12 C 145/2025

Plný text

Okresní soud v Českých Budějovicích rozhodl soudkyní Mgr. Kristýnou Křiváčkovou ve věci žalobce: Jméno žalobce, narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovaným:

1. Jméno žalované, narozený Anonymizováno bytem Adresa žalované zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B 2. Jméno advokáta C, narozená Datum narození advokáta C, Anonymizováno zastoupená advokátem Jméno advokáta D sídlem Adresa advokáta D 3. Jméno advokáta F, IČO IČO advokáta F sídlem Adresa advokáta F o žaloba o určení vlastnického práva I. Žaloba, jíž se žalobce domáhal určení, že žalobce je vlastníkem nemovitosti dle geometrického plánu pro rozdělení pozemku, č. plánu Anonymizováno ze dne datum vypracovaný jméno FO. jméno FO, a to k pozemku parc. č. Anonymizováno, parc. č. Anonymizováno a parc. č. Anonymizováno v katastrálním území adresa a pozemků parc. č. Anonymizováno, parc. č. Anonymizováno a parc. č. Anonymizováno v katastrálním území adresa, se zamítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalovaným č. 1 a č. 2 společně a nerozdílně náhradu nákladů řízení ve výši 63 824 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaných č. 1 a č.

2. III. Žalobce je povinen zaplatit žalované č. 3 náhradu nákladů řízení ve výši 8 113,33 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se svou žalobou domáhal určení, že je vlastníkem pozemků vymezených dle geometrického plánu pro rozdělení pozemku, č. plánu Anonymizováno ze dne datum, vypracovaného jméno FO jméno FO, v kat. území adresa pro pozemky par. č. Anonymizováno kat. území adresa pro pozemky par. č. Anonymizováno Žalobu odůvodnil tím, žalobce je jediným vlastníkem pozemku parc. č. hodnota v kat. území adresa, a to na základě směnné smlouvy ze dne datum. Žalovaní 1 a 2 jsou vlastníky pozemku parc.č. Anonymizováno v kat. území adresa Tyto dva pozemky jsou od sebe odděleny pozemkem parc. č. Anonymizováno vodní plocha (Anonymizováno) ve vlastnictví České republiky s právem hospodaření s majetkem státu ve prospěch žalovaného č. hodnota. Protože koryto Anonymizováno (pozemek parc. č. Anonymizováno) vždy tvořilo hranici mezi pozemky žalobce a žalovaných 1 a 2, byl žalobce v dobré víře, že jeho pozemek je ohraničen Anonymizováno. V tomto rozsahu prováděl obhospodařování pozemků (např. sečení, výsadba nových stromků, ochrana proti okusu, těžba spadlých stromů) a v tomto užívaní nebyl nikdy on, ani jeho právní předchůdci rušeni. Při náhodné obchůzce ze dne datum zjistil žalobce, že žalovaný 1 vytěžil Anonymizováno kusů vzrostlých stromů na hranici mezi pozemkem žalobce a žalovaného právnická osoba ohledem na tvrzení žalovaného 1, že těžbu prováděl na svém pozemku, zadal žalobce provedení vytyčení hranic mezi pozemky a vyhotovení geometrického plánu. Z protokolu o vytyčení hranic pozemku vyplývá, že stávající průtok Anonymizováno neodpovídá stavu vedenému v katastru nemovitostí. Protože koryto Anonymizováno Anonymizováno tvořilo hranici mez pozemky žalobce a žalovaných 1 a 2, byl žalobce v dobré víře, že jeho pozemek je ohraničen právě Anonymizováno. Průběh toku potoka je fixován vzrostlými stromy ve stáří 60-70 let a je zřejmé, že po tuto dobu nemohlo dojít ke změně toku. Žalobce má tedy za to, že pozemky uvedené ve výroku rozhodnutí vydržel, kdy započítává i poctivou držbu svých právních předchůdců. Tato držba přesahuje dobu 20 let.

