14 C 333/2025

Plný text

Okresní soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Bc. Petrou Kořínkovou v právní věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO IČO žalobkyně , se sídlem Adresa žalobkyně , právně zastoupená advokátkou Jméno advokátky , se sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného A , narozený dne Datum narození žalovaného A , bytem Adresa žalovaného B o zaplacení částky 61 206 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 61 206,80 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení jdoucím z částky 51 197 Kč ve výši 12 % ročně od 20. 2. 2025 do zaplacení, s úrokem ve výši 66,78 % ročně jdoucím z částky 42 904,69 Kč za období od 20. 2. 2025 do 15. 3. 2025 ve výši 1 835,28 Kč a s úrokem ve výši 12,75 % ročně jdoucím z částky 42 904,69 Kč od 16. 3. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 20. 2. 2025 dosáhne částky 228 556 Kč, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u nadepsaného soudu domáhala, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni celkem částku 61 206,80 Kč s příslušenstvím, která představuje nevypořádané nároky ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, , která byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena dne , datum, . Na základě uzavřené smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému dne , datum, úvěr ve výši 66 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok ve výši 66,78 % ročně splácet v celkem 48 pravidelných měsíčních splátkách po 3 968 Kč splatných vždy k 15. dni příslušného měsíce dle splátkového kalendáře počínaje měsícem květnem 2022. Smlouva byla uzavřena pomocí prostředků komunikace na dálku a žalobkyně před jejím uzavřením řádně ověřovala úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný na poskytnutý úvěr uhradil pouze částku v celkové výši 123 907 Kč do jeho zesplatnění, po zesplatnění dále žalovaný neuhradil ničeho. V důsledku prodlení žalovaného se splácením došlo k zesplatnění celého úvěru dle čl. , Anonymizováno, smlouvy o úvěru. Podle čl. , Anonymizováno, smlouvy o úvěru se ke dni zesplatnění dosud neuhrazená jistina a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění staly součástí nové jistiny úvěru, tuto novou jistinu ve výši 49 799,49 Kč byl žalovaný povinen uhradit nejpozději v den zesplatnění. V důsledku prodlení žalovaného s plněním vzniklo žalobkyni právo také na zaplacení smluvních pokut dle čl. , Anonymizováno, smlouvy v celkové výši 998 Kč, dále na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného s plněním dle čl. , Anonymizováno, smlouvy v celkové výši 400 Kč (200 Kč za každou ze splátek, u níž byl žalovaný v prodlení o délce 15 dnů). Dle čl. , Anonymizováno, smlouvy žalobkyni vzniklo právo také na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z nové dlužné jistiny, neboť žalovaný novou dlužnou jistinu v den zesplatnění neuhradil, a to ode dne 20.2.2025 do zaplacení. Dle čl. , Anonymizováno, smlouvy běží sjednané úroky od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru, a to i po jeho zesplatnění, žalobkyně proto podanou žalobou uplatňuje také nárok na úrok ve výši 66,78 % ročně jdoucí z částky 42 904,69 Kč ode dne 20.2.2025 do dne 15.3.2025, ode dne 16.3.2025 do zaplacení pak ve výši 12,75 % ročně z částky 42 904,69 Kč v souladu s § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

2. Žalovaný se k podané žalobě nijak nevyjádřil ani se bez omluvy nedostavil k nařízenému jednání soudu.

3. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

4. Žalobkyně je nebankovním poskytovatelem spotřebitelských úvěrů. Dne , datum, uzavřela žalobkyně se žalovaným smlouvu o úvěru č. , hodnota, ve spojení s jejím dodatkem č. , hodnota, , včetně přílohy č. , hodnota, , akceptace návrhu na uzavření smlouvy vyplývá z oznámení o schválení úvěru ze dne , datum, , jehož nedílnou součástí byl splátkový kalendář. Předsmluvním formulářem a informací pro klienta má soud za prokázané, že žalobkyně žalovanému před uzavřením smlouvy poskytla nezbytné informace o sjednávaném úvěru. Žalovaný se v uzavřené smlouvě zavázal zaplatit žalobkyni celkem částku ve výši 190 464 Kč formou 48 pravidelných měsíčních splátek po 3 968 Kč splatných vždy k 15. dni příslušného měsíce. (Zjištěno z návrhu na uzavření smlouvy/smlouvy o úvěru č. , hodnota, , informace o podpisu na dálku, splátkového kalendáře a kopie občanského průkazu žalovaného). Žalobkyně žalovanému vyplatila na základě uzavřené smlouvy dne , datum, na bankovní účet č. , Anonymizováno, uvedený v této smlouvě částku 66 000 Kč (zjištěno z dokladu o vyplacení úvěru). Z hodnocení klienta soud zjistil, že žalovaný uvedl celkový čistý měsíční příjem ve výši 28 561 Kč, který žalobkyně ověřila výpisem z účtu žalovaného č. , č. účtu, , kde byla zjištěna příchozí platby od společnosti , Anonymizováno, ve výši 25 166 Kč (dne 8.2.2022), ve výši 23 541 Kč (dne 7.3.2022), ve výši 36 977 Kč (dne 7.1.2022) a ve výši 28 509 Kč (dne 8.12.2021). (Zjištěno z hodnocení klienta a detailu příchozích plateb na účtu č. , č. účtu, ). Žalovaný dále uvedl, že pravidelně hradí náklady na bydlení ve výši 2 603 Kč měsíčně, jiné výdaje žalovaný neuvedl, ohledně bydlení žalovaný uvedl, že bydlí u rodičů. Žalobkyně kalkulovala také se životním minimem ve výši 3 860 Kč a dospěla k závěru, že celkové měsíční výdaje žalovaného činí 6 463 Kč. Žalobkyně dále provedla lustraci žalovaného v rejstříku SOLUS, kde byl žalovaný bez záznamu, a v nebankovním registru klientských informací NRKI, ze kterého soud zjistil, že žalovaný byl hodnocen skóre 240 a zařazen do kategorie I., tedy hodnocen jako klient s vyšším rizikem, u něhož je výrazněji limitována výše vyplacené částky, popřípadě je úvěr zamítán. Žalovaný své závazky neplnil řádně a včas, když na poskytnutý úvěr uhradil celkem částku ve výši 123 907 Kč představující 31 splátek (zjištěno z karty klienta), větší část splátek byla hrazena z účtu 3. osoby a platební morálka žalovaného byla nepravidelná. Žalobkyně proto dluh žalovaného po předchozích výzvách a upozornění na možné zesplatnění úvěru ze dne 16.1.2023, 15.1.2025 a 17.2.2025 okamžitě zesplatnila dopisem ze dne 18.2.2025 (zjištěno z oznámení ze dne 18.2.2025 a výzev ze dne 16.1.2023, 15.1.2025 a 17.2.2025). Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k plnění předžalobní výzvou ze dne 20.8.2025, která byla podána k poštovní přepravě téhož dne (zjištěno z předžalobní výzvy a poštovního podacího archu).

5. Na základě shora uvedených důkazů, které jsou ve vzájemném souladu, vzal soud za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému za shora uvedených podmínek úvěr ve výši 66 000 Kč, a to na bankovní účet vedený na jméno žalovaného č. , č. účtu, uvedený v uzavřené smlouvě o úvěru. Žalovaný poskytnuté finanční prostředky řádně nesplácel a dostal se do prodlení, když na poskytnutý úvěr uhradil celkem částku ve výši 123 907 Kč. Před uzavřením smlouvy o úvěru žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalovaného, když z provedeného dokazování není zcela zřejmé, zda při tomto prověřování vycházela převážně jen z informací poskytnutých žalovaným a jak byly tyto informace ověřovány ve vztahu k tvrzeným výdajům žalovaného. Žalobkyně dále vycházela z lustrace v rejstříku SOLUS a NRKI, z provedeného dokazování však není zřejmé, jak žalobkyně zohlednila při schvalování úvěru zjištění o vyšší rizikovosti klienta, když neprovedla žádné ověření žalovaným sdělených výdajů, které žalovaný uvedl pouze ve vztahu k bydlení, žádné další náklady neuvedl.

6. Podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).

7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Právně byla věc posouzena podle ust. § 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, jako nárok žalobkyně z titulu bezdůvodného obohacení, neboť uzavřená smlouva o úvěru je smlouvou o spotřebitelském úvěru, která byla soudem shledána neplatnou ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyní. S ohledem na zjištěný skutkový stav na základě provedeného dokazování bylo při jednání soudu dne 2.12.2025 žalobkyni soudem uděleno poučení ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř o nutnosti doplnit žalobní tvrzení a navrhnout důkazy k prokázání, že žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného s náležitou odbornou péčí. V souladu s judikaturou Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.7.2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) nelze za řádné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného považovat objektivně nedoložené osobní prohlášení dlužníka, a to ani v případě, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Žalobkyně k prokázání náležitého ověření úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy nepředložila žádné další důkazy, ani neuvedla žádná další tvrzení.

