10 C 45/2021

Plný text

Okresní soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Lucie Musilové a přísedících Mgr. Aleny Böhmové a Jitky Divišové v právní věci žalobkyně: ; celé jméno žalobkyně , datum narození , bytem adresa žalobkyně , zastoupené anonymizována tři slova jméno příjmení , advokátem se sídlem adresa , proti; žalovanému: ; celé jméno žalovaného , datum narození , IČO , se sídlem adresa žalovaného , zastoupenému anonymizováno jméno příjmení , advokátem se sídlem adresa , o určení neplatnosti ukončení pracovního poměru

I. Žaloba o určení, že rozvázání pracovního poměru okamžitým ukončením pracovního poměru ve smyslu ust. § 55 odst. 1 písm. b) učiněné žalovaným a doručené žalobkyni dne [datum] je neplatné, se zamítá.

II. Žaloba o určení, že rozvázání pracovního poměru okamžitým ukončením pracovního poměru ve smyslu ust. § 55 odst. 1 písm. b) učiněné žalovaným a doručené žalobkyni dne [datum] je neplatné, se zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 42 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalovaného.

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru okamžitým zrušením pracovního poměru ze dne [datum]. Mezi účastníky byla uzavřena dne [datum] pracovní smlouva, kterou byl založen pracovněprávní vztah. Dne [datum] bylo žalobkyni doručeno (do její domovní schránky) okamžité zrušení pracovního poměru. Zde bylo žalobkyni vytknuto, že její dlouhodobá pracovní neschopnost byla ukončena dne [datum] a od [datum] měla nastoupit zpět do práce, avšak nenastoupila. Toto jednání žalobkyně bylo ze strany zaměstnavatele hodnoceno jako zvlášť hrubé porušení pracovní kázně ve smyslu § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce. Žalobkyni bylo oznámeno, že pracovní poměr končí dnem doručení okamžitého zrušení pracovního poměru. Žalobkyní bylo namítáno, že podpis na tomto dokumentu není podpisem žalovaného. Žalobkyně dne [datum] prostřednictvím právního zástupce sdělila, že trvá na dalším zaměstnávání u žalovaného z toho důvodu, že neuznává námitky žalovaného. Neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru spatřovala žalobkyně především 1) v absenci podpisu žalovaného a 2) v chybném doručení, kdy má být doručeno do vlastních rukou. Žalobkyně dále uvedla, že s ohledem na její problémy s dýcháním na pracovišti podstoupila vyšetření v průběhu léta [rok]. Dne [datum] byl oddělením pracovního [anonymizováno] [nemocnice], a.s. vypracován [anonymizováno] posudek [číslo] [rok], kterým bylo stanoveno zjištění [anonymizováno] z [anonymizováno] ke dni [datum] (astma bronchiale), tedy na pracovišti žalovaného. Dne [datum] byla ukončena pracovní neschopnost. Tento den žalobkyně telefonicky kontaktovala žalovaného (později bylo upřesněno, že kontaktovala syna žalovaného, dále jen [celé jméno žalovaného] ml.), navrhovala ukončení pracovního poměru dohodou dle § 52 písm. d) zákoníku práce. Toto žalovaný (syn žalovaného viz shora) akceptoval. Nicméně poté, co žalobkyně telefonicky hovořila s pracovnicí Úřadu práce, která jí uvedla, že má nárok na 12 odstupných platů, aby na to upozornila zaměstnavatele, sdělila žalobkyně p. [celé jméno žalovaného] ml., že bude požadovat 12x odstupné platy, tak poté komunikace uhasla. Následně již bylo doručeno okamžité zrušení pracovního poměru. P. [celé jméno žalovaného] ml. jí údajně měl sdělit, že se na pracoviště dostavit nemusí. Žalobkyně uvedla, že [anonymizováno] z [anonymizováno] prakticky vylučuje pobyt žalobkyně na pracovišti vzhledem k tomu, že emulze používaná v [anonymizováno] strojích žalobkyni vyvolává problémy s dýcháním. Tyto výpary z emulze se nacházejí v celém areálu pracoviště žalovaného a žalobkyně se tak z objektivních důvodů nemůže na pracoviště dostavit. Žalobkyně zdůraznila, že pokud byly prvotně dány podmínky pro ukončení pracovního poměru z důvodu dle § 52 písm. d) zákoníku práce, nelze toto obcházet prostřednictvím jiného důvodu. A navíc měl zaměstnavatel povinnost přeřadit žalobkyni na jinou vhodnou práci v případě ztráty [anonymizováno] způsobilosti k výkonu dosavadní práce z důvodu [anonymizováno] z [anonymizováno]. Ke komunikaci s žalovaným žalobkyně uvedla, že kvůli jeho handicapu nemohla být komunikace vedena přímo s ním. Tudíž veškeré záležitosti včetně zaškolení, seznámení se s pracovními podmínkami na pracovišti, záležitosti dovolených, pracovní neschopnosti, [anonymizováno] z [anonymizováno], vše bylo řešeno s p. [celé jméno žalovaného] ml. Právě proto kontaktovala na konci listopadu jeho. Žalobkyně údajně do nedávné doby netušila, kdo je jejím zaměstnavatelem, když měla za to, že to je p. [celé jméno žalovaného] ml., jelikož i sjednání pracovního poměru řešil manžel žalobkyně s p. [celé jméno žalovaného] ml.

2. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru okamžitým zrušením pracovního poměru ze dne [datum]. Argumentace žalobkyně zůstala stejná. Liší se však způsob doručení tohoto dokumentu. Dne [datum] se dostavila k bydlišti žalobkyně dcera žalovaného (nesprávně v žalobě uvedeno sestra) společně s 2 svědky. Neplatnost tohoto okamžitého zrušení pracovního poměru spatřovala žalobkyně především 1) v absenci podpisu žalovaného a 2) v chybném doručení, kdy bylo doručováno nikoliv žalovaným, ale jinými osobami. Žalobkyně dne [datum] prostřednictvím právního zástupce sdělila, že trvá na dalším zaměstnávání.

