14 C 153/2020

Plný text

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně anonymizováno Ivety Jiříkové a soudců Mgr. Ing. Martiny Lacinové a Mgr. Jana Jursíka ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastupování státu ve věcech majetkových, IČO sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o určení neexistence zástavního práva, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 21. 10. 2021, č. j. 14 C 153/2020-126,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 19 194 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného.

1. Napadeným rozsudkem zamítl soud prvního stupně žalobu, na základě které se žalobkyně domáhala určení, že na nemovitostech – bytové jednotce [číslo] vymezené v budově [část obce], [adresa], bytový dům, stojící na pozemku parc. [číslo] k níž náleží spoluvlastnický podíl o velikosti [číslo] na společných částech budovy a spoluvlastnický podíl o velikosti [číslo] na pozemku parc. [číslo] vše zapsáno v katastru nemovitostí na [list vlastnictví] a [list vlastnictví] vedeném Katastrálním úřadem pro Jihočeský kraj, [stát. instituce], pro katastrální území České Budějovice 6, [územní celek], nevázne zástavní právo smluvní zajišťující pohledávku ve výši 265 000 Kč ve prospěch [celé jméno žalovaného], [ulice a číslo], [část obce], [PSČ] [obec a číslo], jež vzniklo dle smlouvy o zřízení zástavního práva ze dne 15. 8. 2001 s právními účinky vkladu do katastru nemovitostí ke dni 15. 8. 2001, když vklad práva do katastru nemovitostí byl povolen rozhodnutím V [číslo] 2001 [číslo] (výrok v odstavci I.) a o nákladech řízení rozhodl tak, že žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalovanému na nákladech řízení před soudem prvního stupně částku 46 016 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného (výrok v odstavci II.). Žalobkyně se domáhala shora uvedeného určení s odůvodněním, že žalobkyně nabyla na základě usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích, č. j. [číslo jednací], které nabylo právní moci dne 15. 2. 2018, pozůstalost po [anonymizováno] [jméno] [příjmení], narozenému 15. 3. 1962, zemřelém 27. 8. 2016, jejíž součástí je bytová jednotka shora uvedená se spoluvlastnickým podílem na společných částech bytového domu. Na bytové jednotce vázne zástavní právo smluvní pro pohledávku ve výši 265 000 Kč ve prospěch žalovaného podle smlouvy o zřízení zástavního práva ze dne 15. 8. 2001 a podle souhlasného prohlášení o změně osoby zástavního věřitele postoupením pohledávky ze dne 5. 10. 2006. Žalovaný se přihlásil do dědického řízení, v přihlášce uvedl, že celková pohledávka činila 288 954,91 Kč při uzavření smlouvy a na úhradu nebylo ničeho zaplaceno. Přípisem z 18. 4. 2017 vyčíslil svou pohledávku k datu úmrtí zůstavitele na 978 288,63 Kč. Žalobkyně se domáhala určení neexistence zástavního práva s odůvodněním, že pohledávka zajištěná zástavním právem byla žalovanému uhrazena a žalobkyně nemůže dosáhnout jiným způsobem výmazu zástavního práva. Žalobkyně tvrdila dva způsoby zániku zástavního práva, jednak na základě dohody mezi manžely [příjmení] a [anonymizováno] [celé jméno žalovaného] a jeho manželkou o tom, že dluh zajištěný zástavním právem měl být„ zapraven“ tím, že manželé [celé jméno žalovaného] prodali nemovitosti v [anonymizována dvě slova] za částku 1 800 000 Kč, které předtím od manželů [příjmení] nabyli za částku 750 000 Kč. Na základě této skutečnosti mělo podle dohody dojít k výmazu zástavního práva. Přes shora uvedené žalovaný trval na zaplacení pohledávky a podle žalobkyně celý [anonymizováno] úvěr včetně požadovaných úroků platila [jméno] [příjmení] v roce 2011 až 2012 s tím, že částka 171 374 Kč měla být poukázána na účet, ostatní peníze v hotovosti. Žalobkyně poukazovala i na to, že žalovaný věděl, že na pohledávku bylo placeno, když [právnická osoba], zplnomocněná dne 7. 