12 C 107/2017

Plný text

Okresní soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Bc. Petrou Kořínkovou v právní věci žalobkyně:Anonymizováno se sídlem Anonymizováno právně zastoupená advokátem Jméno advokáta se sídlem Adresa advokáta proti žalované:Jméno žalované, IČO IČO žalované, se sídlem Adresa žalované žaloba o nahrazení projevu vůle

I. Nahrazuje se projev vůle žalované uzavřít se žalobkyní dohodu o vydání následujícího znění: DOHODA O VYDÁNÍ JINÝCH VĚCÍ NEŽ ZEMĚDĚLSKÝCH NEMOVITOSTÍ (dále jen jako „dohoda) ve smyslu zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů (dále jen jako „zákon o majetkovém vyrovnání“) mezi stranami: adresa IČO: IČO se sídlem adresa za kterou jedná adresa jakožto oprávněná osoba ve smyslu zákona o majetkovém vyrovnání (dále jen „oprávněná osoba“) a Jméno žalované IČO: IČO se sídlem adresa jakožto povinná osoba ve smyslu zákona o majetkovém vyrovnání (dále jen „povinná osoba“) Článek 1 Úvodní ustanovení Oprávněná osoba uplatnila svůj nárok ve smyslu zákona o majetkovém vyrovnání výzvou k vydání nemovitých věcí č. j. 3873/2013 ze dne 13. listopadu 2013 doručenou povinné osobě (dále jen jako „výzva“). Článek 2 Předmět vydání Předmětem vydání dle této dohody je pozemek KN parc. č. Anonymizováno v katastrálním území adresa (dále jen „vydávaný pozemek“). Povinná osoba touto dohodou vydává oprávněné osobě vydávaný pozemek a oprávněná osoba vydávaný pozemek přijímá do svého výlučného vlastnictví. Článek 3 Práva a povinnosti související s vydávaným pozemkem Povinná osoba touto dohodou převádí vlastnické právo k vydávanému pozemku a vydává jej oprávněné osobě ve stavu, v jakém se nalézal ke dni doručení výzvy povinné osobě. Povinná osoba prohlašuje, že ke dni uzavření dohody na vydávaném pozemku neváznou žádná zástavní práva ani jiné právní skutečnosti a omezení, které by oprávněnou osobu jakkoli zavazovaly či omezovaly. Povinná osoba prohlašuje, že nemá vůči oprávněné osobě ve vztahu k vydávanému pozemku jiná práva ani povinnosti než ta, která upravuje tato dohoda nebo zákon o majetkovém vyrovnání. Oprávněná osoba prohlašuje, že nemá ve vztahu k vydávanému pozemku vůči povinné osobě jiná práva než ta, která upravuje tato dohoda nebo zákon o majetkovém vyrovnání. Článek 4 Práva a povinnosti související s vydávaným pozemkem Tato dohoda a právní vztahy z ní vyplývající se řídí právním řádem České republiky, zákonem o majetkovém vyrovnání, zákonem č. 89/2012 Sb., občanským zákoníkem, a dalšími právními předpisy v účinném znění. Práva a povinnosti z této dohody přecházejí i na případné právní nástupce účastníků dohody. Souhlas povinné osoby nahrazuje ve smyslu § 10 odst. 4 zákona o majetkovém vyrovnání pravomocný rozsudek soudu.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 123 548 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u nadepsaného soudu dne 12. 5. 2017 domáhala na žalované, aby jí byl žalovanou vydán pozemek parc. č. Anonymizováno v katastrálním území adresa. Podanou žalobu žalobkyně odůvodnila tím, že žalobkyně je osobou oprávněnou ve smyslu ust. § 3 písm. b) zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů (dále jen „ZMV“). Žalobkyně dne 13. 11. 2013 odeslala výzvu k vydání nemovitých věcí č.j. Anonymizováno dle § 10 odst. 1 ZMV žalované, když v rámci této výzvy uplatnila také nárok na vydání pozemku parc. č. Anonymizováno zapsaného v knihovní vložce č. hodnota desek zemských, katastrální území adresa (dále také jen „předmětný pozemek“). Po okamžiku majetkové křivdy došlo ke změně v číslování a v hranicích parcel. Pozemek podle pozemkového katastru v původním vlastnictví žalobkyně zasahuje do pozemku podle katastru nemovitostí parc. č. Anonymizováno v katastrálním území adresa. Žalobkyně požaduje k vydání pouze pozemek parc. č. Anonymizováno v katastrálním území adresa. Žalovaná však se žalobkyní dohodu o vydání předmětného pozemku neuzavřela. Pozemek parc Anonymizováno je věcí, která náležela do původního majetku registrovaných církví a náboženských společností, jak vyplývá z knihovní vložky č. hodnota desek zemských pro katastrální území adresa. Předmětný pozemek se stal v rozhodném období předmětem majetkové křivdy utrpěné v důsledku některé ze skutečností uvedených v § 5 ZMV (ve smyslu § 5 písm. a) či § 5 písm. k) ZMV). Předmětný pozemek byl žalobkyni odejmut československým státem postupem dle zákona č. 142/1947 Sb., o revizi první pozemkové reformy, v čemž žalobkyně spatřuje majetkovou křivdu. Odejmutí pozemku dle žalobkyně dokládá mj. soupis majetku podléhajícího revisi podle zákona ze dne 11. 7. 1947, č. 142 Sb. o revisi první pozemkové. Skutečnost, že uvedený zákon byl vůči právní předchůdkyni žalobkyně aplikován, je doložena rovněž samotnou knihovní vložkou č. hodnota desek zemských. Žalobkyni ani její právní předchůdkyni nebyla za takto odňatý předmětný pozemek vyplacena finanční náhrada, jak je prokázáno rešerší Národního archivu – Národní archiv a naplňování zákona o „majetkovém vyrovnání státu a církví“. Splnění podmínky spáchání majetkové křivdy ve vztahu k majetku zapsanému na totožné knihovní vložce desek zemských bylo prokázáno již v řízení před Anonymizováno. Správní orgán rozhodl o vydání zemědělských nemovitostí z této knihovní vložky postupem podle § 9 ZMV. Učinil tak svým rozhodnutím č.j. č. účtu ze dne datum. Majetkovou křivdu v rozhodném období utrpěl subjekt Anonymizováno, což vyplývá z knihovní vložky desky zemské, kde je tento subjekt uveden jako vlastník předmětných pozemků. Žalobkyně doložila již ve výzvě k vydání rozhodnutí o sloučení církevních právnických osob ze dne datum, že je právní nástupkyní subjektu Anonymizováno. Včasnost podání žaloby dovozuje žalobkyně ze skutečnosti, že výzva k vydání byla žalované odeslána dne 13. 11. 2013, lhůta pro podání žaloby ve smyslu ust. § 10 odst. 4 ZMV je proto zachována. K námitkám žalované žalobkyně dále uvedla, že ke konfiskaci nemohlo dojít na základě vyhlášky adresa ze dne datum ani dle dalších listin předložených žalovanou, neboť žalovaná nepředložila jediný dokument, kde by byly domnělé „konfiskované“ nemovitosti konkretizovány tak, aby dostatečně určitě identifikovaly „zkonfiskované“ nemovitosti. Žalovaná současně nepředložila jediný dokument, ze kterého by vyplývalo, že by se „konfiskace“ měla týkat předmětné nemovitosti. Jde-li o vyhlášku adresa, žalobkyně tuto pokládá za nicotný akt, který nebyl žalobkyni doručen, a proto nenabyl právní moci ani vykonatelnosti. Sám správní orgán v odůvodnění svého rozhodnutí č.j. č. účtu ze dne datum uvádí, že v archivech nebyla nalezena žádná listina, která by nasvědčovala tomu, že pozemek právní předchůdkyně žalobkyně byl konfiskován na základě dekretu č. 12/1945 Sb. Tímto rozhodnutím bylo rozhodnuto o zamítnutí návrhu oprávněné osoby na vydání pozemku parc. č. Anonymizováno v katastrálním území adresa, postupem dle § 9 odst. 6 ZMV, neboť právnická osoba nemá pravomoc rozhodovat ve správním řízení o nezemědělských nemovitostech. Zjistí-li tedy právnická osoba, že se jedná o nezemědělskou nemovitost, návrh zamítne. Žalobkyně byla nucena postupovat dle § 10 odst. 4 ZMV a podat u nadepsaného soudu žalobu o nahrazení chybějícího projevu vůle povinné osoby, neboť žalovaná se žalobkyní neuzavřela dohodu o vydání výše uvedené nemovitosti. Žalobkyně dále uvedla, že stát s ní v roce 1948 zacházel jako s vlastníkem majetku a postupoval vůči ní podle zákona o revizi pozemkové reformy (např. Ministerstvo zemědělství dne 14. dubna 1946 žádalo u Krajského civilního soudu v Praze zápis poznámky zamýšleného převzetí v případě majetku vedeného na desce zemské č. hodnota). Dle žalobkyně je proto zřejmé, že žalobkyně nemohla přijít o své vlastnické právo k předmětné nemovitosti již před začátkem rozhodného období, jestliže orgány totalitního státu vlastnické právo žalobkyně po čas rozhodného období uznávaly ve své rozhodovací činnosti. Žalobkyně dále poukazovala na právní nemožnost konfiskace majetku dle dekretu č. 12/1945, neboť tento dekret nepřipouštěl konfiskaci majetku církevních subjektů veřejného práva. Žalobkyně v průběhu řízení dále poukazovala na nález Ústavního soudu ze dne 25. ledna 2021, sp. zn. II. ÚS 1920/20, jímž Ústavní soud vyhověl ústavní stížnosti žalobkyně a popřel účinky konfiskace podle dekretu č. 12/1945 Sb. ve vztahu k historickému majetku žalobkyně, vyslovil se pro jeho vydání žalobkyni postupem podle ZMV z důvodů, že konfiskační vyhláška adresa ze dne datum nebyla provedena.

