14 C 158/2025

Plný text

Okresní soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Bc. Petrou Kořínkovou v právní věci žalobce: Jméno žalobce , narozený dne Datum narození žalobce , bytem Adresa žalobce , právně zastoupený advokátem Jméno advokáta , se sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného , bytem Adresa žalovaného o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k nemovitým věcem

I. Podílové spoluvlastnictví žalobce a žalovaného k pozemku parcelní č. st. , Anonymizováno, , zastavěná plocha nádvoří, o výměře , Anonymizováno, , jehož součástí je stavba, budova s číslem popisným , adresa, , č. p. , Anonymizováno, , rodinný dům, a k pozemku parcelní č. , Anonymizováno, , zahrada, o výměře , Anonymizováno, m², jak jsou tyto zapsány na listu vlastnictví č. , hodnota, pro obec a katastrální územní , adresa, v katastru nemovitostí u , právnická osoba, pro , právnická osoba, , se zrušuje.

II. Soud nařizuje prodej nemovitých věcí pozemku parcelní č. st. , Anonymizováno, zastavěná plocha a nádvoří, o výměře , Anonymizováno, m², jehož součástí je stavba, budova s číslem popisným , adresa, , č. p. , Anonymizováno, , rodinný dům, a k pozemku parcelní č. , Anonymizováno, zahrada, o výměře , Anonymizováno, m², jak jsou tyto zapsány na listu vlastnictví č. , hodnota, pro obec a katastrální území , adresa, v katastru nemovitostí u , právnická osoba, pro , Anonymizováno, , Katastrální pracoviště , právnická osoba, , ve veřejné dražbě s tím, že výtěžek prodeje bude mezi účastníky po úhradě nákladů dražby rozdělen podle velikosti jejich podílu tak, že žalobci připadne 1/4 výtěžku a žalovanému připadnou 3/4 výtěžku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou podanou u nadepsaného soudu domáhal, aby soud zrušil spoluvlastnictví žalobce a žalovaného k pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, , zastavěná plocha a nádvoří, o výměře , Anonymizováno, m², jehož součástí je stavba – budova s číslem popisným: , adresa, ; č. p. , Anonymizováno, rodinný dům, a k pozemku parc. č. , Anonymizováno, , zahrada, o výměře , Anonymizováno, m², jak jsou tyto zapsány na LV č. , hodnota, pro obec a katastrální území , adresa, v katastru nemovitostí vedeném , Anonymizováno, , Katastrálním pracovištěm , právnická osoba, , a vypořádal spoluvlastnictví žalobce a žalovaného tak, že nemovité věci se přikazují do výlučného vlastnictví žalovaného, který je povinen zaplatit žalobci na vyrovnání spoluvlastnického podílu částku odpovídající ideální 1/4 obvyklé ceny nemovitých věcí, které byly ve zrušeném spoluvlastnictví účastníků. Podanou žalobu odůvodnil žalobce tím, že žalobce vlastní na uvedených nemovitostech spoluvlastnický podíl ve výši ideální 1/4, zatímco žalovaný vlastní spoluvlastnický podíl ve výši ideálních 3/4. Vzhledem k tomu, že dosavadní stav spoluvlastnictví k nemovitostem není dlouhodobě udržitelný, rozhodl se žalobce nadále ve spoluvlastnickém vztahu nesetrvávat a předmětné spoluvlastnictví účastníků zrušit a vypořádat. S tímto postojem žalobce žalovaného seznámil, avšak žalovaný nevyvinul žádnou aktivitu, aby věc řešil, a proto se žalobce na žalovaného obrátil s předžalobní výzvou. Žalovaný v rámci této předžalobní výzvy odmítl žalovaným učiněnou nabídku, podle níž by žalovaný byl ochoten odkoupit podíl žalobce za částku , částka, , neboť odkup za takovou částku nebyl a není pro žalobce akceptovatelný. Žalobce však žalovanému sdělil, že je ochoten žalovanému svůj podíl prodat za tržní cenu, která bude stanovena znaleckým posudkem. Současně žalobce žalovanému sdělil, že pokud by žalovaný s navrhovaným řešením nesouhlasil, je možné prodiskutovat odlišný návrh na vypořádání spoluvlastnictví. Žalovaný však na předžalobní výzvu žalobce do dne podání žaloby nijak nereagoval, nereagoval ani na další pokusy právního zástupce žalobce o kontakt.

