12 C 464/2024

Plný text

Okresní soud v Českých Budějovicích rozhodl soudkyní Mgr. Kristýnou Křiváčkovou ve věci žalobkyně:Jméno žalobkyně, IČO IČO žalobkyně, se sídlem Adresa žalobkyně zastoupená Jméno Zástupce se sídlem Jméno advokáta A Anonymizováno žalované:Jméno žalované, narozená Datum narození žalované, trvale bytem Adresa žalované, zastoupená opatrovníkem Jméno opatrovníka se sídlem Jméno advokáta B o zaplacení částky 18 213,01 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 18 213,01 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 041,41 Kč, s úrokem ve výši 21,90 % ročně z částky 18 213,01 Kč od 15. 1. 2014 do zaplacení, a s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 500,62 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 18 213,01 Kč od 15. 1. 2014 do 31. 12. 2017, 7,50 % ročně z částky 18 213,01 Kč od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018, 8 % ročně z částky 18 213,01 Kč od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018, 8,75 % ročně z částky 18 213,01 Kč od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019, 9 % ročně z částky 18 213,01 Kč od 1. 7. 2019 do 30. 6. 2020, 7,25 % ročně z částky 18 213,01 Kč od 1. 7. 2020 do 30. 6. 2021, 7.50 % ročně z částky 18 213,01 Kč od 1. 7. 2021 do 31. 12. 2021, 10,75 % ročně z částky 18 213,01 Kč od 1. 1. 2022 do 30. 6. 2022, 14 % ročně z částky 18 213,01 Kč od 1. 7. 2022 do 31. 12. 2023, 13,75 % ročně z částky 18 213,01 Kč od 1. 1. 2024 do 30. 6. 2024, 11,75 % ročně z částky 18 213,01 Kč od 1. 7. 2024 do 24. 9. 2024 a za dobu od 25. 9. 2024 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši reposazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o 7 procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši reposazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 13 976,90 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

III. Stát nemá právo na náhradu nákladů řízení vůči žádnému z účastníků.

1. Žalobkyně se svou žalobou podanou k soudu dne 12. 9. 2024 domáhala uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 18 213,01 Kč s příslušenstvím, která představuje nevypořádané nároky ze smlouvy o osobní kreditní kartě reg. č. hodnota uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně, právnická osoba. (dále jen „banka“), a žalovanou dne 24. 7. 2008.

2. Z důvodu neznámého pobytu žalované byl žalované ustanoven opatrovník, který namítl promlčení nároku.

3. K námitce promlčení žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně uplatnila splatnou pohledávku z této smlouvy před uplynutím promlčecí lhůty dne 24. 6. 2009 žalobou v rozhodčím řízení, které vedl tituly před jménem jméno FO, rozhodce. Ve věci byl vydán dne 13. 10. 2009 rozhodčí nález č.j. Anonymizováno, na jehož základě byla usnesením Okresního soudu v adresa ze dne datum, č.j. spisová značka, nařízena exekuce na majetek žalované. Provedením exekuce byla pověřena soudní exekutorka tituly před jménem jméno FO. Rozhodčí nález byl vydán před okamžikem rozhodným pro dovození sjednoceného přístupu rozhodovací praxe k neplatnosti rozhodčích doložek, kterým je okamžik vydání usnesení ve věci sp.zn. spisová značka dne 11. 5. 2011. Vzhledem k této skutečnosti má dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 1. 6. 2016, sp.zn. 23 ICdo 19/2015, rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2016, sp.zn. 29 ICdo 41/2014 a Nálezu Ústavního soudu ze dne 17. 7. 2019, sp.zn. I. ÚS 1091/19, podání rozhodčí žaloby a následné exekuční řízení, založené na takto vydaném rozhodčím nálezu, účinky stavení běhu promlčecí doby podle § 403 obchodního zákoníku a § 14 zákona o rozhodčím řízení. Usnesením soudního exekutora ze dne 29. 7. 2024, č.j. spisová značka, které bylo žalobci doručeno dne 30. 7. 2024, pak bylo rozhodnuto o zastavení této exekuce. Stávající žaloba byla podána bez zbytečného odkladu a ve lhůtě do 30 dnů poté, co došlo k pravomocnému zastavení exekuce. V souladu s § 16 odst. 2 zákona o rozhodčím řízení tak zůstaly zachovány účinky podané rozhodčí žaloby a k promlčení pohledávky žalobce ze smlouvy nedošlo (k tomu žalobkyně odkázala také na závěry Nejvyššího soudu obsažené v rozhodnutí ze dne 30.11.2021, sp.zn. 29 ICdo 80/2020).

