14 C 68/2023

Plný text

Okresní soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Bc. Petrou Kořínkovou v právní věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO , se sídlem adresa žalobkyně , právně zastoupené anonymizováno jméno příjmení , anonymizováno , se sídlem adresa , proti; žalované: ; celé jméno žalované , anonymizována dvě slova datum , IČO , bytem adresa žalované , o zaplacení částky 56 900 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 56 900 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně jdoucím z částky 56 900 Kč od 4. 7. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 15 634,40 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobou podanou u nadepsaného soudu dne 6. 3. 2023 se žalobkyně domáhala, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 56 900 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně jdoucím z této částky od 4. 7. 2022 do zaplacení a náhradu nákladů řízení. Žalobkyně uzavřela se žalovanou dne 25. 4. 2022 smlouvu o podnikatelském úvěru, na jejímž základě poskytla žalované úvěr ve výši 32 000 Kč, který měl být splacen v celé výši dne 3. 7. 2022. Žalovaná byla při uzavření smlouvy o úvěru podnikatelem a úvěr uzavírala v souvislosti se svou podnikatelskou činností. V článku [anonymizováno] uzavřené smlouvy se žalovaná zavázala uhradit žalobkyni v případě prodlení s úhradou jakékoliv jednotlivé splátky jednorázovou sankci ve výši 500 Kč. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou pěti splátek, celková výše jednorázové sankce proto činí 2 500 Kč. V článku [anonymizováno] uzavřené smlouvy si strany sjednaly, že žalobkyně má nárok na poplatek za poskytnutí úvěru za každý den čerpání úvěru, tedy ode dne poskytnutí úvěru do jeho úplného splacení. Žalobkyně požaduje tento poplatek pouze za dobu od poskytnutí úvěru do splatnosti poslední splátky úvěru, celková výše poplatku za poskytnutí úvěru proto činí 22 400 Kč. V článku [anonymizováno] uzavřené smlouvy se strany dohodly na možném prodloužení splatnosti úvěru, a to za podmínky, že žalovaná uhradí žalobkyni k datu splatnosti každé jednotlivé splátky úvěru alespoň část poplatku za poskytnutí úvěru. V takovém případě se den konečné splatnosti úvěru automaticky odloží o 14 dnů a neuhrazená částka nabude splatnosti v nově určený den. Podanou žalobou se proto žalobkyně domáhá zaplacení pohledávky v celkové výši 56 900 Kč představující nesplacenou jistinu úvěru ve výši 32 000 Kč, dále poplatek za poskytnutí úvěru za každý den čerpání úvěru ve výši 22 400 Kč a smluvní pokutu ve výši 2 500 Kč. Smlouva o podnikatelském úvěru ze dne 25. 4. 2022 byla mezi stranami uzavřena prostřednictvím webové stránky žalobkyně [webová adresa], na které se žalovaná nejprve zaregistrovala zadáním osobních údajů a zřízením uživatelského účtu, následně žalovaná zaslala žalobkyni žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Návrh smlouvy byl akceptován zadáním uživatelského jména a kódu poslaného SMS zprávou na telefonní číslo žalované. Žalobkyně úvěr žalované vyplatila dne 25. 4. 2022 na bankovní účet uvedený žalovanou. Žalovaná však do dne podání žaloby úvěr řádně nesplatila, a to ani k zaslané předžalobní výzvě právního zástupce žalobkyně ze dne 16. 7. 2022.

2. Nadepsaný soud vydal ve věci dne 13. 3. 2023 elektronický platební rozkaz č. j. EPR 55081/2023-5, který byl žalované doručen do datové schránky dne 22. 3. 2023. Proti vydanému elektronickému platebnímu rozkazu podala žalovaná včasný odpor. V odůvodnění podaného odporu uvedla, že odpor podává do náhrady nákladů řízení, a také nesouhlasí s poplatkem za poskytnutí ve výši 22 400 Kč. Úvěr uzavírala jako úvěr nepodnikatelský na rodné číslo, je samoživitelkou dvou nezletilých dětí a není si vědoma, proč se zde uvádí, že se jedná o podnikatelský úvěr. V závěru svého vyjádření žalovaná uvedla, že je připravena uhradit celou dlužnou jistinu ve výši 32 000 Kč a přiměřené náklady.

