14 C 120/2025

Plný text

Okresní soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Bc. Petrou Kořínkovou v právní věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO IČO žalobkyně , se sídlem Adresa žalobkyně , právně zastoupená advokátem Jméno advokáta , se sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného , IČO IČO žalovaného , bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 43 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 20 900 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně jdoucím z této částky od 16. 8. 2024 do zaplacení se zamítá.

II. Řízení se co do částky 22 100 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně jdoucím z této částky od 16. 8. 2024 do zaplacení zastavuje.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou u nadepsaného soudu se žalobkyně domáhala, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 43 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně jdoucím z částky , částka, od , datum, do zaplacení a povinnost k náhradě nákladů řízení. Podanou žalobu odůvodnila žalobkyně tím, že dne , datum, uzavřela se žalovaným smlouvu o podnikatelském úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši , částka, , který měl být splacen v celé výši do , datum, . Pro případ prodlení s úhradou jakékoliv jednotlivé splátky se žalovaný v článku , Anonymizováno, uzavřené smlouvy zavázal uhradit žalobkyni jednorázovou sankci ve výši , částka, . Žalovaný byl v prodlení s úhradou pěti splátek, celková výše jednorázové sankce tak činí , částka, . Dle článku , Anonymizováno, uzavřené smlouvy má žalobkyně nárok na poplatek za poskytnutí úvěru za každý den čerpání úvěru, tedy ode dne poskytnutí úvěru do jeho úplného splacení. Žalobkyně požaduje tento poplatek jen za dobu od poskytnutí úvěru do splatnosti poslední splátky úvěru, celková výše poplatku za poskytnutí úvěru tedy činí , částka, . Žalobkyně proto na základě uzavřené smlouvy má nárok na úhradu poplatku za čerpání úvěru ve výši , částka, , smluvní pokutu ve výši , částka, a dosud nesplacenou jistinu úvěru ve výši , částka, . Žalovaný na uzavřenou smlouvu uhradil celkem částku ve výši , částka, , nadále tedy žalobkyně eviduje za žalovaným pohledávku ve výši , částka, splatnou nejpozději dne , datum, . K okolnostem uzavření smlouvy žalobkyně uvedla, že žalobkyně poskytuje úvěry prostřednictvím webové stránky , Anonymizováno, , na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, k ověření těchto uvedených údajů žalovaný poskytl fotokopii svého dokladu totožnosti. Žalobkyně následně provedla lustraci dokladů v databázi neplatných dokladů , právnická osoba, . K ověření bankovního účtu žalovaného byl žalovaný povinen provést tzv. verifikační platbu ve výši , částka, na bankovní účet žalobkyně. Tímto žalovaný zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu. Žalovaný následně zaslal žalobkyni žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. K uživatelskému účtu měl přístup pomocí vlastního hesla pouze žalovaný. Žalobkyně vyplatila žalovanému úvěr dne , datum, na bankovní účet č. , č. účtu, . V případě, že by soud nárok žalobkyně z titulu smlouvy o podnikatelském úvěru neuznal, navrhla žalobkyně, aby byl žalobou uplatněný nárok v části dlužné jistiny posuzován jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného, na jehož bankovní účet byla žalobkyní dlužná částka převedena.

2. Soud věci vydal dne , datum, elektronický platební rozkaz č. j. , č. účtu, , proti kterému žalovaný podal včasný odpor, který odůvodnil tím, že na uhrazených splátkách v rozporu s tvrzením žalobkyně bylo celkem zaplaceno , částka, . Dále žalovaný poukázal na rozpor mezi částkou uplatněnou v soudním řízení, když na stránkách , Anonymizováno, je po přihlášení k účtu žalovaného uvedena dlužná částka k úhradě ve výši , částka, , z emailu od právního zástupce žalobkyně naopak vyplývá dlužná částka k úhradě ve výši , částka, . Závěrem žalovaný uvedl, že se mu nepodařilo telefonicky zastihnout právního zástupce žalobkyně.

3. Soud ve věci nařídil jednání na den , datum, . K nařízenému jednání soudu se dostavil žalovaný oproti žalobkyni, která se prostřednictvím svého právního zástupce z nařízeného jednání omluvila. Soud proto věc projednal a ve věci rozhodl bez účasti žalobkyně.