1. 2015 vypracovala návrh dohody o narovnání. Žalobkyně vznesla i námitku promlčení zástavního práva, které předmětný dluh zajišťovalo s odůvodněním, že splatnost celého dluhu měla nastat k 25. 2. 2016, pohledávka se tedy musela promlčet dne 26. 2. 2019 a v návaznosti na promlčení dluhu namítla promlčení zástavního práva k 27. 2. 2019. Soud prvního stupně po provedeném dokazování zjistil, že žalovaný vyčíslil v dědickém řízení celkovou výši pohledávky k 27. 8. 2016 na 978 288,63 Kč, kterou žalobkyně v dědickém řízení vedeném po zůstaviteli [anonymizováno] [jméno] [příjmení] u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. [spisová značka] neuznala. Ze smlouvy o poskytnutí hypotečního úvěru uzavřené dne 15. 8. 2001 mezi [právnická osoba] a [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] jako dlužníky zjistil, že na základě uzavřené smlouvy se [právnická osoba] zavázala poskytnout dlužníkům [anonymizováno] úvěr ve výši 265 000 Kč, pro který byl předběžně sjednán termín čerpání úvěru dne 31. 10. 2001 ve výši 265 000 Kč, když poslední možný termín čerpání úvěru byl stanoven na 31. 12. 2001 (čl. IV. odstavec 2 a 3). Smluvní strany se dohodly, že úvěr bude splacen nejpozději do 20 let od termínu dočerpání. Ze zástavní smlouvy k nemovitosti uzavřené téhož dne mezi týmiž účastníky zjistil, že touto zástavní smlouvou bylo zřízeno zástavní právo k bytu [číslo] v bytovém domě [adresa] na stavební parcele [číslo] spoluvlastnickému podílu o velikosti [číslo] na společných částech domu, vše v části [územní celek] [anonymizováno], [územní celek], k. ú. [část obce], zapsáno na [list vlastnictví], spoluvlastnického podílu o velikosti [číslo] na pozemku stavební parc. [číslo] zapsáno na LV. [číslo]. Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 16. 9. 2005 uzavřené mezi [právnická osoba] jako postupitelem a žalovaným jako postupníkem zjistil, že celková výše pohledávky postupitele za dlužníkem činila k 14.9.2005 částku 288 954,91 Kč. Postoupená pohledávka byla postoupena a přijata s veškerými právy a povinnostmi, příslušenstvím a zajištěním s touto pohledávkou spojenými, jakož i s veškerými právy a povinnostmi vyplývajícími ze smlouvy o poskytnutí hypotečního úvěru (čl. IV. odstavec 1). Z kupní smlouvy uzavřené dne 15. 8. 2003 mezi [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] jako prodávajícími a [celé jméno žalovaného] a [jméno] [příjmení] jako kupujícími zjistil, že předmětem prodeje byly nemovitosti zapsané na [list vlastnictví], parc. [číslo] parc. [číslo] objekt k bydlení – dům [adresa], kupní smlouvou ze dne 17. 3. 2009 pak tyto nemovitosti v k. ú. [anonymizováno] [obec] byly prodány [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Z dopisu [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ze dne 29. 5. 2013 adresovaného žalovanému zjistil, že zůstavitel prostřednictvím své právní zástupkyně vyzýval žalovaného, aby mu v souvislosti s prodejem domu v [anonymizováno] [obec] vyplatil částku ve výši 520 000 Kč představující rozdíl mezi částkou 785 000 a 265 000 Kč, spolu s poskytnutím kvitance o úhradě pohledávky, která je zajištěna zástavním právem k bytové jednotce shora uvedené. Dopisem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ze dne 18. 7. 