2. Žalovaná navrhla soudu, aby žaloba byla zamítnuta v celém rozsahu. Odkazovala na soudní spor vedený u Krajského soudu v adresa pod sp. zn. spisová značka, jehož předmětem je nemovitost pozemkového katastru parc. č. Anonymizováno (katastru nemovitostí parc. č. Anonymizováno v katastrálním území adresa. Žalovaná odkázala na rozhodnutí právnická osoba ze dne datum, č.j. č. účtu, žalovaná má proto za to, že je naplněna překážka vydání majetku podle ust. § 8 odst. 1 písm. h) ZMV. V projednávané věci je předmětný pozemek nezemědělskou nemovitostí, když jeho vydání brání skutečnost, že věc byla konfiskována podle dekretu prezidenta republiky č. 12/1945 Sb. Z těchto důvodů žalovaná shledala výzvu žalobkyně k vydání předmětného pozemku jako nedůvodnou, a proto neuzavřela se žalobkyní dohodu o vydání předmětného pozemku. Žalovaná přitom vycházela z archivních listin: - kopie zemských desek č. hodnota pro k.ú. adresa, adresa, uvedeno a přeškrtnuto „adresa“; - vyhlášky č. hodnota ze dne datum vydané adresa o konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů, jakož i zrádců a nepřátel českého a slovenského národa za osoby německé – maďarské národnosti v obci adresa, kde pod běžným číslem hodnota je uvedeno Anonymizováno s uvedením, že uvedeným osobám byl zemědělský majetek konfiskován dle výš uvedeného dekretu č. 12/1945 Sb., vyhláška vyvěšena dne 1. 11. 1946, sejmuta dne 16. 11. 1946; - protokolu ze dne 1. 9. 1945 o převzetí veškerého Anonymizováno s příslušenstvím podle inventáře; - adresa, ze dne 19. 5. 1948, věc: Příděl pozemků z konfiskátu; - vyvlastnění pozemků pro adresa ze dne 13. 6. 1946, adresa žádá o přidělení naznačených pozemků do svého vlastnictví v bodu 1. z pozemků konfiskovaných v bodu 4. z pozemků Anonymizováno - Státní obvodové úřadovny pro pozemkovou reformu ze dne 11. 5. 1948; - Ministerstva zemědělství č. hodnota – oddíl Anonymizováno. – převzetí adresa státem dle č. 142/1947 Sb. Žalovaná dále odkázala na nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 89/94, dle jehož závěrů nastal přechod majetku při konfiskacích bez ohledu na intabulační princip. V odkazovaném nálezu dále Ústavní soud zmiňuje předpoklad, že došlo-li ke konfiskaci části majetku podle dekretu prezidenta republiky č. 12/1945 Sb. nebo podle dekretu č. 108/1945, došlo ke kategorizaci původního vlastníka natolik, že došlo k přechodu majetku ex lege na stát u toho majetku, kde tato rozhodnutí k části majetku nebyla vydána, nebo nebyla zapsána v pozemkové knize. Z odkazovaného nálezu Ústavního soudu také vyplývá jasný závěr o konfiskaci celého majetku v případech, kdy byla konkrétní osobě konfiskována část majetku. Odkazuje-li tedy žalobkyně na postup státních orgánů vůči žalobkyni dle zákona č. 142/1947 Sb., neměly tyto úkony žádné relevantní právní účinky, neboť v té době již byl majetek ve vlastnictví Československého státu na základě konfiskace dle dekretu č. 12/1945 Sb. Žalovaná rovněž zdůraznila, že nebyly naplněny základní zákonné podmínky pro vydání majetku, neboť žalobkyně není oprávněnou osobou ve smyslu ust. § 3 ZMV, není zde podmínka majetkové křivdy dle ust. § 5 ZMV a je naplněna překážka vydání dle ust. § 8 odst. 1 písm. h) ZMV. Účinky konfiskace předmětného majetku byly ke dni účinnosti dekretu, nikoli až vydáním konfiskační vyhlášky. Žalovaná se dále vyjádřila nesouhlasně k závěrům žalobkyně o nicotnosti konfiskačního aktu vyhlášky adresa. K nálezu Ústavního soudu ze dne 25. 1. 2021 sp. zn. II. ÚS 1920/20 žalovaná uvedla, že Ústavní soud následně vydal dne 26. 1. 2021 usnesení sp. zn. IV. ÚS 1990/20 a usnesení ze dne 2. 2. 2021 sp. zn. III. ÚS 1852/20, kterým byly ústavní stížnosti žalobkyně odmítnuty se závěry, že konfiskaci došlo dle vyhlášky adresa. Z uvedených důvodů má proto žalovaná za to, že nález Ústavního soudu ve věci sp. zn. II. ÚS 1920/20 byl překonán.