4. Podáním ze dne , datum, žalobkyně doplnila žalobní tvrzení v části úhrady, která měla být žalovaným provedena, když uvedla, že ze strany žalovaného eviduje platby v celkové výši , částka, . Z tohoto důvodu žalobkyně vzala podanou žalobu částečně zpět v částce , částka, a zákonném úroku ve výši 12,75 % ročně jdoucím z této částky od , datum, do zaplacení. Soud proto výrokem II. tohoto rozsudku rozhodl o částečném zastavení řízení v rozsahu výše uvedeném.

5. Ve svém vyjádření k podané žalobě učiněném při jednání soudu dne , datum, žalovaný uvedl, že je pravdou, že se v minulosti v interním systému žalobkyně zaregistroval zadáním údajů na webových stránkách žalobkyně, nejednalo se však o první případ, kdy žalovanému žalobkyně poskytla úvěr. V tomto konkrétním případě došlo k uzavření smlouvy o úvěru nikoliv prostřednictvím webových stránek žalobkyně, ale prostřednictvím telefonického hovoru. Žalovaný dále uvedl, že je živnostníkem, v rámci své živnosti se zabývá elektroinstalacemi a rekonstrukcemi bytů. K poskytovanému úvěru žalovaný uvedl, že se jednalo o úvěr poskytnutý na nákup materiálu. Je pravdou, že žalobkyně se na důvod úvěru ptala, avšak nepožadovala doložení faktur za materiál ani doložení jiných dokladů. Žalovaný rovněž učinil nesporným, že na jeho bankovní účet žalobkyně zaslala částku ve výši , částka, . Dále žalovaný uvedl, že v případě předchozích úvěrů měl sjednány měsíční splátky, v tomto případě však byly splátky stanoveny v odstupu 14 dnů, což bylo finančně náročné. V minulých případech byl žalovaný schopen poskytnuté úvěry řádně uhradit.

6. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

7. Z kopie občanského průkazu žalovaného ve spojení s příchozí platbou z bankovního účtu č. , hodnota, soud zjistil, že žalobkyně při uzavírání smlouvy o úvěru ověřovala totožnost žalovaného z průkazu identity žalovaného, když současně ověřovala také majitele účtu, na který byl úvěr poskytován.

8. Ze smlouvy o podnikatelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, soud zjistil, že mezi žalobkyní jako úvěrující a žalovaným jako úvěrovaným byla uzavřena smlouva o podnikatelském úvěru, který byl dle článku , Anonymizováno, uzavřené smlouvy poskytován výlučně na financování podnikatelských potřeb žalovaného bez omezení konkrétního podnikatelského účelu úvěru. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému částku , částka, se splatností do 70 dnů ode dne čerpání úvěru. Za poskytnutí úvěru byl sjednán poplatek ve výši 1 % za každý den čerpání úvěru, tedy ode dne poskytnutí úvěru do jeho úplného splacení (článek , Anonymizováno, úvěrové smlouvy). Splatnost úvěru byla sjednána ke dni , datum, . Dle článku , Anonymizováno, měl být úvěr splácen pravidelnými splátkami po , částka, (sestávajícími z jistiny úvěru ve výši , částka, a poplatku za poskytnutí úvěru ve výši , částka, ) s termíny splátky dne , datum, , , datum, , , datum, , , datum, a , datum, . V článku , Anonymizováno, bodu , Anonymizováno, si strany pro případ prodlení žalovaného s úhradou jakékoliv jednotlivé splátky sjednaly povinnost žalovaného uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši , částka, . Smlouva byla uzavřena na dálku dne , datum, za využití verifikačního kódu.

9. Z potvrzení o provedené platbě ze dne , datum, soud zjistil, že dne , datum, pod ID , Anonymizováno, byla zaslána na účet číslo , č. účtu, částka , částka, z účtu vedeného na žalobkyni.

10. Z emailu právního zástupce žalobkyně ze dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím zaslaného emailu upomínala žalovaného o úhradu částky , částka, a o úhradu nákladů právního zastoupení ve výši , částka, .

11. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne , datum, včetně poštovního podacího lístku ze dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně před podáním žaloby vyzývala prostřednictvím svého právního zástupce žalovaného k plnění, a to k úhradě částky , částka, a nákladů právního zastoupení ve výši , částka, .

