14 C 74/2026

Plný text

Okresní soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Bc. Petrou Kořínkovou v právní věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO IČO žalobkyně , se sídlem Adresa žalobkyně , právně zastoupená advokátkou Jméno advokátky , se sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného , bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 21 720,50 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 991,94 Kč, a to do 90 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 11 728,56 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně jdoucím z částky 10 345,86 Kč od 24. 7. 2025 do zaplacení zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 21 720,50 Kč s příslušenstvím představujícím zákonný úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně jdoucí z částky 10 345,86 Kč od 24. 7. 2025 do zaplacení a zaplacení náhrady nákladů řízení. Podanou žalobu žalobkyně odůvodnila tím, že žalobkyně se žalovaným uzavřela dne 24. 3. 2025 smlouvu o úvěru distančním způsobem na adrese , Anonymizováno, , na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 32 300 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit žalobkyni spolu s příslušenstvím k datu splatnosti. Nedílnou součástí uzavřené smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky žalobkyně, se kterými se žalovaný před podpisem smlouvy seznámil a vyslovil s nimi souhlas. Žalovaný požádal o poskytnutí úvěru prostřednictvím internetové stránky , Anonymizováno, , kde vyplnil žádost o poskytnutí úvěru a poskytl údaje, na jejichž základě žalobkyně posoudila jeho úvěruschopnost. Žalobkyně pro ověření úvěruschopnosti nejprve zjistila u žalovaného následující informace: celkový počet členů domácnosti žijících ve společné hospodařící domácnosti se žalovaným, počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se žalovaným majících příjem, pravidelné měsíční výdaje uvedené žalovaným při žádosti o spotřebitelský úvěr, čisté měsíční příjmy uvedené žalovaným, ověřené čisté měsíční příjmy a další. Tyto informace žalovaný sdělil žalobkyni, žalobkyně dále ověřila, zda se žalovaný nenachází v registrech – centrální evidenci exekucí, insolvenčním rejstříku, registru neplatných dokladů, registru PČR hledaných osob, registru politicky aktivních osob, registru „sankční seznamy“ a interní registry historie klienta. Posouzení úvěruschopnosti žalovaného provedla žalobkyně podle interní metodiky schválené ČNB a zcela v souladu se zákonnými požadavky vymezenými v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Úvěr byl žalovanému vyplacen na bankovní účet č. , č. účtu, prostřednictvím bankovního převodu z bankovního účtu žalobkyně dne 24. 3. 2025 ve výši 10 000 Kč. Žalovaný si při sjednávání smlouvy zvolil volitelnou službu „Presto“ za poplatek ve výši 160,38 Kč. První splátka byla splatná dne 23.4.2025 a konec trvání smlouvy byl sjednán ke dni 4. 8. 2026. Žalovaný však na poskytnutý úvěr neuhradil ničeho a dostal se tak do prodlení. Podanou žalobou žalobkyně uplatňuje nárok na úhradu dlužné jistiny ve výši 10 000 Kč, smluvní úrok ve výši 11 235,42 Kč, poplatek za vyplacení úvěru ve výši 193,54 Kč a poplatek za službu „Presto“ ve výši 160,38 Kč. Před podáním žaloby žalobkyně zaslala žalovanému dne 1. 2. 2026 předžalobní výzvu.

2. Žalovaný se k podané žalobě nijak nevyjádřil.

3. Účastníci byli vyzváni, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání a zároveň byli poučeni, že pokud se k výzvě soudu ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Vzhledem k tomu, že se účastníci k výzvě soudu nevyjádřili, rozhodl soud ve věci v souladu s § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání.

4. Na základě předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

5. Ze souhlasu se zpracováním osobních údajů, informace pro spotřebitele, formuláře o spotřebitelském úvěru, kopie osobního dokladu žalovaného, údajů o poskytovateli spotřebitelského úvěru a autorizace ověření totožnosti soud zjistil, že žalobkyně se žalovaným vstoupila do jednání o uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru a před uzavřením smlouvy ověřila totožnost žalovaného prostřednictvím bankovní identity žalovaného.

6. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 24. 3. 2025, předpisu denních splátek, autorizace ověření totožnosti a všeobecných obchodních podmínek soud zjistil, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 24. 3. 2025 uzavřena smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku až do výše 32 300 Kč a žalovaný se zavázal takto poskytnuté finanční prostředky splatit spolu s příslušenstvím představujícím poplatek za vyplacení úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky a pevnou denní úrokovou sazbou ve výši 1,066 %. Datum splatnosti první splátky bylo sjednáno na den 23. 4. 2025. Smlouva byla elektronicky podepsána žalovaným.

7. Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli soud zjistil, že žalobkyně vyplatila dne 24. 3. 2025 na bankovní účet č. , č. účtu, částku ve výši 10 000 Kč.

8. Z obecných principů posuzování úvěruschopnosti, identifikovaných příjmů a výpisu o posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, že žalobkyně před uzavřením smlouvy posuzovala úvěruschopnost žalovaného, když žalovaným bylo sděleno, že celkový počet členů domácnosti s příjmem je 1, žalovaný žije v jednočlenné domácnosti. Výše čistého měsíčního příjmu uvedeného žalovaným činí 20 000 Kč (výše ověřeného čistého měsíčního příjmu činí 19 300 Kč), výše pravidelných měsíčních výdajů na půjčky činí 4 000 Kč, měsíční náklady na bydlení činí 1 000 Kč, další nezbytné výdaje jsou ve výši 2 500 Kč a ostatní zbytné výdaje ve výši 3 500 Kč. Žalobkyně tedy dospěla k závěru o disponibilním měsíčním příjmu ve výši 10 400 Kč.

9. Z výpisu identifikovaných příjmů je zřejmé, že žalobkyně zjistila příjem žalovaného ze zaměstnání ve výši 19 300 Kč.

10. Ze sdělení , právnická osoba, . ze dne 7. 5. 2026 soud zjistil, že účet č. , č. účtu, je evidován na žalovaného.

11. Z potvrzení o provedení transakce společnosti , právnická osoba, . ze dne 7.5.2026 soud zjistil, že dne 24. 3. 2025 byla na tento účet připsána příchozí platba ve výši 10 000 Kč se zprávou pro příjemce „, Anonymizováno, “.

12. Z výzvy před podáním žaloby ze dne 28.1.2026 včetně poštovního podacího lístku ze dne 30. 1. 2026 soud zjistil, že žalobkyně před podáním žaloby vyzývala žalovaného k plnění.

13. Podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).

14. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, poskytoval před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazků z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

15. Podle § 87 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

17. Po právní stránce soud posuzoval žalobou uplatněný nárok nejprve jako nárok z titulu uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 24. 3. 2025 smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru za užití prostředků komunikace na dálku, totožnost žalovaného byla ověřena prostřednictvím bankovního účtu a osobního dokladu. Na základě uzavřené smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky v celkové výši 10 000 Kč, které se žalovaný zavázal splácet počínaje dnem 23. 4. 2025 spolu s příslušenstvím a poplatky. Žalovaný však na úhradu poskytnutého úvěru a příslušenství zaplatil žalobkyni pouze částku ve výši 8,06 Kč. Žalobkyně proto před podáním žaloby vyzvala žalovaného k plnění předžalobní výzvou ze dne 28.1.2026 předanou k poštovní přepravě dne 30. 1. 2026. Žalobkyně soudu uvedla tvrzení a předložila důkazy o tom, jakým způsobem byla ověřována úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru. Z předložených důkazů je zřejmé, že žalobkyně od žalovaného zjišťovala výši příjmů a výdajů domácnosti, počet osob žijících v této domácnosti a další informace. Z předložených listin však není zřejmé, jakým způsobem žalobkyně zjištěné informace ověřovala (kromě ověření příjmu žalovaného z identifikovaných příjmů) a zda skutečně nahlédla také např. do veřejně dostupných databází. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nedostojí věřitel své povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vychází-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. K povinnosti věřitele řádně zkoumat úvěruschopnost dlužníka se vyjádřil také Ústavní soud v nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18, kde rovněž uvedl, že povinnost věřitele zkoumat úvěruschopnost dlužníka je prostředkem ochrany nejen samotného dlužníka, ale také celé společnosti. Soud v posuzované věci dospěl k závěru, že žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného, když nebylo prokázáno, že by za tímto účelem zjišťovala informace také ve veřejně dostupných databázích a že by žalovaným uvedené skutečnosti dále ověřovala, s výjimkou ověření příjmu. Přitom je zřejmé, že například sdělení žalovaného o nákladech na bydlení ve výši 1 000 Kč měsíčně pro jednočlennou domácnost nelze bez dalšího zkoumání považovat za reálné. Žalobkyně proto nemohla disponovat dostatečnými informacemi pro závěr o úvěruschopnosti či neúvěruschopnosti žalovaného, když neměla dostatek informací pro vyhodnocení skutečné výše měsíčních výdajů žalovaného (zda žalovaný skutečně nehradí další splátky úvěrů, zda má skutečně natolik nízké výdaje na bydlení apod.). Popsaný přezkum nemůže splnit zákonné podmínky odborného posouzení, které nemůže vycházet pouze z informací poskytnutých dlužníkem či dokonce pouze ze statistických údajů, které nijak nezohledňují individuální situaci dlužníka a neumožňují učinit komplexní závěry o jeho poměrech. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně nepostupovala při uzavírání smlouvy (resp. při posouzení schopnosti žalovaného splácet poskytovaný úvěr) s odbornou péčí, když posouzení úvěruschopnosti v převážné části provedla pouze na základě neúplných informací poskytnutých žalovaným, které nijak neověřovala a které tedy blíže nezobrazují konkrétní situaci žalovaného a nevedou k závěrům o konkrétních poměrech žalovaného. Zásadním kritériem pro platnost uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru totiž je dodržení zákonných požadavků na náležitou odbornost při prověřování úvěruschopnosti spotřebitele, které žalobkyně nedodržela, když náležitě nezjišťovala skutečné výdaje žalovaného a pracovala na výdajové straně pouze s výdaji sdělenými žalovaným. Nedostatečné ověření úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy vedlo k jeho následné neschopnosti poskytnutý úvěr řádně a včas splácet. Soud proto dospěl k závěru, že z důvodu nenaplnění podmínek zkoumání úvěruschopnosti žalovaného s náležitou odbornou péčí je uzavřená smlouva o úvěru neplatná, a žalobou uplatněný nárok posoudil jako nárok z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.