3. Usnesením zdejšího soudu ze dne [datum] byla řízení vedená pod sp.zn. [spisová značka] a [spisová značka] spojeny ke společnému řízení a nadále vedeny pod sp.zn. [spisová značka].

4. Žalovaný uvedl, že s žalobkyní uzavřel pracovní poměr na základě pracovní smlouvy ze dne [datum] na pozici obsluha [anonymizováno] strojů. Žalobkyně byla v roce [rok] v dlouhodobé pracovní neschopnosti, která byla ukončena dne [datum]. Žalobkyně se však následujícího dne nedostavila do zaměstnání, ani nikterak neinformovala zaměstnavatele a to ani prostřednictvím [jméno] [příjmení], dcery žalovaného, která měla pracovněprávní záležitosti ve společnosti na starosti. Žalobkyně nezahájila se žalovaným dialog o nastalé situaci. Žalovaný uvedl, že není pravdivé tvrzení žalobkyně, že dne [datum] oslovila telefonicky žalovaného. Osloven byl syn žalovaného, [celé jméno žalovaného] ml., který však není zaměstnancem natož zaměstnavatelem, pouze svému otci z důvodu jeho handicapu vypomáhá. Je evidentní vzhledem k délce pracovního vztahu a tomu, že se žalovaný každodenně pohybuje na pracovišti, že žalobkyně věděla, kdo je jejím zaměstnavatelem. Při telefonátu dne [datum] [celé jméno žalovaného] ml. pouze sdělil, že její zájem na skončení pracovního poměru tlumočí otci, že to zřejmě nebude problém, když však při druhém telefonátu byl vznesen požadavek na odstupné, tak ji odkázal plně na otce či sestru jako osoby kompetentní jednat. Žalobkyně se však v každém případě měla dostavit na pracoviště [datum] a osobně projednat se svým zaměstnavatelem možnosti svého dalšího pracovního uplatnění v provozu žalovaného. Žalobkyni bylo možné přeřadit na pozici práce s vrtačkou do jiné místnosti bez možnosti styku s emulzí. K námitce žalobkyně, že se nemohla objektivně dostavit na pracoviště kvůli [anonymizováno] z [anonymizováno], uvedl žalovaný, že nic nebránilo žalobkyni dostavit se k pracovišti a všechny záležitosti vyřídit např. v rodinném domě žalovaného navazujícího na provozovnu. Jelikož se žalobkyně nedostavila do zaměstnání 15 dní (11 pracovních dní) bez omluvy, přistoupil zaměstnavatel k tomuto krajnímu kroku a pracovní poměr okamžitě zrušil. Chování žalobkyně vyhodnotil jako zvlášť hrubé porušení základní povinnosti zaměstnance. Dne [datum] odeslal doporučenou poštou okamžité zrušení pracovního poměru a to z toho důvodu, že žalobkyně nebyla k zastižení na pracovišti. Toto bylo doručováno„ do vlastních rukou“, fikcí dle § 336 odst. 3 zákoníku práce. První pokus o doručení byl proveden dne [datum], druhý [datum] (adresát nezastižen, uloženo na poště), dne [datum] bylo doručeno vhozením do schránky, fikcí. Vzhledem k právní nejistotě vzniklé poté, co byly vzneseny námitky k relevanci okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne [datum], se z důvodu opatrnosti žalovaný rozhodl učinit ještě další okamžité zrušení pracovního poměru, tentokrát ze dne [datum]. Toto doručoval přímo v místě bydliště žalobkyně za přítomnosti dvou nestranných svědků. Žalobkyně zásilku výslovně odmítla převzít. Žalovaný nikdy nezpochybňoval, že se u žalobkyně objevila [anonymizováno] z [anonymizováno], spolupracoval s oddělením pracovního [anonymizováno] a pojišťovnou ohledně vyplacení odškodného. Žalovaný uvedl, že obecně zaměstnavatel nemá povinnost, ale možnost ukončit pracovní poměr se zaměstnancem, u něhož byla zjištěna [anonymizováno] z [anonymizováno] se současnou výplatou odstupného. Ve smyslu ust. § 52 písm. d) zákoníku práce může dát zaměstnavatel zaměstnanci výpověď, nesmí-li zaměstnanec podle [anonymizováno] posudku … dále konat dosavadní práci … V daném případě takovýto [anonymizováno] posudek předložen nebyl. K handicapu žalovaného bylo sděleno, že žalovaný je téměř hluchý, je však schopen mluvit a odezírat ze rtů osob, které zná (na které si zvykne), mentálně je zcela v pořádku a je„ hlavou“ podniku. Pokud mu dcera a syn v podnikání pomáhají, tak žalovaný uvedl, že dcera je u něho zaměstnána, avšak syn má své vlastní podnikání a u otce provádí jen seřizování [anonymizováno] strojů, či co je nezbytně potřeba.

5. Po provedeném dokazování zjistil soud následující skutkový stav věci.

6. Za nespornou skutečnost označily obě strany to, že pracovní poměr vznikl platně, a že nikdo nenamítá neplatnost pracovního poměru. Dále i to, že se žalobkyně vůbec nedostavila do zaměstnání po ukončení pracovní neschopnosti.

7. Z pracovní smlouvy ze dne [datum] bylo zjištěno, že je tato opatřena razítkem„ Zámečnictví a strojní obrábění [celé jméno žalovaného], [PSČ] [obec a číslo], DIČ: CZ5411082028, [IČO] a nečitelným podpisem.

8. Z evidenčního listu důchodového pojištění za rok 2018, 2019 bylo zjištěno, že je v obou případech opatřeno shora popsaným razítkem a nečitelným podpisem.

9. Z živnostenského listu ev. [číslo] bylo zjištěno, že zaměstnavatelem je [celé jméno žalovaného], RČ: [číslo], [IČO], místo podnikání: [adresa]. Z živnostenského listu syna zaměstnavatele bylo zjištěno, že se jmenuje také [celé jméno žalovaného], RČ: [číslo], [IČO], sídlo: [ulice a číslo], [PSČ] [obec].

10. Z [anonymizováno] posudku ze dne [datum], [číslo] [rok] plyne, že byla zjištěna [anonymizováno] z [anonymizováno] - astma bronchiale ke dni [datum]„ Doporučení střediska: Rozhodnutí o [anonymizováno] způsobilosti k práci vystaví příslušný smluvní lékař pracovnělékařské služby.“ Z průvodního dopisu plyne, že po proběhnutí lhůt pro odvolání bude žalobkyně kontaktována pro poučení o dalším postupu.

11. Z informace o ukončení dočasné pracovní neschopnosti, bylo zjištěno, že [ulice] správa sociálního zabezpečení dala zaměstnavateli na vědomí, že pracovní neschopnost žalobkyně byla ukončena [datum] (trvala ode dne [datum]).

12. Z listiny nazvané okamžité zrušení pracovního poměru ze dne [datum] (dále jen 1. [anonymizováno]) bylo zjištěno, že zaměstnavatel zjistil od obvodního lékaře, že pracovní neschopnost byla ukončena dne [datum], tudíž žalobkyně měla nastoupit do práce dne [datum]. Z důvodu nenahlášení ukončení neschopnosti a nenastoupení do práce dne [datum] hodnotil zaměstnavatel toto chování zaměstnankyně jako„ zvlášť hrubé porušení pracovní kázně“. Z informací o zásilce [anonymizována dvě slova] plyne, že byla podána [datum], [datum] byla uložena – adresát nezastižen, [datum] byla uložena - adresát nezastižen, [datum] zásilka byla nepřevzata adresátem - vložena do schránky. Z dodejky bylo zjištěno, že poštovní zásilka byla dodána (vložena do schránky) dne [datum].

13. Z listiny nazvané okamžité zrušení pracovního poměru ze dne [datum] (dále jen 2. [anonymizováno]) bylo zjištěno to samé, jelikož se jednalo o ten samý text, pouze s uvedeným jiným datem vyhotovení. Z ručně doplněného záznamu plyne, že [datum] v 9:38 hod. převzetí odmítnuto, doručováno bylo za účasti dvou svědků p. [příjmení], p. [příjmení] a paní [příjmení], jako zástupkyně zaměstnavatele, jak plyne ze zápisu.

14. Z pracovní smlouvy mezi žalovaným a paní [jméno] [příjmení] ze dne [datum] bylo zjištěno, že bude mimo jiné zajišťovat administrativu včetně pracovně právní agendy.

15. Z podrobného výpisu tel. č. [tel. číslo] (ve vlastnictví p. [celé jméno žalovaného] ml.) bylo zjištěno, že dne [datum] v 15:15 hod proběhl hovor z tel. č. [tel. číslo] (tel. č. žalobkyně), téhož dne ještě v 16:24 hod. a následně dne [datum] v 19:08 hod.

16. K prokázání handicapu žalovaného bylo z ambulantní zprávy ze dne [datum] [nemocnice], ORL foniatrie zjištěno, že žalovaný trpí oboustranně praktickou hluchotou s jen nepatrnými zbytky sluchu.

17. Z fotografií (č.l. 104-106) bylo zjištěno, že se provozovna nachází v těsné blízkosti rodinného domu (resp. po levé straně je jeho součástí), byl viditelný prostor s [anonymizováno] stroji a částečně oddělená místnost pro práci s vrtačkou.

18. Z výslechu p. [celé jméno žalovaného] ml. bylo zjištěno, že žalobkyně byla u otce zaměstnána přibližně asi v roce 2018. Byla zaměstnána tím způsobem, že pan [příjmení], její manžel, který pro svědka v předmětné době pracoval, se dotázal, zda by bylo možné jeho manželku zaměstnat, že nyní pracuje v [anonymizováno], a že by byl rád, aby pracovala v [anonymizováno], tedy v místě bydliště. Svědek mu uvedl, že žádné zaměstnance nemá, pouze otec, který má dílnu na [obec a číslo] v [obec], zaměstnává lidi. Následně svědek s otcem domluvil, že by paní [celé jméno žalobkyně] zaměstnal. Pracovala u něho přibližně rok, po roce šla marodit, následně ukončila neschopnost a přibližně po půl roce, kdy u otce pracovala, šla znovu marodit. Od té doby o ní svědek nic neslyšel, až někdy na konci listopadu, kdy mu volala někdy odpoledne kolem 16., 17. hodiny, a sdělila, že by potřebovala s otcem ukončit na dohodu pracovní poměr, že nejspíš skončí pracovní neschopnost. Svědek paní [celé jméno žalobkyně] nabídl, že nějakou dohodu připraví, jelikož otci s takovými věcmi občas pomáhal, vzhledem k tomu, že otec neslyší. Začal připravovat dohodu os končení pracovního poměru, asi po půl hodině mu však paní [celé jméno žalobkyně] znovu volala, ať tam do té dohody napíše 12 odstupných platů. S tím svědek nesouhlasil a následně paní [celé jméno žalobkyně] ukončila hovor. Poté mu cca druhý den volala znovu, zda již má připravenou dohodu s 12 odstupnými platy, načež jí řekl, že takového nic psát nebude a následně ještě za týden mu opět volala s tím samým a svědek již poté s ní nemluvil. Ohledně výpomoci otci uvedl svědek, že vypomáhá jak on, tak i sestra [jméno], resp. vypomáhají v tom, co otec díky poruše sluchu sám nezvládne. V případě nabírání nových zaměstnanců se postupuje tak, že zavolají paní účetní, která připraví pracovní smlouvu, tu zašle, svědek jí vytiskne, připraví pro otce a otec se zaměstnancem podepíší a smlouva je dána zpátky paní účetní. Pracovní smlouvu podepisuje otec, je to jeho firma. V případě, že má zaměstnanec nějaký problém, potřebuje jej sdělit otci, tak jej sdělí, jelikož to jsou letití známí, když na sebe vidí, tak se dorozumí odezíráním. Paní [celé jméno žalobkyně] si s otcem tykala a mluvila s ním celou dobu úplně normálně od samého počátku. Pokud potřebuje zaměstnanec s otcem telefonovat, tak tyto telefonáty vyřizuji buď svědek, nebo sestra. Při prvním telefonátu žalobkyně sdělovala, že by asi chtěla ukončit neschopenku. Avšak svědek následně nemohl vědět, zda ji opravdu ukončila či ne, to znamená, že ji nevyzýval k tomu, aby se dostavila na pracoviště. Dále svědek potvrdil, že se ani nestalo to, že by řekl žalobkyni, že se„ nemusí dostavit do práce“. Přítomni při podpisu pracovní smlouvy byli otec, svědek a paní [celé jméno žalobkyně]. Ale o tom, že zaměstnává otec a ne svědek p. [celé jméno žalobkyně] věděla, to se tam bavili i zaměstnanci. Věděla to celou dobu, už když nastoupila na tuto pozici, svědek uváděl jejímu manželovi, že nezaměstnává, proto musí jít pracovat k otci.