2. Žalovaná 3 uvedla, že nárok uplatněný v žalobě zcela neuznává. Žalovaná 3 se domnívá, že žalobce nenabyl na základě mimořádného vydržení vlastnické právo, a to z více důvodů. Předně je zapotřebí držba po dobu alespoň 20 let a absence nepoctivého úmyslu. Žalobce je Anonymizováno, osoba s Anonymizováno a lze důvodně očekávat, že si majetek před uzavřením směnné smlouvy řádně prověřil. Pozemek žalobce je v katastru nemovitostí evidován jako trvalý travní porost, z pohledu z ortofoto map je evidentní, že se zde nacházejí vzrostlé stromy tvořící les. Zápis v katastru nemovitostí tedy neodpovídá skutečnému stavu. Pozemek žalované 3 je v katastru nemovitostí evidován s druhem pozemku vodní plocha, způsob využití vodní nádrž přírodní. Fakticky se o vodní nádrž nejedná. Protéká tudy potok, který však neteče výlučně po pozemku žalované 3, ale protéká převážně po sousedních pozemcích. Jedná se o přírodní koryto vodního toku, které nebylo a není lidskou činností upraveno. Vodní toky tohoto typu se mohou v průběhu času posouvat nebo úplně změnit směr toku. Nelze se proto bez dalšího spolehnout, že vodní tok vždy teče po katastrované parcele. Tvrdí-li žalobce, že se domníval, že hranici pozemku tvoří Anonymizováno, pak žalovaná 3 namítá, že žalobce měl možnost zjistit, že tomu tak není, neboť nekoresponduje-li skutečný stav pozemku žalobce s údaji evidovanými v katastru nemovitostí, pak není zřejmé, na základě čeho se žalobce spoléhal na to, že na pozemku žalované 3 se nachází skutečně potok. Tvrzení, že hranici pozemku tvoří faktické koryto potoka se tak jeví jako účelové a vede k pochybnostem o poctivém úmyslu žalobce. Žalobce tak dle názoru žalované 3 ke dni nabytí pozemku neznal jeho faktické hranice a k tvrzení, že obhospodařoval svůj pozemek až ke Anonymizováno, nepřikládá jediný důkaz. Je tedy otázkou, zda žalobce faktickou držbu vůbec vykonával. Skutečný průběh Anonymizováno je pak zachycen v protokole ze dne datum o vytyčení hranice na základě objednávky žalovaného 1 a z protokolu je zjevné že faktické koryto Anonymizováno se nachází převážně mimo pozemek žalované 3. Tvrzená držba žalobce nemůže vést k vydržení vlastnického práva, neboť žalovaná 3 k pozemkům neztratila nikdy faktickou moc ani vůli s těmito pozemky nakládat jako s vlastními. Žalovaná 3 pozemky řádně obhospodařovala, pravidelně sledovala stav koryta Anonymizováno. Lze tedy uzavřít, že žalobce nedržel pozemky žalované 3 takovým způsobem, aby ji fakticky vyloučil z její držby. Žalovaná 3 neměla ani tušení, že se žalobce domnívá, že pozemky žalované 3 jsou jeho vlastnictvím, přičemž žalobce neučinil nic, z čeho by žalovaná 3 mohla tuto skutečnost zjistit a adekvátně se bránit. V tomto případě je nutné poskytnout žalované 3 ochranu jejího vlastnického práva a žalobu zamítnout.

3. Žalovaní 1 a 2 nárok žalobce také zcela neuznali a plně se ztotožnili s argumentací žalované 3.

4. Žalobce doplnil svá tvrzení, že žalobce odvozuje své vlastnické právo ze směnné smlouvy, kterou uzavřel s tehdejšími vlastníky, manželi jméno FO. Ti ho ubezpečili, že pozemek parc. č. hodnota je v týchž hranicích, v nichž jej oni koupili od předchozích vlastníků. Protože koryto Anonymizováno vždy tvořilo hranici mezi pozemky žalobce a žalovaných 1 a 2, byl žalobce v dobré víře, že je jeho parcela ohraničena korytem Anonymizováno. Dále žalobce uvedl, že se neujal držby v nepoctivém úmyslu, pokud žalovaní tvrdí opak, tíží je důkazní břemeno. Žalobce při směně pozemku a získaní jeho vlastnictví neměl důvod o hranicích pozemku pochybovat a až z geometrického plánu pro rozdělení pozemků ze dne datum zjistil, že průběh Anonymizováno je v jiných hranicích než v evidovaných v katastru nemovitostí. Tato držba tedy byla kontinuální a není zde podložen závěr o nepoctivém úmyslu žalobce a jeho právních předchůdců při uchopení držby.