4. Žalovaná namítla, že podle nálezu ÚS ze dne 28. 4. 2020, sp.zn. IV. ÚS 3017/19, platí, že oprávněné osoby, které zahájily exekuci po 11. 5. 2011 či v ní pokračovaly na základě takto nezpůsobilého exekučního titulu, nesou vinu na jejím zastavení, což je podstatné pro následné vypořádání nákladů podle § 89 e.ř. V dané věci sice byla řešena otázka nákladů exekučního řízení a nikoli stavění běhu promlčecí doby, přesto je současně zřejmé, že soud nejenže rozlišoval mezi zahájením exekuce před a po vydání přelomového rozhodnutí NS ČR sp.zn. 31 Cdo 1945/2010, tj. před a po datu 11. 5. 2011, ale přihlížel též k aktivitě oprávněného po vydání tohoto rozhodnutí ve vztahu k již probíhajícím exekučním řízením, tedy k tomu, zda a kdy byly oprávněným činěny kroky k jejímu zastavení. V projednávané věci je přitom zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně, ačkoli si coby profesionál poskytující úvěry zjevně byla vědoma výše uvedeného přelomového rozhodnutí Nejvyššího soudu a jeho dopadů, vedla po dobu dalších více jak třinácti let exekuci na majetek žalované a na neplatnost rozhodčího nálezu nijak procesně nereagovala. Za těchto okolností by proto bylo rozporné s dobrými mravy, pokud by byla poskytnuta ochrana žalobkyni, pokud takto dlouho váhala s řádným uplatněním svého práva. Je třeba porovnat možnost a schopnost žalobkyně zastavit exekučního řízení (při vědomí neplatného rozhodčího nálezu) a podat na žalovanou řádnou žalobu u civilního soudu, resp. mnohaleté otálení s tímto postupem, na straně jedné a smysl institutu promlčení jako takového na straně druhé. Není zřejmé, zda skutečným důvodem zastavení přechozího exekučního řízení bylo konstatování neplatného exekučního titulu (rozhodčího nálezu) coby podmínka stavění běhu promlčecí doby formulovaná v zásadě všemi žalobkyní citovanými rozhodnutími, nebo zda šlo o důvod jiný, zejm. § 55 odst. 7 e.ř. apod. V takovém případě by totiž bylo naopak jednání žalobkyně ve zjevném rozporu s dobrými mravy, neboť by jím fakticky bylo obcházeno jiné zákonné ustanovení o obligatorním zastavení exekuce.

5. K tomu žalobkyně uvedla, že v dané věci bylo exekuční řízení zastaveno nikoliv pro nezpůsobilý exekuční titul (tedy pro neplatnou rozhodčí doložku a rozhodčí nález), ale dle odůvodnění usnesení soudní exekutorky tituly před jménem jméno FO, adresa, č. j. spisová značka, ze dne 29. 7. 2024 pro bezvýslednost exekuce dle § 55 odst. 11 exekučního řádu. Původní exekuční titul tudíž nebyl dosud odklizen. Promlčení nároků z něj plynoucích je tak nutno posuzovat jako u rozhodčího nálezu, jenž takovou vadou netrpí (viz analogicky R 100/2017). Vzhledem k tomu, že žalobce po zastavení exekuce vyhodnotil rozhodčí nález vydaný dne 13.10.2009 rozhodcem tituly před jménem jméno FO pod č. j. Anonymizováno jako nezpůsobilý exekuční titul, bylo mu zřejmé, že pro zachování účinků stavení běhu promlčecí lhůty jeho práva na zaplacení dlužné částky je nezbytný a jediný možný procesní postup podání žaloby k soudu. Proto stávající žalobu podal k nadepsanému obecnému soudu dne 12. 9. 2024, tedy bez zbytečného odkladu poté, co došlo k pravomocnému zastavení exekuce. Žalobkyně je názoru, že platnost či neplatnost rozhodčího nálezu by měl soud řešit a vyslovovat při posuzování podmínek řízení (ev. předběžné otázky) v předmětném nalézacím řízení.

6. Soud ve věci zjistil následující skutkový stav:

7. Dne 24. 7. 2008 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, právnická osoba, se žalovanou smlouvu o osobní kreditní kartě reg. č. hodnota, na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ke kreditní kartě až do výše úvěrového limitu 20 000 Kč a kreditní karta. Poskytnutý úvěr byla žalovaná oprávněna čerpat prostřednictvím kreditní karty. Žalovaná se zavázala nepřekročit poskytnutý úvěrový limit a současně úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1/20 vyčerpané jistiny úvěru, konkrétně vyčíslené vždy v měsíčním výpisu z účtu. Vedle splátek se žalovaná zavázala hradit úroky z úvěru ve výši stanovené v oznámení banky o úrokových sazbách. Dále se žalovaná zavázala hradit ceny a poplatky za poskytnuté bankovní služby. (Zjištěno ze smlouvy o osobní kreditní kartě na č.l. 81, všeobecných obchodních podmínek na č.l. 84, podmínek k osobním kreditním kartám na č.l. 88 a potvrzení o vydání kreditní karty na č.l. 92.) Sjednaný úrok činil v době uzavření smlouvy 21,9 % ročně (zjištěno z oznámení banky o úrokových sazbách na č.l. 93).

8. O výši vyčerpané jistiny, výši splatných úroků a výši minimální měsíční splátky byla žalovaná informována výpisem z účtu ke kreditní kartě. Žalovaná však splátky úvěru nehradila řádně a včas, a to ani přes opakované výzvy a urgence. Banka proto využila svého práva a dopisem ze dne 12. 12. 2008 od smlouvy s účinností k 22. 12. 2008 odstoupila a vyzvala žalovanou k okamžitému uhrazení dluhu. Dlužná částka činila 22 547,70 Kč. (Zjištěno z odstoupení od smlouvy na č.l. 96.)

9. Pohledávka banky byla následně postoupena žalobkyni (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2015 na č.l. 98 ve znění dodatku č. hodnota ze dne 15. 12. 2015 na č.l. 101 a seznamu postoupených pohledávek na č.l. 103). Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno (zjištěno z oznámení o postoupení pohledávky na č.l. 104).

10. Za období od zesplatnění pohledávky do podání žaloby uhradila žalovaná celkem 13 199 Kč, přičemž z toho bylo 3 282,15 Kč započteno na zákonný úrok z prodlení, 8 981,22 Kč na úrok z úvěru a 935,63 Kč na jistinu.

11. Žalovaná nic dalšího neuhradila ani přes zaslanou předžalobní výzvu (zjištěno z předžalobní výzvy včetně dokladu o odeslání na č.l. 105 a 107). Důkazní břemeno ohledně skutečnosti, že žalovaná nezaplatila žalovanou částku, tíží žalovanou, neboť žalobkyně nemůže prokazovat negativní skutečnost, že žalovaná něco neučinila. Je na žalované, aby soudu prokázala, že zaplatila řádně a včas. Žalovaná však nic takového netvrdí, ani neprokazuje.