3. Soud ve věci nařídil jednání na den 20. 6. 2023. Žalobkyně se z účasti na nařízeném jednání soudu prostřednictvím svého právního zástupce omluvila, žalovaná se k nařízenému jednání soudu bez omluvy nedostavila, přestože jí předvolání k nařízenému jednání bylo řádně doručeno do datové schránky dne 26. 5. 2023. Soud proto věc projednal a ve věci rozhodl v nepřítomnosti obou účastníků.

4. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

5. Ze souhlasu se zpracováním, uchováváním a postupováním osobních údajů soud zjistil, že žalovaná měla udělit žalobkyni souhlas jako správci jejích osobních údajů ke zpracování těchto osobních údajů, avšak souhlas se zpracováním, uchováváním a postupováním osobních údajů neobsahuje podpis žalované.

6. Ze smlouvy o podnikatelském úvěru [číslo] ze dne 25. 4. 2022 soud zjistil, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 25. 4. 2022 uzavřena smlouva o podnikatelském úvěru, když žalovaná je zde označena IČ a adresou místa podnikání. V článku [anonymizováno] uzavřené smlouvy je uvedeno, že úvěr dle této smlouvy je smluvními stranami sjednáván a společností (žalobkyní) poskytován výlučně na financování podnikatelských potřeb klienta (žalované), bez omezení konkrétního podnikatelského účelu úvěru. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalované částku ve výši 32 000 Kč na dobu 70 dnů ode dne čerpání úvěru s tím, že žalovaná se zavázala uhradit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1 % za každý den čerpání úvěru, tedy ode dne poskytnutí úvěru do jeho úplného splacení. Den konečné splatnosti úvěru byl sjednán na 3. 7. 2022. V článku [anonymizováno] uzavřené smlouvy si sjednaly strany bližší podmínky pro prodloužení splatnosti úvěru. V článku [anonymizováno] bylo ujednáno, že v případě prodlení žalované s úhradou jakékoli jednotlivé splátky je žalovaná povinna uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 500 Kč. Dle článku [anonymizováno] uvedené smlouvy se žalobkyně zavázala splnit svůj závazek poskytnout žalované úvěr poukázáním peněžních prostředků formou bezhotovostního převodu uvedené částky z účtu žalobkyně na účet žalované, a to ke dni odepsání uvedené částky z bankovního účtu žalobkyně. Jako bankovní spojení žalované je ve smlouvě uveden bankovní účet č. [bankovní účet] vedený u [právnická osoba] Podpis žalované na uvedené smlouvě je nahrazen verifikačním SMS kódem.

7. Z potvrzení o provedené platbě ze dne 25. 4. 2022 má soud za prokázané, že žalobkyně uhradila dne 25. 4. 2022 na bankovní účet č. [bankovní účet] částku ve výši 32 001 Kč.

8. Z informace o platbě soud zjistil, že žalobkyně přijala částku ve výši 1 Kč od uživatele [celé jméno žalované].

9. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 16. 7. 2022 vč. poštovního podacího lístku ze dne 16. 7. 2022 má soud za prokázané, že žalobkyně vyzývala žalovanou k plnění před podáním žaloby.

10. Z odpovědi na výzvu k součinnosti třetích osob společnosti [právnická osoba] soud zjistil, že bankovní účet č. [bankovní účet] vedený u této společnosti je veden na jméno [celé jméno žalované].

11. Z údajů z veřejné části živnostenského rejstříku soud zjistil, že žalovaná je držitelkou živnostenského oprávnění od dne 4. 10. 2010 na dobu neurčitou, živnostenské oprávnění bylo přerušeno ode dne 5. 12. 2016 do dne 31. 12. 2021. Předmětem podnikání žalované je výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách č. 1 až 3 živnostenského zákona, oborem činnosti je zprostředkování obchodu a služeb.

12. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Po právní stránce soud žalobou uplatněný nárok posoudil jako nárok z titulu uzavřené smlouvy o úvěru výše uvedeného obsahu, která byla mezi stranami uzavřena s využitím prostředků komunikace na dálku dne 25. 4. 2022. Žalovaná, která se bez omluvy nedostavila k nařízenému jednání soudu, neuvedla kromě obecného tvrzení o tom, že úvěr uzavírala jako nepodnikatelský„ na rodné číslo“, žádná tvrzení o účelu svého jednání při uzavírání smlouvy, ani nenavrhla soudu žádné důkazy, když k tomuto nemohla být s ohledem na svou neomluvenou neúčast na nařízeném jednání soudu ani poučena soudem ve smyslu § 118a o.s.ř. V souladu s judikaturou Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek ze dne 29.11.2016, sp. zn. 33 Cdo 1685/2015) soud posoudil uzavřenou smlouvu z hlediska účelu jednání žalované. Soud v tomto směru mohl vycházet pouze z předložených listinných důkazů, ze kterých bylo zjištěno, že smlouva byla uzavřena jako smlouva o podnikatelském úvěru, když v uzavřené smlouvě byla žalovaná označena místem svého sídla podnikání a IČ, v článku [anonymizováno] smlouvy o podnikatelském úvěru je dále uvedeno, že úvěr dle této smlouvy je smluvními stranami sjednávám a žalobkyní poskytován výlučně na financování podnikatelských potřeb žalované, bez omezení konkrétního podnikatelského účelu úvěru. Z údajů veřejné části živnostenského rejstříku má soud za prokázané, že žalovaná byla ke dni 25. 4. 2022, tedy ke dni uzavření smlouvy, podnikatelem, když živnostenské oprávnění žalovaná získala se značným časovým předstihem před okamžikem uzavření smlouvy. Žalovaná v odůvodnění podaného odporu uvedla, že úvěr uzavírala jako nepodnikatelský na rodné číslo a není si vědoma, proč se zde uvádí, že se jedná o podnikatelský úvěr, rovněž projevila nesouhlas s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 22 400 Kč. Provedeným dokazováním však bylo zjištěno, že smlouva o úvěru byla uzavřena jako smlouva o podnikatelském úvěru, když žalovaná neuvedla žádná tvrzení ani nenavrhla důkazy prokazující jiný účel než byl účel uvedený v článku [anonymizováno] uzavřené smlouvy, na jejichž základě by bylo možné dospět k závěru, že se jednalo o úvěr spotřebitelský. Naopak prohlášení žalované v uzavírané smlouvě o tom, že úvěr je poskytován výlučně na financování podnikatelských potřeb žalované svědčí o tom, že si žalovaná byla vědoma, že úvěr je úvěrem podnikatelským, nikoli spotřebitelským, čemuž nasvědčuje i samotný název webové stránky žalobkyně [webová adresa], jejímž prostřednictvím byla smlouva uzavřena. Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 16. 3. 2021 sp. zn. 23 ICdo 56/2019 vyslovil právní větu:„ Jsou-li právním jednáním porušeny principy dobrých mravů, uplatní se tento korektiv i ve vztazích mezi podnikateli. Porušení korektivu dobrých mravů má za následek absolutní neplatnost právního jednání. Případný závěr soudu o absolutní neplatnosti ujednání stran pro rozpor s korektivem dobrých mravů je však zásahem výjimečným a vždy odůvodněným mimořádnými okolnostmi daného případu. Korektiv dobrých mravů přitom nevylučuje posouzení, zdali na právní poměry stran nedopadají jiná ustanovení občanského zákoníku poskytující právní ochranu jedné ze stran před zneužívajícím jednáním druhé strany (např. právní úprava ochrany slabší strany). Spotřebitelem může být každý člověk, tedy i fyzická osoba podnikatel, který mimo rámec své podnikatelské činnosti uzavírá smlouvu s jiným podnikatelem. Uzavřel-li podnikatel fyzická osoba smlouvu s jiným podnikatelem v rámci své podnikatelské činnosti, nelze vyloučit, že mu bude přináležet zákonná ochrana jako tzv. slabší straně za podmínek § 433 OZ. Práva dovolávat se ochrany prostřednictvím právní úpravy poskytující ochranu před zneužívajícím jednáním jiného podnikatele podle § 433 OZ nezbavuje podnikatele, je-li v závazku slabší stranou, ani ust. § 1797 