18. V řízení bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému celkem částku ve výši 10 000 Kč, žalovaný uhradil žalobkyni dle jejího sdělení částku ve výši 8,06 Kč. Soud proto shledal žalobu důvodnou co do výše 9 991,94 Kč představující zbývající výši bezdůvodného obohacení a v tomto rozsahu žalobě vyhověl. V souladu s ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru soud uložil žalovanému povinnost vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, která se soudu při zohlednění výše poskytnuté jistiny a deklarovaném historickém příjmu žalovaného jeví jako přiměřená při prodloužení lhůty k plnění na 90 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Důkazní břemeno ohledně skutečnosti, že žalovaný zaplatil na dlužnou jistinu více, přechází na žalovaného, neboť žalobkyně nemůže prokazovat negativní skutečnost, že žalovaný něco neučinil. Je na žalovaném, aby soudu prokázal, že jistinu zaplatil řádně a včas či že na pohledávku uhradil více než žalobkyně uvedla. Žalovaný se však k podané žalobě nijak nevyjádřil a neuvedl žádná tvrzení, ani neoznačil důkazy k jejich prokázání. Soud ve věci nenařizoval jednání, neboť při posouzení žalobou uplatněného nároku vycházel z předpokladu, že žalobkyně nedisponuje dalšími tvrzeními a důkazy, neboť nereagovala na výzvu soudu k doplnění tvrzení a označení důkazních návrhů, současně v této výzvě byla soudem vyrozuměna o tom, že v takovém případě soud žalobou uplatněný nárok posoudí jako nárok z titulu bezdůvodného obohacení žalovaného z důvodu neplatnosti uzavřené smlouvy v souladu s vyjádřením žalobkyně v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Ve zbývajícím rozsahu proto soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť se jednalo o nároky, které měly vyplývat ze smlouvy o úvěru, kterou však soud shledal z výše uvedených důvodů neplatnou.

19. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl na základě § 142 odst. 2 o. s. ř. podle poměru úspěchu a neúspěchu stran v řízení. V řízení byl úspěšnější žalovaný, když žaloba byla v nadpoloviční většině (po zohlednění příslušenství co do 56 % žalobou uplatněného nároku) zamítnuta. Žalovaný však byl po celou dobu řízení zcela pasivní, žádné náklady mu v souvislosti s vedeným řízením nevznikly, a proto soud rozhodl výrokem III. tohoto rozsudku tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.