12. Žalobkyně nejprve uplatnila svůj nárok prostřednictvím rozhodčího nálezu tituly před jménem jméno FO ze dne 13. 10. 2009, č.j. Anonymizováno (na č.l. 68), který následně vymáhala v exekuci vedené exekutorkou tituly před jménem jméno FO, Exekutorský úřad adresa, pod sp. zn. spisová značka. Tato exekuce byla následně zastavena jakožto tzv. marná exekuce dle 55 odst. 11 e.ř. usnesením ze dne 29. 7. 2024, č.j. spisová značka. Usnesení o zastavení exekuce nabylo právní moci dne 11. 9. 2024. Předmět rozhodčího nálezu byl přitom totožný s předmětem tohoto řízení. (Zjištěno z usnesení soudní exekutorky tituly před jménem jméno FO, Exekutorský úřad adresa, ze dne 29. 7. 2024, č.j. spisová značka na č.l. 46.)

13. Na základě shora předložených listin, které jsou ve vzájemném souladu, vzal soud za prokázané, že žalovaná uzavřela s bankou úvěrovou smlouvu se shora popsaným obsahem, úvěr čerpala, avšak řádně nesplácela. Banka proto od smlouvy odstoupila a prohlásila úvěr za splatný. Žalovaná v řízení netvrdila ani neprokazovala, že by podmínky úvěru dodržela či uhradila více, než tvrdí žalobkyně.

14. Protože se v projednávané jedná o závazek vzniklý před 1. 1. 2014, kdy nabyl účinnosti zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, řídí se podle jeho § 3028 odst. 3 právní poměry účastníků právní úpravou účinnou do 31. 12. 2013.

15. Právně byla věc posouzena podle § 497 obchodního zákoníku č. 513/1991 Sb. (dále jen „ObchZ“), dle něhož smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 506 ObchZ je-li dlužník v prodlení s vrácením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce, je věřitel oprávněn od smlouvy odstoupit a požadovat, aby dlužník vrátil dlužnou částku s úroky. Odstoupení věřitele od smlouvy nemá vliv na zajištění závazků z této smlouvy. Dále byla věc posouzena i podle zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru. Nárok žalobkyně na úrok z prodlení plyne z § 369 ObchZ ve spojení s nařízením vlády č. 142/1994 Sb.

16. Pokud jde o námitku promlčení vznesenou zástupcem žalované, je třeba zabývat se nejprve argumentací žalobkyně o neplatnosti původního exekučního titulu, rozhodčího nálezu. Rozhodčí doložku upravoval čl. XVII podmínek k osobním kreditním kartám (na č.l. 91).

17. Soudní judikatura dospěla k závěru, že právo na zákonného soudce (článek 38 odst. 1 Listiny základních práva a svobod) se ve zjednodušené formě projevuje i v rozhodčím řízení prostřednictvím transparentních a jednoznačných pravidel pro určení rozhodce. Proto se ustálil závěr, že není-li spor rozhodován rozhodcem, jehož výběr se uskutečnil podle transparentních pravidel, nemůže být akceptovatelný ani výsledek takového rozhodování a případně vydaný rozhodčí nález by nebyl způsobilým exekučním titulem. Rozhodčí doložka, v níž je výběr rozhodce dle ustanovení § 7 odst. 1 zákona o rozhodčím řízení sjednán netransparentně, byla hodnocena jako neplatná. V tomto směru lze odkázat na usnesení velkého senátu Nejvyššího soudu, sp. zn. 31 Cdo 1945/2010, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 121/2011, jímž došlo ke sjednocení rozhodovací praxe obecných soudů v otázce náležitostí a platnosti rozhodčích smluv bez přímého určení ad hoc rozhodce a jako neplatnou z důvodu rozporu se zákonem vyhodnotil rozhodčí smlouvu (doložku), podle níž má být rozhodováno nikoliv rozhodcem určeným přímo stranami, ale rozhodcem jmenovaným právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona. Stejný závěr přijala i rozhodovací praxe Ústavního soudu (nálezy sp. zn. IV. ÚS 3779/11, sp. zn. IV. ÚS 2735/11). O takovou rozhodčí doložku (obsahující netransparentní pravidla pro určení rozhodce) se jedná i v posuzovaném případě, neboť neurčuje konkrétní osobu rozhodce ani způsob jejího určení, ale výběr osoby rozhodce svěřuje do rukou správce seznamu rozhodců dle jednacího řádu vydaného právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona. Z tohoto důvodu je nutné vyhodnotit rozhodčí doložku jako absolutně neplatnou dle § 39 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. a rozhodčí nález vydaný na jejím základě jako nicotný akt, který nemůže vyvolat účinky pravomocného soudního rozhodnutí zakládajícího ve smyslu ustanovení § 159a odst. 4 o.s.ř. překážku věci pravomocně rozhodnuté, a to bez ohledu na to, zda byl či nebyl rozhodčí nález zrušen.

