10 C 425/2025

Plný text

Okresní soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Musilovou v právní věci žalobkyně:Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně, sídlem Adresa žalobkyně, zastoupené Jméno Zástupce, advokátkou, sídlem Anonymizováno, proti žalovanému:Jméno žalovaného A, narozený Datum narození žalovaného A, bytem Adresa žalovaného A, o zaplacení částky 65 243,74 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 46 428 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 000 Kč měsíčně, splatných vždy ke každému poslednímu dni příslušného kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba, kterou měla být určena povinnost žalovanému zaplatit žalobkyni částku 18 815,74 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 65 243,74 Kč od 17. 12. 2024 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 6 326,88 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupkyně žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne datum domáhala na žalovaném zaplacení shora uvedené částky představující nevypořádané nároky ze smlouvy o úvěru č. hodnota ze dne datum, která byla uzavřena mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba. a žalovaným, na základě které žalovaný obdržel úvěr ve výši 55 000 Kč na svůj účet č. č. účtu. Úvěr se žalovaný zavázal hradit v 48 pravidelných měsíčních splátkách s konečnou splatností dne datum. Žalovaný však nehradil řádně a včas a dne datum byl úvěr zesplatněn. Žalovaný částečně na tento úvěr hradil, a to celkovou částku 8 572 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu k plnění, avšak bezvýsledně. Žalobkyně žádá i zákonný úrok z prodlení.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Žalovanému byla žaloba spolu s předvoláním k soudnímu jednání doručena do vlastních rukou náhradním způsobem dle ust. § 49 odst. 4 o.s.ř. K jednání se žalovaný nedostavil, svou přítomnost neomluvil, tudíž byla věc projednána v jeho nepřítomnosti.

4. Přípisem soudu ze dne datum byla žalobkyně vyzvána k doplnění tvrzení a důkazů o řádném posouzení úvěruschopnosti žalovaného, tj. jakým konkrétním způsobem žalobkyně postupovala při ověřování a posouzení úvěruschopnosti žalovaného, tedy jaké konkrétní dokumenty posuzovala včetně doložení těchto dokumentů, z nichž vycházela. Žalobkyně svým podáním ze dne datum soudu tvrdila, že její právní předchůdkyně úvěruschopnost prokázala, a to na základě tvrzení žalovaného, dále na základě lustrace ve veřejně přístupných rejstřících ISIR, SOLUZS, NRKI. Dále žalobkyně odkazovala na listinou Proficredit-Hodnocení klienta, ve které bylo uvedeno, že žalovaný disponuje příjmem 27 000 Kč měsíčně a celkovými výdaji 9 560 Kč měsíčně (z toho na bydlení je poskytnuta částka 4 700 Kč a životní minimum klienta je 4 860 Kč). Jako zaměstnavatel byl uveden právnická osoba a byly poskytnuty čtyři scany internetového bankovnictví od právnická osoba, ze kterých plyne výplata mzdy pro období 4-7/2024 ve výši 26 058 Kč (4/2024), 30 041 Kč (5/2024), 34 151 Kč (6/2024), 27 001 Kč (7/2024). Další jiné skutečnosti zjišťovány ani ověřovány nebyly, a to zejména výdaje. Soud má za to, že výzvě soudu vyhověno nebylo a žalobkyně (resp. její právní předchůdkyně) nedostatečně ověřila úvěruschopnost žalovaného.

5. Usnesením zdejšího soudu ze dne datum, č.j. 10 C 425/2025-31 byla připuštěna změna žaloby, kterou byla žaloba rozšířena.

6. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

7. Dne datum byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba. a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru č. hodnota, na základě které byla žalovanému dne datum poskytnuta částka 55 000 Kč na účet č. č. účtu (toto bylo potvrzeno přípisem právnická osoba. ze dne datum). Žalovaný uhradil celkovou částku 8 572 Kč. Z důvodu neplnění povinností byl úvěr zesplatněn ke dni datum. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum byla pohledávka postoupena na žalobkyni a žalovaný byl o tom písemně informován. Žalobkyně žalovaného vyzvala předžalobní výzvou ze dne datum, žalovaný však ničeho dalšího neuhradil.

8. Podle ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).

9. Podle ust. § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Ustanovení § 86 a 87 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru je třeba vykládat tak, že porušení povinnosti věřitele řádně zkoumat úvěruschopnost žadatele o úvěr před uzavřením úvěrové smlouvy je sankcionováno absolutní neplatností takovéto úvěrové smlouvy, k níž musí soud přihlížet z úřední povinnosti.

10. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 vyplývá, že ustanovení § 87 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení, představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy. Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávních sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z.

11. Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

12. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

14. Podle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Předmětná smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřena za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který v ustanovení § 86 ukládá povinnost poskytovateli před uzavřením smlouvy o poskytnutí úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Poskytovatel je pak oprávněn poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věta druhá, je smlouva neplatná. Případné porušení shora uvedené povinnosti zakotvené v ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru má za následek absolutní neplatnost smlouvy, jak vyplývá z rozsudku Soudního dvora EU, druhého senátu ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C-679/18, který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel.