12. Z výpisu z webových stránek z interního systému žalobkyně soud zjistil, že žalobkyně ve svém interním systému eviduje dluh žalovaného ve výši , částka, .

13. Z údajů z veřejné části živnostenského rejstříku žalovaného pro IČ: , IČO žalovaného, soud zjistil, že žalovaný je držitelem živnostenského oprávnění ode dne , datum, až dosud. Předmětem podnikání žalovaného je , Anonymizováno, živnostenského zákona s oborem činnosti , Anonymizováno, .

14. Provedené důkazy soud ve smyslu § 132 o.s.ř. hodnotil podle své úvahy každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti.

15. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

16. Podle § 2048 odst. 1 občanského zákoníku, ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

17. Podle § 433 odst. 1 občanského zákoníku, kdo jako podnikatel vystupuje vůči dalším osobám v hospodářském styku, nesmí svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení zneužít k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran.

18. Podle § 547 občanského zákoníku, právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

19. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

20. Podle § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

21. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).

22. Podle § 1798 občanského zákoníku, ustanovení o smlouvách uzavíraných adhezním způsobem platí pro každou smlouvu, jejíž základní podmínky byly určeny jednou ze smluvních stran nebo podle jejích pokynů, aniž slabší strana měla skutečnou příležitost obsah těchto základních podmínek ovlivnit (odst. 1). Použije-li se k uzavření smlouvy se slabší stranou smluvní formulář užívaný v obchodním styku nebo jiný podobný prostředek, má se za to, že smlouva byla uzavřena adhezním způsobem (odst. 2).

23. V rozhodované věci má soud za prokázané, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli prostřednictvím komunikace na dálku, za využití verifikačního kódu, smlouvu o úvěru dne , datum, , na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému na jeho bankovní účet finanční prostředky ve výši , částka, . Žalovaný se zavázal takto poskytnuté finanční prostředky uhradit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši , částka, nejpozději do , datum, formou pravidelných splátek splatných ve výše uvedených dnech. Pro případ prodlení s úhradou jakékoliv ze splátek úvěru byla sjednána smluvní pokuta ve výši , částka, za každý takový případ. Ohledně částečné úhrady na poskytnutý úvěr vycházel soud z tvrzení žalobkyně o tom, že žalovaný na poskytnutý úvěr uhradil celkem částku ve výši , částka, , když se jedná o částku vyšší oproti částce původně uvedené žalovaným v podaném vyjádření k žalobě.