3. Usnesením nadepsaného soudu ze dne 16. 8. 2021, č.j. 12 C 107/2017-72, bylo řízení přerušeno do pravomocného skončení řízení vedeného u Krajského soudu v adresa pod sp. zn. spisová značka, které nastalo ke dni 6. 9. 2017. Usnesením Okresního soudu v adresa ze dne 5. 8. 2020, č.j. 12 C 107/2017-81, proto bylo rozhodnuto o pokračování v řízení.

4. Nadepsaný soud ve věci vydal dne 10. 8. 2021 rozsudek č.j. 12 C 107/2017-289, proti kterému podala žalovaná odvolání, o kterém bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v adresa ze dne 6. 1. 2022, č.j. 19 Co 1263/2021-317 tak, že rozsudek soudu prvního stupně byl potvrzen. Proti rozsudku Krajského soudu v adresa podala žalovaná včasné dovolání, o kterém bylo rozhodnuto Nejvyšším soudem ČR rozsudkem ze dne 4. 10. 2022, č.j. 28 Cdo 2497/2022-369 tak, že rozsudek Krajského soudu v adresa ze dne 6. 1. 2022, č.j. 19 Co 1263/2021-317, a rozsudek Okresního soudu v adresa ze dne 10. 8. 2021, č.j. 12 C 107/2017-289, byly zrušeny a věc byla vrácena Okresnímu soudu v adresa k dalšímu řízení. Okresní soud v adresa poté rozhodl ve věci rozsudkem ze dne 20. 4.2023, č.j. 12 C 107/2017-409, kterým byla žaloba zamítnuta. Žalobkyně podala proti tomuto rozhodnutí odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v adresa rozsudkem ze dne 10.8.2023, č.j. 19 Co 729/2023-452 tak, že odvoláním napadené rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně dovolání, které však Nejvyšší soud usnesením ze dne 15.1.2024, č.j. 28 Cdo 3668/2023-476 odmítl. Žalobkyně dále podala ústavní stížnost a nálezem Ústavního soudu ze dne 15.4.2025, sp. zn. II. ÚS 879/24 bylo konstatováno, že usnesením Nejvyššího soudu ze dne 15.1.2024, č.j. 28 Cdo 3668/2023-476, rozsudkem Krajského soudu v adresa ze dne 10.8.2023, č.j. 19 Co 729/2023-452 a rozsudkem Okresního soudu v adresa ze dne 20. 4.2023, č.j. 12 C 107/2017-409 bylo porušeno ústavně zaručené právo žalobkyně na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a dále právo na spravedlivý proces podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, a proto byla tato rozhodnutí zrušena. Ústavní soud v odkazovaném nálezu odkázal na dřívější judikaturu k otázce církevních restitucí, zejména pak na právní názor vyjádřený v nálezu sp. zn. II. ÚS 1920/20, a zdůraznil, že v projednávané věci je na místě zabývat se otázkou, zda stát daný majetek na základě dekretů skutečně (účinně) zkonfiskoval.

5. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

6. Z vyhlášky adresa soud zjistil, že podle § 1 odst. 1 dekretu prezidenta republiky ze dne 20. července 1945 čís. 12 Sb. o konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů, jakož i zrádců a nepřátel českého a slovenského národa za osoby německé – maďarské národnosti v obci adresa, označila adresa pod běžným číslem hodnota v kolonce „Jméno a příjmení“ Anonymizováno a v kolonce „Anonymizováno. Z vyhlášky dále vyplývá, že zde označeným osobám byl zemědělský majetek podle dekretu zkonfiskován pro účely pozemkové reformy. Jmenované osoby mohou, pokud se aktivně zúčastnily boje za zachování celistvosti a osvobození Československé republiky, uplatnit podle § 1 odst. 2 Dekretu nárok, aby jim zemědělský majetek nebyl zkonfiskován. Nárok na výjimku je možno uplatnit u adresa do 15 dnů od vyvěšení této vyhlášky. Vyhláška byla vyvěšena dne 1. 11. 1946, sejmuta dne 16. 11. 1946. Vyhláška je opatřena razítkem adresa spolu se dvěma podpisy u předtištěného textu „Anonymizováno“ a dalším podpisem u razítka adresa.

7. Z rozhodnutí Ministerstva zemědělství v Praze ze dne 19. 3. 1948, č.j. Anonymizováno soud zjistil, že bylo rozhodnuto o revizi první pozemkové reformy ve vztahu k Anonymizováno podle zákona č. 142/1947 Sb., jímž byla zčásti zrušena dřívější rozhodnutí právnická osoba o propuštění ze záboru nemovitostí postižených v rámci první pozemkové reformy a rozhodnutí, jimiž byl některý majetek původnímu vlastníku ponechán, čímž se staly opět zabranými a předmětem rozhodování podle zákona č. 142/1947 Sb. a zároveň bylo rozhodnuto o jejich vyvlastnění.

8. Dopisem Ministerstva zemědělství v Praze ze dne 14. 4. 1948 byla dána výpověď z hospodaření na nemovitostech Anonymizováno.

9. Přídělovou listinou ze dne 23. 7. 1949 bylo Ministerstvem zemědělství v Praze rozhodnuto o přídělu pozemků Anonymizováno Anonymizováno určenému k hospodaření na nich.

10. Z knihovní vložky č. hodnota desek zemských, včetně úředně ověřeného překladu do českého jazyka, bylo zjištěno, že nese označení „Anonymizováno“, „Anonymizováno“. V levém horním rohu je přeškrtnutý nápis „adresa“. V části B pod položkou 1 je zápis o vložení vlastnického práva pro Anonymizováno (v německém jazyce „Anonymizováno“).

11. Z rozhodnutí právnická osoba soud zjistil, že tímto rozhodnutím bylo rozhodnuto o zemědělských nemovitostech z původního vlastnictví Anonymizováno na jejichž vydání žalobkyně uplatnila nárok, který odůvodnila tím, že je právní nástupkyní těchto subjektů. Řízení bylo zahájeno na základě návrhu podaného dne 12. 9. 2014 ve smyslu § 9 odst. 6 ZMV na vydání zemědělských nemovitostí oprávněnou osobou (žalobkyní), která označila jako povinnou osobu Anonymizováno (žalovanou), kterou dne 14. 11. 2013, vyzvala výzvou k vydání této nemovitosti. Ve správním řízení bylo prokázáno, že původním vlastníkem tohoto pozemku bylo Anonymizováno, jak bylo zapsáno v knihovní vložce č. hodnota zemských desek pro k. ú. adresa. Podle rozhodnutí o sloučení církevních právnických osob ze dne 26. 5. 2003, č. j. Anonymizováno, je žalobkyně totožným subjektem s původním vlastníkem nárokovaného majetku. Správní orgán se na podnět povinné osoby zabýval otázkou konfiskace ve vztahu ke konfiskační vyhlášce adresa, když dovodil, že je nutno přihlížet k historickým souvislostem. Obce, v nichž byl nemovitý majetek žalobkyně, se nacházely v pohraniční oblasti, kde žilo německé obyvatelstvo, jehož deportace z Čech probíhala v letech 1945 až 1946. Podklady pro vysídlení a pro propadnutí jejich majetku byly dekrety prezidenta republiky. Vyhláška jmenovala fyzické osoby a mezi nimi i další subjekty jako právnická osoba, dočasné držitele některých domů a Anonymizováno. V archivech však nebyla nalezena žádná listina, která by svědčila o konfiskaci majetku právní předchůdkyně žalobkyně či o vystavení konfiskačního výměru na tento majetek. Shromážděné listiny naopak mapují podrobně postup tehdejších správních orgánů v rámci řízení podle zákonů č. 142/1947 Sb. a č. 46/1948 Sb., jakož i o následném přídělovém řízení v oblasti, do něhož byl zahrnut nemovitý majetek zkonfiskovaný německému obyvatelstvu, církevní majetek získaný státem na základě zákona o revizi pozemkové reformy a majetek dalších subjektů v obci. Majetek právní předchůdkyně žalobkyně přešel do vlastnictví státu na základě řízení podle zákona č. 142/1947 Sb. a č. 46/1946 Sb. podle výměru Ministerstva zemědělství ze dne 19. 3. 1948, č. j. Anonymizováno, adresovaného Anonymizováno, jímž bylo rozhodnuto o vyvlastnění jejich nemovitostí ležících ve správních okresech právnická osoba ve prospěch státu, čímž je naplněna majetková křivda podle § 5 písm. a) ZMV, jelikož zároveň nebyly dohledány žádné doklady o poskytnutí náhrady. Uvedení „Anonymizováno“ ve vyhlášce adresa bylo nedopatřením způsobeným chaosem a zmatky provázejícími poválečnou dobu. Uvedený závěr správní orgán podpořil také odkazem na listinu ze dne 20. 3. 1946, která byla vydána Ministerstvem zemědělství v Praze, která aplikaci dekretu prezidenta republiky na církevní majetek mající charakter veřejného práva přímo vyloučila. Na základě sdělení povinné osoby ze dne 4. 11. 2015, že pozemek není zemědělským majetkem ve smyslu § 2 písm. b) ZMV dospěl správní orgán k závěru, že pozemek není zemědělskou nemovitostí, návrh na jeho vydání zamítl a odkázal oprávněnou osobu (žalobkyni) na postup podle § 10 odst. 4 ZMV.