OZ. Je-li jeden z podnikatelů slabší stranou, dopadá působnost právní úpravy o adhezní kontraktaci i na vztahy mezi podnikateli. Pouhá nepřiměřenost úplaty, tedy i úroků, však předmětem přezkumu právní úpravou adhezních smluv být nemůže. Samotná výše úroků nebude ve vztazích mezi podnikateli zpravidla bez dalších okolností naplnění zákonných předpokladů v rozporu s dobrými mravy podle § 588 OZ“ Na základě výše uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že mezi žalovanou a žalobkyní byla uzavřena smlouva o podnikatelském úvěru. V souladu s odkazovaným rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR se proto soud zabýval otázkou, zda je na místě poskytnout žalované jako tzv. slabší straně ochranu za splnění zákonných předpokladů podle § 143 občanského zákoníku, zda žalobkyně v posuzované věci zneužila svého postavení odborníka k vytvoření či využití závislosti žalované jako slabší strany k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran. S ohledem na neomluvenou neúčast žalované na nařízeném jednání soudu nemohlo být žalované v tomto smyslu uděleno poučení dle ust. § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. Současně soud na základě zjištěných skutkových závěrů nedospěl k závěru, že by žalobkyně zneužila svého postavení odborníka a založila nedůvodnou nerovnováhu ve vzájemných právech a povinnostech stran, když žalovaná neprokázala, že by žalobkyně jako druhá strana zneužila svého hospodářského postavení nebo kvalit odborníka k vytvoření nebo k využití závislosti žalované jako slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran. K námitce žalované, která se vztahovala k výši poplatku za poskytnutí úvěru, který svou podstatou představuje kapitalizovaný úrok za poskytnuté finanční prostředky, soud odkazuje na výše uvedený judikát Nejvyššího soudu ČR, kde Nejvyšší soud ČR vyslovil závěr, že na sjednanou výši úrokové sazby představující úplatu za hlavní plnění přistupuje dlužník s tím, že jej v budoucnu bude muset uhradit. Případný zásah soudu do autonomie vůle stran pro rozpor s dobrými mravy proto představuje zásah výjimečný a vždy odůvodněný mimořádnými okolnostmi daného případu. Pouhá nepřiměřenost úplaty (poměru plnění a protiplnění), tedy výše kapitalizovaného úroku, přitom předmětem přezkumu právní úpravou adhezních smluv být nemůže. Z uvedených důvodů proto soud shledal žalobu důvodnou v plném rozsahu a přiznal žalobkyni nárok na zaplacení dlužné jistiny ve výši 32 000 Kč, kapitalizovaného úroku představujícího poplatek za poskytnutí úvěru za každý den čerpání ve výši 22 400 Kč a smluvní pokutu ve výši 2 500 Kč. Vzhledem k prodlení žalované soud přiznal žalobkyni také právo na úhradu zákonného úroku z prodlení dle ust. § 1970 občanského zákoníku ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne 4.7. 2022 jako dne následujícího po sjednané splatnosti úvěru, která byla sjednána ke dne 3. 7. 2022.

14. Z výše uvedených důvodů shledal soud žalobu důvodnou, a proto jí v plném rozsahu vyhověl.

15. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl na základě ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 142a odst. 1 o.s.ř. tak, že žalobkyně, která měla v řízení plný úspěch má právo na náhradu nákladů řízení proti žalované, která byla v řízení zcela neúspěšná. Náhrada nákladů řízení představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 2 276 Kč a dále náhradu nákladů za právní zastoupení advokátem za 3 úkony právní služby po 3 380 Kč úkon právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, sepis žaloby) dle § 7 bodu 5 advokátního tarifu, dále 3 paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč úkon právní služby dle § 13 odst. 1 a 3 advokátního tarifu. Příslušné položky byly navýšeny o DPH ve výši 21 %, neboť právní zástupce žalobkyně osvědčil, že je plátcem této daně. Celkem byla žalované uložena povinnost k náhradě nákladů řízení ve výši 15 634,40 Kč.