14 C 417/2025

Plný text

Okresní soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Bc. Petrou Kořínkovou v právní věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO IČO žalobkyně , se sídlem Adresa žalobkyně , právně zastoupená advokátkou Jméno advokátky , se sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného A , narozený dne Datum narození žalovaného A , bytem Adresa žalovaného A o zaplacení částky 129 199 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 59 578 Kč v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 000 Kč měsíčně splatných vždy do 15. dne příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku až do úplného zaplacení, a to pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 69 621 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně jdoucím z částky 116 941 Kč od 26. 4. 2025 do zaplacení, s úrokem ve výši 68,34 % ročně jdoucím z částky 97 030,77 Kč kapitalizovaným za období od 26. 4. 2025 do 19. 5. 2025 ve výši 4 244,40 Kč, s úrokem ve výši 12 % ročně jdoucím z částky 97 030,77 Kč od 20. 5. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 26. 4. 2025 dosáhne částky 352 742 Kč, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u nadepsaného soudu domáhala, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni celkem částku 129 199 Kč s příslušenstvím, která představuje nevypořádané nároky ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, , která byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena dne 24.7.2024. Na základě uzavřené smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému dne 24. 7. 2024 úvěr ve výši 100 000 Kč na bankovní účet uvedený ve smlouvě. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok ve výši 68,34 % ročně splácet v celkem , hodnota, pravidelných měsíčních splátkách po 6 737 Kč splatných vždy k 18. dni příslušného měsíce dle splátkového kalendáře počínaje měsícem srpen 2024. Smlouva byla uzavřena pomocí prostředků komunikace na dálku a žalobkyně před jejím uzavřením řádně ověřovala úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný na poskytnutý úvěr uhradil částku v celkové výši 40 422 Kč do jeho zesplatnění představující 6 splátek po 6 737 Kč, po zesplatnění dále žalovaný neuhradil ničeho. V důsledku prodlení žalovaného se splácením došlo k zesplatnění celého úvěru dle čl. 6.3 smlouvy o úvěru. Podle čl. 6.4 smlouvy o úvěru se ke dni zesplatnění dosud neuhrazená jistina a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění staly součástí nové jistiny úvěru, tuto novou jistinu ve výši 113 504,50 Kč byl žalovaný povinen uhradit nejpozději v den zesplatnění. V důsledku prodlení žalovaného s plněním vzniklo žalobkyni právo také na zaplacení smluvních pokut dle čl. 6.1 smlouvy v celkové výši 998 Kč, dále na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného s plněním dle čl. 6.2 smlouvy v celkové výši 600 Kč (200 Kč za každou ze splátek, u níž byl žalovaný v prodlení o délce 15 dnů). Dle čl. 6.5 smlouvy žalobkyni vzniklo právo také na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z nové dlužné jistiny, neboť žalovaný novou dlužnou jistinu v den zesplatnění neuhradil, a to ode dne 26. 4. 2025 do zaplacení. Dle čl. 2.2 smlouvy běží sjednané úroky od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru, a to i po jeho zesplatnění, žalobkyně proto podanou žalobou uplatňuje také nárok na úrok ve výši 68,34 % ročně jdoucí z částky 97 030,77 Kč ode dne 26. 4. 2025 do dne 19. 5. 2025, ode dne 20.5.2025 pak ve výši 12 % ročně z částky 97 030,77 Kč v souladu s § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

2. Žalovaný se k podané žalobě nijak nevyjádřil ani se bez omluvy nedostavil k nařízenému jednání soudu.

3. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

4. Žalobkyně je nebankovním poskytovatelem spotřebitelských úvěrů. Dne 24. 7. 2024 uzavřela žalobkyně se žalovaným smlouvu o úvěru č. , hodnota, ve spojení s jejím dodatkem č. , hodnota, , včetně přílohy č. , hodnota, , akceptace návrhu na uzavření smlouvy vyplývá z oznámení o schválení úvěru ze dne 25. 7. 2024, jehož nedílnou součástí byl splátkový kalendář. Předsmluvním formulářem a informací pro klienta má soud za prokázané, že žalobkyně žalovanému před uzavřením smlouvy poskytla nezbytné informace o sjednávaném úvěru. Žalovaný se žalobkyní uzavřel smlouvu o úvěru za užití prostředků komunikace na dálku a v uzavřené smlouvě se zavázal zaplatit žalobkyni celkem částku ve výši 293 952 Kč formou 48 pravidelných měsíčních splátek po 6 737 Kč splatných vždy k 18. dni příslušného měsíce. (Zjištěno z návrhu na uzavření smlouvy/smlouvy o úvěru č. , hodnota, , potvrzení o odeslání potvrzujících sms, splátkového kalendáře a kopie občanského průkazu žalovaného). Žalobkyně žalovanému vyplatila na základě uzavřené smlouvy dne 24. 7. 2024 na bankovní účet č. , Anonymizováno, uvedený v této smlouvě částku 100 000 Kč (zjištěno z dokladu o vyplacení úvěru). Z hodnocení klienta soud zjistil, že žalovaný uvedl celkový čistý měsíční příjem ve výši 47 100 Kč od zaměstnavatele , právnická osoba, , který žalobkyně ověřila výpisem z účtu žalovaného č. , č. účtu, , kde byly zjištěny příchozí platby ve výši 49 814 Kč (dne 15. 7. 2024), ve výši 47 742 Kč (dne 14. 6. 2024), ve výši 43 962 Kč (dne 15. 5. 2024) a ve výši 45 255 Kč (dne 15. 4. 2024) od společnosti , Anonymizováno, . Žalovaný byl zaměstnán v hlavním pracovním poměru na dobu neurčitou. (Zjištěno z hodnocení klienta a historie pohybu účtu č. , č. účtu, .). Žalovaný dále uvedl, že pravidelně hradí náklady na bydlení ve výši 7 866 Kč měsíčně, jiné výdaje žalovaný neuvedl. Žalobkyně kalkulovala také se životním minimem ve výši 4 860 Kč a dospěla k závěru, že celkové měsíční výdaje žalovaného činí 12 726 Kč, volné zdroje jsou proto ve výši 33 374 Kč. Žalobkyně dále provedla lustraci žalovaného v rejstříku SOLUS, kde byl žalovaný bez záznamu, a v nebankovním registru klientských informací NRKI, ze kterého soud zjistil, že žalovaný neměl v době žádosti o úvěr dluh po splatnosti. Žalovaný své závazky neplnil řádně a včas, když na poskytnutý úvěr uhradil celkem částku ve výši 40 422 Kč představující 6 splátek (zjištěno z karty klienta), a proto žalobkyně jeho dluh po předchozích výzvách a upozornění na možné zesplatnění úvěru ze dne 21. 3. 2025 a 22. 4. 2025 okamžitě zesplatnila dopisem ze dne 24. 4. 2025 (zjištěno z oznámení ze dne 24. 4. 2025 a výzev ze dne 21. 3. 2025 a ze dne 22. 4. 2025). Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k plnění předžalobní výzvou ze dne 23. 7. 2024, která byla podána k poštovní přepravě téhož dne (zjištěno z předžalobní výzvy a poštovního podacího archu).

5. Na základě shora uvedených důkazů, které jsou ve vzájemném souladu, vzal soud za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému za shora uvedených podmínek úvěr ve výši 100 000 Kč, a to na bankovní účet vedený na jméno žalovaného č. , č. účtu, uvedený v uzavřené smlouvě o úvěru. Žalovaný poskytnuté finanční prostředky řádně nesplácel a dostal se do prodlení, když na poskytnutý úvěr uhradil celkem částku ve výši 40 422 Kč. Před uzavřením smlouvy o úvěru žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalovaného, když z provedeného dokazování není zcela zřejmé, zda při tomto prověřování vycházela převážně jen z informací poskytnutých žalovaným a jak byly tyto informace ověřovány (zejména ve vztahu k tvrzeným výdajům žalovaného). Žalobkyně dále vycházela z lustrace v rejstříku SOLUS a NRKI.

6. Podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).

7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Právně byla věc posouzena podle § 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, jako nárok žalobkyně z titulu bezdůvodného obohacení, neboť uzavřená smlouva o úvěru je smlouvou o spotřebitelském úvěru, která byla soudem shledána neplatnou ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyní. S ohledem na zjištěný skutkový stav na základě provedeného dokazování bylo při jednání soudu dne 5.3.2026 žalobkyni soudem uděleno poučení ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř o nutnosti doplnit žalobní tvrzení a navrhnout důkazy k prokázání, že žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného s náležitou odbornou péčí. V souladu s judikaturou Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.7.2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) nelze za řádné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného považovat objektivně nedoložené osobní prohlášení dlužníka, a to ani v případě, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Žalobkyně k prokázání náležitého ověření úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy nepředložila žádné další důkazy, ani neuvedla žádná další tvrzení.

