14 C 77/2026

Plný text

Okresní soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Bc. Petrou Kořínkovou v právní věci žalobkyně:Jméno žalobkyně, IČO IČO žalobkyně, se sídlem Adresa žalobkyně Anonymizováno právně zastoupená advokátkou Jméno advokátky, se sídlem Adresa advokátky proti žalované:Jméno žalované, narozená dne Datum narození žalované, bytem Adresa žalované o zaplacení částky 25 225,41 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 11 465,94 Kč v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 000 Kč měsíčně splatných vždy do 15. dne příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku až do úplného zaplacení, a to pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se co do částky 13 759,47 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně jdoucím z částky 11 675,47 Kč od 16. 7. 2025 do zaplacení zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 25 225,41 Kč s příslušenstvím představujícím zákonný úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně jdoucí z částky 11 675,47 Kč od 16. 7. 2025 do zaplacení a zaplacení náhrady nákladů řízení. Podanou žalobu žalobkyně odůvodnila tím, že žalobkyně se žalovanou uzavřela dne datum smlouvu o úvěru distančním způsobem na adrese Anonymizováno, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 31 000 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit žalobkyni spolu s příslušenstvím k datu splatnosti. Nedílnou součástí uzavřené smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky žalobkyně, se kterými se žalovaná před podpisem smlouvy seznámila a vyslovila s nimi souhlas. Žalovaná požádala o poskytnutí úvěru prostřednictvím internetové stránky Anonymizováno, kde vyplnila žádost o poskytnutí úvěru a poskytla údaje, na jejichž základě žalobkyně posoudila její úvěruschopnost. Žalobkyně pro ověření úvěruschopnosti nejprve zjistila u žalované následující informace: celkový počet členů domácnosti žijících ve společné hospodařící domácnosti se žalovanou, počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se žalovanou majících příjem, pravidelné měsíční výdaje uvedené žalovanou při žádosti o spotřebitelský úvěr, čisté měsíční příjmy uvedené žalovanou, ověřené čisté měsíční příjmy a další. Tyto informace žalovaná sdělila žalobkyni, žalobkyně dále ověřila, zda se žalovaná nenachází v registrech – centrální evidenci exekucí, insolvenčním rejstříku, registru neplatných dokladů, registru PČR hledaných osob, registru politicky aktivních osob, registru „sankční seznamy“ a interní registry historie klienta. Posouzení úvěruschopnosti žalované provedla žalobkyně podle interní metodiky schválené ČNB a zcela v souladu se zákonnými požadavky vymezenými v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Úvěr byl žalované vyplacen na bankovní účet č. č. účtu prostřednictvím bankovního převodu z bankovního účtu žalobkyně dne 29.1.2025 ve výši 11 500 Kč. Žalovaná na poskytnutý úvěr uhradila pouze částku ve výši 34,06 Kč dne 28.5.2025 a dostala se tak do prodlení. Podanou žalobou žalobkyně uplatňuje nárok na úhradu dlužné jistiny ve výši 11 465,94 Kč, smluvní úrok ve výši 13 419,84 Kč a poplatek za vyplacení úvěru ve výši 209,53 Kč. Před podáním žaloby žalobkyně zaslala žalované dne 18. 12. 2025 předžalobní výzvu.

2. Žalovaná se k podané žalobě nijak nevyjádřila.

3. Soud ve věci nařídil jednání na den 30. 6. 2025. Žalovaná se k nařízenému jednání soudu bez omluvy nedostavila, přestože byla k jednání řádně předvolána. Žalobkyně se z nařízeného jednání soudu omluvila. Soud proto věc projednal a ve věci rozhodl v nepřítomnosti obou účastníků.

4. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

5. Ze souhlasu se zpracováním osobních údajů, informace pro spotřebitele, formuláře o spotřebitelském úvěru, údajů o poskytovateli spotřebitelského úvěru a autorizace ověření totožnosti soud zjistil, že žalobkyně se žalovanou vstoupila do jednání o uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru a před uzavřením smlouvy ověřila totožnost žalované prostřednictvím bankovní identity žalované.

6. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. hodnota ze dne datum, předpisu denních splátek, autorizace ověření totožnosti a všeobecných obchodních podmínek soud zjistil, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne datum uzavřena smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované částku až do výše 31 000 Kč a žalovaná se zavázala takto poskytnuté finanční prostředky splatit spolu s příslušenstvím představujícím poplatek za vyplacení úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky a pevnou denní úrokovou sazbou ve výši 0,983 %. Smlouva nebyla elektronicky podepsána žalovanou.

7. Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli soud zjistil, že žalobkyně vyplatila dne datum na bankovní účet č. č. účtu částku ve výši 11 500 Kč.

8. Z obecných principů posuzování úvěruschopnosti, identifikovaných příjmů a výpisu o posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, že žalobkyně před uzavřením smlouvy posuzovala úvěruschopnost žalované, když žalovanou bylo sděleno, že celkový počet členů domácnosti s příjmem je 1, žalovaná žije v tříčlenné domácnosti. Výše čistého měsíčního příjmu uvedeného žalovanou činí 50 000 Kč (výše ověřeného čistého měsíčního příjmu činí 45 902 Kč), výše pravidelných měsíčních výdajů na půjčky činí 32 000 Kč, měsíční výdaje na bydlení činí 4 000 Kč, další nezbytné výdaje jsou ve výši 0 Kč a ostatní zbytné výdaje ve výši 3 000 Kč. Žalobkyně tedy dospěla k závěru o disponibilním měsíčním příjmu ve výši 9 200 Kč.

9. Z výpisu identifikovaných příjmů je zřejmé, že žalobkyně zjistila příjem žalované ze zaměstnání ve výši 45 902 Kč.

10. Ze sdělení komerční banky, a.s. ze dne 6.5.2026 soud zjistil, že účet č. č. účtu je evidován na žalovanou jako majitelku účtu a na účet byla lednu 2025 připsána příchozí platba ve výši 11 500 Kč.

11. Z výzvy před podáním žaloby ze dne 14.12.2025 včetně potvrzení o podání zásilky ze dne 16. 12. 2025 soud zjistil, že žalobkyně před podáním žaloby vyzývala žalovanou k plnění.

12. Podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).

13. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, poskytoval před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazků z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

14. Podle § 87 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

16. Po právní stránce soud posuzoval žalobou uplatněný nárok nejprve jako nárok z titulu uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně a žalovaná uzavřely dne datum smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru za užití prostředků komunikace na dálku, totožnost žalované byla ověřena prostřednictvím bankovního účtu. Na základě uzavřené smlouvy žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky v celkové výši 11 500 Kč, které se žalovaná zavázala splácet počínaje 30. dnem následujícím po dni, v němž byla vyplacena příslušná tranže úvěru. Žalovaná však na úhradu poskytnutého úvěru a příslušenství zaplatila žalobkyni pouze částku ve výši 34,06 Kč. Žalobkyně proto před podáním žaloby vyzvala žalovanou k plnění předžalobní výzvou ze dne 14. 12. 2025 předanou k poštovní přepravě dne 16. 12. 2025. Žalobkyně soudu uvedla tvrzení a předložila důkazy o tom, jakým způsobem byla ověřována úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy o úvěru. Z předložených důkazů je zřejmé, že žalobkyně od žalované zjišťovala výši příjmů a výdajů domácnosti, počet osob žijících v této domácnosti a další informace. Z předložených listin však není zřejmé, jakým způsobem žalobkyně zjištěné informace ověřovala (kromě ověření příjmu žalované z identifikovaných příjmů na bankovním účtu žalované) a zda skutečně nahlédla také např. do veřejně dostupných databází. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nedostojí věřitel své povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vychází-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. K povinnosti věřitele řádně zkoumat úvěruschopnost dlužníka se vyjádřil také Ústavní soud v nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18, kde rovněž uvedl, že povinnost věřitele zkoumat úvěruschopnost dlužníka je prostředkem ochrany nejen samotného dlužníka, ale také celé společnosti. Soud v posuzované věci dospěl k závěru, že žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně nezkoumala úvěruschopnost žalované, když nebylo prokázáno, že by za tímto účelem zjišťovala informace také ve veřejně dostupných databázích a že by žalovanou uvedené skutečnosti dále ověřovala, s výjimkou ověření příjmu. Přitom je zřejmé, že například sdělení žalované o nákladech na bydlení ve výši 3 000 Kč měsíčně pro tříčlennou domácnost nelze bez dalšího zkoumání považovat za reálné. Žalobkyně proto nemohla disponovat dostatečnými informacemi pro závěr o úvěruschopnosti či neúvěruschopnosti žalované, když neměla dostatek informací pro vyhodnocení skutečné výše měsíčních výdajů žalované (pakliže žalovaná skutečně hradí splátky dalších úvěrů v celkové výši 32 000 Kč měsíčně, vyžadovalo by toto zjištění podrobný přezkum a pravděpodobně by vedlo k závěru o neschopnosti žalované splácet další úvěr.). Popsaný přezkum nemůže splnit zákonné podmínky odborného posouzení, které nemůže vycházet pouze z informací poskytnutých dlužníkem či dokonce pouze ze statistických údajů, které nijak nezohledňují individuální situaci dlužníka a neumožňují učinit komplexní závěry o jeho poměrech. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně nepostupovala při uzavírání smlouvy (resp. při posouzení schopnosti žalované splácet poskytovaný úvěr) s odbornou péčí, když posouzení úvěruschopnosti v převážné části provedla pouze na základě neúplných informací poskytnutých žalovanou, které nijak neověřovala a které tedy blíže nezobrazují konkrétní situaci žalované a nevedou k závěrům o konkrétních poměrech žalované. Zásadním kritériem pro platnost uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru totiž je dodržení zákonných požadavků na náležitou odbornost při prověřování úvěruschopnosti spotřebitele, které žalobkyně nedodržela, když náležitě nezjišťovala skutečné výdaje žalované a pracovala na výdajové straně pouze s výdaji sdělenými žalovanou, přestože žalovaná ke svým výdajům uvedla, že splácí měsíčně splátky úvěrů ve výši zhruba ¾ jejího měsíčního příjmu. Nedostatečné ověření úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy vedlo k její následné neschopnosti poskytnutý úvěr řádně a včas splácet. Soud proto dospěl k závěru, že z důvodu nenaplnění podmínek zkoumání úvěruschopnosti žalované s náležitou odbornou péčí je uzavřená smlouva o úvěru neplatná, a žalobou uplatněný nárok posoudil jako nárok z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.

