10 C 48/2026

Plný text

Okresní soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Musilovou v právní věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně , sídlem Adresa žalobkyně , zastoupené Jméno Zástupce , advokátem, sídlem Adresa žalobkyně , proti žalované: Jméno žalované A , narozená Datum narození žalované A , bytem Adresa žalované A , tč. bytem Adresa žalované A , o zaplacení částky 74 680,61 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 63 750 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 500 Kč měsíčně, splatných vždy ke každému poslednímu dni příslušného kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba, kterou měla být určena povinnost žalované zaplatit žalobkyni částku 10 930,61 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 78 991,67 Kč od 6. 1. 2026 do zaplacení, spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 385,67 Kč od 16. 11. 2025 do 22. 12. 2025, spolu s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 10 447,80 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 500 Kč měsíčně, splatných vždy ke každému poslednímu dni příslušného kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek, a to k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne , datum, domáhala na žalované zaplacení shora uvedené částky představující nevypořádané nároky ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , na základě které žalovaná načerpala celkově částku 75 000 Kč bezhotovostně. Celkovou částku se žalovaná zavázala uhradit v měsíčních splátkách po 3 750 Kč, žalovaná však nehradila řádně a včas. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná uhradila pouze tři splátky v celkové výši 11 250 Kč. Žalobkyně požadovala uhradit kromě jistiny i úroky, zákonné úroky z prodlení, a to jak kapitalizované, tak i do budoucna, dále smluvní pokutu a náklady spojené s vymáháním pohledávky. Žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu k plnění, avšak bezvýsledně.

2. Žalovaná se písemně vyjádřila dne , datum, a dostavila se na jednání dne , datum, . S podanou žalobou nesouhlasila, uvedla, že nebyla řádně ověřena její úvěruschopnost. Ohledně příjmů uvedla žalovaná v předsmluvní fázi své příjmy cca 35 000 Kč měsíčně, žalobkyně však do smlouvy uvedla příjem 52 000 Kč měsíčně. Toto se nezakládalo na pravdě a žalobkyně zřejmě do celkových příjmů započítala i výživné na děti, které byly v souhrnné částce 9 000 Kč a příspěvek na bydlení, který byl ve výši 7 685 Kč. Žalobkyně žalované doložila výpis z účtu za období od března do května 2025, kde se průměrný příjem pohyboval mezi částkou 25 000 a 37 000 Kč. Žalovaná dále uvedla své měsíční výdaje na jiné splátky, jelikož měla 2 úvěr u společnosti FlexiFin se splátkou 3 028 Kč, dále , právnická osoba, se splátkou 500 Kč a úvěr u Raiffeisenbank se splátkou 1 490 Kč. Nájem byl ve výši 15 800 Kč a náklady na zálohy na elektriku ve výši 2 200 Kč. Dále žalovaná uvedla, že je nespornou skutečností, že částka 75 000 Kč jí byla poskytnuta, i to, že uhradila pouze 3 splátky v celkové výši 11 250 Kč. Dále žalovaná uvedla, že se snažila domluvit se žalobkyní i na jiné výši splátek, oslovila i finančního arbitra, avšak mezitím byla podána žaloba. Žalobkyně se k ní nechovala vstřícně, naopak jí vyhrožovala, pokud neuhradí další splátku. Ohledně nynějších příjmů uvedla žalovaná příjem za březen 2026 ve výši 28 618 Kč, za duben 2026 ve výši 40 529 Kč, za květen 2026 ve výši 35 518 Kč, tedy průměrně měsíční příjem ve výši 34 888 Kč. Dále uvedla žalovaná, že jí zrušili příspěvek na bydlení, byla jí poskytnuta tzv. superdávka ve výši pouze 2 970 Kč. Výživné na děti zůstalo v částce 9 000 Kč měsíčně na obě dvě děti. Ohledně výdajů uvedla žalovaná, že za výdaje považuje částku 6 000 Kč za benzín měsíčně, kdy používá tento vůz pro pracovní účely a svoz dětí do školy, za elektriku platí zálohy ve výši 2 100 Kč měsíčně, za ostatní půjčky částku 4 300 Kč, náklady na telefon a internetu částku cca 1 000 Kč (pro žalovanou i , právnická osoba, celkově je měsíční částka 3 500 Kč), nájem je ve výši 15 800 Kč, za jídlo měsíčně utratí cca 5 000 Kč pro sebe a , právnická osoba, (pro samotnou žalovanou cca 3 000 Kč), za léky a hygienu pro sebe i , právnická osoba, vynakládá částku ve výši 2 500 Kč. Celková částka výdajů je průměrně ve výši 34 700 Kč ku průměrnému výdělku 34 888 Kč.