19. Z výslechu p. [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že ve firmě svého otce má na starosti pracovněprávní věci, komunikuje s paní účetní. O tom, že žalobkyně byla v pracovní neschopnosti od února, tedy dlouhodobě, věděla, následně jí bratr sdělil, že mu paní [celé jméno žalobkyně] volala, že by asi ukončila marození, a že by asi chtěla skončit pracovní poměr dohodou. Nato bratr řekl, že pro ni připravoval nějaké podklady, což se dělo odpoledne, kdy svědkyně již v práci nebyla. Následně bratr volal ještě jednou, že paní [celé jméno žalobkyně] chce do dohody dát 12 odstupných platů a on jí řekl, že firma nemá žádné podklady k tomu, aby vyplácela 12 odstupných platů, když chce žalobkyně skončit dohodou. Poté, co svědkyni bratr tyto informace předal, řekl, ať se o to postará. Proběhly nějaké telefonáty s paní [celé jméno žalobkyně], kdy svědkyně se jí pokoušela několikrát dovolat a dohodnout, jaký bude následný postup. Následně bylo období, kdy svědkyně s paní [celé jméno žalobkyně] domluvila schůzku, ale paní [celé jméno žalobkyně] se nedostavila. Poté jí několikrát volala, ale telefon již nezvedla. Poté se ozvala až počátkem ledna, že potřebuje evidenční list a zápočtový list a sešli se před jejím domem. Ta schůzka měla proběhnout ke konci prosince. Ohledně telefonických hovorů, telefonovala svědkyně paní [celé jméno žalobkyně] celkem osmkrát. Uvedla, že má na starosti administrativní agendu, komunikuje s paní účetní, nechává podepsat otce evidenční listy a pak to rozdává zaměstnancům a v případě přijetí nového zaměstnance vypisuje nějaké podklady pro paní účetní. Dále uvedla, že firma neměla žádný podklad o tom, že paní [celé jméno žalobkyně] ukončila pracovní neschopnost, vycházeli z telefonického sdělení, že asi ukončí, takže tuto informaci zjistili sami. První okamžité zrušení pracovního poměru doručovali prostřednictvím pošty. K vysvětlení, jak došlo k druhému okamžitému zrušení pracovního poměru, uvedla svědkyně, že jí byla dána informace zástupcem, že zástupce žalobkyně namítal, že výpověď nebyla podepsána otcem. A jelikož si nebyli jisti, tak z opatrnosti podali to druhé okamžité zrušení pracovního poměru. Druhé okamžité zrušení pracovního poměru doručovala tato svědkyně společně s dalšími dvěma svědky, následně o tom byl zapsán protokol. Druhé okamžité zrušení pracovního poměru odmítla žalobkyně převzít, což se na místě sepsalo. Ohledně toho, jaká byla žalobkyně zaměstnankyně, uvedla svědkyně, že občas byla v pracovní neschopnosti, oznámila v práci, že jí lékař doporučil, aby změnila zaměstnání, tvrdila, že si bude hledat novou práci. Tato skutečnost byla sdělena ještě před dlouhodobou pracovní neschopností. Jinak v průběhu času pracovitá byla, do kolektivu zapadla, se všemi si tykala, bez problémů, neměla žádnou neomluvenou absenci v předchozí době, dovolenou čerpala řádně, v práci byla moc šikovná, vzhledem k tomu, že již tuto pozici dělala několik let v [anonymizováno] v [obec]. Ohledně toho, kdo byl jejím zaměstnavatelem, uvedla svědkyně, že bylo bezpochyby, že je to její otec. Všichni vědí, že to takto je. Ohledně podpisu otce se vyjádřila svědkyně tak, že se buď podepisuje otec krátkým podpisem, nebo dlouhým podpisem, jelikož se toto začalo plést s bratrem. Ohledně [anonymizováno] z [anonymizováno] uvedla svědkyně, že přišly papíry z nemocnice ohledně [anonymizováno] z [anonymizováno]. V posudku nebylo napsáno nic o tom, že by žalobkyně měla zákaz u otce pracovat, byla možnost přeřadit jí na jiné místo, tam by nebyl problém s oddělením toho pracoviště, kde by vůbec nepřišla do styku s žádnými kapalinami. Toto vše bylo možno probrat u rodičů, kteří hned v bezprostřední blízkosti mají dům, ve kterém bydlí, takže bylo možno jít do obývacího pokoje a vše probrat.