5. Žalovaná 3 následně doplnila svá tvrzení, uvedla, že pozemek žalobce není nijak oplocen. Vstup na pozemek žalobce stejně jako na okolní pozemky není nijak právně ani fakticky omezen. Pozemek je uprostřed lesního komplexu, jsou na něm vzrostlé stromy, fakticky je to les. Dle lesního zákona má každý právo vstupovat do lesa a sbírat pro vlastní potřebu lesní plody a suchou, na zemi ležící klest. Tvrdí-li žalobce, že držel a užíval pozemky žalovaného 3 musí prokázat, že tyto pozemky užíval nad rámec stanovený lesním zákonem. Mylnou domněnku žalobce, že mu pozemek patří až k potoku, nelze považovat za držbu v pravém slova smyslu.

6. Žalovaní 1 a 2 doplnili, že dle jejich názoru se žalobce nikdy fakticky držby nechopil, když v jím tvrzeném rozsahu pozemky nedržel ani neobhospodařoval. Zatímco žalovaní si před nabytím pozemků nechali provést zaměření hranic, žalobce tak patrně neučinil. Nemůže tedy s úspěchem tvrdit, že je držitelem sporných pozemků jen na základě toho, že se bezdůvodně spolehl na to, že jeho vlastnická hranice je souladná s aktuálním korytem Anonymizováno. Dále žalovaní uvedli, že na jejich pozemcích žalobce žádné hospodaření neprováděl a jeho držba nebyla pro žalované zjistitelná.

7. Po provedeném dokazování zjistil soud následující skutkový stav:

8. Mezi žalobcem a Anonymizováno a jméno FO byla dne datum uzavřena směnná smlouva, na jejímž základě žalobce nabyl pozemek parc. č. hodnota v k. ú. adresa (zjištěno ze směnné smlouvy ze dne datum na č.l. 8 a výpisu z KN pro LV č. hodnota). Manželé jméno FO k tomuto pozemku získali vlastnické právo na základě kupní smlouvy ze dne datum uzavřené s jméno FO a jméno FO. jméno FO získala spoluvlastnický podíl k pozemku na základě usnesení adresa č.j. Anonymizováno ze dne datum a paní jméno FO získala spoluvlastnický podíl k pozemku na základě usnesení okresního soudu v adresa č.j. spisová značka ze dne datum. (Zjištěno z kupní smlouvy ze dne datum na č.l. 10 a výpisu z KN pro LV č. hodnota).

9. Z výpisu z KN pro LV č. hodnota má soud za zjištěné, že vlastnické právo k pozemku parc. č Anonymizováno je zapsáno ve prospěch žalovaných 1 a 2. Z výpisu z KN pro LV č. hodnota má soud za zjištěné, že vlastnické právo k pozemku parc. č. Anonymizováno je zapsáno ve prospěch České republiky s právem hospodaření s majetkem státu pro žalovanou č. hodnota.

10. Z protokolu o vytyčení hranice pozemku a z vytyčovacího náčrtu vyhotoveného jméno FO. jméno FO dne datum (na č.l. 38) má soud za zjištěné, že současný průběh Anonymizováno Anonymizováno neodpovídá jeho vyznačení v katastru nemovitostí. Průběh Anonymizováno doznal zejména v posledních třech desetiletích významných změn. S tímto vytyčením nesouhlasil žalobce, když při vytyčování hranic jméno FO do protokolu sdělil, že hranice se nachází na jeho pozemku parc. č. hodnota a hranicí pozemku je břeh Anonymizováno. (Zjištěno z vytyčovacího náčrtu jméno FO. jméno FO na č.l. 38.) Skutečnost, že současný průběh Anonymizováno neodpovídá vyznačení jeho koryta v katastru nemovitostí vyplývá i z vytyčovacího náčrtu jméno FO. jméno FO ze dne datum (v přílohové obálce) i z mapových podkladů pořízených z portálu mapy.com (na č.l. 34-35). Skutečnost, že skutečný průběh Anonymizováno neodpovídá jeho historickým hranicím zaneseným v katastru nemovitostí, ani nebyla mezi účastníky sporná.