12. V řízení byl rovněž předložen soubor listin, které se vztahují k otázce vzniku a historického vývoje Anonymizováno a jeho označování v různých historických obdobích - článek na internetu Anonymizováno „adresa“, publikace „adresa“, publikace „Anonymizováno“, část diplomové práce jméno FO, pasáž textu „Anonymizováno“ na webových stránkách Anonymizováno mapující historii vývoje Anonymizováno od jejího vzniku, včetně změn jejího názvu, kdy pro označení byly používány výrazy Anonymizováno.

13. Z Anonymizováno soud zjistil, že obec adresa se nenacházela v adresa.

14. Z rozhodnutí o sloučení církevních právnických osob dle Anonymizováno ze dne datum bylo zjištěno, že církevní právnické osoby a) Anonymizováno, b) Anonymizováno, c) Anonymizováno, d) Anonymizováno byly sloučeny s církevní právnickou osobou adresa jako nástupnickou církevní právnickou osobou. Tímto sloučením slučované církevní právnické osoby zanikly bez likvidace a veškerý jejich majetek přešel na nástupnickou právnickou osobu (žalobkyni).

15. Skutečnosti vztahující se k postupu žalobkyně při uplatnění restitučního nároku, k postupu žalované, k právnímu nástupnictví žalobkyně po knihovním vlastníku pozemku a k jejímu zápisu v rejstříku právnická osoba, identifikaci parcely katastru nemovitostí a původní parcely pozemkového katastru a že předmětný pozemek byl zapsán v pozemkové knize pro vlastníka Anonymizováno vyplývající z provedených listinných důkazů nebyly účastníky nijak zpochybněny.

16. Z části knihy narozených a zemřelých adresa za období od 14. 10. 1945 – konec října 1945 a listopad 1946 soud zjistil, že byly činěny zápisy o úmrtích a zápisy o křtech nově narozených dětí, které v některých dnech prováděl jméno FO. adresa v letech 1945 – 1946 korespondovala v různých věcech s tehdejšími orgány státní správy (právnická osoba).

17. Z informace o pozemku parc. č. Anonymizováno v katastrálním území adresa, zapsaném na LV č. právnická osoba, soud zjistil, že vlastnické právo k předmětnému pozemku je ke dni 20.1.2026 evidováno ve prospěch pana jméno FO.

18. V souvislosti s právním názorem vysloveným Ústavním soudem v nálezu sp. zn. II. ÚS 879/24 soud žalovanou poučil dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. o nutnosti doplnit tvrzení a označit důkazy k prokázání, že došlo k účinné konfiskaci pozemku podle dekretu č. 12/1945 Sb. Žalovaná soudu doplnila tvrzení a označila důkazy, o které bylo dříve provedené dokazování doplněno.

19. Z mapky na č.l. 508 si soud učinil představu o pozemku parc. č. Anonymizováno po jeho oddělení od pozemku parc. č. Anonymizováno (původně oba pozemky evidovány pod Anonymizováno v katastrálním území Anonymizováno.

20. Ze seznamu pozemků na č.l. 509 soud neučinil žádný skutkový závěr, neboť předložený seznam nezahrnuje pozemek, který je předmětem tohoto řízení.

21. Z protokolu o převzetí veškerého Anonymizováno majetku ze dne 1. 9. 1945 soud zjistil, že Anonymizováno se zavázala vůči adresa, že bude střežit veškerý v protokolu uvedený majetek do doby ustanovení řádného duchovního správce, popř. do jeho znovu potvrzení.

22. Z přehledu soupisu zkonfiskovaných drobných lesů podle katastrálních území pro adresa zjistil, že byly konfiskovány drobné lesy podle katastrálních území, není zde však uveden pozemek, který je předmětem řízení.

23. Z přehledu soupisu zkonfiskovaných drobných lesů podle katastrálních území pro adresa zjistil, že byly konfiskovány drobné lesy podle katastrálních území, není zde však uveden pozemek, který je předmětem řízení.

24. Ze žádosti o přidělení pozemků ze dne 13. 6. 1946 soud zjistil, že žádostí ze dne 13. 6. 1946 žádalo město adresa o přidělení pozemků, které byly označeny v příloze. Pod bodem 4. této žádosti jsou obecně uvedeny pozemky Anonymizováno, ke kterým je uvedeno, že není rozřešeno, nebo to městu alespoň není známo, jak bude naloženo s pozemky mimo jiné i tohoto vlastníka, a proto o ně město žádá zároveň s pozemky zkonfiskovanými.

25. Z usnesení Okresního soudu v Anonymizováno ze dne 5. 2. 1948 soud zjistil, že Okresní soud v Anonymizováno tímto usnesením rozhodl o přídělech v katastrálním území adresa podle zákona č. 90/1947 Sb.

26. Z vyrozumění o prohlídce lesních hospodářských lesů Anonymizováno č. Anonymizováno dne 4. 12. 1946 soud zjistil, že právnická osoba, vyrozuměl Anonymizováno o tom, že ve dnech 17. - 18. 12. b.r. provede úřad svým zástupcem prohlídku lesního hospodářského celku. Dne 17.12. bude realizována prohlídka polesí adresa a polesí adresa, dne 18.12. pak prohlídka polesí adresa. O prohlídce má být vyrozuměn ochranný lesní personál a mají být připraveny hospodářské záznamy o provedených těžbách a zalesnění v době platnosti hospodářského plánu a hospodářský plán.

27. Z odpovědi Anonymizováno ze dne 20. 11. 1946 soud zjistil, že Anonymizováno, byl pověřen vyřízením záležitosti prohlídky lesů a sdělil, že by se prohlídky rád zúčastnil, dále uvedl konkrétní osoby hajných a dalších osob dozorujících Anonymizováno lesy.

28. Z výpisu z evidence lesního hospodářského plánu podle § 16 vládního nařízení ze dne 25. ledna 1944, č. hodnota Sb. o zařízení lesů, soud zjistil, že se jedná o lesní hospodářský plán, ve kterém jsou evidovány lesy Anonymizováno adresa.

29. Z úředního záznamu ze dne 19. 12. 1946 soud zjistil, že se jedná o úřední záznam o provedené prohlídce lesního majetku Anonymizováno. Lesní majetek tvořil původně jeden hospodářský celek, okupací byly vytvořeny hospodářské celky dva – Anonymizováno ležící před Anonymizováno (adresa), označené jako hospodářský celek I., a lesy ležící za bývalou protektorátní hranicí (u adresa), označené jako hospodářský celek II. Pro hospodářský celek I. byl vyhotoven hospodářský plán pro období 1939/40 – 1948/49 schválený dne 22.7.1940, pro hospodářský celek II. byl vyhotoven hospodářský plán pro období 1940 – 1949 schválený dne 3.9.1941. V podpisové části je „za majitele“ uveden podpis, který se laickým pohledem shoduje s podpisem Anonymizováno, na odpovědi ze dne 20. 11. 1946 (viz bod 27.).

30. Podle § 3 písm. b) ZMV je oprávněnou osobou právnická osoba zřízená nebo založená jako součást Anonymizováno za podmínky, že v rozhodném období utrpěla tato osoba nebo její právní předchůdce majetkovou křivdu v důsledku některé ze skutečností uvedených v § 5.

31. Podle § 4 písm. b) ZMV je povinnou osobou Jméno žalované. za podmínky, že tato osoba je oprávněna hospodařit s majetkem státu nebo vykonávat správu majetku státu, který se stal v rozhodném období předmětem majetkové křivdy v důsledku některé ze skutečností uvedených v § 5.

32. Podle § 5 písm. a) ZMV je (mimo jiné) skutečností, v jejíž důsledku došlo v rozhodném období k majetkovým křivdám, odnětí věci bez náhrady postupem podle zákona č. 142/1947 Sb., o revisi první pozemkové reformy, nebo podle zákona č. 46/1948 Sb., o nové pozemkové reformě (trvalé úpravě vlastnictví k zemědělské a lesní půdě).

33. Podle § 8 odst. 1 písm. h) ZMV nelze věc vydat v případě, že se jedná o věc konfiskovanou na základě dekretu prezidenta republiky č. 12/1945 Sb., o konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů, jakož i zrádců a nepřátel českého a slovenského národa, nebo dekretu prezidenta republiky č. 108/1945 Sb., o konfiskaci nepřátelského majetku a Fondech národní obnovy.

34. Podle § 10 odst. 4 ZMV nedojde-li k uzavření dohody o vydání věci podle odstavce 2 nebo podle § 11, může se oprávněná osoba obrátit ve lhůtě 3 let na soud s návrhem, aby nahradil chybějící projev vůle povinné osoby, jinak její nárok zanikne. Lhůta pro podání návrhu podle věty první počíná běžet marným uplynutím lhůty 6 měsíců stanovené v odstavci 2 nebo v § 11.

35. Zásadní otázkou v projednávané věci byla otázka, zda byl předmětný pozemek právní předchůdkyně žalobkyně skutečně účinně konfiskován již dekretem č. 12/1945 Sb., tedy zda stát s tímto pozemkem nakládal jako jeho vlastník již před účinností zákona č. 142/1947 Sb. či nikoli. Závěry vyslovené v nálezech Ústavního soudu ze dne 25. 1. 2021, sp. zn. II. ÚS 1920/20 a ze dne 23. 3. 2021, sp. zn. I. ÚS 1975/20 o tom, že je nutné zkoumat, zda nemovitosti, jež jsou předmětem uplatněného restitučního nároku, byly také „účinně konfiskovány“, nelze aplikovat obecně, avšak pouze na případy, kdy jsou naplněny podmínky pro takový postup, které stanovil Ústavní soud. S ohledem na zjištěný skutkový stav a závěry vyslovené v nálezu Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2025, sp. zn. II. ÚS 879/24 soud dospěl k závěru, že je v projednávané věci namístě zabývat se otázkou, zda předmětný pozemek, který je předmětem uplatněného restitučního nároku, byl také „účinně konfiskován“, neboť zjištěné skutkové okolnosti lze považovat za výjimečné. Po doplnění dokazování soud dospěl k závěru, že žalobkyně je ve smyslu § 10 odst. 4 ZMV osobou aktivně legitimovanou domáhat se nahrazení projevu vůle povinné osoby (žalované), neboť v řízení bylo prokázáno, že k odnětí předmětného pozemku právní předchůdkyni žalobkyně došlo bez náhrady v rozhodném období (ve smyslu § 1 zákona č. 428/2012 Sb. jdoucím od 25. února 1948 do 1. ledna 1990) podle zákona č. 142/1947 Sb. K udělenému poučení soudu ve smyslu ust. § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. o nutnosti uvést tvrzení a navrhnout důkazy k prokázání, že ke konfiskaci došlo přímo dekretem prezidenta republiky ze dne 20. 7. 1945, č. 12/1945 Sb. a že záměrem následného postupu podle zákona č. 142/1947 Sb. bylo již pouze „pojištění si“ provedené konfiskace ze strany státu, žalovaná doplnila svá žalobní tvrzení a označila k těmto tvrzením důkazy (body 19. – 29.). Po doplněném dokazování nemá soud nadále za prokázané, že ke konfiskaci pozemku došlo účinně na základě dekretu č. 12/1945 Sb. Listiny předložené žalovanou, které byly dále k důkazu provedeny, se totiž ve většině netýkají předmětného pozemku, ani katastrálního území, v němž se předmětný pozemek nachází (důkazy pod body 19. – 23. a 25.). Vyrozumění o prohlídce lesních hospodářských lesů datum již svým názvem nasvědčuje tomu, že stát s majetkem nenakládal jako s vlastním, ale byl si vědom, že vlastnické právo svědčí právě právní předchůdkyni žalobkyně, o čemž svědčí i úřední záznam o provedené prohlídce ze dne 19.12.1946, na němž je „za majitele“ uveden podpis, který se laickým pohledem shoduje s podpisem Anonymizováno. Také žádost o přidělení pozemků ze dne 13. 6. 1946 města adresa nasvědčuje spíše tomu, že pozemky právní předchůdkyně žalobkyně nebyly státem účinně zkonfiskovány, neboť jsou v této žádosti městem odlišeny od pozemků konfiskovaných a současně je uvedeno, že budoucí osud pozemků zde uvedených majitelů (mimo jiné také právní předchůdkyně žalobkyně) není městu ke dni žádosti znám. Je tedy zřejmé, že konfiskace zemědělského majetku právní předchůdkyně žalobkyně nebyla účinně provedena na základě dekretu prezidenta republiky č. 12/1945 Sb. ještě před rozhodným obdobím, neboť stát s tímto majetkem nenakládal jako s majetkem vlastním. Stát ve smyslu nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1975/20 pozemek nepřevzal, nezachoval se jako jeho nově nastupující vlastník ani nebylo prokázáno, že by proces převzetí v rozhodném období alespoň započal. Z provedeného dokazování je naopak zřejmé, že s právní předchůdkyní žalobkyně bylo jednáno jako s vlastníkem pozemku (stát např. vyrozumíval právní předchůdkyni žalobkyně o prohlídce lesních hospodářských lesů Anonymizováno vyrozuměním ze dne 4. 12. 1946 a na úředním záznamu o provedení prohlídky evidoval zástupce právní předchůdkyně žalobkyně jako osobu jednající za majitele). V řízení také byla předložena řada listin, které byly provedeny rovněž k důkazu, svědčících o postupu státu vůči majetku právní předchůdkyně žalobkyně podle zákona č. 142/1947 Sb. Soud proto dospěl k závěru, že ke konfiskaci majetku právní předchůdkyně žalobkyně nedošlo dle vyhlášky adresa ze dne 18. 10. 1945 z důvodů, že vyhláška nebyla účinně provedena, neboť provedeným dokazováním nemá soud ani po jeho doplnění za prokázané, že stát na základě této vyhlášky s pozemkem nakládal jako s vlastním majetkem. Po doplnění dokazování totiž vyhláška adresa ze dne 18. 10. 1945 nadále zůstává jediným a osamoceným důkazem o tom, že ke konfiskaci předmětného pozemku mělo dojít dříve než na základě zákona č. 142/1947 Sb. Na tomto závěru nemůže ničeho změnit ani argumentace žalované o účinné konfiskaci jiných pozemků, které byly ve vlastnictví právní předchůdkyně žalobkyně.