20. Z účastnického výslechu žalobkyně bylo zjištěno, že byla zaměstnána u pana [celé jméno žalovaného] jako dělnice, měla nějaké [anonymizováno] problémy s dýcháním, byla na [anonymizováno] cca měsíc, následně se vrátila zpět do práce, ale bylo jí doporučeno změnit práci. Pan [celé jméno žalovaného] mladší jí řekl, že zkusí změnit emulzi, tak se dohodli, že toto zkusí, ale následně se to vrátilo znovu a zůstala doma skoro 3/4 roku na [anonymizováno]. Následně podstoupila různá vyšetření i na pracovním [anonymizováno] i na vyšetření v [obec], přičemž toto bylo uzavřeno jako [anonymizováno] z [anonymizováno], astma bronchiale. Paní doktorka z pracovního [anonymizováno] jí říkala, že zaměstnavatele nemusí informovat, že všechno dostane poštou, takže je pravda, že již nic zaměstnavateli nesdělovala. [datum] volala panu [celé jméno žalovaného] mladšímu, že chce, ne„ asi“, ale určitě ukončit neschopenku, jestli jsou schopni pracovní poměr ukončit dohodou. Bylo jí řečeno, že ano, že toto sepíše, že jí zavolá, až to bude mít sepsané, aby přišla k němu domů, ne k panu otci. Žalobkyně řekla, že jí to nevadí, že tam klidně dojde. Mezitím vyřídila u svého obvodního lékaře, aby ukončil neschopenku, a mezitím ještě volala na úřad práce. Jelikož byl COVID, všechno se řešilo telefonicky. Paní na úřadě jí řekla, že má ze zákona nárok na 12 odstupných platů, aby je do dohody zaměstnavatel napsal, že rádi na toto zapomínají, takže toto nebyl žádný žalobkyň výmysl. Žalobkyně to panu [celé jméno žalovaného] sdělila a následně začal být problém. Žalobkyně tvrdila, že„ oni“ přestali komunikovat se ní, ne žalobkyně s nimi. Následně jí pan [celé jméno žalovaného] mladší uváděl, že nebude dávat žádnou dohodu, že jej nikdo neinformoval, že mu to nikdo nenařídil (myšleno„ 12 odstupných platů“). Následně veškerá komunikace mezi nimi skončila. Dále žalobkyně uvedla, že následný ani již žádný další den nenastoupila do práce. K dotazu soudu, z jakého důvodu se takto sama rozhodla, že do práce nenastupuje, že se tam nevrací, uvedla žalobkyně, že když řekla, že chce ukončit pracovní poměr ze [anonymizováno] důvodů, tak přece nenastoupí někam, kde jí to nedělá dobře, následně s ní ani nikdo nekomunikoval, nikdo jí ani neřekl:„ přijď zítra, promluvíme si o tom“. Následně na radu právního zástupce se nedostavila na schůzku s p. [příjmení] a komunikovat přestala zcela. Dále trvala žalobkyně na tom, že s panem [celé jméno žalovaného] starším nemá nic společného, pracovní poměr s ní sepisoval pan [celé jméno žalovaného] mladší, takže veškeré věci řešila s ním a bylo jí od něj řečeno, že cokoliv bude potřebovat, má přijít za ním, nikoli za jeho otcem. Pracovní smlouvu podepisovala s panem [celé jméno žalovaného] mladším na místě. Veškerou náplň práce řešila s panem [celé jméno žalovaného] mladším. Na dílně se s ostatními nebavila o tom, kdo je zaměstnavatel. Myslela si, že pan [celé jméno žalovaného] starší má na pracovišti pouze prostor své dílničky, kde si dělá svoje zakázky. Na razítko, které bylo na pracovní smlouvě či na evidenčních listech, se nedívala, nedívala se, co je tam za razítko, ani na IČ, ani DIČ, protože jí to nenapadlo, že by syn používal razítko svého otce.

21. Účastnický výslech žalovaného nebyl navrhován vzhledem k jeho handicapu. Pro nadbytečnost byl zamítnut výslech [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení].

22. Z korespondence mezi zástupci účastníků nebyly zjištěny podstatné skutečnosti pro rozhodnutí soudu, proto je soud podrobněji k důkazu nehodnotí, ač byly provedeny. Stejně tak informace o tom, že žalobkyně byla odškodněna pojišťovnou za [anonymizováno] z [anonymizováno]. Stejně tak ze smlouvy o poskytování pracovnělékařských služeb s přílohami a Protokolu ze šetření k ověření podmínek vzniku [anonymizováno] pro účely posouzení [anonymizováno] z [anonymizováno] (ohrožení [anonymizováno] z [anonymizováno]) provedené Krajskou hygienickou stanicí [územní celek] dne [datum].

23. Pro nadbytečnost byl zamítnut navržený důkaz – Posudek na jednorázové odškodnění za ztížení společenského uplatnění u [anonymizováno] z [anonymizováno] včetně výzvy k zaplacení částky 802 000 Kč ze dne [datum] vyhotovené zástupcem žalobkyně a vyrozumívacího dopisu pojišťovny. Dále byly zamítnuty pro nadbytečnost důkazy – dotaz a [anonymizováno] zprávy od [anonymizováno] [příjmení], obvodního lékaře žalobkyně.

24. Dle ustanovení § 38 odst. 1 písm. b) zákona č. 262/2006 Sb. zákoník práce (dále jen ZP) je zaměstnanec povinen od vzniku pracovního poměru podle pokynů zaměstnavatele konat osobně práce podle pracovní smlouvy v rozvržené týdenní pracovní době a dodržovat povinnosti, které mu vyplývají z pracovního poměru.

25. Dle ust. § 55 odst. 1 písm. b) ZP zaměstnavatel může výjimečně pracovní poměr okamžitě zrušit jen tehdy, porušil-li zaměstnanec povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem.

26. Dle ust. § 58 odst. 1 ZP pro porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci nebo z důvodu, pro který je možné okamžitě zrušit pracovní poměr, může dát zaměstnavatel zaměstnanci výpověď nebo s ním okamžitě zrušit pracovní poměr pouze do 2 měsíců ode dne, kdy se o důvodu k výpovědi nebo k okamžitému zrušení pracovního poměru dověděl, …, nejpozději však vždy do 1 roku ode dne, kdy důvod k výpovědi nebo k okamžitému zrušení pracovního poměru vznikl.

27. Dle ust. § 60 ZP v okamžitém zrušení pracovního poměru musí zaměstnavatel i zaměstnanec skutkově vymezit jeho důvod tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným. Uvedený důvod nesmí být dodatečně měněn. Okamžité zrušení pracovního poměru musí být písemné, jinak se k němu nepřihlíží.