3. Přípisem soudu ze dne , datum, byla žalobkyně vyzvána k doplnění tvrzení a důkazů o řádném posouzení úvěruschopnosti žalované, tj. jakým konkrétním způsobem žalobkyně postupovala při ověřování a posouzení úvěruschopnosti žalované, tedy jaké konkrétní dokumenty posuzovala včetně doložení těchto dokumentů, z nichž vycházela. Žalobkyně svým podáním ze dne , datum, soudu tvrdila, že úvěruschopnost prokázala, a to na základě tvrzení žalované a doložených dokumentů od žalované. Žalovaná poskytla výpis z bankovního účtu pro období od března do května 2025. Dále žalobkyně provedla lustraci žalované v systémech CEE, SOLUS, ISIR, databáze neplatných dokladů. Dále zjistila, že žalovaná je svobodná, má dvě děti. Žalobkyně při ověřování úvěruschopnosti vycházela z „ověřeného“ příjmu žalované ve výši 52 938 Kč, „ověřených“ výdajů na bydlení ve výši 18 626 Kč, s výdaji na domácnost a potraviny ve výši 6 879 Kč a výdaji na splátky ve výši 12 167 Kč. Žalovaná vše shora uvedené při jednání sporovala, zejména celkovou výši příjmů, jelikož měla za to, že žalobkyně započítala do celkových příjmů i položky, které patří zcela jistě dětem a to na výživném. Žalovaná disponovala příjmem cca 35 000 Kč měsíčně, který vyplynul z výpisů z účtu. Soud má za to, že výzvě soudu vyhověno nebylo a žalobkyně nedostatečně ověřila úvěruschopnost žalované.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

5. Dne , datum, byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , na základě které byla žalované poskytnuta částka 75 000 Kč (toto bylo nesporným tvrzením). Žalovaná uhradila 3 splátky v celkové výši 11 250 Kč (toto bylo nesporným tvrzením). Žalovaná částka výši 74 680,61 Kč se stává z jistiny ve výši 74 606 Kč, smluvní pokuty ve výši 74,61 Kč, a dále nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč, úroku z úvěru kapitalizovaného ke dni , datum, ve výši 4 385,67 Kč a zákonného úroku z prodlení. Žalobkyně žalovanou vyzvala předžalobní výzvou ze dne , datum, , žalovaná však ničeho dalšího neuhradila.

6. Podle ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).

7. Podle ust. § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Ustanovení § 86 a 87 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru je třeba vykládat tak, že porušení povinnosti věřitele řádně zkoumat úvěruschopnost žadatele o úvěr před uzavřením úvěrové smlouvy je sankcionováno absolutní neplatností takovéto úvěrové smlouvy, k níž musí soud přihlížet z úřední povinnosti.

8. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 vyplývá, že ustanovení § 87 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení, představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy. Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávních sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z.

9. Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

10. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

12. Podle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Předmětná smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřena za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který v ustanovení § 86 ukládá povinnost poskytovateli před uzavřením smlouvy o poskytnutí úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Poskytovatel je pak oprávněn poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věta druhá, je smlouva neplatná. Případné porušení shora uvedené povinnosti zakotvené v ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru má za následek absolutní neplatnost smlouvy, jak vyplývá z rozsudku Soudního dvora EU, druhého senátu ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C-679/18, který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel.

13. Soud se proto předně zabýval otázkou, jakým způsobem žalobkyně postupovala při posouzení schopnosti žalované úvěr splácet.

14. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je komplexní proces, při němž věřitel vychází z řady různých údajů. Věřitel vychází především z informací, dodaných spotřebitelem, avšak věřitel se s takto získanými informace od spotřebitele nemůže bez dalšího spokojit a brát je jako fakt. Je povinen je s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně prověřit. Věřitel musí vycházet i z jiných zdrojů (údaje, které jsou mu známy z jeho vlastní činnosti) a údaje a tvrzení spotřebitele ověřit. Odborná péče věřitele zahrnuje i to, že nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů, ale vždy bere v potaz konkrétní situaci žadatele o úvěr (komentář k ustanovení § 9 – Zákon o spotřebitelském úvěru, Komentář; autor Lukáš Vacek, Wolters Kluwer: Praha 2015). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení, a to např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele (závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1 As 30/2015 – 39). K otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Nejvyšší soud ČR a Ústavní soud v ČR v níže uvedených rozhodnutích – rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018, popř. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/2018).

15. K otázce posouzení úvěruschopnosti žalované žalobkyně na výzvu soudu pouze obecně tvrdí, že si vyžádala informace, které jí žalovaná sdělila. Sama činila lustraci v dostupných databázích – CEE, SOLUS, ISIR, databáze neplatných dokladů. Dále vycházela z výpisů z bankovního účtu pro období od března do května 2025. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná je svobodná, má dvě děti. Žalobkyně při ověřování úvěruschopnosti vycházela z „ověřeného“ příjmu žalované ve výši 52 938 Kč, „ověřených“ výdajů na bydlení ve výši 18 626 Kč, s „ověřenými“ výdaji na domácnost a potraviny ve výši 6 879 Kč a výdaji na splátky ve výši 12 167 Kč. Žalovaná vše shora uvedené při jednání sporovala, zejména celkovou výši příjmů, jelikož měla za to, že žalobkyně započítala do celkových příjmů i položky, které patří zcela jistě dětem a to na výživném. Žalovaná disponovala příjmem cca 35 000 Kč měsíčně, který vyplynul z výpisů z účtu. Žalovaná podrobně soudu sdělila, že žalobkyně započítala i výživné na děti, které byly v souhrnné částce 9 000 Kč a příspěvek na bydlení, který byl ve výši 7 685 Kč. Žalobkyně žalované doložila výpis z účtu za období od března do května 2025, kde se průměrný příjem pohyboval mezi částkou 25 000 a 37 000 Kč. Žalovaná dále uvedla své měsíční výdaje na jiné splátky, jelikož měla 2 úvěr u společnosti FlexiFin se splátkou 3 028 Kč, dále , právnická osoba, se splátkou 500 Kč a úvěr u Raiffeisenbank se splátkou 1 490 Kč. Nájem byl ve výši 15 800 Kč a náklady na zálohy na elektriku ve výši 2 200 Kč. Pokud soud porovnal výši příjmů tvrzených žalovanou ve výši 35 000 Kč ku výdajům tvrzeným žalobkyní (která uvedla, že vycházela z výpisů z účtu) ve výši cca 38 000 Kč, je zřejmé, že úvěruschopnost žalované tak nebyla prověřena řádně. Nelze totiž započítávat částku výživného 9 000 Kč do celkových příjmů žadatele, když se zcela jednoznačně týká peněz náležejících výlučně dětem. Ani tak nelze započítávat příspěvek na bydlení. Jiné pravidelné příjmy plynoucí např. z brigád nebyly ani tvrzeny ani zjištěny. Žalobkyně měla vycházet z příjmů z pracovní činnosti žalované a nikoliv je uměle navyšovat tak, aby úvěr mohla poskytnout.

16. Žalobkyně řádně nesplnila svou zákonnou povinnost (posouzení úvěruschopnosti žalované), když nedostatečně zjistila skutečné příjmy a výdaje žalované, tudíž v potřebném rozsahu nezkoumala schopnost žalované poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet. V důsledku výše uvedeného soud shledal předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru absolutně neplatnou, čímž žalobkyni vzniká vůči žalované nárok pouze na vrácení nesplaceného zůstatku jistiny poskytnutého úvěru. Převzala-li žalovaná úvěr na základě neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru, je povinna tuto částku vrátit (v dosud nevrácené výši 63 750 Kč) dle § 87 odst.1 zákona o spotřebitelském úvěru.