2. Žalovaný se k podané žalobě nijak nevyjádřil, ani se nedostavil bez omluvy k nařízeným soudním jednáním, přestože mu předvolání k těmto jednáním byla soudem řádně doručena.

3. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

4. Z předžalobní výzvy ve věci zrušení a vypořádání spoluvlastnictví ze dne , datum, soud zjistil, že právní zástupce žalobce zaslal žalovanému předžalobní upomínku, která byla podána k poštovní přepravě dne , datum, (zjištěno z dodejky), ve které žalovaného vyrozuměl, že žalobce nadále nehodlá ve spoluvlastnictví setrvávat a nabídl žalovanému, že mu odprodá svůj podíl na nemovitostech za tržní cenu stanovenou znaleckým posudkem, popřípadě je připraven diskutovat jiný návrh řešení ze strany žalovaného.

5. Z nahlížení do katastru nemovitostí pro LV č. , hodnota, v katastrálním území , adresa, ve spojení se seznamem nemovitostí na LV č. , hodnota, v katastrálním území , adresa, s platností dat k , datum, a informací o pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, v katastrální území , adresa, zapsaném na LV č. , hodnota, , a informací o pozemku parc. č. , Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, zapsaném na LV č. , hodnota, s platností dat k , datum, soud zjistil, že uvedené nemovitosti jsou ve spoluvlastnictví žalobce a žalovaného, žalobce je vlastníkem podílu o velikosti ideální 1/4 nemovitosti a žalovaný je vlastníkem podílu o velikosti ideálních 3/4 nemovitosti. Pozemek parc. č. st. , Anonymizováno, má výměru , Anonymizováno, , Anonymizováno, m2, jeho součástí je stavba č. p. , Anonymizováno, , rodinný dům. Z katastrální mapy je zřejmé, že rodinný dům je součástí , Anonymizováno, . Pozemek parc. č, Anonymizováno, má výměru , Anonymizováno, m2.

6. Z posouzení možnosti reálného rozdělení souboru nemovitostí vypracovaného , právnická osoba, dne , datum, soud zjistil, že soubor nemovitostí není možné reálně rozdělit, neboť přístup k nemovitostem je zajištěn výhradně z přední části pozemku, a to po zpevněné komunikaci z , adresa, . , adresa, část souboru nemovitostí bezprostředně sousedí s pozemky žalovaného, proto by ji žalobce nemohl fakticky využívat. Rozdělením nemovitostí by došlo k výraznému snížení hodnoty obou oddělených částí. Při zohlednění spoluvlastnických podílů žalobce a žalovaného by žalobce získal převážně část pozemku zastavěnou řadovým obytným domem ve velmi špatném technickém stavu, přičemž nelze vyloučit ani potřebu budoucí demolice, která je naopak velmi pravděpodobná. Případná oddělená zadní část by nepostrádala pouze řádný přístup k nemovitosti, ale také plnohodnotné napojení na elektrickou síť, vodovodní řad a kanalizační síť, neboť inženýrské sítě jsou vedeny z , adresa, (vodovod, zejména pak elektrická přípojka). Dle uvedeného závěru je stavební objekt z hlediska stavebního a technického v zásadě nerozdělitelný, neboť disponuje společnými nosnými konstrukcemi a sdílenými technickými rozvody, postrádá samostatné vstupy či vjezdy. Pozemek je vzhledem k podílu spoluvlastníků nedostačující k vytvoření dvou samostatných stavebních parcel, což bylo nezávazně konzultováno na příslušném stavebním úřadě v , adresa, . Není možné reálně zajistit samostatný a plnohodnotný přístup ke všem případně odděleným částem. Rozdělením nemovitostí by vznikly části, které by nebyly samostatně obchodovatelné, ani prakticky využitelné. Současně by realizací rozdělení došlo k naprosto zásadnímu snížení tržní hodnoty dotčených nemovitých věcí.

7. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že účastníci řízení jsou podílovými spoluvlastníky shora uvedených nemovitostí, kdy spoluvlastnický podíl žalobce na uvedených nemovitostech činí ideální 1/4, spoluvlastnický podíl žalovaného na uvedených nemovitostech pak činí ideální 3/4. Žalobce nadále nemá zájem ve spoluvlastnictví setrvávat, před podáním žaloby jednal se žalovaným a pokoušel se docílit dohody o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k těmto nemovitostem v rámci mimosoudního jednání, avšak mezi žalobcem a žalovaným k žádné dohodě nedošlo. V řízení bylo zjištěno, že rozdělení nemovitostí není dobře možné.

8. Podle § 1140 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, každý ze spoluvlastníků může kdykoliv žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit, nebo zrušení spoluvlastnictví. Nesmí tak ale žádat v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků.

9. Podle § 1143 občanského zákoníku, nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků.

10. Podle § 1147 občanského zákoníku není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže jí soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky.

11. Soud provedené důkazy hodnotil ve smyslu § 132 o.s.ř., a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti.

12. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba na zrušení vypořádání spoluvlastnictví je opodstatněná. V rozhodované věci je namístě zdůraznit, že zákonná úprava spoluvlastnictví vychází ze zásady, podle níž nelze žádného ze spoluvlastníků nutit, aby nadále ve spoluvlastnickém svazku setrvával. Soud v projednávané věci neshledal žádnou zákonnou překážku, která by bránila zrušení a vypořádání spoluvlastnictví tak, jak je uvedeno v ustanovení § 1140 odst. 2 občanského zákoníku. Žalovaný se k podané žalobě nijak nevyjádřil a žalobce neuvedl žádné skutečnosti, ani takové skutečnosti nebyly soudem zjištěny, které by nasvědčovaly tomu, že žalobce zvolil pro podání žaloby, kterou se domáhá zrušení spoluvlastnictví účastníků, nevhodnou dobu nebo že by podanou žalobou sledoval nepoctivý záměr v podobě způsobení újmy žalovanému. Z postoje obou účastníků řízení je zřejmé, že žádný z nich nadále nehodlá ve spoluvlastnictví setrvávat. Soud proto výrokem I. tohoto rozsudku zrušil podílové spoluvlastnictví obou účastníků.

