14 C 405/2025

Plný text

Okresní soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Bc. Petrou Kořínkovou v právní věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO IČO žalobkyně , se sídlem Adresa žalobkyně , právně zastoupená advokátkou Jméno advokátky , se sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované , bytem Adresa žalované o zaplacení částky 131 829 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 94 002 Kč v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 000 Kč měsíčně splatných vždy do 20. dne příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku až do úplného zaplacení, a to pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 37 827,96 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně jdoucím z částky 117 441 Kč od 10. 7. 2025 do zaplacení, s úrokem ve výši 66,59 % ročně z částky 99 551,05 Kč kapitalizovaným za období od 10. 7. 2025 do 2. 8. 2025 ve výši 4 245,84 Kč, s úrokem ve výši 12 % ročně jdoucím z částky 99 551,05 Kč od 3. 8. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 10. 7. 2025 dosáhne částky 345 484 Kč, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v poměrné výši 8 723 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u nadepsaného soudu domáhala, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni celkem částku 131 829 Kč s příslušenstvím, která představuje nevypořádané nároky ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, , která byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena dne , datum, . Na základě uzavřené smlouvy žalobkyně poskytla žalované dne , datum, úvěr ve výši 100 000 Kč na bankovní účet uvedený ve smlouvě. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a úrok ve výši 66,59 % ročně splácet v celkem , hodnota, pravidelných měsíčních splátkách po 5 998 Kč splatných vždy ke 4. dni příslušného měsíce dle splátkového kalendáře počínaje měsícem duben 2025. Smlouva byla uzavřena pomocí prostředků komunikace na dálku a žalobkyně před jejím uzavřením řádně ověřovala úvěruschopnost žalované. Žalovaná na poskytnutý úvěr uhradila pouze jednu splátku ve výši 5 998 Kč dne 2. 4. 2025. V důsledku prodlení žalované se splácením došlo k zesplatnění celého úvěru dle čl. 6.3 smlouvy o úvěru. Podle čl. 6.4 smlouvy o úvěru se ke dni zesplatnění dosud neuhrazená jistina a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění staly součástí nové jistiny úvěru, tuto novou jistinu ve výši 116 043,12 Kč byla žalovaná povinna uhradit nejpozději v den zesplatnění. V důsledku prodlení žalované s plněním vzniklo žalobkyni právo také na zaplacení smluvních pokut dle čl. 6.1 smlouvy v celkové výši 998 Kč, dále na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované s plněním dle čl. 6.2 smlouvy v celkové výši 400 Kč (200 Kč za každou ze splátek, u níž byla žalovaná v prodlení o délce 15 dnů). Dle čl. 6.5 smlouvy žalobkyni vzniklo právo také na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z nové dlužné jistiny, neboť žalovaná novou dlužnou jistinu v den zesplatnění neuhradila, a to ode dne 10. 7. 2025 do zaplacení. Dle čl. 2.2 smlouvy běží sjednané úroky od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru, a to i po jeho zesplatnění, žalobkyně proto podanou žalobou uplatňuje také nárok na úrok ve výši 66,59 % ročně jdoucí z částky 99 551,05 Kč ode dne 10. 7. 2025 do 2. 8. 2025, ode dne 3. 8. 2025 do zaplacení pak ve výši 12 % ročně v souladu s § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

2. Žalovaná se k podané žalobě vyjádřila tak, že na adrese uvedené v uzavřené smlouvě o úvěru se nikdy nezdržovala, má za to, že se jedná o záměnu či podvod, a proto bude věc dále řešit s právním zástupcem. Žalovaná pro pozdní doručení předvolání k jednání soudu nařízenému na den 18. 12. 2025 požádala o odročení tohoto jednání. Soud žádosti vyhověl a jednání odročil na den 22. 1. 2026, když z tohoto jednání omluvila žalovanou její dcera z důvodu náhlé zdravotní indispozice, soud proto jednání odročil na den 10. 3. 2026. Z jednání soudu dne 10. 3. 2026 se žalovaná omluvila, uvedla, že v tomto termínu se její právní zástupce nemůže dostavit. Žalovaná dále uvedla, že se žalobkyní nikdy nejednala a dle názoru právního zástupce žalované někdo uzavřel smlouvu o úvěru jménem žalované. Žalovaná se z nařízeného jednání soudu omluvila z důvodu, že nechce být u soudu proti někomu sama, když nic neudělala. Plná moc právního zástupce žalované nebyla do spisu do okamžiku vyhlášení rozsudku založena, ani soudu není známo, kdo měl být právním zástupcem žalované. Soud proto věc projednal a ve věci rozhodl v nepřítomnosti žalované.

3. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

4. Dne , datum, uzavřela žalobkyně se žalovanou smlouvu o úvěru č. , hodnota, za užití komunikace na dálku a jedinečného podpisového kódu. V uzavřené smlouvě o úvěru se žalobkyně zavázala poskytnout žalované na bankovní účet č. , č. účtu, částku 100 000 Kč, žalovaná se zavázala uhradit poskytnutý úvěr spolu se zápůjční úrokovou sazbou ve výši 66,59 % ročně, celkem tedy částku ve výši 287 904 Kč, formou 48 pravidelných měsíčních splátek ve výši 5 998 Kč (zjištěno ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ). Předsmluvním formulářem a informací pro klienta má soud za prokázané, že žalobkyně žalované před uzavřením smlouvy poskytla nezbytné informace o sjednávaném úvěru. Žalovaná se zavázala zaplatit žalobkyni celkem částku ve výši 287 904 Kč formou 48 pravidelných měsíčních splátek po 5 998 Kč splatných vždy ke 4. dni příslušného měsíce. (Zjištěno z návrhu na uzavření smlouvy/smlouvy o úvěru č. , hodnota, , oznámení o schválení úvěru, splátkového kalendáře a kopie občanského průkazu žalované). Žalobkyně žalované vyplatila na základě uzavřené smlouvy dne , datum, na bankovní účet č. , č. účtu, částku 100 000 Kč. (Zjištěno z dokladu o vyplacení úvěru.) Skutečnost, že žalovaná je majitelem bankovního účtu č. , č. účtu, a že na tento účet byla z účtu žalobkyně připsána částka 100 000 Kč dne , datum, , má soud za prokázanou sdělením , právnická osoba, ze dne , datum, . Z předloženého výpisu z účtu č. , č. účtu, za měsíc únor 2025 soud zjistil, že žalobkyně ověřovala před uzavřením smlouvy o úvěru úvěruschopnost žalované na základě výpisu z bankovního účtu žalované za měsíc únor 2025, ze kterého je zřejmé, že příjem žalované činí 23 493 Kč (připsán na účet dne 5. 2. 2025), jiné příjmy žalovaná nemá. Počáteční zůstatek na účtu činil 8 453,69 Kč, konečný zůstatek pak 13 165,44 Kč. Dále žalovaná předložila žalobkyni k prokázání výše svého příjmu Oznámení české správy sociálního zabezpečení ze dne 11.12.2024, ze kterého je zřejmé, že žalovaná od ledna 2025 pobírá starobní a vdovský důchod v celkové výši 23 493 Kč. Žalobkyně dále provedla lustraci žalované v rejstříku SOLUS, kde byla žalovaná bez záznamu, a v nebankovním registru klientských informací NRKI, ze kterého soud zjistil, že žalovaná neměla v době žádosti o úvěr ke dni 11.3.2025 žádný dluh po splatnosti. Žalovaná své závazky neplnila řádně a včas, když na poskytnutý úvěr uhradila pouze 1 splátku ve výši 5 998 Kč (zjištěno z karty klienta), a proto žalobkyně její dluh po předchozích výzvách a upozornění na možné zesplatnění úvěru ze dne 4. 6. 2025 a 7. 7. 2025 okamžitě zesplatnila dopisem ze dne 8. 7. 2025 (zjištěno z oznámení ze dne 8. 7. 2025 a výzev ze dne 4. 6. 2025 a 7. 7. 2025). Žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k plnění předžalobní výzvou ze dne 20.10.2025, která byla podána k poštovní přepravě téhož dne (zjištěno z předžalobní výzvy a poštovního podacího archu).

5. Na základě shora uvedených důkazů, které jsou ve vzájemném souladu, vzal soud za prokázané, že žalobkyně poskytla žalované za shora uvedených podmínek úvěr ve výši 100 000 Kč, a to na bankovní účet vedený na jméno žalované č. , č. účtu, uvedený v uzavřené smlouvě o úvěru. Z provedeného dokazování dále vyplývá, že žalovaná poskytnuté finanční prostředky řádně nesplácela a dostala se do prodlení, když na poskytnutý úvěr uhradila celkem částku ve výši 5 998 Kč. Před uzavřením smlouvy o úvěru žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalované, když z provedeného dokazování není zcela zřejmé, z jakých konkrétních informací o žalované vycházela, jakému prověření tyto informace podrobila a k jakému závěru následně dospěla. Žalobkyně dále vycházela z lustrace v rejstříku SOLUS a NRKI, kde žalovaná neměla žádný záznam.

6. Podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).

7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Právně byla věc posouzena podle ust. § 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, jako nárok žalobkyně z titulu bezdůvodného obohacení, neboť uzavřená smlouva o úvěru je smlouvou o spotřebitelském úvěru, která byla soudem shledána neplatnou ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti žalované žalobkyní. S ohledem na zjištěný skutkový stav na základě provedeného dokazování bylo při jednání soudu dne 10. 3. 2026 žalobkyni soudem uděleno poučení ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř o nutnosti doplnit žalobní tvrzení a navrhnout důkazy k prokázání, že žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované s náležitou odbornou péčí. V souladu s judikaturou Nejvyššího soudu (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) nelze za řádné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného považovat objektivně nedoložené osobní prohlášení dlužníka, a to ani v případě, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Kromě předloženého výpisu z bankovního účtu žalované za měsíc únor 2025 a oznámení , právnická osoba, žalobkyně nijak nezkoumala úvěruschopnost žalované. Žalobkyně k prokázání náležitého ověření úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy nepředložila žádné další důkazy, ani neuvedla žádná další tvrzení.

10. Z předložených listin je přitom zřejmé, že žalovaná předložila žalobkyni výpis z bankovního účtu pouze za jediný měsíc. Přestože příjmy žalované v částce 23 493 Kč lze mít za prokázané také z oznámení , právnická osoba, , když žalovaná pobírá starobní a vdovský důchod, o jejích měsíčních nákladech dle názoru soudu nelze učinit žádné platné závěry pouze na základě jediného výpisu z bankovního účtu. Přestože právní zástupkyně žalobkyně argumentovala tím, že žalovaná je osobou vyššího věku, lze tedy předpokládat, že by její výdaje byly hrazeny spíše v hotovosti, nelze na základě této skutečnosti rezignovat na podrobnější prověření takových výdajů. Je zřejmé, že žalobkyně se nezabývala např. otázkou výše nákladů na bydlení žalované, když neměla žádné informace o tom, zda žalovaná bydlí v nájmu či ve vlastní nemovitosti atd. K výpisu z bankovního účtu žalované soud dále podotýká, že počáteční zůstatek činil 8 453,69 Kč, konečný zůstatek pak 13 165,44 Kč. Je tedy zřejmé, že za měsíc únor 2025 žalované zbyly disponibilní finanční prostředky ve výši 4 711,75 Kč (oproti sjednané splátce ve výši 5 998 Kč). Při prověření výdajů žalované v delším časovém horizontu by tedy jistě bylo na místě zabývat se otázkou, proč počáteční zůstatek na účtu žalované nedosahoval svou výší ani dvojnásobku úspor z měsíce února 2025. Je také otázkou, jak žalobkyně dospěla k závěru o úvěruschopnosti žalované v situaci, kdy tato měsíční úspora ve výši 4 711,75 Kč svou výši ani nedosahuje výše sjednávané splátky v částce 5 998 Kč. Z výsledků lustrace v NRKI a registru SOLUS je zřejmé, že se žalobkyně zabývala pouze závazky žalované vyplývajícími z úvěrových registrů, nijak se blíže nezabývala skutečnými výdaji žalované na živobytí. Žalobkyně proto nemohla disponovat dostatečnými informacemi pro závěr o úvěruschopnosti či neúvěruschopnosti žalované, když neměla dostatek informací pro vyhodnocení skutečné výše měsíčních výdajů žalované, současně z předloženého výpisu z bankovního účtu žalované nevyplývá, že by žalovaná měsíčně disponovala dostatečnými finančními prostředky pro splátku úvěru ve výši 5 998 Kč. Popsaný přezkum nemůže splnit zákonné podmínky odborného posouzení, které nemůže vycházet pouze z informací poskytnutých dlužníkem či dokonce pouze ze statistických údajů, které nijak nezohledňují individuální situaci dlužníka a neumožňují učinit komplexní závěry o jeho poměrech, ale žalobkyně v řízení ani netvrdila, že by na posouzení úvěruschopnosti žalované některý ze statistických modelů aplikovala. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně nepostupovala při uzavírání smlouvy (resp. při posouzení schopnosti žalované splácet poskytovaný úvěr) s odbornou péčí, když posouzení úvěruschopnosti provedla pouze na základě neúplných informací poskytnutých žalovanou, které nijak blíže nezobrazují konkrétní situaci žalované a nevedou tedy k závěrům o konkrétních poměrech žalované. I přesto tyto neúplné podklady pro posouzení úvěruschopnosti žalované spíše nasvědčují tomu, že žalovaná by poskytnutý úvěr nebyla schopná řádně a včas splácet, jak se také posléze stalo. , adresa, kritériem pro platnost uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru je dodržení zákonných požadavků na náležitou odbornost při ověřování úvěruschopnosti spotřebitele, které žalobkyně nedodržela, když náležitě nezjišťovala skutečné výdaje žalované. Objektivně tedy nemohla dospět ke konkrétnímu závěru o úvěruschopnosti či neúvěruschopnosti žalované, neboť nedisponovala dostatečnými informacemi o skutečných poměrech žalované, o nichž bylo následně zjištěno, že žalované neumožňovaly poskytnutý úvěr řádně a včas splatit. Zjištěné informace o žalované pak naopak nasvědčují tomu, že žalobkyně by pro případný závěr o schopnosti žalované poskytovaný úvěr řádně a včas splácet musela provést podrobný přezkum finanční a majetkové situace žalované, neboť z údajů v řízení uplatněných vyplývá, že by žalovaná nebyla poskytovaný úvěr schopna splácet, neboť její měsíční zůstatek by nebyl dostačující pro úhradu sjednané splátky. Soud proto žalobkyni přiznal vůči žalované právo na úhradu dosud neuhrazené jistiny ve výši 94 002 Kč. V souladu s ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru soud uložil žalované povinnost vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jejím možnostem, která se soudu při zohlednění výše poskytnuté jistiny a sjednané doby splácení jeví jako přiměřená ve výši 2 000 Kč měsíčně, která odpovídá také měsíční úspoře žalované dle výpisu z účtu za měsíc únor 2025. Žalovaná se z nařízeného soudního jednání omluvila, nemohla proto být soudem poučena ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. o nutnosti uvést tvrzení a označit důkazy k prokázání dle žalované přiměřené výše splátky, k prokázání výše příjmu a majetkové a sociální situaci žalované. Soudu proto nezbylo než vycházet z informací, kterými disponovala také žalobkyně v souvislosti s uzavíranou smlouvou o úvěru, neboť aktuálnějšími informacemi o majetkových a sociálních poměrech žalované soud nedisponoval a žalovaná je soudu nesdělila. Soud uložil žalované povinnost k plnění pod sankcí ztráty výhody plnění formou splátek, tedy při prodlení žalované s úhradou jakékoli ze splátek či její části, je žalobkyně oprávněna domáhat se úhrady celého dluhu.

11. Ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť ve zbývajícím rozsahu se jednalo o nároky, které měly vyplývat ze smlouvy o úvěru, kterou však soud shledal z výše uvedených důvodů neplatnou. Soud proto žalobu co do těchto nároků zamítl. K námitkám žalované o tom, že žalovaná nemá počítač a muselo tedy dojít k záměně či zneužití údajů žalované, soud konstatuje, že v řízení bylo prokázáno, že na bankovní účet žalované, kde byly evidovány zůstatky v tisících či desetitisících korun, byla žalobkyní zaslána částka 100 000 Kč. Je tedy nepochybné, že při nejmenším takovou skutečnost by žalovaná musela zjistit, když nelze přehlédnout ani listiny předložené žalobkyní, ze kterých je zřejmé, že žalobkyně disponovala kopií občanského průkazu žalované, výpisem z účtu žalované a oznámením , právnická osoba, o výši starobního a vdovského důchodu žalované, tedy listinami, které by všechny společně mohla mít k dispozici právě jen žalovaná. Žalovaná, která se k nařízenému jednání soudu nedostavila, soudu neuvedla žádná další tvrzení na svou obranu, ani neosvětlila, jakým způsobem by třetí osoba mohla disponovat všemi zmíněnými informacemi a listinami žalované. Soud proto k této obraně žalované nemohl dále přihlédnout.

12. O náhradě nákladů tohoto řízení soud rozhodl na základě § 142 odst. 2 o. s. ř. na základě poměru úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci. V řízení byla po zohlednění kapitalizovaného příslušenství úspěšnější žalobkyně, když její úspěch spočíval v 61 % žalobou uplatněného nároku, a proto žalobkyni náleží právo na náhradu nákladů řízení v poměrné výši představující výši úspěchu žalobkyně po odečtení úspěchu žalované, tedy co do 22 % (61 % - 39 %). Náklady řízení představují zaplacený soudní poplatek ve výši 6 592 Kč a dále náklady na zastoupení žalobkyně advokátem za 4 úkony právní služby (převzetí a příprava věci, předžalobní výzva, návrh ve věci samé, účast na jednání soudu dne 10. 3. 2026) po 6 380 Kč/ 1 úkon právní služby dle § 7 bodu 5 advokátního tarifu a 4 paušální náhrady hotových výdajů po 450 Kč/ 1 úkon právní služby dle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu. Příslušné položky byly navýšeny o DPH ve výši 21 %, neboť právní zástupkyně žalobkyně osvědčila, že je plátcem této daně. Celkem činí náklady řízení částku 39 649,20 Kč, žalované proto byla uložena povinnost k náhradě nákladů řízení ve výši 8 723 Kč (0,22 * 39 649,20 Kč).