10 C 50/2024

Plný text

Okresní soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Musilovou v právní věci žalobkyně: Anonymizováno , se sídlem Anonymizováno , zastoupené Mgr. Romanem Pospiechem, LL.M., advokátem se sídlem Příčná 1892/4, 110 00 Praha 1, proti žalovanému: Anonymizováno , bytem Anonymizováno , o zaplacení částky 14 125 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 000 Kč měsíčně, splatných vždy ke každému poslednímu dni příslušného kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba, kterou měla být určena povinnost žalovanému zaplatit žalobkyni částku 4 125 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 104,48 Kč od , datum, do , datum, , spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 14 125 Kč od , datum, do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 675,60 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne , datum, domáhala na žalovaném zaplacení shora uvedené částky představující nevypořádané nároky ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne , datum, . Žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 10 000 Kč, která byla žalovanému zaslána bankovním převodem téhož dne na účet č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal splatit úvěr spolu s poplatkem za poskytnutí ve výši 330 Kč a uhradit vše ve lhůtě 24 měsíců. Žalovaný však ničeho neuhradil. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu k plnění, avšak bezvýsledně. Žalobkyně též požaduje zákonný úrok z prodlení, který byl kapitalizován ke dni , datum, , dále smluvní pokutu ve výši 1 000 Kč, účelně vynaložené náklady v celkové výši 730 Kč, úroky v celkové výši 1 470 Kč, poplatky za bezpečnou splátku ve výši 396 Kč, poplatky za expres výplatu ve výši 199 Kč a poplatky za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Žalovanému byla žaloba spolu s předvoláním k soudnímu jednání doručena do vlastních rukou náhradním způsobem dle ust. § 49 odst. 4 o.s.ř. K jednání se žalovaný nedostavil, svou přítomnost neomluvil, tudíž byla věc projednána v jeho nepřítomnosti.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

5. Žalovaný uzavřel s žalobkyní dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému bankovním převodem částku 10 000 Kč, která byla poukázána téhož dne na účet žalovaného č. , č. účtu, , variabilní symbol , var. symbol, (zjištěno ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, z výpisu z účtu žalobkyně). Žalovaný se zavázal splatit úvěr do 24 měsíců. Žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením uvedené smlouvy pouze provedla lustraci žalovaného ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, NRKI, SOLUS. Žalovaný v žádosti uvedl svůj příjem ve výši 25 000 Kč, své výdaje uvedl ve výši cca 14 000 Kč, doklady ohledně příjmů a výdajů však žalobkyně nevyžadovala a neprověřila. Vyšla pouze z tvrzení žalovaného. Žalobkyně tedy neposoudila řádně úvěruschopnost žalovaného před uzavřením uvedené smlouvy. Dne , datum, byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou, avšak žalovaný ke dni podání žaloby ničeho neuhradil (zjištěno z předžalobní upomínky ze dne , datum, ).

6. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).

7. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. Ustanovení § 86 a 87 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru je třeba vykládat tak, že porušení povinnosti věřitele řádně zkoumat úvěruschopnost žadatele o úvěr před uzavřením úvěrové smlouvy je sankcionováno absolutní neplatností takovéto úvěrové smlouvy, k níž musí soud přihlížet z úřední povinnosti. K totožnému závěru o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pro nesplnění povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žadatele o úvěr dospěl rovněž Krajský soud v Českých Budějovicích ve věci sp. zn. 19 Co 637/2020.

9. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

10. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

11. Soud se ve smyslu shora uvedených zákonných ustanovení zabýval z úřední povinnosti tím, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s žalovaným řádně zkoumala schopnost žalovaného splácet úvěr. Žalobkyně uvedla, že při posuzování úvěruschopnosti žalované před uzavření výše uvedené smlouvy pouze provedla lustraci žalovaného ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, NRKI, SOLUS a provedla výpočet MLS klienta. Žalovaný v žádosti uvedl měsíční příjem ve výši 25 000 Kč a souhrn pravidelných výdajů – splátky uvedené žadatelem ve výši 2 000 Kč a splátky jiným společnostem z NRKI mimo HC ve výši 8 354 Kč. Žádné doklady k prokázání výše jeho příjmů a výdajů žalobkyně nevyžadovala a neprověřila. Nadto je zřejmé, že je rozpor v tvrzení žalovaného jako klienta a ve zjištění z dostupných registrů. Žalobkyně tak v daném případě neposoudila úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Z tohoto důvodu je tak nutné smlouvu o úvěru posoudit jakožto neplatnou ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Na straně žalovaného tak vzniklo bezdůvodné obohacení, které představují peněžní prostředky poskytnuté žalobkyní žalovanému, aniž by zde byl platný závazek (smlouva).