17. V částce 63 750 Kč – nevrácené jistině žalované částky, kterou žalobkyně žalované poskytla, soud důvodně podané žalobě vyhověl. Za situace, kdy soud shledal předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru absolutně neplatnou, jiné smluvní nároky (v dané věci smluvní úrok, smluvní pokutu, náklady spojené s vymáháním) nelze úspěšně uplatnit. Vzhledem k výše uvedené argumentaci v aktuální judikatuře Nejvyššího soudu ČR dospěl soud k závěru, že splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala, žalobkyni tedy zatím nemohl vzniknout ani nárok na zákonné úroky z prodlení. Soud proto zamítl i dílčí nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení.

18. Žalobkyně se z nařízeného jednání soudu omluvila. Žalovaná se při jednání podrobně vyjádřila ke svým aktuálním majetkovým poměrům. Žalovaná uvedla příjem za březen 2026 ve výši 28 618 Kč, za duben 2026 ve výši 40 529 Kč, za květen 2026 ve výši 35 518 Kč, tedy průměrně měsíční příjem ve výši 34 888 Kč. Dále uvedla, že jí zrušili příspěvek na bydlení, byla jí poskytnuta tzv. superdávka ve výši pouze 2 970 Kč. Výživné na děti zůstalo v částce 9 000 Kč měsíčně na obě dvě děti. Ohledně výdajů uvedla žalovaná, že za výdaje považuje částku 6 000 Kč za benzín měsíčně, kdy používá tento vůz pro pracovní účely a svoz dětí do školy, za elektriku platí zálohy ve výši 2 100 Kč měsíčně, za ostatní půjčky částku 4 300 Kč, náklady na telefon a internetu částku cca 1 000 Kč (pro žalovanou i , právnická osoba, celkově je měsíční částka 3 500 Kč), nájem je ve výši 15 800 Kč, za jídlo měsíčně utratí cca 5 000 Kč pro sebe a , právnická osoba, (pro samotnou žalovanou cca 3 000 Kč), za léky a hygienu pro sebe i , právnická osoba, vynakládá částku ve výši 2 500 Kč. Celková částka výdajů je průměrně ve výši 34 700 Kč ku průměrnému výdělku 34 888 Kč. Soud má za přiměřené možnost postupné úhrady dluhu žalovanou, když je v reálných možnostech žalované splácet dosud neuhrazenou poskytnutou jistinu v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 500 Kč. Sama žalovaná uvedla, že je v jejích možnostech splácet na tento dluh částku 1 500 Kč měsíčně. Soud tedy s odkazem na ustanovení § 87 odst. 2 citovaného zákona o spotřebitelském úvěru umožnil žalované rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase, a to ve splátkách spolu se sankcí ,,pod ztrátou výhody splátek“.

19. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s ust. § 142a odst. 1 o. s. ř., když částečně procesně úspěšná žalobkyně má právo na náhradu nákladů řízení proti částečně neúspěšné žalované. Náklady řízení představují zaplacený soudní poplatek ve výši 3 163 Kč, náklady právního zastoupení žalobkyně advokátem za 3 úkony právní služby po 4 300 Kč dle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb., náhradu za 3 režijní paušály po 450 Kč dle § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. Celková náhrada nákladů řízení je ve výši 17 413 Kč. Žalobkyně však byla úspěšná co do 80 % ku svému neúspěchu co do 20 %. Náleží jí tudíž náhrada nákladů co do 60 % ve výši 10 447,80 Kč.

20. Lhůta k plnění náhrady nákladů řízení byla žalované stanovena dle ust. § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř., podle kterého je umožněné žalované hradit náhradu nákladů řízení ve splátkách po 500 Kč měsíčně spolu se sankcí pod ztrátou výhody splátek. Soud se shora podrobně zaobíral majetkovými poměry žalované, na které plněn odkazuje. Nadto žalovaná sama uvedla, že je v jejích možnostech splácet na tento dluh částku 500 Kč měsíčně. Celkově tedy bude žalovaná hradit částku 2 000 Kč měsíčně.