13. Ke způsobu vypořádání spoluvlastnictví je namístě konstatovat, že soud při takovém vypořádání není vázán návrhy účastníků o tom, jak se má vypořádání provést a může se rozhodnout i pro jiný dle soudu vhodnější způsob vypořádání, než jaký byl účastníky navržen. V rozhodované věci žalobce opakovaně sdělil soudu k jeho dotazu při soudním jednání, že nemá zájem převzít nemovitosti do svého výlučného vlastnictví, žalovaný se k výzvě soudu nevyjádřil, ani se nedostavil k nařízenému soudnímu jednání. Za situace, kdy soudu není známo stanovisko žalovaného, nemohl soud vyhovět návrhu žalobce a přikázat nemovité věci do výlučného vlastnictví žalovaného. Z ustanovení § 1147 občanského zákoníku vyplývá, že preferovaným způsobem vypořádání spoluvlastnictví je rozdělení společné věci mezi spoluvlastníky. V případě, že takové rozdělení společné věci není dobře možné, přikáže soud věc za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Pakliže věc nechce žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě. Soud se proto v rozhodované věci nejprve zabýval otázkou dělitelnosti nemovitostí ve spoluvlastnictví účastníků. Provedeným dokazováním bylo zjištěno, že rozdělení nemovitostí není dobře možné, neboť nemovité věci ve spoluvlastnictví účastníků představují pozemek parc. č. st. , Anonymizováno, , jehož součástí je stavba č. p. , Anonymizováno, , rodinný dům, a dále pozemek parc. č. , Anonymizováno, o výměře , Anonymizováno, m², zahrada. Rodinný dům je součástí , Anonymizováno, , jediný přístup k oběma pozemkům je průjezdem z ulice před tímto domem, když z této ulice do domu rovněž směřují inženýrské sítě. Je zřejmé, že v případě oddělení pozemku by k tomuto pozemku nebylo možné zajistit jiný přístup než přístup přes pozemek druhého vlastníka průjezdem v domě, stejným způsobem by na takový oddělený pozemek musely být přivedeny inženýrské sítě. Z uvedeného je zřejmé, že po takovém oddělení nemovitostí by tyto nemovitosti nebyly samostatně prakticky využitelné, ani obchodovatelné. Vzhledem k podílu spoluvlastníků je pozemek nedostačující pro vytvoření dvou samostatných stavebních parcel. Soud proto učinil závěr, že rozdělení společné věci v tomto případě není dobře možné, současně je zřejmé, že žádný ze spoluvlastníků o přikázání nemovité věci do svého výlučného vlastnictví neprojevil zájem. V opačném případě by soud nemohl nařídit prodej věci, pokud by některý spoluvlastník měl o věc zájem, mohl by zajistit její účelné využití a byl by schopen druhému spoluvlastníkovi poskytnout přiměřenou náhradu. Je tedy zřejmé, že v projednávané věci není možné jako způsob vypořádání spoluvlastnictví zvolit ani přikázání věci jednomu ze spoluvlastníků do jeho výlučného vlastnictví za přiměřenou náhradu. Soud proto postupoval zbývajícím způsobem pro vypořádání spoluvlastnictví, tedy tak, že nařídil prodej nemovitosti ve veřejné dražbě s tím, že výtěžek z prodeje nemovitosti bude rozdělen mezi spoluvlastníky v poměru jejich podílů, neboť nebyly zjištěny žádné zvláštní okolnosti, ke kterým by bylo potřeba přihlédnout a které by odůvodňovaly jiný způsob rozdělení výtěžku.

14. Z výše uvedených důvodů soud žalobě vyhověl ohledně návrhu žalovaného na zrušení spoluvlastnictví, a to výrokem I. tohoto rozsudku, když výrokem II. rozhodl o prodeji nemovitosti ve veřejné dražbě s tím, že výtěžek z prodeje bude mezi účastníky rozdělen tak, že žalobci připadne 1/4 výtěžku a žalovanému připadnou 3/4 výtěžku.

15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů tohoto řízení. Dle stanoviska Ústavního soudu Pl. ÚS – st. 59/23 je v případě, kdy soud vyhoví návrhu na zrušení spoluvlastnictví a rozhodne o způsobu jeho vypořádání, třeba na procesní úspěch obou stran řízení pohlížet jako na úspěch stejný a částečný s přihlédnutím k atypické povaze řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, ve kterém soud není vázán návrhy účastníků o způsobu vypořádání, a proto nelze určit ani procesně úspěšnou či neúspěšnou stranu. Oba účastníci řízení tak byli úspěšní zčásti ve smyslu § 142 odst. 2 o.s.ř., a proto soud žádnému z nich nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. K argumentaci žalobce o tom, že soud by měl uložit žalovanému povinnost k náhradě nákladů řízení vzhledem k tomu, že byl žalovaný pasivní jak v rámci snahy žalobce o mimosoudní řešení věci, tak po celý průběh soudního řízení, soud konstatuje, že sama skutečnost, že žalovaný nevyužil svého práva se k podané žalobě vyjádřit, popřípadě účastnit se nařízeného jednání soudu, není skutečností, pro kterou by soud měl žalovanému uložit povinnost k náhradě nákladů řízení, a to zejména s přihlédnutím k tomu, že žalovaný se žalobcem namítaným jednáním vzdal svého práva vyjádřit se k podané žalobě a svého práva účastnit se jednání soudu, nijak však tímto postupem neprodloužil soudní řízení ani nezatížil jeho průběh. Z uvedených důvodů proto soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.