11. Žalobce ve své výpovědi uvedl, že v souladu se zásadou materiální publicity měl vždy za to, že hranice jeho pozemku je až ke Anonymizováno. Pozemky zná více než 30 let, má za to, že po tuto dobu se koryto potoka neposunulo. Koryto potoka je přibližně v 1,5 metru zapuštěné v terénu. Na pozemku, jehož určení vlastnictví žalobce žádá, prováděl faktickou držbu tak, že občas vyndával souše, jinak na pozemku nic dalšího nedělal, protože ani nebylo co. Při uzavření směnné smlouvy se svými právními předchůdci, jméno FO, na předmětných pozemcích nebyli, protože to tam dle žalobce všichni dobře znají, proto nebyla potřeba určovat hranice pozemku. Všichni věděli, kde hranice jsou. Jeho právní předchůdce tam žádnou zvláštní údržbu nevykonával, maximálně vyndal souše. Faktické hranice pozemku při uzavření směnné smlouvy žalobce nijak neověřoval. Později si nechal hranice vytyčit, ale nikoliv do strany k potoku, neboť má za to, že potok je hranicí jeho pozemku, protože to tak bylo odvždy.

12. Ze zbylých provedených důkazů soud nevyvodil žádné další relevantní skutečnosti. Zbylé navržené důkazy soud zamítl pro nadbytečnost, neboť má za to, že na základě zjištěného skutkového stavu lze ve věci rozhodnout.

13. Soud tak má za prokázané, že žalobce směnnou smlouvou ze dne Anonymizováno datum získal vlastnické právo k pozemku parc. č. hodnota v k. ú. adresa. Po uzavření této smlouvy nedošlo ze strany žalobce k zaměření faktických hranic jeho pozemku. Žalobce měl za to, že hranice jeho pozemku vede až ke Anonymizováno v souladu se zásadou materiální publicity. Soud má dále za prokázané, že faktický tok Anonymizováno již není na pozemku (v korytu), tak jak je vyznačen v katastru nemovitostí, ale teče po jiných sousedních pozemcích. Žalobce pak na pozemcích, jejichž určení vlastnictví se domáhá i podle svého tvrzení faktickou držbu seznatelnou pro vlastníky pozemků nevykonával, a ani jeho právní předchůdci tak nečinili.

14. Žalobce pak ani přes poučení podle § 118a odst. 3 o.s.ř. dostatečně neprokázal své tvrzení, jakým konkrétním způsobem měl žalobce a jeho právní předchůdci vykonávat držbu předmětných pozemků po dobu nejméně 20 let, a to při zohlednění, že se jedná o volně přístupné lesní pozemky.

15. Dle § 1089 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) drží-li poctivý držitel vlastnické právo po určenou dobu, vydrží je a nabude věc do vlastnictví.

16. Dle § 1091 odst. 2 o.z k vydržení vlastnického práva k nemovité věci je potřebná nepřerušená držba trvající deset let.

17. Dle § 1095 o.z uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl.

18. Dle § 1096 odst. 2 o.z při mimořádném vydržení se nástupci započte vydržecí doba poctivého předchůdce bez dalšího.

19. Podle § 3066 o.z.: Do doby stanovené v § 1095 se započte i doba, po kterou měl držitel, popřípadě jeho právní předchůdce, věc nepřetržitě v držbě přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; tato doba však neskončí dříve než uplynutím dvou let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, jde-li o věc movitou, a pěti let, jde-li o věc nemovitou.

20. Dle § 44 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách (dále jen vodní zákon), protéká-li vodní tok po pozemku, který je evidován v katastru nemovitostí jako vodní plocha, je korytem vodního toku tento pozemek. Protéká-li vodní tok po pozemku, který není evidován v katastru nemovitostí jako vodní plocha, je korytem vodního toku část pozemku zahrnující dno a břehy koryta až po břehovou čáru určenou hladinou vody, která zpravidla stačí protékat tímto korytem, aniž se vylévá do přilehlého území. (odst. 1). Přirozeným korytem vodního toku je koryto nebo jeho část, které vzniklo přirozeným působením tekoucích povrchových vod a dalších přírodních faktorů nebo provedením opatření k nápravě zásahů způsobených lidskou činností nebo odstraněním vodního díla za účelem obnovy přirozeného koryta drobného vodního toku a které může měnit svůj směr, podélný sklon a příčný profil (odst. 2). V pochybnostech o hranici koryta vodního toku nebo o tom, zda se jedná o přirozené koryto vodního toku, rozhodne místně příslušný vodoprávní úřad (odst. 3).