10. Z hodnocení klienta a detailu příchozích úhrad na účet žalovaného je přitom zřejmé, že žalobkyně řádně ověřovala měsíční příjmy žalovaného, když vycházela z měsíčních příjmů doložených žalovaným za několik měsíců. Z hodnocení klienta a výsledků lustrace v NRKI a registru SOLUS je zřejmé, že se žalobkyně však nijak blíže nezabývala skutečnými výdaji žalovaného na živobytí, když zjišťovala pouze výši nákladů na bydlení žalovaného, žádné jiné výdaje zjištěny nebyly a žalobkyně při hodnocení klienta pracovala se životním minimem ve výši 3 860 Kč. Dle výsledků NRKI byl žalovaný klientem s vyšší mírou rizika. Přesto nebylo provedeným dokazováním zjištěno, že by žalobkyně tuto skutečnost jakkoli zohlednila v rámci ověřování úvěruschopnosti, že by např. ověřila i výdajovou stránku žalovaného, který neuváděl žádné další výdaje kromě výdajů na bydlení u rodičů, když ani skutečnost, že žalovaný skutečně bydlí u rodičů a může proto mít nižší náklady na bydlení, žalobkyně nijak neověřila. Žalobkyně proto nemohla disponovat dostatečnými informacemi pro závěr o úvěruschopnosti či neúvěruschopnosti žalovaného, když neměla dostatek informací pro vyhodnocení skutečné výše výdajů žalovaného (zda žalovaný skutečně nehradí další splátky úvěrů, jaké má skutečné měsíční výdaje apod.). Popsaný přezkum nemůže splnit zákonné podmínky odborného posouzení, které nemůže vycházet pouze z informací poskytnutých dlužníkem či dokonce pouze ze statistických údajů, které nijak nezohledňují individuální situaci dlužníka a neumožňují učinit komplexní závěry o jeho poměrech. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně nepostupovala při uzavírání smlouvy (resp. při posouzení schopnosti žalovaného splácet poskytovaný úvěr) s odbornou péčí, když posouzení úvěruschopnosti v převážné části provedla pouze na základě neúplných informací poskytnutých žalovaným, které nijak blíže nezobrazují konkrétní situaci žalovaného a nevedou tedy k závěrům o konkrétních poměrech žalovaného, a to navzdory zjištění o vyšší rizikovosti žalovaného jako klienta. Zásadním kritériem pro platnost uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru totiž je dodržení zákonných požadavků na náležitou odbornost při prověřování úvěruschopnosti spotřebitele, které žalobkyně nedodržela, když náležitě nezjišťovala skutečné příjmy a výdaje žalovaného a pracovala na výdajové straně zejména se statistickou výší životního minima a informacemi sdělenými žalovaným, které nijak neověřovala. Objektivně tedy nemohla dospět ke konkrétnímu závěru o úvěruschopnosti či neúvěruschopnosti žalovaného, neboť nedisponovala dostatečnými informacemi o skutečných poměrech žalovaného, o nichž bylo následně zjištěno, že žalovanému neumožňovaly poskytnutý úvěr řádně a včas splatit, když žalovaný na poskytnutý úvěr sice uhradil celkem 31 splátek, z karty klienta je však evidentní, že jeho platební morálka nebyla dobrá, polovina splátek byla uhrazena po splatnosti, pouze 6 splátek uhradil sám žalovaný, v ostatních případech byly splátky hrazeny 3. osobou. Soud je proto přesvědčen o tom, že v posuzované věci nelze na základě vyššího počtu uhrazených splátek učinit závěr o tom, že žalovaný byl v době poskytnutí úvěru úvěruschopný s přihlédnutím ke zjištěným skutečnostem. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému částku 66 000 Kč, na kterou žalovaný uhradil žalobkyni zpět částku 123 907 Kč, tedy částku přesahující výši finančních prostředků poskytnutých žalobkyní. Je zřejmé, že žalobkyně za zjištěného skutkového stavu nemá nárok na vydání bezdůvodného obohacení vůči žalovanému, neboť žalovaný toto bezdůvodné obohacení již žalobkyni vydal, když uhradil částku přesahující svou výší bezdůvodné obohacení žalovaného. Soud proto žalobu v celém rozsahu zamítl, když ve zbývající části nároku se jednalo o nárok vyplývající z uzavřené smlouvy o úvěru, kterou však soud shledal neplatnou.

11. O náhradě nákladů tohoto řízení soud rozhodl na základě § 142 odst. 1 o.s.ř. podle zásady úspěchu účastníků v řízení. V řízení byl zcela úspěšný žalovaný, když žaloba byla v celém rozsahu zamítnuta. Žalovanému by proto náležela náhrada nákladů řízení v plné výši. Žalovaný však byl po celou dobu řízení zcela pasivní, žádné náklady řízení mu proto nevznikly, soud proto výrokem II. tohoto rozsudku rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.