14 C 252/2025

Plný text

Okresní soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Bc. Petrou Kořínkovou v právní věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO IČO žalobkyně , se sídlem Adresa žalobkyně , právně zastoupená advokátkou Jméno advokátky , se sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované A , narozená dne Datum narození žalované A , bytem Adresa žalované A o zaplacení částky 83 050 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 40 755,18 Kč v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 000 Kč měsíčně splatných vždy do 20. dne příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku až do úplného zaplacení, a to pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 42 294,82 Kč se zákonným úrokem z prodlení jdoucím z částky 59 766 Kč ve výši 15 % ročně kapitalizovaným za období od 9. 3. 2023 do 29. 4. 2025 ve výši 19 230,48 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně jdoucím z částky 59 547,18 Kč od 30. 4. 2025 do zaplacení, s úrokem ve výši 66,78 % ročně jdoucím z částky 49 292 Kč kapitalizovaným za období od 9. 3. 2023 do 1. 4. 2023 ve výši 2 108,40 Kč, s úrokem ve výši 15 % ročně jdoucím z částky 49 292 Kč od 2. 4. 2023 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 9. 3. 2023 dosáhne částku 173 145 Kč, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u nadepsaného soudu domáhala, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni celkem částku , částka, s příslušenstvím, která představuje nevypořádané nároky ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, , která byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena dne , datum, . Na základě uzavřené smlouvy žalobkyně poskytla žalované dne , datum, úvěr ve výši , částka, na bankovní účet uvedený ve smlouvě. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr spolu s úrokem ve výši 66,78 % ročně splácet v celkem , hodnota, pravidelných měsíčních splátkách po , částka, splatných vždy k 1. dni příslušného měsíce dle splátkového kalendáře počínaje měsícem , Anonymizováno, . Smlouva byla uzavřena pomocí prostředků komunikace na dálku a žalobkyně před jejím uzavřením řádně ověřovala úvěruschopnost žalované. Žalovaná na poskytnutý úvěr uhradila pouze částku v celkové výši , částka, , a to dílčími úhradami dne , datum, (, částka, ), dne , datum, (, částka, a , částka, ) a dne , datum, (, částka, ). V důsledku prodlení žalované se splácením došlo k zesplatnění celého úvěru dle čl. 6.3 smlouvy o úvěru. Podle čl. 6.4 smlouvy o úvěru se ke dni zesplatnění dosud neuhrazená jistina a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění staly součástí nové jistiny úvěru, tuto novou jistinu ve výši , částka, byla žalovaná povinna uhradit nejpozději v den zesplatnění. V důsledku prodlení žalované s plněním vzniklo žalobkyni právo také na zaplacení smluvních pokut dle čl. 6.1 smlouvy v celkové výši , částka, , dále na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované s plněním dle čl. 6.2 smlouvy v celkové výši , částka, (, částka, za každou ze splátek, u níž byla žalovaná v prodlení o délce 15 dnů). Dle čl. 6.5 smlouvy žalobkyni vzniklo právo také na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z nové dlužné jistiny, neboť žalovaná novou dlužnou jistinu v den zesplatnění neuhradila, a to ode dne , datum, do zaplacení. Dle čl. 2.2 smlouvy běží sjednané úroky od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru, a to i po jeho zesplatnění, žalobkyně proto podanou žalobou uplatňuje také nárok na úrok ve výši 66,78 % ročně jdoucí z částky , částka, ode dne , datum, do , datum, , ode dne , datum, pak ve výši 15 % ročně v souladu s § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

2. Žalovaná se k podané žalobě nijak nevyjádřila, pouze při jednání soudu potvrdila, že od žalobkyně obdržela částku ve výši , částka, . Žalovaná dále sdělila, že by byla schopna splácet poskytnutý úvěr splátkami ve výši , částka, měsíčně. V minulosti žalovaná podnikala, pak se však dostala do finančních potíží a neuspěla ani v insolvenčním řízení.

3. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

4. Dne , datum, uzavřela žalobkyně se žalovanou smlouvu o úvěru č. , hodnota, ve spojení s jejím dodatkem č. , hodnota, , akceptace návrhu na uzavření smlouvy vyplývá z oznámení o schválení úvěru ze dne , datum, . Předsmluvním formulářem a informací pro klienta má soud za prokázané, že žalobkyně žalované před uzavřením smlouvy poskytla nezbytné informace o sjednávaném úvěru. Žalovaná se zavázala zaplatit žalobkyni celkem částku ve výši , částka, formou 48 pravidelných měsíčních splátek po , částka, splatných vždy k 1. dni příslušného měsíce. (Zjištěno z návrhu na uzavření smlouvy/smlouvy o úvěru č. , hodnota, , splátkového kalendáře a kopie občanského průkazu žalované). Žalobkyně žalované vyplatila na základě uzavřené smlouvy dne , datum, na bankovní účet č. , č. účtu, částku , částka, . Z hodnocení klienta soud zjistil, že žalovaná uvedla celkový čistý měsíční příjem ve výši , částka, , který žalobkyně nijak neověřila. Žalovaná dále uvedla, že její náklady na bydlení činí , částka, , v domácnosti má , Anonymizováno, děti, se kterými jsou spojeny výdaje ve výši , částka, měsíčně. Žalobkyně kalkulovala také se životním minimem ve výši , částka, a dospěla k závěru, že žalované po úhradě všech výdajů zbývá k dispozici částka ve výši , částka, . Žalobkyně dále provedla lustraci žalované v rejstříku SOLUS, kde byla žalovaná bez záznamu, a v nebankovním registru klientských informací NRKI, ze kterého soud zjistil, že žalovaná byla vyhodnocena jako klient se skóre 358, tedy klient kategorie II. (skóre 316 - 415) s menší rizikovostí. Žalovaná své závazky neplnila řádně a včas, když na poskytnutý úvěr uhradila celkem částku ve výši , částka, (zjištěno z karty klienta), a proto žalobkyně její dluh po předchozích výzvách a upozornění na možné zesplatnění úvěru ze dne , datum, , , datum, a , datum, okamžitě zesplatnila dopisem ze dne , datum, (zjištěno z oznámení ze dne , datum, a výzev ze dne , datum, , , datum, a , datum, ). Žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k plnění předžalobní výzvou ze dne , datum, , která byla podána k poštovní přepravě téhož dne (zjištěno z předžalobní výzvy a poštovního podacího archu).

5. Na základě shora uvedených důkazů, které jsou ve vzájemném souladu, a vyjádření žalované vzal soud za prokázané, že žalobkyně poskytla žalované za shora uvedených podmínek úvěr ve výši , částka, , a to na bankovní účet vedený na jméno žalované č. , č. účtu, uvedený v uzavřené smlouvě o úvěru. Z provedeného dokazování dále vyplývá, že žalovaná poskytnuté finanční prostředky řádně nesplácela a dostala se do prodlení, když na poskytnutý úvěr uhradila celkem částku ve výši , částka, . Před uzavřením smlouvy o úvěru žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalované, když z provedeného dokazování je zřejmé, že při tomto prověřování vycházela jen z informací poskytnutých žalovanou a jak byly tyto informace ověřovány (a to jak ve vztahu k tvrzeným příjmům, tak také k tvrzeným výdajům žalované). Žalobkyně dále vycházela z lustrace v rejstříku SOLUS a NRKI, kde žalovaná neměla žádný záznam a byla řazena do kategorie méně rizikových klientů.

6. Důkazní návrh žalobkyně na provedení účastnického výslechu žalované soud zamítl, neboť měl tento důkazní návrh sloužit k prokázání tvrzení žalobkyně o tom, že žalovaná skutečně dosahovala v období uzavírání smlouvy o úvěru příjmu ve výši, která byla uvedena v hodnocení klienta. Soud je proto přesvědčen o tom, že se jednalo o důkazní návrh nadbytečný, neboť takovým důkazem nelze nahrazovat řádné plnění zákonné povinnosti žalobkyně ověřovat před uzavřením smlouvy o úvěru výši skutečného měsíčního příjmu žalované z dalších zdrojů. Soud důkazní návrh účastnickým výslechem žalované nepřipustil ani ve vztahu ke schopnostem a možnostem žalované splácet bezdůvodné obohacení, které žalované v důsledku neplatnosti uzavřené smlouvy o úvěru vzniklo, neboť žalovaná se k těmto možnostem vyjádřila již v úvodu jednání. Bylo tedy na žalobkyni, aby případně uvedla tvrzení o jiné výši splátky a k těmto tvrzením označila další důkazy. To však žalobkyně ani k udělenému poučení soudu ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. neučinila.

7. Podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).

8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Právně byla věc posouzena podle ust. § 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, jako nárok žalobkyně z titulu bezdůvodného obohacení, neboť uzavřená smlouva o úvěru je smlouvou o spotřebitelském úvěru, která byla soudem shledána neplatnou ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti žalované žalobkyní. S ohledem na zjištěný skutkový stav na základě provedeného dokazování bylo při jednání soudu dne , datum, žalobkyni soudem uděleno poučení ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř o nutnosti doplnit žalobní tvrzení a navrhnout důkazy k prokázání, že žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované s náležitou odbornou péčí. V souladu s judikaturou Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.7.2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) nelze za řádné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného považovat objektivně nedoložené osobní prohlášení dlužníka, a to ani v případě, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Žalobkyně k prokázání náležitého ověření úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy navrhla k důkazu provést účastnický výslech žalované, dále nepředložila žádné další důkazy, ani neuvedla žádná další tvrzení. Je však zřejmé, že se jednalo o důkazní návrh nezpůsobilý prokázat, že žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy o úvěru ověřovala z jiných zdrojů tvrzení žalované o výši jejího měsíčního příjmu, když žalobkyně tímto důkazním návrhem apelovala na povinnost žalované uvádět v žádosti o úvěr pravdivé a úplné informace.