15. Soud se proto předně zabýval otázkou, jakým způsobem právní předchůdkyně žalobkyně postupovala při posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet.

16. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je komplexní proces, při němž věřitel vychází z řady různých údajů. Věřitel vychází především z informací, dodaných spotřebitelem, avšak věřitel se s takto získanými informace od spotřebitele nemůže bez dalšího spokojit a brát je jako fakt. Je povinen je s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně prověřit. Věřitel musí vycházet i z jiných zdrojů (údaje, které jsou mu známy z jeho vlastní činnosti) a údaje a tvrzení spotřebitele ověřit. Odborná péče věřitele zahrnuje i to, že nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů, ale vždy bere v potaz konkrétní situaci žadatele o úvěr (komentář k ustanovení § 9 – Zákon o spotřebitelském úvěru, Komentář; autor Lukáš Vacek, Wolters Kluwer: Praha 2015). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení, a to např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele (závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1 As 30/2015-39). K otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Nejvyšší soud ČR a Ústavní soud v ČR v níže uvedených rozhodnutích – rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018, popř. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/2018).

17. K otázce posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně na výzvu soudu pouze obecně tvrdí, že si právní předchůdkyně vyžádala informace, které jí žalovaný sdělil. Sama činila lustraci v dostupných databázích – ISIR, SOLUS, NRKI. A údajně učinila výpočet mezi příjmy a výdaji s tím, aby 10 % zůstalo jako rezerva. Žádné konkrétní údaje u výši výdajů, ani vyživovacích povinností žalovaného, typu bydlení, nebyly soudu sděleny. Pouze byly zjišťovány a ověřovány příjmy žalovaného. Jako zaměstnavatel byl uveden právnická osoba a byly poskytnuty čtyři scany internetového bankovnictví od právnická osoba, ze kterých plyne výplata mzdy pro období 4-7/2024 ve výši 26 058 Kč (4/2024), 30 041 Kč (5/2024), 34 151 Kč (6/2024), 27 001 Kč (7/2024). Dle závěru soudu úvěruschopnost žalovaného tak nebyla prověřena řádně.

18. Žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně řádně nesplnila svou zákonnou povinnost (posouzení úvěruschopnosti žalovaného), když nedostatečně zjistila výdaje žalovaného, tudíž v potřebném rozsahu nezkoumala schopnost žalovaného poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet. V důsledku výše uvedeného soud shledal předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru absolutně neplatnou, čímž žalobkyni vzniká vůči žalovanému nárok pouze na vrácení nesplaceného zůstatku jistiny poskytnutého úvěru. Převzal-li žalovaný úvěr na základě neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru, je povinen tuto částku vrátit (v dosud nevrácené výši 46 428 Kč) dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

19. V částce 46 428 Kč – nevrácené jistině žalované částky, kterou právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla, soud důvodně podané žalobě vyhověl. Za situace, kdy soud shledal předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru absolutně neplatnou, jiné smluvní nároky (v dané věci kapitalizovaný smluvní úrok) nelze úspěšně uplatnit. Vzhledem k výše uvedené argumentaci v aktuální judikatuře Nejvyššího soudu ČR dospěl soud k závěru, že splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala, žalobkyni tedy zatím nemohl vzniknout ani nárok na zákonné úroky z prodlení. Soud proto zamítl i dílčí nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení.

20. Žalobkyně se z nařízeného jednání soudu omluvila, žalovaný se nedostavil bez omluvy. Soud má za přiměřené možnost postupné úhrady dluhu žalovaným, když je v reálných možnostech žalovaného splácet dosud neuhrazenou poskytnutou jistinu v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 000 Kč, korespondující s všeobecnou povědomostí o možnosti splácet takovou výši splátek, která by měla být reálně v dispozici a v možnostech žalovaného hradit. Žalobkyně netvrdila ani neprokázala žádné aktuální příjmové a majetkové poměry žalovaného, ze kterých by bylo možno dovodit, že je v možnostech žalovaného hradit splátky vyšší než soudem uvažované. Ani žalovaný ničeho soudu netvrdil. Soud tedy s odkazem na ustanovení § 87 odst. 2 citovaného zákona o spotřebitelském úvěru umožnil žalovanému rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase, a to ve splátkách spolu se sankcí ,,pod ztrátou výhody splátek“.

21. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s ust. § 142a odst. 1 o. s. ř., když částečně procesně úspěšná žalobkyně má právo na náhradu nákladů řízení proti částečně neúspěšnému žalovanému. Náklady řízení představují zaplacený soudní poplatek ve výši 2 614 Kč, náklady právního zastoupení žalobkyně advokátem za 3 úkony právní služby po 3 700 Kč dle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb., náhradu za 3 režijní paušály po 450 Kč dle § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. Celková náhrada nákladů řízení je ve výši 15 064 Kč. Žalobkyně však byla úspěšná pouze co do 71 % ku svému neúspěchu co do 29 %. Náleží jí tudíž náhrada nákladů pouze co do 42 % ve výši 6 326,88 Kč.

22. Lhůta k plnění náhrady nákladů řízení byla žalovanému stanovena dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích prostřednictvím soudu podepsaného. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.