17. V řízení bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalované na její bankovní účet částku ve výši 11 500 Kč, žalovaná uhradila žalobkyni dle jejího sdělení částku ve výši 34,06 Kč. Soud proto shledal žalobu důvodnou co do výše 11 465,94 Kč představující zbývající výši bezdůvodného obohacení a v tomto rozsahu žalobě vyhověl. V souladu s ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru soud uložil žalované povinnost vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jejím možnostem, která se soudu při zohlednění výše poskytnuté jistiny a deklarovaném historickém příjmu žalované jeví jako přiměřená při stanovení splátky ve výši 1 000 Kč měsíčně. Žalované byla povinnost k plnění soudem uložena pod sankcí ztráty výhody plnění formou splátek, tedy při prodlení žalované s úhradou jakékoli ze splátek či její části, je žalobkyně oprávněna domáhat se úhrady celého dluhu. Důkazní břemeno ohledně skutečnosti, že žalovaná zaplatila na dlužnou jistinu více, přechází na žalovanou, neboť žalobkyně nemůže prokazovat negativní skutečnost, že žalovaná něco neučinila. Je na žalované, aby soudu prokázala, že jistinu zaplatila řádně a včas či že na pohledávku uhradila více než žalobkyně uvedla. Žalovaná se však k podané žalobě nijak nevyjádřila a neuvedla žádná tvrzení, ani neoznačila důkazy k jejich prokázání. Ve zbývajícím rozsahu proto soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť se jednalo o nároky, které měly vyplývat ze smlouvy o úvěru, kterou však soud shledal z výše uvedených důvodů neplatnou.

18. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl na základě § 142 odst. 2 o. s. ř. podle poměru úspěchu a neúspěchu stran v řízení. V řízení byla úspěšnější žalovaná, když žaloba byla v nadpoloviční většině (po zohlednění příslušenství co do 57 % žalobou uplatněného nároku) zamítnuta. Žalovaná však byla po celou dobu řízení zcela pasivní, žádné náklady jí v souvislosti s vedeným řízením nevznikly, a proto soud rozhodl výrokem III. tohoto rozsudku tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal. Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání ve lhůtě 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích prostřednictvím Okresního soudu v Českých Budějovicích. Nebudou-li povinnosti tímto rozsudkem uložené řádně, včas a dobrovolně splněny, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí či exekuce.