36. V řízení bylo zjištěno, že v celé šíři proběhl postup podle zákona č. 142/1947 Sb., a to navíc v období po 25. 2. 1948, když Ministerstvo zemědělství označilo rozhodnutím ze dne 19. 3. 1948 předmětné nemovitosti za zabrané a vyvlastněné (ve vztahu k záboru podle zákona č. 215/1919 Sb., o zabrání velkého majetku pozemkového). Ministerstvo zemědělství následně dopisem ze dne 14. 4. 1948 dalo výpověď z hospodaření na nemovitostech Anonymizováno a přídělovou listinou ze dne 23. 7. 1949 rozhodlo o přídělu pozemků Anonymizováno určenému k hospodaření na těchto pozemcích. Je tedy zřejmé, že stát činil konkrétní kroky k převzetí majetku právní předchůdkyně žalobkyně zahrnujícího předmětný pozemek podle zákona č. 142/1947 Sb., současně není možné z provedeného dokazování dovodit závěr, že by se jednalo o vyvlastnění, které je doplňujícím ke konfiskaci podle dekretu č. 12/1945 Sb. Z uvedených důvodů proto soud dospěl k závěru, že předmětný pozemek byl postižen postupem státu podle zákona č. 142/1947 Sb., čímž byl naplněn důvod majetkové křivdy podle § 5 písm. a) ZMV. Žalobkyně v řízení prokázala také splnění dalších podmínek, neboť je právním nástupcem po knihovním vlastníku pozemků zapsaným v rejstříku právnická osoba. Žalobkyně je proto osobou oprávněnou ve smyslu § 3 písm. b) ZMV a ve věci není dán výlukový důvod dle § 8 odst. 1 písm. h) ZMV, jak tvrdila žalovaná, neboť v řízení nebylo prokázáno, že by konfiskace předmětného pozemku byla provedena účinně na základě dekretu č. 12/1945 Sb. K argumentaci žalované o tom, že žalobkyně je povinna tvrdit a prokazovat funkční souvislost či specifikou účelovou určitost předmětného pozemku, soud uvádí, že žalobkyně není osobou povinnou dle § 4 písm. c) a d) ZMV, takovou povinnost tedy nemá. Z výše uvedených důvodů shledal soud po doplnění dokazování žalobu důvodnou, a proto jí v celém rozsahu vyhověl.

37. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a zcela úspěšné žalobkyni bylo přiznáno právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení proti neúspěšné žalované. Výše nákladů za první část řízení před soudem prvního stupně ve výši 66 236 Kč je tvořena odměnou advokáta za 14 úkonů právní služby po 3 100 Kč dle § 7 bodu 5 a § 9 odst. 4 písm. b) advokátního tarifu ve znění účinném ke dni provedení úkonu (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby ze dne 12. 5. 2017, vyjádření ze dne 10. 7. 2017, vyjádření ze dne 31. 7. 2017, vyjádření ze dne 22. 10. 2020, vyjádření ze dne 10. 2. 2021, vyjádření ze dne 26. 4. 2021 a vyjádření ze dne 5. 8. 2021, účast na jednání soudu dne 15. 12. 2020, účast na jednání soudu dne 16. 3. 2021, účast na jednání soudu dne 4. 5. 2021 – 2 úkony, účast na jednání soudu dne 22. 6. 2021 a účast na jednání soudu dne 10. 8. 2021), dále 14 režijními paušály po 300 Kč/1 úkon právní služby dle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu ve znění účinném ke dni provedení úkonu, cestovným ve výši 2 590 Kč (za 5 cest k jednání soudu z adresa a zpět, tedy celkem hodnota jízdenek za vlak po 259 Kč), náhradou za promeškaný čas za 50 půlhodin po 100 Kč (10 půlhodin za jednu cestu) dle § 14 advokátního tarifu ve znění účinném ke dni provedení úkonu. Příslušné položky byly navýšeny o 21% DPH, neboť právní zástupce žalobkyně osvědčil, že je plátcem této daně. Za řízení před soudem prvního stupně po vrácení věci rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 4.10.2022, č.j. 28 Cdo 2497/2022-369 náleží žalobkyni náhrada nákladů řízení za 2 úkony právní služby (vyjádření ze dne 16.5.2022, účast na jednání soudu dne 11.4.2023) po 3 100 Kč/1 úkon právní služby dle § 7 bodu 5 a § 9 odst. 4 písm. b) advokátního tarifu ve znění účinném ke dni provedení úkonu, dále pak 2 paušální náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč/1 úkon právní služby dle § 13 odst. 1 a 3 advokátního tarifu ve znění účinném ke dni provedení úkonu. Dále žalobkyni náleží náhrada za promeškaný čas právního zástupce žalobkyně za cestu k jednání soudu dne 11.4.2023 v počtu 8 započatých půlhodin po 100 Kč/1 půlhodina a cestovné za cestu vlakem k jednání soudu a zpět ve výši 458 Kč a cestovné městskou hromadnou dopravou v místě sídla soudu ve výši 40 Kč. Příslušné položky byly navýšeny o DPH ve výši 21 %, neboť právní zástupce žalobkyně osvědčil, že je plátcem této daně. Náhrada nákladů za tuto část řízení představuje 9 694 Kč. V dalším řízení před soudem prvního stupně právní zástupce žalobkyně učinil 3 úkony právní služby (vyjádření ze dne 5.11.2025, vyjádření ze dne 8.1.2026 a účast na jednání soudu dne 20.1.2026) po 5 620 Kč/1 úkon právní služby dle § 7 bodu 5 ve spojení s § 9 odst. 4 advokátního tarifu ve znění účinném po 1.1.2025, dále mu náleží paušální náhrada hotových výdajů za 3 úkony právní služby po 450 Kč/1 úkon právní služby dle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu ve znění účinném po 1.1.2025. Žalobkyni náleží náhrada za promeškaný čas právního zástupce žalobkyně za cestu k jednání soudu dne 20.1.2026 v počtu 8 započatých půlhodin po 150 Kč/1 půlhodina a cestovné za cestu vlakem k jednání soudu a zpět ve výši 458 Kč a cestovné městskou hromadnou dopravou v místě sídla soudu ve výši 60 Kč. Příslušné položky byly navýšeny o DPH ve výši 21 %, neboť právní zástupce žalobkyně osvědčil, že je plátcem této daně. Náhrada nákladů za tuto část řízení představuje 24 004 Kč. Žalobkyni byla dále přiznána náhrada nákladů řízení za odvolací řízení dle § 224 odst. 1 o.s.ř. a § 142 odst. 1 o.s.ř. za v pořadí první odvolací řízení, kdy žalovaná nebyla v odvolacím řízení úspěšná. Žalobkyni náleží náhrada za dva úkony (písemné vyjádření k odvolání, účast u odvolacího jednání) právního zástupce po 3 100 Kč/1 úkon právní služby dle § 7 bod 5 a § 9 odst. 4 písm. b) advokátního tarifu, dále dva režijní paušály po 300 Kč/1 úkon právní služby dle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu, náhrada za ztrátu času za 9 půlhodin po 100 Kč za cestu právního zástupce k odvolacímu jednání z adresa a zpět, 21 % DPH z těchto částek dle § 137 odst. 3 o.s.ř. ve výši 1 617 Kč a hotové výdaje za jízdné vlakem z adresa a zpět ve výši 348 Kč. Náklady v pořadí prvního odvolacího řízení žalobkyně celkem činí 9 665 Kč. Za řízení před odvolacím soudem o odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně ze dne 20.4.2023, č.j. 12 C 107/2017-409 náleží žalobkyni náhrada nákladů řízení za 2 úkony právní služby (sepis odvolání ze dne 5.6.2023, účast na jednání soudu dne 10.8.2023) po 3 100 Kč/1 úkon právní služby dle § 7 bodu 5 a § 9 odst. 4 písm. b) advokátního tarifu ve znění účinném ke dni provedení úkonu, dále pak 2 paušální náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč/1 úkon právní služby dle § 13 odst. 1 a 3 advokátního tarifu ve znění účinném ke dni provedení úkonu. Dále žalobkyni náleží náhrada za promeškaný čas právního zástupce žalobkyně za cestu k jednání soudu dne 10.8.2023 v počtu 9 započatých půlhodin po 100 Kč/1 půlhodina a cestovné za cestu vlakem k jednání soudu a zpět ve výši 478 Kč a cestovné městskou hromadnou dopravou v místě sídla soudu ve výši 40 Kč. Náklady řízení za tuto část řízení tedy činí 9 835 Kč. V rámci dovolacího řízení proti rozsudku Krajského soudu v adresa ze dne 10.8.2023, č.j. 19 Co 729/2023-452 náleží právnímu zástupci žalobkyně náhrada nákladů řízení za 1 úkon právní služby (sepis dovolání) po 3 100 Kč/1 úkon právní služby dle § 7 bodu 5 a § 9 odst. 4 písm. b) advokátního tarifu ve znění účinném ke dni provedení úkonu, dále pak 1 paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč/1 úkon právní služby dle § 13 odst. 1 a 3 advokátního tarifu ve znění účinném ke dni provedení úkonu. Celkem tedy žalobkyni za dovolací řízení náleží náhrada nákladů ve výši 4 114 Kč po navýšení o DPH ve výši 21 %. Celkem byla žalobkyni přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 123 548 Kč. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích prostřednictvím Okresního soudu v Českých Budějovicích. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat exekuce.