2013 adresovaného [anonymizováno] [jméno] [příjmení] bylo sděleno, že podle informací právní zástupkyně žalovaného k žádné dohodě mezi [jméno] [příjmení] a žalovaným nedošlo. Z výslechu [anonymizováno] [jméno] [příjmení], právní zástupkyně zemřelého [anonymizováno] [jméno] [příjmení], zjistil, že v souvislosti s pohledávkou ve výši 265 000 Kč měla od zůstavitele informaci o tom, že mezi žalovaným a zůstavitelem byla dohoda o zpětné koupi, žádnou dokumentaci vyjma kupní smlouvy mezi manžely [příjmení] a manžely [příjmení] a mezi manžely [příjmení] a manžely [příjmení] neobdržela. Soud provedl i důkaz e-mailovou komunikací mezi zemřelým [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a [anonymizováno] [jméno] [příjmení] z období leden 2015 až červenec 2015, ze které vyplynulo, že zemřelý [anonymizováno] [jméno] [příjmení] obdržel splátkový kalendář, [anonymizováno] [příjmení] požádal o jeho posouzení s tím, že problematické vidí splátky v roce 2016, splátky podle splátkového kalendáře platí, ale dohodu o vyrovnání podepsanou nemá. Z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení] zjistil, že svědkyně ze svého účtu zaslala žalovanému přibližně částku 170 000 Kč, rovněž mu předala peníze v hotovosti. Peníze v hotovosti vybírala z bankomatu a následně je žalované předávala. Po prodeji nemovitosti v [anonymizováno] [obec] žalovaným za částku 2 000 000 Kč se s žalovaným dohodli, že dluh je definitivně vyrovnaný. Z e-mailu zaslaného touto svědkyní notářce [anonymizováno] [příjmení] [příjmení] dne 19. 5. 2017 zjistil, že svědkyně sděluje, že poslala v období od 21. 11. 2011 do 11. 3. 2012 na účet žalovaného dne 21. 11. 2011 částku 20 000 Kč, dne 1. 12. 2011 částku 10 000 Kč, dne 22. 12. 2011 částku 50 000 Kč, dne 12. 1. 2012 částku 20 000 Kč, dne 6. 2. 2012 částku 26 000 Kč, dne 15. 2. 2012 částku 7 500 Kč, dne 9. 3. 2012 částku 5 000 Kč, dne 11. 3. 2012 částku 32 874 Kč, čímž považuje dluh v původní výši 100 000 Kč za zcela uhrazený. Z uznání závazku a dohody o narovnání ze dne 16. 3. 2015, která měla být uzavřena mezi [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a společností [právnická osoba], zjistil, že celková výše závazku měla činit 139 348 Kč a zákonné příslušenství, když toto zákonné příslušenství mělo být dopočítáno po splacení částky 139 348 Kč a následně o něm měla být sepsána nová dohoda. Listina neobsahuje podpis [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Z výpisu účtu žalovaného za období 1. 1. 2015 až 31. 10. 2015 soud zjistil, že na účet žalovaného provedl [anonymizováno] [příjmení] platbu dne 23. 3. 2015 ve výši 4 000 Kč označenou jako první splátka, dne 23. 4. 2015 ve výši 4 000 Kč označenou jako první splátka, dne 25. 5. 2015 ve výši 4 000 Kč označenou jako první splátka, dne 23. 6. 2015 ve výši 4 000 Kč označenou jako první splátka, dne 24. 8. 2015 ve výši 4 000 Kč označenou jako první splátka, dne 5. 10. 2015 ve výši 4 000 Kč bez označení, dne 20. 10. 2015 ve výši 4 000 Kč označenou jako splátka, dne 20. 11. 2015 ve výši 4 000 Kč označenou jako splátka a dne 21. 12. 2015 ve výši 1 000 Kč označenou jako splátka. Soud prvního stupně zamítl návrhy žalobkyně na provedení důkazu vzájemnou korespondencí mezi [jméno] [příjmení], žalovaným a [anonymizováno] [příjmení], dále výpisy z bankovního účtu [jméno] [příjmení] z let 2011 až 2012 a z období let 2013 až 2016, neboť provedenými důkazy by nebyly zjištěny žádné skutečnosti rozhodné pro zodpovězení otázky, zda byl dluh [anonymizováno] [příjmení], který byl zajištěn předmětným zástavním právem, zcela splněn. Svědkyně [příjmení] uvedla, že vzájemnou korespondencí nedisponuje, tuto tedy nebylo možno provést a v případě výpisů z bankovního účtu soud neshledal provedení důkazu za rozhodující s ohledem na tvrzení svědkyně, že z bankovního účtu bylo plněno pouze na část dluhu ve výši přibližně 170 000 Kč a zbývající částka, která nebyla blíže vyčíslena, měla být plněna v hotovosti. Rovněž s ohledem na vzájemný vztah mezi žalovaným a svědkyní v předmětném období nelze usuzovat na to, zda platby, které byly mezi stranami realizovány, skutečně sloužily k úhradě zajištěné pohledávky. Soud prvního stupně, pokud jde o právní posouzení věci, aplikoval ustanovení zák. č. 40/1964 Sb., obč. zák. (účinného do 31. 