21. Dle § 45 odst. 1 vodního zákona opustí-li vodní tok vlivem přírodních sil při povodni své přirozené koryto a vznikne-li tím koryto nové, mohou vlastníci pozemků, správce vodního toku, jakož i oprávnění k nakládání s vodami, kteří jsou dotčeni novým stavem, žádat jednotlivě nebo společně vodoprávní úřad o povolení vrátit vodní tok na svůj náklad do původního koryta. Stát může žadatelům, kteří obdrží povolení, na obnovu koryta vodního toku po povodni přispět (§ 102).

22. Dle odborné literatury zásada „Kudy teče, tudy znárodňuje“ byla opuštěna až přijetím Ústavy České republiky ke dni 1. 1. 1993, ve které již nebylo stanoveno, že by vodní toky byly výlučně státním vlastnictvím. Žádné nové řešení ohledně významu posunu vodních toků na vlastnictví k pozemkům však přijato nebylo. Proto od této změny lze považovat vlastnické hranice k pobřežním pozemkům tak, jak existovaly k uvedenému datu, za neměnné. Pokud se změnilo od té doby koryto vodního toku a zabralo část pobřežního pozemku, neměnila se již vlastnická hranice. Došlo pouze k tomu, že vlastník dosud pobřežního pozemku se stal vlastníkem části koryta vodního toku. Změnil se mu tedy na části jeho parcely pouze druh pozemku. Tuto progresívní koncepci, založenou na principu nedotknutelnosti vlastnického práva k pozemkům působením přírodních sil, převzal ve své podstatě i nový vodní zákon, účinný od 1. 1. 2002. Chceme-li pochopit tuto moderní koncepci vlastnického práva ke korytům vodních toků, musíme samozřejmě nahlédnout do nového vodního zákona. Významné z tohoto pohledu je ustanovení § 44. V něm jsou koryta vodních toků definována, a to dvojím způsobem. Pro případ, že vodní tok protéká po pozemku, který je v katastru nemovitostí evidován jako vodní plocha, je korytem vodního toku celý takto evidovaný pozemek. Pro případ, že vodní tok protéká po pozemku, který v katastru nemovitostí jako vodní plocha evidován není, je korytem vodního toku část pozemku zahrnující dno a břehy koryta až po břehovou čáru určenou hladinou vody, která zpravidla stačí protékat tímto korytem, aniž se vylévá do přilehlého území. Je třeba si povšimnout, že zákon výslovně nepamatuje na případ, který je u vodních toků tekoucích neregulovaným vodním korytem nejtypičtější. Typickým totiž je, že koryto vodního toku se v tomto případě od posledního mapování vodního toku změnilo takovým způsobem, že část dnešního vodního toku se nachází na pozemku, který je jako vodní tok zakreslen v katastrální mapě, zatímco část vodního toku již koryto zakreslené v katastrální mapě opustila. Na druhé straně vodní tok zpravidla protéká zčásti též pozemkem, který se v katastrální mapě jeví jako pozemek, který netvoří vodní tok, ale pouze leží na břehu vodního toku. Okolnost, že se vodní tok nedrží koryta, které měl při posledním mapování, způsobuje právě matka příroda. Pro tento případ, který je typický, ale zákon na něj výslovně nepamatuje, je možné s odkazem na zákonem stanovenou definici koryta vodního toku vyslovit domněnku, že zákonným korytem vodního toku je celá parcela evidovaná v katastru nemovitostí jako vodní plocha, byť vodní tok neprotéká po celé takové parcele, a k tomu ještě takový rozsah pozemků, které se z katastrální mapy jeví jako pozemky pobřežní, kterým protéká skutečný vodní tok, a to až po v přírodě reálně existující břehovou čáru. S ohledem na okolnost, že na posledně popsaný případ nový vodní zákon výslovně nepamatuje, lze o podaném výkladu rozsahu koryta vodního toku vyslovit určitou pochybnost. A právě na případ, kdy tu je pochybnost o hranici koryta vodního toku, pamatuje ustanovení § 44 odst. 2 VodZ, které uvádí: „V pochybnostech o hranici koryta vodního toku rozhodne místně příslušný vodoprávní úřad.“ Pokud tedy někdo chce odstranit pochybnost o tom, zda jeho pozemek tvoří koryto vodního toku, protože neví, kudy probíhá hranice koryta, může se na místně příslušný vodoprávní úřad obrátit se žádostí, aby tuto pochybnost odstranil. Vedle toho, že nový vodní zákon vymezuje pojem „koryta vodních toků“, počítá tento zákon i s tím, že může docházet ke změnám koryta vodního toku. Výslovná úprava pro případ změny koryta vodního toku je zakotvena v § 45 VodZ. Toto ustanovení řeší případ, kdy vodní tok opustí vlivem přírodních sil při povodni své koryto, a vznikne koryto nové. V takovém případě mohou požádat o povolení vrátit vodní tok na svůj náklad do původního koryta jednotlivě nebo společně vodoprávní úřad vlastníci novým korytem zatopených pozemků, správce vodního toku, jakož i oprávnění k nakládání s vodami, kteří jsou dotčeni novým stavem. (BAUDYŠ, Petr. 1 [Vlastnictví pozemků vodních koryt a pobřežních pozemků]. In: BAUDYŠ, Petr. Katastr a nemovitosti. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2010, s. 241–243.)