18. Na tento závěr pak navazuje rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1091/19, dle něhož jedním z důsledků neplatnosti rozhodčí doložky je okolnost, že rozhodčí nález na základě ní vydaný není způsobilým exekučním titulem. Pokud přesto byla exekuce zahájena a je v ní pokračováno, je nutné ji v každé fázi zastavit pro nepřípustnost podle § 268 odst. 1 písm. h) občanského soudního řádu, a to i tehdy, jestliže povinný neplatnost rozhodčí doložky v průběhu rozhodčího řízení nenamítal. Není přitom podstatné, že samotný rozhodčí nález nebyl formálně zrušen. Zahájení rozhodčího řízení vede ke stavení promlčecí doby podle § 403 odst. 1 ObchZ ve znění účinném do 31. 12. 2013, a § 14 odst. 1 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, i tehdy, jestliže je později rozhodčí nález zrušen nebo je konstatována jeho nevykonatelnost. Pokud věřitelé uplatnili rozhodčí doložku před 11. 5. 2011 (v daném případě byl rozhodčí nález vydán dne 13. 10. 2009), tedy přede dnem vydání sjednocujícího usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 1945/2010, které dovodilo neplatnost rozhodčích doložek bez přímého označení rozhodce, činili tak v období neustálené změny rozhodovací praxe obecných soudů k rozhodčím doložkám a použije se na ně ustanovení o stavení promlčecí doby. Neústavní postup (zneužití práva) lze přičítat pouze těm poskytovatelům úvěrů, kteří rozhodčí žaloby podali vědomě po uvedeném datu. S takovýmto postupem nemůže být spjato stavení promlčecích lhůt nejen v předmětném rozhodčím řízení, ale ani v případném navazujícím vykonávacím řízení založeném na (neplatném) rozhodčím nálezu.

19. Žaloba byla podána bez zbytečného odkladu (12.9.2024) poté, co došlo k pravomocnému zastavení exekuce (11.9.2024). Zahájením rozhodčího řízení tak došlo ke stavení promlčecí doby a obdobně pak ke stavení došlo i v následném exekučním řízení založeném na rozhodčím nálezu, který nemá žádné právní účinky (rozsudek sp. zn. 29 ICdo 41/2014). Ke stavení promlčecí doby tak v daném případě došlo od 14.7.2009, kdy bylo zahájeno rozhodčí řízení do 4.12.2009, kdy nabyl právní moci rozhodčí nález a dále od 14.1.2010, kdy došlo k zahájení exekučního řízení, do 11.9.2024, kdy bylo exekuční řízení pravomocně zastaveno.