24. V rozhodované věci se soud zabýval otázkou platnosti uzavřené úvěrové smlouvy z hlediska její mravnosti. Je zřejmé, že se v tomto případě nejednalo o smlouvu o spotřebitelském úvěru, která by podléhala zákonné úpravě zákona o spotřebitelském úvěru, neboť žalovaný nejen, že byl v době uzavření smlouvy o úvěru podnikatelem, ale rovněž sdělil, že poskytnuté finanční prostředky využil pro svou podnikatelskou činnost. Soud proto nemá pochyb, že v posuzovaném případě se skutečně jednalo o podnikatelský úvěr, nikoliv o jednání žalobkyně směřující k obcházení zákonných požadavků zákona o spotřebitelském úvěru. V posuzované věci je dále nutné uvést, že přestože oba účastníci byli podnikateli, nelze odhlížet od skutečnosti, že žalobkyně je profesionálem v oblasti poskytování úvěrů, ať už úvěrů spotřebitelských, či úvěrů podnikatelských. Je zřejmé, že žalobkyně stanovuje podmínky, za kterých bude úvěr žalovanému poskytnut, zatímco žalovaný nemá možnost se na těchto podmínkách jakkoli podílet, upravovat je či měnit. Svou podstatou se tedy jedná o adhezní smlouvu ve smyslu § 1798 a následujících občanského zákoníku. Z výpisu z živnostenského rejstříku žalovaného je zřejmé, že se jedná o živnostníka s naprosto odlišnými obory podnikatelské činnosti oproti žalobkyni. Soud proto dospěl k závěru, že žalovaný jako drobný živnostník si v rozhodované věci zasluhuje, aby požíval ochrany slabší strany ve smyslu § 433 občanského zákoníku (obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 23 ICdo 56/2019). Je zřejmé, že žalobkyně již v době uzavírání smlouvy se žalovaným, přestože se jednalo o smlouvu v pořadí několikátou, byla vedena záměrem o tom, že žalovaný nebude schopen poskytnutý úvěr řádně splácet. Pro takový případ žalobkyně v uzavírané smlouvě o úvěru sjednala vysoké sankce za porušení smluvní povinnosti, a to ve výši , částka, za každé prodlení se splátkou. V tomto směru nelze přehlédnout ani vyjádření žalovaného o tom, že pro v minulosti poskytnuté úvěry byly sjednány splátky s měsíční frekvencí, zatímco v posledním případě se jednalo o frekvenci 14denní, když při zohlednění sjednané výše splátky muselo být i žalobkyni zřejmé, že se žalovaný může dostat do potíží s řádným splácením. Je zřejmé, že žalobkyně v tomto případě vycházela z předpokladů, že žalovaný opakovaně využívá jejích služeb, neboť pravděpodobně není dostatečně solventní pro bankovní instituci či jiný subjekt poskytující úvěr za poplatek v běžné výši. V případě, že by žalovaný byl schopen dosáhnout poskytnutí úvěru u bankovní instituce, neměl by důvod přistupovat na podmínky žalobkyně, které zahrnovaly vysoký poplatek za poskytnutí úvěru, když současně poskytovaly pouze krátký časový úsek pro jeho splacení. Žalobkyně ve své žalobě současně předem předpokládala, že soud neshledá uzavřenou smlouvu platnou a pro takový případ žádala přiznání jistiny z titulu bezdůvodného obohacení. Soud proto dospěl k závěru, že není na místě, aby podnikatelský záměr žalobkyně mohl požívat právní ochrany (obdobně se ve vztahu ke spotřebitelským úvěrům vyjádřil Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018 ve věci sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Přestože si je soud vědom, že případný závěr o absolutní neplatnosti ujednání stran pro rozpor s korektivem dobrých mravů je zásahem výjimečným, který musí být vždy odůvodněn mimořádnými okolnostmi daného případu, je soud přesvědčen o tom, že v rozhodované věci jsou tyto mimořádné okolnosti dány. Přestože samotná výše úroků ve vztazích mezi podnikateli není zpravidla bez dalšího okolností představující naplnění zákonných předpokladů rozporu s dobrými mravy ve smyslu § 588 občanského zákoníku, v projednávané věci má soud za to, že úrok ve výši 1 % denně (tedy 365 % ročně) a současně sjednaná smluvní pokuta ve výši 500 Kč za každý případ prodlení se splátkou poskytnutého úvěru představují nepřiměřenou cenu úvěru, cenu nemravně vysokou (dle databáze ARAD činila obvyklá úroková sazba úvěrů na spotřebu v červnu roku 2024 9,35 % ročně). Mimo tyto skutečnosti je v rozhodované věci nutné zohlednit také okolnosti poskytnutí úvěru, které vedou soud k závěru o tom, že uzavřená smlouva o úvěru je pro svou nemravnost absolutně neplatná jako celek. Jistě je v rozhodované věci namístě také zdůraznit sankčně motivační charakter neplatnosti uzavřené smlouvy, neboť v opačném případě by žalobkyně jako podnikatelka v oblasti poskytování nebankovních úvěrů nebyla motivována k dodržování požadavků na mravnou výši úroku z úvěru. Z výše uvedených důvodů soud proto žalobou uplatněný nárok posuzoval z důvodu absolutní neplatnosti uzavřené smlouvy jako nárok z titulu bezdůvodného obohacení žalovaného. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný z účtu žalobkyně obdržel částku ve výši 45 000 Kč, na kterou žalobkyni uhradil zpět částku ve výši 58 100 Kč. Je tedy zřejmé, že úhrady ze strany žalovaného převyšují výši bezdůvodného obohacení žalovaného, a proto soud žalobu v celém rozsahu jako nedůvodnou zamítl.

25. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. na základě úspěchu a neúspěchu účastníků v řízení. V řízení byl zcela úspěšný žalovaný, neboť žaloba byla v celém rozsahu zamítnuta, žalovanému však žádné náklady řízení nevznikly, a proto soud rozhodl výrokem III. tohoto rozsudku tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.