28. Dle ust. § 334 odst. 1 ZP písemnosti týkající se vzniku, změn a skončení pracovního poměru nebo dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, odvolání z pracovního místa vedoucího zaměstnance, důležité písemnosti týkající se odměňování, jimiž jsou mzdový výměr (§ 113 odst. 4) nebo platový výměr (§ 136) a záznam o porušení režimu dočasně práce neschopného pojištěnce (dále jen„ písemnost“), musí být doručeny zaměstnanci do vlastních rukou. Dle ust. § 334 odst. 2 ZP písemnost doručuje zaměstnavatel zaměstnanci do vlastních rukou na pracovišti; není-li to možné, může ji zaměstnavatel doručit zaměstnanci a) kdekoliv bude zaměstnanec zastižen, b) prostřednictvím provozovatele poštovních služeb … Dle ust. § 334 odst. 3 ZP nedoručuje-li zaměstnavatel písemnost prostřednictvím sítě nebo služby elektronických komunikací nebo prostřednictvím provozovatele poštovních služeb, považuje se písemnost za doručenou také tehdy, jestliže zaměstnanec přijetí písemnosti odmítne.

29. Dle ust. § 336 odst. 1 ZP písemnost, kterou doručuje zaměstnavatel prostřednictvím provozovatele poštovních služeb, zasílá zaměstnavatel na poslední adresu zaměstnance, kterou zaměstnanec zaměstnavateli písemně sdělil. Dle ust. § 336 odst. 3 ZP nebyl-li zaměstnanec, kterému má být písemnost doručena prostřednictvím provozovatele poštovních služeb, zastižen, uloží se písemnost v provozovně provozovatele poštovních služeb nebo u obecního úřadu. Zaměstnanec se vyzve písemným oznámením o neúspěšném doručení písemnosti, aby si písemnost do 15 dnů vyzvedl; zároveň se mu sdělí, kde, od kterého dne a v kterou dobu si může písemnost vyzvednout. V oznámení podle věty druhé musí být zaměstnanec rovněž poučen o následcích odmítnutí převzetí písemnosti nebo neposkytnutí součinnosti nezbytné k doručení písemnosti. Dle ust. § 336 odst. 4 ZP povinnost zaměstnavatele doručit písemnost je splněna, jakmile zaměstnanec písemnost převezme. Jestliže si zaměstnanec písemnost (odstavec 3) nevyzvedne do 15 dnů, považuje se za doručenou posledním dnem této lhůty; tato nedoručená písemnost se odesílajícímu zaměstnavateli vrátí. Jestliže zaměstnanec doručení písemnosti prostřednictvím provozovatele poštovních služeb znemožní tím, že poštovní zásilku obsahující písemnost odmítne převzít nebo neposkytne součinnost nezbytnou k doručení písemnosti, považuje se písemnost za doručenou dnem, kdy ke znemožnění doručení písemnosti došlo. Zaměstnanec musí být doručovatelem poučen o následcích odmítnutí převzetí písemnosti.

30. Soud v průběhu jednání odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2542/2007:„ Povinnost dodržovat pracovní kázeň patří k základním povinnostem zaměstnance vyplývajícím z pracovního poměru (srov. § 35 odst. 1 písm. b) zák. práce) a spočívá v plnění povinností, které jsou stanoveny právními předpisy (zejména ustanoveními § 73, § 74 a § 75 zák. práce), pracovním řádem, pracovní smlouvou nebo pokynem nadřízeného vedoucího zaměstnance. Má-li být porušení pracovní kázně právně postižitelné jako důvod k rozvázání pracovního poměru ze strany zaměstnavatele, musí být porušení pracovních povinností zaměstnancem zaviněno (alespoň z nedbalosti) a musí dosahovat určitý stupeň intenzity. … Vymezení hypotézy právní normy tedy závisí v každém konkrétním případě na úvaze soudu; soud může přihlédnout při zkoumání intenzity porušení pracovní kázně k osobě zaměstnance, k funkci, kterou zastává, k jeho dosavadnímu postoji k plnění pracovních úkolů, k době a situaci, v níž došlo k porušení pracovní kázně, k míře zavinění zaměstnance, ke způsobu a intenzitě porušení konkrétních povinností zaměstnance, k důsledkům porušení pracovní kázně pro zaměstnavatele, k tomu, zda svým jednáním zaměstnanec způsobil zaměstnavateli škodu, apod. Zákon zde ponechává soudu širokou možnost uvážení, aby rozhodnutí o platnosti rozvázání pracovního poměru okamžitým zrušením nebo výpovědí odpovídalo tomu, zda po zaměstnavateli lze spravedlivě požadovat, aby pracovní poměr zaměstnance u něj nadále pokračoval. … Soudní praxe již dříve dospěla k závěru, že neomluvené zameškání práce v trvání pěti dnů zpravidla představuje – obecně vzato – samo o sobě porušení pracovní kázně zvlášť hrubým způsobem a odůvodňuje rozvázání pracovního poměru okamžitým zrušením. Jednání zaměstnance znamenající porušení pracovní kázně však nelze posuzovat bez přihlédnutí k dalším okolnostem, které mohou mít vliv na celkové zhodnocení případu, jak výše uvedeno; … při zkoumání intenzity porušení pracovní kázně žalobcem a důvodů, pro které lze výjimečně rozvázat pracovní poměr okamžitým zrušením, mělo být kromě délky nepřítomnosti žalobce v práci také přihlédnuto zejména k důsledkům nepřítomnosti žalobce v práci pro žalovaného, k dosavadnímu postoji žalobce k plnění pracovních úkolů, k míře jeho zavinění a ke způsobu a intenzitě porušení jeho konkrétních pracovních povinností. …“ Dále soud odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1440/2020:„ Soud může přihlédnout při zkoumání intenzity porušení povinnosti zaměstnance vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci k jeho osobě, k funkci, kterou zastává, k jeho dosavadnímu postoji k plnění pracovních úkolů, k době a situaci, v níž došlo k porušení pracovní povinnosti, k míře zavinění zaměstnance, ke způsobu a intenzitě porušení konkrétních povinností zaměstnance, k důsledkům porušení uvedených povinností pro zaměstnavatele, k tomu, zda svým jednáním zaměstnanec způsobil zaměstnavateli škodu (újmu), apod. Zákon zde ponechává soudu širokou možnost uvážení, aby rozhodnutí o platnosti rozvázání pracovního poměru okamžitým zrušením nebo výpovědí odpovídalo tomu, zda po zaměstnavateli lze spravedlivě požadovat, aby pracovní poměr zaměstnance u něj nadále pokračoval.“ Konečně soud odkázal i na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 367/06:„ …je vždy úkolem příslušného soudu, aby podle svého uvážení s ohledem na všechny okolnosti případu sám tuto hypotézu vymezil. Je tedy věcí soudu, aby posoudil, zda zaměstnanec se dopustil zaviněného porušení pracovní kázně, a v případě kladného závěru rozhodl, o jaký stupeň porušení pracovní kázně se v daném případě jednalo. V tomto svém uvažování není soud omezován žádnými konkrétními hledisky či mantinely, ale bere v úvahu pouze specifika dané věci a podpůrně i platnou judikaturu obecných soudů. Podle dosavadní soudní praxe se za porušení pracovní kázně zvlášť hrubým způsobem považuje např. déle trvající neomluvená nepřítomnost zaměstnance v práci, krádež majetku většího rozsahu, fyzické napadání, požívání alkoholických nápojů apod.“ 31. S odkazem na shora provedené dokazování soud obě žaloby zamítl.

