13 odst. 4, advokátního tarifu. Bylo tedy opětovně rozhodnuto o nákladech řízení, které byly v tomto případě již konkretizovány, a to za 1 úkon – podání odvolání ze dne [datum] a podání žádosti ze dne [datum] o doplnění senátu poradní komise o JUDr. [jméno] [příjmení], jakožto zástupce odborové organizace. Druhý úkon byl posouzen jako prostý úkon, a proto byla přiznána náhrada pouze ve výši jedné poloviny. O úhradě této částky nebylo již nic dalšího tvrzeno ani z jedné strany.

8. Z žádosti o vrácení uhrazených nákladů řízení ze dne [datum] a z předžalobní výzvy ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván k úhradě shora uvedené částky.

9. Z reakce na žádost o vrácení uhrazených nákladů řízení ze dne [datum], ze dne [datum] a ze sdělení k předžalobní výzvě ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaný shora uvedenou nárokovanou částku neuznává.

10. Ke shora uvedeným námitkám žalované soud odkazuje na ust. § 21a odst. 1 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.), podle kterého za stát před soudem vystupuje organizační složka státu příslušná podle zvláštního právního předpisu v ostatních případech. Dle názoru soudu je aktivní věcná legitimace žalobkyně dána.

11. K další námitce žalovaného ohledně pasivní věcné legitimace soud konstatuje, že dle jeho názoru je také dána, a to z toho důvodu, že rozhodnutím náměstka policejního prezidenta pro vnější službu ve věci služebního poměru ze dne [datum] byl přiznán nárok na náhradu nákladů řízení, a to výlučně účastníku toho řízení, kterým byl právě žalovaný (v tomto rozhodnutí označený jako bývalý inspektor nadpraporčík [celé jméno žalovaného] narozen [datum], [anonymizováno] [číslo]), který byl zastoupen na základě plné moci advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] (dále jen„ zmocněnec“). Ve výroku dva bylo uvedeno, že náklady řízení budou zaslány na bankovní účet zmocněnce, shora uvedeného čísla účtu, které je však pouze platebním místem. Ačkoliv žalovaný uváděl a žalobkyně s tím byla srozuměna, že částku 3 146 Kč má reálně k dispozici zástupce žalovaného [příjmení] [jméno] [příjmení], tak i přesto je správně žalován žalovaný, jelikož toto rozhodnutí směřovalo vůči němu.

12. Ohledně námitky nedostatku pravomoci soudu odkazuje soud na ust. § 7 odst. 1 o.s.ř., podle kterého v občanském soudním řízení projednávají a rozhodují soudy spory a jiné právní věci, které vyplývají z poměru soukromého práva, pokud je podle zákona neprojednávají a nerozhodují o nich jiné orgány. Vzhledem k podání žaloby z titulu bezdůvodného obohacení, kterými byly dle žalobkyně neoprávněně vyplacené náklady řízení, má soud za to, že je dána pravomoc tohoto soudu o věci rozhodnout. Naopak není dána pravomoc„ příslušného služebního funkcionáře“, aby zahájil řízení ve věci služebního poměru o vydání tvrzeného bezdůvodného obohacení, jelikož se nejedná o věc služebního poměru. Tento spor se týká výhradně úhrady shora uvedené částky jako náhrady nákladů řízení, která vznikla právě a v souvislosti s řízením ve věci služebního poměru a byla tak tímto řízením generována.

13. Ohledně poslední námitky žalovaného o promlčení shora uvedeného nároku. Soud odkazuje na ust. § 638 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.), podle kterého právo na vydání bezdůvodného obohacení se promlčí nejpozději za 10 let ode dne, kdy k bezdůvodnému obohacení došlo. Dle ust. § 629 odst. 1 o.z., promlčecí lhůta trvá 3 roky. Soud tedy konstatuje, že vzhledem k tomu, že částka 3 146 Kč byla zástupci žalovaného uhrazena dne [datum] na jeho účet, běží tato objektivní desetiletá promlčecí lhůta právě ode dne [datum]. Subjektivní tříletá promlčecí lhůta plyne od právní moci rozsudku Městského soudu v Praze sp. zn. [číslo jednací], tedy ode dne [datum], kdy nabylo toto rozhodnutí právní moci. To znamená, že žaloba byla podána včas.

14. Soud však žalobu zamítl z jiných důvodů. Podle názoru soudu je dán právní nárok na výplatu náhrady nákladů řízení. V žádném případě se nejedná o bezdůvodné obohacení. A to z toho důvodu, že náklady na právní zastoupení byly vynaloženy, žalovaný byl ve věci řízení služebního poměru úspěšný, když dosáhl zrušení a vrácení věci k dalšímu řízení. Nelze klást k tíži žalovaného a požadovat, tak po něm úhradu nákladů, které žalobkyně po právu uhradila žalovanému. Žalobkyně byla v této fázi řízení neúspěšná, a proto po právu hradila náklady na právní zastoupení žalovaného. Soud se neztotožnil s názorem žalobkyně, že by se jednalo o právní důvod, který odpadl ve smyslu ust. § 2991 o.z.

15. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto ve smyslu ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., když plně procesně úspěšný žalovaný má právo na náhradu nákladů řízení proti neúspěšné žalobkyni. Náklady řízení představují, náklady právního zastoupení žalovaného advokátem za 4 úkony právní služby po 1 000 Kč dle ust. § 7 bod. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, náhradu za 4 režijní paušály po 300 Kč dle ust. § 13 odst. 4, advokátního tarifu a příslušného 21 % DPH, neboť zástupce osvědčil, že je plátcem DPH. Čtyři úkony právní služby se skládají z převzetí právního zastoupení, vyjádření k žalobě ze dne [datum], repliky k vyjádření žalobce ze dne [datum], vyjádření žalovaného ze dne [datum]. Soud nepřiznal nárok na vyplacení náhrady nákladů za sdělení k předžalobní výzvě ze dne [datum], kterou žalovaný nárokoval, a to z toho důvodu, že sdělení k předžalobní výzvě bylo uplatněno ještě před tím než zástupce zastupoval žalovaného v tomto řízení, kdy plná moc je datována dnem [datum].

16. Lhůta k plnění byla žalobkyni stanovena dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.