11. Z hodnocení klienta je přitom zřejmé, že žalovaná žalobkyni ke své finanční situaci nepředložila žádný důkaz prokazující žalovanou tvrzený čistý měsíční příjem, příjem žalované tedy nebyl žalobkyní nijak ověřován. Z hodnocení klienta a výsledků lustrace v NRKI a registru SOLUS je zřejmé, že se žalobkyně zabývala pouze závazky žalované vyplývajícími z úvěrových registrů, nijak se blíže nezabývala skutečnými výdaji žalované na živobytí, které žalovaná uvedla v hodnocení klienta a nekonfrontovala tyto informace ani např. s výpisem z bankovního účtu žalované, který žalobkyně pro ověření úvěruschopnosti nevyžadovala. Dle výsledků NRKI je žalovaná klientem zařazeným do kategorie II., tedy klientem s menší rizikovostí, přesto nebylo provedeným dokazováním zjištěno, že by žalobkyně tuto skutečnost jakkoli zohlednila v rámci ověřování úvěruschopnosti, že by např. ověřila příjmovou i výdajovou stránku žalované, když na straně výdajů žalobkyně kalkulovala se životním minimem, přestože rezerva nad rámec sjednávané splátky nebyla nijak vysoká (disponibilní finanční prostředky dle hodnocení žalobkyně činily , částka, měsíčně, sjednaná splátka činila , částka, ). Žalobkyně proto nemohla disponovat dostatečnými informacemi pro závěr o úvěruschopnosti či neúvěruschopnosti žalované, když neměla dostatek informací pro vyhodnocení skutečné výše měsíčních příjmů a výdajů žalované (zda žalovaná platí nájem v uvedené výši, zda vyživuje další osoby v uvedené výši nákladů apod.). Popsaný přezkum nemůže splnit zákonné podmínky odborného posouzení, které nemůže vycházet pouze z informací poskytnutých dlužníkem či dokonce pouze ze statistických údajů, které nijak nezohledňují individuální situaci dlužníka a neumožňují učinit komplexní závěry o jeho poměrech. Závěrem soud považuje za nutné zdůraznit, že dospěla-li žalobkyně k závěru o měsíční rezervě žalované ve výši , částka, oproti sjednané splátce ve výši , částka, , zbývalo by žalované v rezervě , částka, měsíčně, tedy rezerva zhruba ve výši jedné poloviny sjednané splátky. I z tohoto závěru je zřejmé, že ověření žalovanou sdělených informací bylo na místě věnovat zvýšenou pozornost. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně nepostupovala při uzavírání smlouvy (resp. při posouzení schopnosti žalované splácet poskytovaný úvěr) s odbornou péčí, když posouzení úvěruschopnosti provedla pouze na základě neúplných informací poskytnutých žalovanou, které nijak blíže nezobrazují konkrétní situaci žalované a nevedou tedy k závěrům o konkrétních poměrech žalované. , adresa, kritériem pro platnost uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru je dodržení zákonných požadavků na náležitou odbornost při ověřování úvěruschopnosti spotřebitele, které žalobkyně nedodržela, když náležitě nezjišťovala skutečné příjmy a výdaje žalované a pracovala na příjmové straně s neověřenou informací od žalované, na výdajové straně pak zejména se statistickou výší životního minima a informacemi sdělenými žalovanou, které nijak neověřovala. Objektivně tedy nemohla dospět ke konkrétnímu závěru o úvěruschopnosti či neúvěruschopnosti žalované, neboť nedisponovala dostatečnými informacemi o skutečných poměrech žalované, o nichž bylo následně zjištěno, že žalované neumožňovaly poskytnutý úvěr řádně a včas splatit. Soud proto žalobkyni přiznal vůči žalované právo na úhradu dosud neuhrazené jistiny ve výši , částka, . V souladu s ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru soud uložil žalované povinnost vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jejím možnostem, která se soudu při zohlednění výše poskytnuté jistiny, sjednané doby splácení a sdělení žalované jeví jako přiměřená ve výši , částka, měsíčně. Soud uložil žalované povinnost k plnění pod sankcí ztráty výhody plnění formou splátek, tedy při prodlení žalované s úhradou jakékoli ze splátek či její části, je žalobkyně oprávněna domáhat se úhrady celého dluhu. Ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť ve zbývajícím rozsahu se jednalo o nároky, které měly vyplývat ze smlouvy o úvěru, kterou však soud shledal z výše uvedených důvodů neplatnou. Soud proto žalobu co do těchto nároků zamítl.

12. O náhradě nákladů tohoto řízení soud rozhodl na základě § 142 odst. 2 o.s.ř. na základě poměru úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci. Poměr úspěchu a neúspěchu obou účastníků v řízení byl přibližně stejný, když ve věci nelze přehlédnout ani skutečnost, že žalobkyně se podanou žalobou domáhala plnění z titulu smlouvy o úvěru, kterou však soud shledal neplatnou, a žalobkyni bylo právo na úhradu části žalobou uplatněné pohledávky přiznáno z titulu bezdůvodného obohacení. Soud proto rozhodl výrokem III. tohoto rozsudku tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.