10. Z hodnocení klienta a detailu příchozích úhrad na účet žalovaného je přitom zřejmé, že žalovaný žalobkyni ke své finanční situaci předložil pouze čistý měsíční příjem, který byl ověřen detailem příchozích na účet žalovaného, a to z účtu vedeného na jméno zaměstnavatele. Z hodnocení klienta a výsledků lustrace v NRKI a registru SOLUS je zřejmé, že se žalobkyně blíže nezabývala skutečnými výdaji žalovaného na živobytí, když zjišťovala pouze výši nákladů na bydlení žalovaného, žádné jiné výdaje zjištěny nebyly a žalobkyně při hodnocení klienta kalkulovala se životním minimem ve výši 4 860 Kč. Dle výsledků NRKI neexistoval u žalovaného v době žádosti o úvěr dluh po splatnosti. Žalobkyně se nijak nezabývala výdaji žalovaného, které od žalovaného ani nezjišťovala, natož aby je podrobila přezkumu (s výjimkou zjištění nákladů na bydlení žalovaného), a proto nemohla disponovat dostatečnými informacemi pro závěr o úvěruschopnosti či neúvěruschopnosti žalovaného, když neměla dostatek informací pro vyhodnocení skutečné výše měsíčních výdajů žalovaného (zda žalovaný nemá jiné závazky mimo závazky zjistitelné lustrací v registrech či jiné vyšší výdaje spojené např. s dražším životním stylem, zda nevyživuje další osoby apod.). K argumentaci právního zástupce žalobkyně o tom, že příjem žalovaného byl dostačující i pro případ, že by žalovaný měl vyšší životní náklady oproti zohledněnému životnímu minimu, popř. vyšší náklady na bydlení oproti nákladům uvedeným, soud konstatuje, že ani případný vyšší příjem žalovaného nemůže opodstatňovat rezignaci na další ověřování výdajů žalovaného, které pro závěr o úvěruschopnosti či neúvěruschopnosti nemohou spočívat pouze v započtení statistických údajů. Popsaný přezkum nemůže splnit zákonné podmínky odborného posouzení, které nemůže vycházet pouze z informací poskytnutých dlužníkem či dokonce pouze ze statistických údajů, které nijak nezohledňují individuální situaci dlužníka a neumožňují učinit komplexní závěry o jeho poměrech. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně nepostupovala při uzavírání smlouvy (resp. při posouzení schopnosti žalovaného splácet poskytovaný úvěr) s odbornou péčí, když posouzení úvěruschopnosti v převážné části provedla pouze na základě neúplných informací poskytnutých žalovaným, které doplnila statistickými údaji a které nijak blíže nezobrazují konkrétní situaci žalovaného a nevedou tedy k závěrům o konkrétních poměrech žalovaného. Zásadním kritériem pro platnost uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru totiž je dodržení zákonných požadavků na náležitou odbornost při prověřování úvěruschopnosti spotřebitele, které žalobkyně nedodržela, když náležitě nezjišťovala skutečné výdaje žalovaného a pracovala na výdajové straně zejména se statistickou výší životního minima a informacemi sdělenými žalovaným, které nijak neověřovala. Objektivně tedy nemohla dospět ke konkrétnímu závěru o úvěruschopnosti či neúvěruschopnosti žalovaného, neboť nedisponovala dostatečnými informacemi o skutečných poměrech žalovaného, o nichž bylo následně zjištěno, že žalovanému neumožňovaly poskytnutý úvěr řádně a včas splatit, když žalovaný na poskytnutý úvěr uhradil pouze 6 splátek. Soud proto žalobkyni přiznal vůči žalovanému právo na úhradu dosud neuhrazené jistiny ve výši 59 578 Kč. V souladu s § 87 zákona o spotřebitelském úvěru soud uložil žalovanému povinnost vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, která se soudu při zohlednění výše poskytnuté jistiny, výši původní splátky a sjednané době splácení jeví jako přiměřená ve výši 3 000 Kč měsíčně. Žalovaný vzhledem ke své nepřítomnosti na nařízeném jednání soudu nemohl být soudem poučen dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o nutnosti uvést tvrzení a navrhnout důkazy k prokázání aktuální výše příjmů žalovaného a jeho celkové sociální a majetkové situaci v případě, že by dle jeho názoru soudem navržená výše splátky neodpovídala jeho možnostem. Soud uložil žalovanému povinnost k plnění pod sankcí ztráty výhody plnění formou splátek, tedy při prodlení žalovaného s úhradou jakékoli ze splátek či její části, je žalobkyně oprávněna domáhat se úhrady celého dluhu. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť se jednalo o nároky, které měly vyplývat ze smlouvy o úvěru, kterou však soud shledal z výše uvedených důvodů neplatnou. Soud proto žalobu co do těchto nároků zamítl.

11. O náhradě nákladů tohoto řízení soud rozhodl na základě § 142 odst. 2 o. s. ř. podle poměru úspěchu a neúspěchu účastníků v řízení. V řízení byl úspěšnější žalovaný, když byla žaloba v poměrně větší části zamítnuta. Žalovanému by proto náležela náhrada nákladů řízení v poměrné výši. Žalovaný však byl po celou dobu řízení zcela pasivní, žádné náklady řízení mu proto nevznikly, soud proto výrokem III. tohoto rozsudku rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

12. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.