12. 2013), neboť smlouva o úvěru, zástavní smlouva k nemovitosti i smlouva o postoupení pohledávky byly uzavřeny před 31. 12. 2013, a proto ve smyslu přechodných ustanovení zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (§ [číslo] odst. 3 a § [číslo]) se práva a povinnosti vzniklé z těchto poměrů řídí dosavadními právními předpisy, včetně lhůt a dob, které začaly běžet přede dnem nabytí účinnosti zákona č. 89/2012 Sb. Soud měl za prokázané, že žalobkyni svědčí aktivní legitimace k podání žaloby, neboť je vlastníkem nemovitosti, na které vázne zástavní právo žalovaného, jak bylo prokázáno výpisem z katastru nemovitostí. Žalovaný, který je zástavním věřitelem, je pasivně legitimován, neboť zástavní právo úmrtím dlužníka nezaniklo. Žalobkyni v řízení tíží břemeno tvrzení a břemeno důkazní, žalobkyně svá žalobní tvrzení a důkazní návrhy po udělených poučeních soudu ve smyslu ust. § 118a o. s. ř. doplnila. Ve vztahu k tvrzenému splnění dluhu [jméno] [příjmení] však toto doplnění nebylo dostatečně konkrétní, žalobkyně netvrdí výši, která byla plněna, ani kdy k tomuto zániku splněním dluhu mělo dojít, neúplnost žalobních tvrzení pak nahradila důkazními návrhy. Svědkyně potvrzovala přibližnou výši plnění 250 000 Kč s tím, že zhruba ve výši 170 000 Kč byla poukázána na bankovní účet žalovaného a zbývající částky v hotovosti. Navzdory ztíženému postavení žalobkyně, která nemovitost zatíženou zástavním právem nabyla jako odúmrť bez povědomí o vzájemných právních vztazích mezi zemřelým [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a žalovaným, tíží žalobkyni jak břemeno tvrzení, tak břemeno důkazní, není však přípustné, aby nedostatečnost žalobních tvrzení byla teprve následně doplňována na základě skutečností zjištěných dokazováním. Žalobkyně podle soudu neunesla břemeno tvrzení a důkazní břemeno ohledně existence ústní dohody o splnění dluhu úhradou z prodeje nemovitosti v minulosti vlastněné [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], ani tvrzený zánik dluhu splněním paní [jméno] [příjmení]. Svědkyně byla v období, kdy žalovanému měla poskytnout finanční prostředky, jeho družkou a není s jistotou prokázáno, že finanční prostředky uhrazené svědkyní měly sloužit k úhradě předmětného dluhu. Ke zjištěným úhradám provedeným zemřelým [anonymizováno] [příjmení] v období let 2015 pak bylo zjištěno, že uznání závazku a dohoda o narovnání o splátkách nebyla [anonymizováno] [příjmení] podepsána. Přestože prokázané úhrady nasvědčují tomu, že bylo v souladu s dohodou po určitý čas hrazeno, dohoda obsahovala ujednání o následném doplacení zákonného příslušenství, o kterém nebylo zjištěno, že by bylo dopočteno. Námitka promlčení vznesená po lhůtě pro koncentraci řízení vycházela z provedeného dokazování, nejedná se o nové skutkové tvrzení, jedná se o námitku právní. Při posouzení této námitky vycházel soud z otázky splatnosti dluhu, který byl zástavním právem zajištěn. Smlouva o poskytnutí hypotečního úvěru ze dne 15. 8. 2001 v čl. V. obsahuje ujednání o splatnosti do 20 let od termínu dočerpání, který byl předběžně stanoven na 31. 10. 2001, posledním možným termínem čerpání bylo 31. 12. 2001, konec splatnosti pohledávky proto nemohl nastat dříve, než dne 31. 10. 2021. Zástavní právo podléhá promlčení, nemůže se ale promlčet dříve než zajištěná pohledávka. Nedošlo-li k promlčení pohledávky, nemohlo se promlčet ani zástavní právo, kterým je tato pohledávka zajištěna. Právo na uspokojení ze zástavy vzniká marným uplynutím doby splatnosti zajištěné pohledávky, teprve ode dne, kdy toto právo mohlo být uplatněno poprvé, následně běží promlčecí doba. Zástavní právo se tedy nemohlo promlčet, pokud splatnost dluhu mohla nastat nejdříve k 31. 10. 2021. Z těchto důvodů soud žalobu zamítl.