23. S ohledem na výše uvedené pak soud konstatuje, že fakt, že se Anonymizováno nedrží zaneseného koryta při posledním mapování, nezpůsobuje změnu hranice pozemku ani jinou změnu vlastnictví. Žalobcovu hranici pozemku sice určuje koryto Anonymizováno, ale to, které je zanesené v katastrální mapě, nikoliv faktický vodní tok. Pokud žalobce tvrdí, že se potok nemohl pohnout, protože je „zaříznutý“ v terénu, k tomuto soud sděluje, že potok je obvykle zapuštěný v terénu, v korytu, nikdy neteče pouze po povrchu. To však neznamená, že nemůže koryto vymílat a postupně měnit jeho polohu, stejně tak jako tvořit meandry. Ostatně na tyto situace (tedy na to, že vodní toky se nedrží koryta) myslí právě i vodní zákon. Vzhledem k tomu, že tedy faktická změna vodního toku nezměnila automaticky hranice pozemků, zabýval se soud tím, zda žalobce mohl předmětné pozemky mimořádně vydržet.

24. Obecně držbu vlastnického práva vykonává ten, kdo se věci ujal, aby ji měl jako vlastník. Prvním předpokladem držby věci je detence: držitelem může být jen ten, kdo se ujal faktické, byť třeba nepřímé moci nad věcí (corpus). Tato moc musí být srovnatelná s mocí, jakou nad věcí obvykle má její vlastník (Eliáš a kol. 2008 § 129 s. 566); k držbě vlastnického práva se držitel musí věci ujmout (§ 990), jako by nad věcí vykonával právo vlastnické. „Aby ji měl jako vlastník“ (animus). Druhým předpokladem držby věci je příslušná vůle. K držbě vlastnického práva se vyžaduje, aby z okolností a držitelova působení na věc bylo možné usuzovat, že má vůli s věcí nakládat, jako by byl její vlastník (Eliáš a kol. 2008 § 129 s. 566). (PETROV, Jan. § 989 [Držba vlastnického a jiného práva]. In: PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír a kol. Občanský zákoník. 2. vydání (3. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2024).

25. Soud má tedy za to, že je na žalobci, aby ve věci prokázal, že se ujal faktické držby pozemku, tak aby k ní vykonával vlastnické právo takovým způsobem, aby to bylo seznatelné pro vlastníky pozemku, a ti se případně mohli bránit proti rušení výkonu jejich vlastnického práva. Žalobce sám uvedl, že žádnou fakticky seznatelnou držbu, proti níž se žalovaní mohli bránit, krom výsadby stromků na pozemku nevykonával a jeho právní předchůdci pak na pozemcích fakticky nevykonávali žádnou činnost. Pokud však žalobce žil pouze v domnění, že je vlastníkem předmětných pozemků, nemohl tímto způsobem vykonávat držbu, protože nelze vlastnické právo vydržet pouhou myšlenkou nebo domněnkou, že část pozemku je pozemkem žalobce. Žalovaní 1 a 2 podle vytyčovacího náčrtu přesně věděli, kudy vedou hranice jejich pozemku, stejně tak tuto vědomost má žalovaná 3. Nemohli tak pozbýt svého vlastnického práva, protože vykonávali držbu svého práva, tím spíše, když věděli, kudy vedou hranice jejich pozemků. Žalobce sdělil, že při získání pozemku mu ani jeho předchůdce neukazoval hranice pozemku, nebylo to třeba, protože žalobce věděl, že je jeho pozemek k potoku, protože to tak bylo vždy. Přestože soud neshledává v jednání žalobce nepoctivý úmysl, nelze vlastnické právo (ani mimořádně) vydržet pouze na základě mylné domněnky o hranicích vlastního pozemku. Žalobce při získání vlastnictví k pozemku neučinil nic, aby zjistil přesné hranice svého pozemku. Pokud se žalobce dovolává principu materiální publicity, tak soud sděluje, že hranice žalobcova pozemku opravdu končí tam kde je vyznačené koryto Anonymizováno Anonymizováno v katastru nemovitostí. To principu materiální publicity také odpovídá. Nutně to však neznamená, že zapsaný stav koryta potoka je v souladu s faktickým tokem. Ostatně na skutečnost, že přirozené vodní toky mění své koryto, myslí jak občanský zákoník (např. § 1070, 1071 o.z.), tak i vodní zákon.