32. Jednou ze základních povinností zaměstnance vůči svému zaměstnavateli je podle pokynů zaměstnavatele konat osobně práce podle pracovní smlouvy. Bylo jednoznačně povinností žalobkyně poté, co byla ukončena dočasná pracovní neschopnost dne [datum], nastoupit zpět na pracoviště následujícího dne, tedy v úterý [datum]. Žalobkyně však spoléhala na pravdivost doporučení pracovnice Úřadu práce, či doporučení (tehdejšího) právního zástupce nekomunikovat se zaměstnavatelem a trvat na ukončení pracovního poměru dohodou s nárokem na odstupné pro výskyt [anonymizováno] z [anonymizováno]. Jen žalobkyně v tu danou chvíli věděla, že ukončila pracovní neschopnost dne [datum], avšak tuto skutečnost zaměstnavateli neoznámila. (Svědek [celé jméno žalovaného] ml. vypověděl, že žalobkyně uváděla, že„ asi“ ukončí pracovní neschopnost, avšak najisto se zaměstnavatel dozvěděl o tomto datu až od obvodního lékaře žalobkyně či ze zprávy ČSSZ.) Bylo nespornou skutečností mezi účastníky, že žalobkyně se nedostavila zpět do zaměstnání. Žalovaný vyčkal 15 dnů (11 pracovních dnů) než přistoupil ke krajnímu řešení situace a vyhotovil 1. [anonymizováno] dne [datum]. Toto bylo doručováno zcela v intencích zákoníku práce (§ 334, 336 ZP), podle kterého, pokud nelze doručit zaměstnanci přímo na pracovišti, lze mu doručit prostřednictvím poštovních služeb na poslední známou adresu, do vlastních rukou. I vhození do schránky po tzv. úložní době je doručením do vlastních rukou ve smyslu zákona. 1. [anonymizováno] bylo tedy doručeno řádně dne [datum], tudíž tímto dnem skončil pracovní poměr žalobkyně u žalovaného. K námitce žalobkyně, že se nejedná o podpis žalovaného na 1. [anonymizováno] soud uvádí, že podstatnou náležitostí je zejména písemné vyhotovení. Na této listině se vyskytuje razítko spolu s nečitelným podpisem podobným podpisu na pracovní smlouvě. Jelikož bylo nespornou skutečností, že není namítána neplatnost vzniku pracovního poměru, soud se nezabýval (např. znaleckým) zkoumáním podpisu jednotlivých listin žalovaným, a to ani 1. [anonymizováno]. Následně z důvodu jakési„ opatrnosti“, jak uvedla svědkyně [příjmení], bylo přistoupeno k vyhotovení 2. [anonymizováno] dne [datum] se stejným textem. V té době se již jednalo o neomluvenou absenci v trvání 49 dnů (32 pracovních dnů). Délka neomluvené absence na pracovišti byla také nesporná vzhledem k prohlášení žalobkyně při jejím účastnickém výslechu, že se po ukončení pracovní neschopnosti již do zaměstnání vůbec nedostavila. Tento dokument byl doručován jiným způsobem. Avšak také zcela v souladu se zněním zákona (§ 334, 336 ZP). [příjmení] [příjmení] v pozici zástupce žalovaného pověřená pracovněprávní agendou na základě pracovní smlouvy doručovala 2. [anonymizováno] osobně žalobkyni v bydlišti (tedy„ kdekoliv bude zaměstnanec zastižen“) v přítomnosti dvou svědků a žalobkyně výslovně odmítla dokument převzít (což nebylo sporné). Dle ust. § 334 odst. 3 ZP bylo i 2. OZ řádně doručeno dnem odmítnutí, tedy [datum]. Ohledně druhé námitky nepodepsání tohoto dokumentu odkazuje soud na svou argumentaci shora. Z dnešního pohledu je zřejmé, že 2. [anonymizováno] je nadbytečným dokumentem vzhledem k tomu, že bylo datováno a doručováno až po skončení pracovního poměru.