20. Došlo-li k odstoupení od úvěrové smlouvy s účinností k 22. 12. 2008, počala promlčecí doba běžet dnem 23. 12. 2008. V době od 14. 7. 2009 do 11. 9. 2024 a od 14. 1. 2010 do 11. 9. 2024 promlčecí doba neběžela a žaloba byla podána dne 12. 9. 2024. Obecná zákonná 3letá promlčecí doba tudíž neuplynula, a nárok žalobkyně proto promlčen není.

21. Pokud jde o argumentaci soudu o nemravnosti uplatnění nároku a zneužití práva vyjádřenou v usnesení ze dne 3. 12. 2025, č.j.12 C 464/2024-57, i obdobnou argumentaci žalované, je soud vázán právními závěry vyjádřenými odvolacím soudem v usnesení ze dne 5.2.2026, č.j. 8 Co 104/2026-77. Absenci návrhu oprávněného na zastavení exekuce z důvodu „neplatnosti“ exekučního titulu a následné podání žaloby pro týž nárok nelze kvalifikovat jako zjevné zneužívání práva ve smyslu § 1, § 2 a § 6 věty druhé o.s.ř. či § 6 odst. 2 o.z. Nelze přehlížet, že nedostatek exekučního titulu mohl (a měl) ve vazbě na vyvíjející se judikaturu řešit exekuční soud, potažmo soudní exekutor a případně probíhající exekuci na základě nicotného exekučního titulu zastavit podle § 55 e.ř. ve spojení s § 268 odst. 1 písm. h) o.s.ř. Exekuci bylo možné zastavit i bez návrhu (§ 269 odst. 1 o.s.ř.). Vedl-li stát (soudní exekutor) exekuci na základě takového exekučního titulu, nelze tuto skutečnost klást k tíži oprávněného, resp. žalobkyně, která se v řízení domáhá nároku ze závazkového vztahu se žalovanou, která za celá léta svůj závazek vrátit poskytnuté plnění nesplnila, a odepřít jí tak přístup ke spravedlnosti. Podání žaloby za zjištěných okolností nelze kvalifikovat jako zneužití práva.

22. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobkyni, která měla ve věci plný úspěch, přiznal soud náhradu účelně vynaložených nákladů. Ta je tvořena zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800 Kč, odměnou zástupce žalobkyně za 3 úkony právní služby po 300 Kč učiněné do 31. 12. 2024 (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby), odměnou za 3 úkony právní služby po 1 860 Kč (vyjádření ze dne 25. 7. 2025, ze dne 27. 11. 2025 a za účast na jednání dne 10. 6. 2026) a za 2 úkony právní služby v poloviční sazbě po 930 Kč (za účast na jednání dne 3. 12. 2025 a za odvolání proti rozhodnutí procesního charakteru) učiněné po 1. 1. 2025, a to dle § 7 bodu 5 ve spojení s § 14b odst. 4 advokátního tarifu, 3 tzv. režijními paušály po 100 Kč podle § 14b odst. 6 písm. a) advokátního tarifu a 5 tzv. režijními paušály po 450 Kč podle § 14b odst. 6 písm. b) advokátního tarifu a náhradou odpovídající 21 % DPH ve výši 2 286,90 Kč. Řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech.

23. Ohledně výroku III o nákladech státu odkazuje soud na rozhodnutí R 44/2022. Právo na náhradu hotových výdajů advokáta a odměny za zastupování, které platil advokátu, jehož soud ustanovil opatrovníkem účastníka podle § 29 odst. 4 o.s.ř., má stát ve sporném řízení jen vůči protistraně takového účastníka (nikoli vůči takto zastoupenému účastníku). Žalobkyně však byla v řízení plně úspěšná. Státu tudíž nemá dle § 148 odst. 1 o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení.

24. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích prostřednictvím Okresního soudu v Českých Budějovicích. Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou mu tímto rozhodnutím, může se oprávněný domáhat splnění této povinnosti cestou soudního výkonu rozhodnutí nebo exekuce.