12. Skutková tvrzení žaloby nebyla žalovaným zpochybňována, ani žádnými důkazy či skutkovými tvrzeními vyvrácena, když žalovaný zůstal zcela nečinný. Avšak důkazní břemeno ohledně skutečnosti, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku, přechází na žalovaného, neboť žalobkyně nemůže prokazovat negativní skutečnost, že žalovaný něco neučinil. Je na žalovaném, aby prokázal, že zaplatil řádně a včas. Soud vzal za prokázané, že žalobkyně uhradila žalovanému převodem na jeho bankovní účet peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaný tyto peněžní prostředky žalobkyni nevrátil. Vzhledem k tomu, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno o tom, že v daném případě posoudila úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je nutné smlouvu o úvěru posoudit jakožto neplatnou ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Na straně žalovaného tak vzniklo bezdůvodné obohacení, které představují peněžní prostředky poskytnuté žalobkyní žalovanému, aniž by zde byl platný závazek (smlouva). Žalobkyni vznikl nárok pouze na vydání bezdůvodného obohacení ve výši odpovídající částce 10 000 Kč, což je výše poskytnutých peněžních prostředků, z nichž žalovaný dosud ničeho neuhradil. Žaloba byla zamítnuta co do částky 4 125 Kč, která tvoří zejména příslušenství, tedy úrok a poplatky za poskytnutí úvěru, smluvní pokutu, účelně vynaložené náklady a zákonný úrok z prodlení.

13. Ve smyslu ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a závěrů rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022 je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalobkyně ani žalovaný se k ústnímu jednání soudu nedostavili, žalobkyně proto nemohla být soudem poučena ve smyslu §118 a o.s.ř. ohledně doplnění příjmů, výdajů a celkové majetkové situace žalovaného pro účely stanovení doby přiměřené k vrácení poskytnuté jistiny. Soudu tedy nezbylo jinak, než aby vyšel z naposledy zjištěných poměrů žalovaného, tj. poměrů zjištěných před uzavřením smlouvy s žalovaným ze dne , datum, . Za situace, kdy byl zjištěn příjem žalovaného ve výši 25 000 Kč měsíčně a výdaje ve výši 14 000 Kč, má soud za to, že je žalovaný schopen poskytnuté a dosud nesplacené prostředky v celkové výši 10 000 Kč zaplatit žalobkyni ve splátkách po 1 000 Kč měsíčně. Tuto dobu soud v daném případě považuje za dobu přiměřenou možnostem žalovaného ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru.

14. S ohledem na konstatování neplatnosti smlouvy a stanovení nové lhůty k plnění ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, nelze konstatovat, že by se žalovaný ke dni vyhlášení tohoto rozsudku ocitl v prodlení, proto byla podaná žaloba zamítnuta i co do žalobkyní požadovaného úroku z prodlení, k čemuž soud opět odkazuje zejména na závěry vyslovené v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022.

15. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. ve spojení s ust. § 142a odst. 1 o.s.ř., když částečně procesně úspěšná žalobkyně má právo na náhradu nákladů řízení proti částečně neúspěšnému žalovanému. Náklady řízení představují zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, náklady právního zastoupení žalobkyně advokátem za 3 úkony právní služby po 300 Kč dle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., náhradu za 3 režijní paušály po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. a příslušného 21 % DPH, neboť zástupce osvědčil, že je plátcem DPH. Řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatňovaném žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech. Celková náhrada nákladů řízení je ve výši 2 252 Kč. Žalobkyně však byla úspěšná pouze co do 65 % ku svému neúspěchu co do 35 %. Náleží ji tudíž náhrada nákladů co do 30 % ve výši 675,60 Kč.

16. Lhůta k plnění náhrady nákladů řízení byla žalovanému stanovena dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.