33. Pouze na okraj se soud zabýval tvrzením žalobkyně, že nevěděla, kdo je jejím zaměstnavatelem. Že byla přesvědčena, že touto osobou je [celé jméno žalovaného] ml. Soud má za to, že se jednalo o ryze účelové tvrzení žalobkyně. Vzhledem k handicapu žalovaného, který je prakticky zcela hluchý, je samozřejmostí, že žalovanému v jeho podnikání budou vypomáhat jeho blízcí rodinní příslušníci – zejména děti. Nadto v situaci, kdy dcera je u něj zaměstnána na základě pracovní smlouvy ze dne [datum], jak bylo prokázáno a za situace, kdy jeho syn podniká v obdobné – možná stejné oblasti a vypomáhá se seřízením [anonymizováno] strojů. Soud neshledal nic„ nekalého“ v jednání p. [celé jméno žalovaného] ml. při sjednávání či doporučování žalobkyně na pracovní pozici u svého otce, ba ani na tom, pokud měl připravovat dohodu o ukončení pracovního poměru, tak jak bylo telefonicky předjednáno s žalobkyní. Je zřejmé, že telefonicky žalovaný nemohl absolutně komunikovat. Mohl komunikovat pouze osobně a to s osobami, které znal, na jejichž projev si přivykl, což byla po dvou letech zaměstnávání i žalobkyně. Všechny dokumenty, resp. důležité písemnosti od zaměstnavatele vůči zaměstnankyni byly řádně opatřeny razítkem žalovaného ([příjmení] na razítku se shoduje s IČ na živnostenském oprávnění) a podpisem.

34. S odkaze na shora uvedenou judikaturu soud uzavírá, že se zabýval tím,„ … zda po zaměstnavateli lze spravedlivě požadovat, aby pracovní poměr zaměstnance u něj nadále pokračoval.“ Zaměstnavatel byl v postavení, že neměl žádnou jistotu, zda se zaměstnankyně hodlá vrátit na pracoviště. Pokud žalobkyně zaujala stanovisko nekomunikovat se svým zaměstnavatelem, nemohl žalovaný tuto situaci nikterak řešit. Naopak s přibývajícími dny neomluvené absence bylo čím dál víc jasnější, že se žalobkyně na pracoviště vrátit nehodlá. Ačkoliv v případě řádného nástupu na pracoviště (případně k pracovišti, před provozovnu) po ukončení pracovní neschopnosti by jistě byl zaměstnavatel postaven před složitou otázku, jakou pracovní činnost, resp. na kterou práci může být žalobkyně převedena, a jak zajistit, aby se vůbec nesetkala s výpary jdoucími z emulze, která zapříčinila její [anonymizováno] z [anonymizováno]. V případě, že by toto nešlo zajistit, možná by se účastníci ocitli opravdu v situaci v intencích § 52 písm. d) ZP s nárokem na odstupné. Avšak jedině po součinnosti žalobkyně (zejména ohledně podstoupení [anonymizováno] zkoumání poskytovatelem pracovnělékařských služeb s následným výstupem – [anonymizováno] posudkem). Žalobkyně si však vybrala jiný přístup – a to nekomunikovat s žalovaným – resp. komunikovat s p. [celé jméno žalovaného] mladším jen a pouze o ukončení pracovního poměru dohodou s 12-ti odstupnými platy. Jiná varianta řešení nastalé situace pro ni nepřicházela do úvahy.„ … při zkoumání intenzity porušení pracovní kázně žalobcem a důvodů, pro které lze výjimečně rozvázat pracovní poměr okamžitým zrušením, mělo být kromě délky nepřítomnosti žalobce v práci také přihlédnuto zejména k důsledkům nepřítomnosti žalobce v práci pro žalovaného, k dosavadnímu postoji žalobce k plnění pracovních úkolů, k míře jeho zavinění a ke způsobu a intenzitě porušení jeho konkrétních pracovních povinností.“ Zejména z výslechu svědkyně [příjmení] bylo zjištěno, že po pracovní stránce nebyl s žalobkyní žádný problém, práci vykonávala dobře. Důsledkem nepřítomnosti žalobkyně na pracovišti bylo zejména vyvolání nejistoty u zaměstnavatele, zda pracovní pozice žalobkyně bude obsazena a to s ohledem na její ¾ roku trvající pracovní neschopnost a následný postoj. [jméno] zavinění žalobkyně je jednoznačná a vysoká, stejně tak způsob a intenzita porušení pracovních povinností. Žádná překážka na straně žalobkyně nenastala – jen její přesvědčení o jediném možném řešení situace. Žalobkyně porušila povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jí vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem. Konečně k poslední podmínce dané tzv. judikatorní řadou –„ Soudní praxe již dříve dospěla k závěru, že neomluvené zameškání práce v trvání pěti dnů zpravidla představuje – obecně vzato – samo o sobě porušení pracovní kázně zvlášť hrubým způsobem a odůvodňuje rozvázání pracovního poměru okamžitým zrušením.“ soud uvádí, že v tomto konkrétním případě se jedná o neomluvenou absenci 11 pracovních dní (1. [anonymizováno]) a 32 pracovních dní (2. [anonymizováno]).

35. Žalobkyně porušila povinnosti plynoucí z právních předpisů vztahujících se k ji vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem a po zaměstnavateli nelze tak spravedlivě požadovat, aby ji dále zaměstnával. Žalovaný tvrdil a prokázal, že se žalobkyně dopustila jednání, ve kterém je spatřován důvod okamžitého zrušení pracovního poměru oproti žalobkyni, které se nepodařilo prokázat, že se o porušení povinností plynoucí z právních předpisů vztahujících se k jí vykonávané práci nejedná. Z těchto důvodů byly obě žaloby zamítnuty.

36. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., když plně procesně úspěšný žalovaný má právo na náhradu nákladů řízení proti neúspěšné žalobkyni. Soud tedy žalovanému náhradu nákladů řízení v plném rozsahu přiznal. Náklady řízení představují náklady právního zastoupení žalovaného advokátem za 10 úkonů právní služby po 3 900 Kč dle § 9 odst. 3 písm. a), § 7 bod 5., § 12 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., náhradu za 10 režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. Deset úkonů právní služby představují: převzetí a příprava, vyjádření ze dne [datum], [datum], [datum], účast na jednání dne [datum], [datum] (přes 2 hod.), [datum], [datum] (přes 2 hod.). Celkem náklady řízení činí částku 42 000 Kč.

37. Lhůta k plnění byla žalobkyni stanovena dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.