26. Soud se ztotožnil s argumentací žalovaných, že žalobcem tvrzená držba nemůže vést k vydržení vlastnického práva k pozemkům žalovaných. Žádný ze žalovaných nikdy nepozbyl faktickou moc nad svým pozemkem ani vůli se svým pozemkem nakládat jako s vlastním. Na rozdíl od žalobce pak žalovaní věděli, kde přesně hranice jejich pozemků vedou. To že se žalobce mylně domníval, že vlastní celý pozemek až k potoku, protože tomu tak bylo od vždy a nenechal si zaměřit hranice pozemku tak jako žalovaní, nemůže jít k tíži žalovaným a už vůbec to nemůže vést k pozbytí jejich vlastnického práva. Soud proto poskytl ochranu vlastnického práva žalovaným a žalobu zamítl.

27. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř., když zcela úspěšným žalovaným přiznal právo na náhradu nákladů řízení proti neúspěšnému žalobci. Výše nákladů řízení žalovaných 1 a 2 činí 63 824 Kč. Tarifní hodnotou sporu je dle § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „AT“) částka 113 000 Kč. S ohledem na zastupování dvou účastníků činí odměna zástupce obou žalovaných za jeden úkon právní služby podle § 12 odst. 4 AT celkem 10 116 Kč. Žalovaným 1 a 2 soud přiznal náhradu účelně vynaložených nákladů, které sestávají z odměny zástupce za 5 úkonů právní služby, (převzetí a příprava zastoupení, účast na jednání dne datum, písemné vyjádření ve věci samé ze dne datum, účast na jednání dne datum a dne datum) z 5 tzv. režijních paušálů po 450 Kč podle § 13 advokátního tarifu a z náhrady odpovídající 21 % DPH ve výši 11 094 Kč.

28. Náklady řízení žalované 3 ve výši 8 113,33 Kč představují dle § 151 odst. 3 o.s.ř, paušální náhradu za 9 úkonů (písemné vyjádření ze dne datum, účast na jednání soudu dne datum a příprava na toto jednání, písemné vyjádření ze dne datum, účast na jednání soudu dne datum a příprava na toto jednání, písemné vyjádření ze dne datum a účast na jednání soudu dne datum a příprava na toto jednání) po 300 Kč dle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., tedy 2 700 Kč a dále náhradou cestovních výdajů ve výši 5 413,33 Kč.

29. Náhradu cestovních výdajů tvoří náhrada za 3 jízdy z adresa a zpět na soudní jednání (vždy po 234 km) při užití vozidla Anonymizováno s kombinovanou spotřebou benzinu 95 oktanů 5,3 l/100 km. Dvě jízdy v roce 2025 jsou účtovány v režimu vyhlášky č. 475/2024 Sb., tj. s cenou benzinu 35,80 Kč/l, sazbou základní náhrady 5,80 Kč/km. Za jednu takovou cestu náleží náhrada ve výši 1 810,95 Kč. Jedna jízda v roce 2026 je účtována v režimu vyhlášky č. 573/2025 Sb., tj. s cenou benzinu 34,70 Kč/l, sazbou základní náhrady 5,90 Kč/km. Za jednu takovou cestu náleží náhrada ve výši 1 810,95 Kč.

30. O lhůtě k plnění rozhodl soud v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích prostřednictvím Okresního soudu v Českých Budějovicích. Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou mu tímto rozhodnutím, může se oprávněný domáhat splnění této povinnosti cestou soudního výkonu rozhodnutí nebo exekuce.