12 C 91/2026

Plný text

Okresní soud v Českých Budějovicích rozhodl soudkyní Mgr. Kristýnou Křiváčkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované A , narozená Datum narození žalované A bytem Adresa žalované A o zaplacení částky 26 650 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč, a to do 6 měsíců od právní moci tohoto rozsudku.

II. V části, jíž se žalobkyně proti žalované domáhala zaplacení částky 6 650 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 20 000 Kč od 9. 9. 2024 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 835,49 Kč, a to 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 26 650 Kč s příslušenstvím, která představuje nevypořádané nároky ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou dne 8. 6. 2024.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.

3. Soud rozhodl ve věci bez jednání podle § 115a o.s.ř., neboť žalobkyně s tím souhlasila. Žalovaná nereagovala na řádně doručenou výzvu soudu, zda s rozhodnutím ve věci bez jednání souhlasí, ve lhůtě k tomu soudem stanovené, ačkoli součástí výzvy bylo poučení, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude mít soud za to, že s rozhodnutím ve věci bez jednání souhlasí.

4. Soud ve věci zjistil následující skutkový stav:

5. Žalovaná uzavřela s žalobkyní dne 8. 6. 2024 smlouvu o úvěru, a to prostřednictvím komunikace na dálku, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalované týž den finanční prostředky ve výši 10 000 Kč. Na základě dodatku smlouvy ze dne 8. 6. 2024 byl úvěrový rámec navýšen na 20 000 Kč, žalobkyně tedy poskytla žalované finanční prostředky v celkové výši 20 000 Kč. (Zjištěno ze smlouvy o spotřebitelském úvěru včetně dodatku smlouvy, z potvrzení o provedení transakce ze dne 8. 6. 2024 a ze dne 11. 6. 2024.) Žalovaná se zavázala zaplatit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky spolu s poplatky a s měsíčním úrokem ve výši 40 % (RPSN při čerpání celého úvěrového rámce činí 5 543 %). (Zjištěno ze smlouvy o spotřebitelském úvěru včetně dodatku smlouvy). Z důvodu prodlení žalované s úhradami svých závazků žalobkyně od smlouvy ke dni 8. 9. 2024 odstoupila a dluh vyčíslený na 46 643,75 Kč k uvedenému datu zesplatnila (zjištěno ze zesplatňovacího dopisu z 8. 9. 2024). Žalovaná ničeho neuhradila ani přes zaslanou předžalobní výzvu (zjištěno z předžalobní výzvy včetně dokladu o odeslání).

6. Soud má z předložených důkazů za prokázané, že účastníci uzavřeli shora uvedenou smlouvu, jejíž podmínky žalovaná řádně nesplnila. Soud se však zabýval i otázkou řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného ve smyslu § 84 až 89 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť uvedený zákon se na předmětnou smlouvu vztahuje. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti žalované vyplývá, že žalobkyně vyhodnotila žalovaného jako úvěruschopného za situace, kdy zjistila tyto údaje – příjmy ve výši 29 500 Kč a výdaje ve výši 10 400 Kč. Takto uváděné majetkové poměry by sice vedly k úvaze, že žalovaná je úvěruschopná, nicméně žalobkyně nijak nedokládá, jak tyto údaje ověřila. Za daného stavu důkazů nelze vyhodnocení úvěruschopnosti žalované vůbec přezkoumat. Žalobkyně naopak předložila výpis u účtu žalované, ze kterého plyne mnohost půjček u jiných společností.

7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru: Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru: Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. S ohledem na výše uvedená ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru posoudil soud uzavřenou smlouvu o spotřebitelském úvěru jako neplatnou a rozhodl o vrácení pouze poskytnuté jistiny, tj. částky 20 000 Kč, a to ve lhůtě přiměřené možnostem žalované. Tuto lhůtu soud stanovil jako šestiměsíční, kterou považuje s ohledem na výši jistiny za obecně přiměřenou (žalovaná nic netvrdí ani neprokazuje).

10. V rozsahu nároku na úhradu úroků z prodlení pak soudu nárok žalobkyně zamítl. S ohledem na znění § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru není žalovaná doposud v prodlení a žalobci nárok na zákonné úroky z prodlení doposud nevznikl (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20.4.2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

11. Soud dodává, že závěr o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy by učinil i podle § 580 a 588 o.z. Dle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. (…). S ohledem na stanovenou výši smluvního úroku 40 % měsíčně je pro spotřebitele obtížné představit si reálnou výši úroku. Tuto reálnou výši pak lépe vystihuje RPSN, která by při čerpání celého úvěrového rámce činila 5 543 %. Uvedená výše úroku, potažmo RPSN je jednoznačně nemravná.

12. Soud závěrem poznamenává, že si je vědom, že by za běžných okolností nemělo být ve věci rozhodnuto bez nařízení jednání, učiní-li soud závěr, že žalobkyně určité skutečnosti neprokazuje. Žalobkyně si je však svých procesních povinností vědoma, problematiku posouzení úvěruschopnosti dobře zná a sama připustila, že pokud by soud neuznal nárok žalobkyně z titulu smlouvy o úvěru, požaduje, aby soud nárok v části jistiny posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Soudu je navíc z rozhodovací činnosti známo, že žalobkyně se obdobných řízení obvykle neúčastní. Žalovaná pak byla v řízení zcela neaktivní. Z uvedených důvodů, i s ohledem na výši předmětu řízení, považoval soud, veden i zásadou ekonomie řízení, nařízení jednání v této věci za nadbytečné a neúčelné.

13. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. za situace, kdy úspěch žalobkyně představoval 64,5 % a její neúspěch 35,5 % (po zohlednění zamítnutého příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku). Žalobkyni tudíž náleží náhrada nákladů řízení v rozsahu 29 % z částky 2 881 Kč, tj. 835,49 Kč. Náklady řízení žalobkyně sestávají z uhrazeného soudního poplatku ve výši 1 066 Kč, z odměny zástupce za 3 úkony právní služby po 400 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby a předžalobní výzva) podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu a ze 3 tzv. režijních paušálů po 100 Kč podle § 14b odst. 6 písm. a) advokátního tarifu. Řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech.